Anteia

Něco na té jednoduchosti přece jenom je.

Mutující kluk přemýšlející v básních, to byla panečku podívaná! Chvilkami vtipná.

Prověřování mozkových dovedností při koukání na televizi, skandální.

První jsem tomu střelila čtyři hvězdičky, ale potom jsem poslouchala, poslouchala, přehrávala v hlavě a do háje! Na tu klipovou délku jsem si musela přiznat, že mě obraz i hudba spolu jednoduše baví a navíc to ladí.

Pravá filmařská škvára a zlí aktéři hrozné piče, nečekaně, naštěstí sortě takových lidí se v reálném světě můžete poměrně lehce vyhnout, pokud na to máte. Ale jako jo, chvílemi příšerností přehrávání k pláči z pobavení, nedokážu dosledovat díl, jak je to hrozné, což vůbec nevadí.

Jelikož jsem vůbec netušila, o čem to má být, tak jsem si v prvních momentech říkala: „Co to? Má smysl se na to vůbec dívat, a nebo je rozumnější odejít od toho pryč?“ Naštěstí mě to naráz přešlo a připoutalo k ději, to se ví, protože je to koneckonců galakticky báječnický snímek a jako bonus pěkná kamera. No, prostě, třikrát hlavní sláva Jaku Gyllenhaalovi alias Donniemu Darkovi a taky všem ostatním!

„Pro mnoho lidí se NejFejk stal hrdinou, ale já se jen snažil vykoupit za své minulé já.“ Kecy, kecy, samý kecy a hodně extrémů a ty já nerada.

Já pořádně nevím, jaký z toho mám (mít) dojem, možná jenom takový makový, že na šíleně zaslepenou lásku není dobré chodit pořád s medikamenty, protože ucho se utrhne příliš lehce.

Ať žije spojení pozérů s The Knife!

Taková milá skepse skoro všude, občas jsem se musela smát.