PetrPan

PetrPan

Hulk Neuvěřitelný

okres Brno-venkov
Sobecký altruista a zasněný pragmatik

59 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 22 44 65 86
    • 2.5.2020  13:15

    O pár let mladší Wolf Man patří rozhodně k těm nejlepším vlkodlačím hororům vůbec, není-li vůbec tím nejlepším. Tento starší a snad i první významnější lykantropií postižený horor sice nenabízí natolik hutnou atmosféru, ale na druhou stranu oplývá slušnými maskami, originálním příběhem a zejména lehkostí vyprávění, kterou podtrhují až překvapivě zdařilé humorné vložky se stařenami z hospody. Nenadchlo, sic pobavilo a s úctou tedy ke třem vlčím zubům přihazuji ještě jeden.

    • 2.5.2020  12:57

    Poněkud rozvláčnější příběh, kde Karloffovo monstrum dostává daleko méně prostoru než pološílený magor Bely Lugosiho, sluha Igor. A právě pod jeho vlivem se z netvora stává pouhý nemyslící nástroj zkázy, téměř bez špetky lidskosti, snad jen v samotném finále, kdy zaváhá při pohledu do nevinné dětské tváře, je to zase ten starý Frankenstein (ano, ve filmu je i zmíněno, že se tak začalo říkat samotnému netvorovi). Formálně však Frankensteinův syn rozhodně nabízí nadšení vyvolávající podívanou, vliv expresionismu je tu hodně znát. A třeba i obyčejná snídaně hradních pánů tak nabývá zcela jiných perspektiv. O fous horší než předchozí perly, čtyři jizvy na těle...

    • 2.5.2020  12:31

    Michal David nazpíval Decibely lásky, Michel Gondry natočil puzzlíky lásky. Skládačka, kterou jsem vnímal jen díky osobnosti Clementine, kterou bych byl schopen milovat, ona mě ale asi patrně ne. Nejsem nesmělý a nejistý podivín, který se ztrácí ve své věčně neposkvrněné mysli. Carreymu jsem navíc jeho Joela nevěřil a když Gondry na konci složil z těch dílků obyčejné červené srdce z Valentinky, pff. Tři za Clementine, od níž bych na první schůzce rozhodně neodešel.

    • 24.4.2020  15:19

    V kvazipokračování Day of the Dead z roku 2008 se znovu ocitáme v šíleném světě s ultrarychlými ne-zombie i zombie. Podivný virus někdy zabíjí, jindy ponechá své oběti naživu, ale výsledkem je vždy zuřivý Sonic the Hedgehog. Blbé je to srovnatelně, nicméně pominu-li naivní dramatickou rovinu s nemocným děvčátkem a statečnou ústřední hrdinkou, již navíc představuje jedna z těch nesnesitelných hereckých nán a trdel v jedné osobě, musím říct, že v druhém díle se místy podařilo dát zuřivým sonicům trochu té hororové tváře a zejména hlavní ne-mrtvý "inteligent" Max s jokerovskou vizáží mne chvílemi i bavil. Pořád ještě koukatelné zombie béčko na závěr mých filmových cest mezi nemrtvé. Dva zuby ze shnilé dásně padají..

    • 24.4.2020  14:33

    Romero svůj opus magnum nakonec dotáhl až do konce, jen je ta jeho tečka za mrtvolným světem trochu jiná než skalní fanoušci asi očekávali. Zombie apokalypsa je totiž naprostá kravina a byť se dá na jejím základě pronést spoustu tezí, jak by takový konec světa mohl obecně vypadat, pořád zůstává především onou naprostou kravinou. A vzhledem k tomu, že ve své volné sérii už Romero valnou většinu možností zpracoval, zbývala ta jediná, tedy konečně prohlásit, vždyť je to kokotina, přátelé. Přesně v tomhle duchu se pak nese tahle na první pohled podivnost, v níž je vlastně možné vše, celé je to hloupé, nanicovaté, postrádá jakoukoliv sociální kritiku, dříve tak obvyklou, psychologickým pohnutkám postav nelze věřit, geniální v tomhle byla přímo doslovná vsuvka s lesbickou vojandou, a další a další až okaté nešvary (zombie na koni!). Vše pak eskaluje v parádní parodii na dřívější hutné autorovy konce. Vlastně dokonalý zombieabsurdistán, u nějž jsem možná i jeho genialitu blbosti pochopil, ale spíš se jen usmíval. Tři ukousnuté prsty se potápí...

    • 21.4.2020  15:49

    Aykokotjambo! Pokud jsem psal u Úsvitu mrtvých z roku 2004, že by vám zombíci ukousli prdel dřív než si upšouknete, tak u těchhle ne-zombie bych musel prohlásit, že tu prdel jste ztratili dřív než vás kousli. Až tak rychlí zde zpočátku jen nakažení virem druhu SARS cov. 3 byli. Kdyby však byl tenhle Sonicsyndrom jedinou vadou na kráse, neposral bych se z toho, na rozdíl od ostatních jsou mi postuláty o chování nemrtvých či nakažených zcela jedno nebo tedy u té ukousnuté prdele. Bohužel Miner pokračoval a sázel jednu, no ano, pičovinu, to se jinak napsat nedá, na druhou. Vegetariánská a zamilovaná zombie, haha, gangsta drsnej "hláškující" černoch (nebo negr, vole?), jak já tenhle typ postavy nesnáším, zombie skákající po stropě, ale ženskou visící půlkou těla z ventilace v místnosti zvíci maximálně dvou metrů výšky nesejmou ani v hojném počtu, protože hlavní postava přece! atd. K tomu šílený střih a při útocích nemrtvých nevíte kdo je kdo ani co je hlava, ruka nebo zadek (vlastně zde jsem vulgární, tedy prdel) a čí to všechno vlastně je. Zombie guláš, kde ze sebe vytlačím maximálně jeden covid za mrtvého Rhamese, ten byl fajn.

    • 21.4.2020  15:18

    Found footage dle mého gusta. Žádná roztřesená kamera se nekoná, přesto vše vypadá autenticky. Romero se s mrtvolami ještě nevypořádal a nosné téma své filmové kariéry opět posunuje dál. Tentokrát sice nenavazuje tam, kde minule skončil, ale ukazuje řekněme intimnější pohled na konec světa, tedy dá-li se to takhle nazvat. Na "nalezené nahrávce" se totiž před námi rozvíjí příběh skupinky filmařů zastižených koronavirovou, co to kecám, zombie apokalypsou putujících postupně se hroutícím světem a právě tenhle aspekt (nakonec přestane jít i internet!) je na Deníku mrtvých asi nejpůsobivější a opět tedy musím v tomhle před Romerem smeknout. Variace na zombie svět je to bůhví kolikátá a zase se mu povedlo přispět originální a působivou troškou do mlýna. A přemýšlím nad tím, proč vlastně tomuto nalezenému videodeníku nenapálit plný počet a nic zásadního mě nenapadá. Tak tedy pět kliček střeva z břicha se souká...

    • 19.4.2020  21:13

    Romero se vrátil k nemrtvým a pokračuje tam, kde skončil ve Dni mrtvých a rozvíjí další možnou alternativu světa po zombie apokalypse. Lidské plémě ve zničeném světě stále přežívá, ale už je to jen křeč novodobých lovců a hlavně sběračů, jenž si hrají na normálnost v malé opevněné části zničeného města. A nemrtvým po letech tupého bloumání evidentně začíná svítat... Celá vize neblahé budoucnosti už se tu Romerovi začíná rozkládat a původní působivost či sociální kritika se vytrácí v zjednodušeném pojetí postapokalyptické společnosti, kde se na co, jak a proč moc nehraje. Ovšem vývoj živoucích mrtvol a samotný překvapivě smířlivý závěr ("nech je, hledají jen místo, kam jít") přece jen dodávají Zemi mrtvých když už ne punc originality, tak alespoň jednu stranu mince lidskosti a do této chvíle Romero otáčel jen tu odvrácenou. Čtyři mrtvé mozky ožívají..

    • 19.4.2020  16:48

    Je to tak strašný, jak se dalo čekat a jak všichni tvrdí. Neznám moc horších remaků. Promiň Wáco.:-) Těžko říct, zda se tohle veledílo dá vůbec považovat za remake či se jedná jen o klíště, tedy parazita, na báječně proleželém díle pana Romera. Sázel bych na to druhé. Poloamatérské horory většinou nemám potřebu příliš hanit a zaměřuju se spíš na možná pozitiva, protože i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo a hororový žánr je k tomu přímo ideální. Navodit správnou atmosféru hrůzy lze i pomocí videokamery a pár amatérských herců, hlavně když drží hubu a nesnaží se hrát. Ovšem tady, až na ucházející Briannu Lynn Brown, na níž se dalo spočinout i zrakem, to byla přesně ta nepřekousnutelná hrůza alá kokoti ve filmu a nic víc. K tomu kopec nudy, nulové gore a konec ve stylu špatné telenovely, je-li vůbec nějaká dobrá. Mám rád špatné filmy, ale tvůrci musí vědět, že je točí (díky Sharknado!), případně jít za hranice možného jako pan Wisseau, ale tady jsem dostal jen průměrné céčko a na to se prostě nedá jen dívat.. Hrob je prázdný...

    • 16.4.2020  15:55

    Snyderova zombie vám ukousne prdel dřív než si stačíte upšouknout a díky tomu se jeví tento způsob apokalypsy jako reálná možnost. Potácející se idioti jsou možná podle některých logičtější variantou nemrtvých, ale já žádného nikdy nepotkal, nemohu tedy posoudit. Navíc z lékařského hlediska je smrt prý docela stres a co se vyplavuje při stresu? no samozřejmě adrenalin. A když se po smrti probudíte předávkování adrenalinem, co to tak s váma asi udělá? Dost to nasere.. Jinak bych tenhle Úsvit mrtvých snad ani nepovažoval za remake, byť kostra příběhu i prostředí jsou stejné, tak je to zcela jiný film a minimálně v herecké a dramatické rovině i mnohem zábavnější a chytlavější. Kritika konzumní společnosti tu sice nehraje prim, ale že by si Snyder do " lidské sounáležitosti" nerýpl, se taky nedá říct, spíš však v rovině psychologie jednotlivců. Neříkám to často, ale tady nelze než říct, že nová verze svůj předobraz překonává a i proto pět krvavě rudých hvězd..

    • 16.4.2020  15:19

    Znovu zpracovat kultovní snímek nebývá vždycky dobrý nápad, ale Tom Savini se tohoto úkolu zhostil s naprostou grácií a i když se prakticky ve všem věrně drží předlohy, vložil do své Noci i vlastní nápady. A tady je třeba říct, že na co sáhl, to se mu povedlo. Ať už je to výrazně jiná osobnost ústřední hrdinky Barbary, děsivý živý mrtvý v domě, jenž poskytuje útočiště či třeba jiný, ale pořád hodně působivý konec. Lepší jsou tu pochopitelně i masky a vynikající volbou tu byl Tony Todd, jehož živelné pojetí drsného Bena je rozhodně lepší než výkon Duana Jonese v původním filmu. Originál ale není překonán, minimálně atmosféricky a co do syrovosti a vlastně i brutality rozhodně ne, přesto si remake drží vysoký standard a já byl spokojen. Čtyři střely do mrtvé hlavy...

    • 14.4.2020  15:48
    Den mrtvých (1985)
    ****

    Třetí Romerova vize budoucnosti ve světě oživlých mrtvých nás už vrhá do vrcholícího průběhu apokalypsy, kde hrstka přeživších marně hledá východisko a lpí na možnosti znovuobnovení civilizace. Opět se tu ozývá dobře známá Romerova kritika lidské společnosti, tentokrát už ale nejde o "makroproblémy", ale intimnější pojetí účinku zkázy na jednotlivce. A po pravdě je nutné říct, že tady už to působí spíš jako klasické béčko se zjednodušujícím pohledem na všechno. Kreténi jsou prostě až příliš kreténští a dobráci samosebou příliš dobří. Trikově jsem se pak posunuli o Saviniho dinosauří krok a je to příjemně nechutně znát, gore festival v závěru asi jen tak nějaká ta slabší povaha neunese. Zábavnost je o level vyšší, ale působivosti už tu přes veškerý krásný hnus přece jen ubylo. Čtyři shnilé hlavy padají...

    • 14.4.2020  15:25

    První scény Romerova svědectví o doslovném rozkladu společnosti patří, nepočítáme-li nedostižná Vlákna, k oněm několika málo působivým počátkům apokalypsy. A není k tomu třeba žádných davových scén, megalomanských trikových kouzel ani ničeho podobného. Stačí k tomu pár lidí ve fiktivním televizním studiu, jejich nervozita, znatelně se stupňující strach a chaos. A hned poté jsme vrženi do brutálního světa, kde už přestávají platit všechna pravidla. Hlavní hrdinové se setkávají a společně, tak jako mnoho jiných, prchají, aniž by předem znali svůj cíl. Útočištěm se jim poté stává opuštěné obchodní centrum, v němž nalézají dočasný úkryt i pocit bezpečí. Živých mrtvých však přibývá a blížící se konec světa sebou nese i nezvratné změny společnosti jako takové... Kritika lidské společnosti tu nabývá ještě větší naléhavosti než předtím a s Romerovými závěry se možná brzy všichni seznámíme na vlastní kůži a zombie k tomu nebudou nezbytné.. Čtyři cukající se údy mrtvoly (jedna dolů za přece jen protrahovanou vztahovou a budovatelskou střední etudu)

    • 14.4.2020  14:38

    Filmový milník, který jsem si po letech rád zopakoval. De facto první zombie horor a troufám si tvrdit, že nebyl nikdy překonán. Romero od první minuty nebuduje hrůzyplnou atmosféru, on ji má totiž hotovou a rovnou ji na vás vybalí a podtrhne černobílou kamerou. Pocit nebezpečí se stupňuje, beznaděj získává mrtvolně bledou tvář a přichází temnota zalitá krví.. Ani po letech tenhle majstrštyk vůbec neztratil na síle, která však nespočívá jen v dokonalém hororovém působku, ale i v sociálně kritických prásknutích bičem, z nichž nejsilnější udeří v nemilosrdném závěru. Pět komíhajících se prstů mrtvoly..

    • 11.4.2020  19:56
    Zálesák (1966)
    ****

    Starý poctivý filmový rodokaps se vším, co k němu patří. Drsňák s dobře ukrytým, ale velkým srdcem, ustrašená myška, v které se probouzí ženskost, zlí i hodní Indiáni a především vlci, ehm, samozřejmě vlčáci a škodolibě pak potěšil i utřený nos mladého nesympatického utřinosa. Velmi příjemná oddechovka, kterou si za čas určitě a s chutí zopakuju. Čtyři vlci zavile vyjí na hodnocení...

    • 11.4.2020  15:55
    Bandidos (1967)
    *****

    Krutý a drsný western, který tu nejemotivnější scénu nebývalého masakru vychrlí na diváka hned na začátku a i díky tomu drapne a už nepustí. Příběh o pomstě zmrzačeného pistolníka i pak nabízí tu nejlepší žánrovou podívanou s několika překvapivými zvraty, což však u špaget není nic zas tak neobvyklého. Bavil mě jak skvělý Salerno v roli manipulujícího střelce mrzáka, tak pro mě zcela neznámý drsný sympaťák Terry Jenkins v roli jeho učedníka Rickyho Shota, naopak hlavní záporák Venantini aka Billy Kane už mi jako takový tahoun nepřišel, byť tedy tasil samosebou fantasticky a finální souboj vyvolával přesně ty pocity, které mám u dobrého westernu tak rád. SPOILER: Ha a máš ji hajzle! Pět trochu nadsazených kulí, ale já si prostě dlouho kvalitní western odpíral.

    • 11.4.2020  15:13

    Pokusil jsem se představit si pocity Didiera a Elise, nedokázal jsem to. Pokusil jsem se vcítit do osobnosti Didiera a zjistil jsem, že nechci. Do Elise jsem se nevciťoval, tu bych chtěl jen chápat a bez falešné skromnosti si dovolím říct, že bych i pochopil. Neschopnost překročit svůj stín svého nabubřelého jáství neučesaného kovboje, kdy mi jedinou a jen MOU vlastní útěchou zůstávají akordy a slova písní sedmibolestných? Ne, tohle odmítám, na bolest totiž neexistuje patent. To už mě život naučil. Intimní náhled někam, kam se nikdy podívat nechci, krutý a vlastně pravdivý, jen nevyvolává kýžené smíření v tónech poslední milostné písně, ale chuť někomu rozbít hubu. Čtyři nasrané, forma jako vystřižená z Dogme95, a to mám rád.

    • 7.4.2020  17:56

    Asi nemá cenu vynášet tu soudy o skutečné Olze Hepnarové a jejím činu, nicméně mě trochu zarazil oficiální obsah od Bontonfilmu - "příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého" Řekl bych , že minimálně 8 poražených tenhle příběh má, ale to spíš jen tak trochu hořce na okraj. Přemýšlím spíš nad tím, co mi tenhle příběh vlastně chtěl sdělit. Neřekl bych totiž, že se, opět si vypůjčím slova distributora, "snažil najít příčiny jejího strašného agresivního aktu", ale spíš se opájel nad uměleckou retroformou a onanoval nad lesbickým zaměřením Hepnarové. Z vlastního aktu zločinu mě ale skutečně zamrazilo. Chladný, neodvratný a až vlastně nechutně nenucený masakr. Ona vůbec ta poslední zhruba pětina filmu najednou získala úplně jiné obrysy a konečně došlo na skutečný ponor do psýché podivínské dívky a ten obrázek vůbec nebyl pěkný. Předešlé zkratkovité potácení se ničím se zálibnými zastávkami na lízání pekáčů mi ale jen připomnělo, že bych se měl konečně podívat na těch Padesát odstínů šedi. Jen tři prstíky strčím...

    • 7.4.2020  17:25

    Na dramatickou zápletku už tady příběh mstitele bez bázně, ale s hanou, prakticky rezignoval a přesunujeme se do vod akčního béčka. A je nutno říct, že i dosti zábavného, spratci už nejsou likvidování jen pomocí kanónu, ale máme tu kulomet, pancéřovou pěst i rozličné až macgyverovské pasti. Kersey už rovněž a konečně není zbabělec plížící se ve stínech s ukrytou zbraní, ale staví se tu hajzlíkům tváří v tvář. Pravda, kulisy gangem ovládané čtvrti mi přišly téměř jako preapokalyptické, gangsterská mládež monochromatická a Bronson prostě není Eastwood. Ovšem přece jen kopice nadsázky (konečně!) a exploze násilí v závěrečné čtvrthodince stojí za ty čtyři trochu vratké béčkové hvězdy.

    • 6.4.2020  20:01

    S hodnocením to ani tady nebudu přehánět, byť je třeba říct, že co do choreografie, byl tohle asi nejpovedenější díl z celé série. Zápletka sice tradičně prachbídná, takový ten klasický poker s vyloženými kartami hned od počátku a jde jen o to, kdy se Hues konečně popere s Wincottem a jestli Nielsenová ukáže kozy. Na rozdíl od předešlých dvou dílů byl tenhle třetí konečně konzistentní a veškerá nanicovatost nenaznávala větších výkyvů. Finální fight sice opět nebyl žádnou velkou ozdobou, ale rozhodně to bylo lepší než minule a ulička odvahy s tyčkami měla i náležitosti skutečného bojového umění, a to údajně Wincott tenhle způsob boje vůbec neovládal a před natočením scény si vzal jen jednu hodinu výcviku. Slušný výkon a u mě zase za tři.

    • 6.4.2020  12:09

    Jason by jako nenávistník nebo jak říká současná cool generace hater fungoval i u jiných zvyklostí dnešní doby. Namátkou třeba nošení roušek. Amatérský kraťas, který mne nemohl nepotěšit, navíc vzhled (look?) pana Voorheese velmi vydařený! Čtyři seky mačetou!

    • 5.4.2020  21:25
    Vlastníci (2019)
    ****

    Jeden charakter mi mezi vlastníky citelně chyběl. Po 10 min schůzování ... "Do zápisu prosím uveďte, že pan PetrPan, tedy já, všechny označil za kokoty a poslal je do piče i s celou schůzí a odešel" Až příliš vyprofilovaná sebranka na jednom místě, ve skutečnosti by mezi nimi byla víc než polovina zcela nezajímavých primitivů bez škatulky a opít je rohlíkem by nevyžadovalo "spiknutí". Na druhou stranu jsem Havelkovi přitakával: Jsou mezi námi! Ale stačí "je" mít u prdele a nemusí vás mrazit...

    • 5.4.2020  17:26

    Tak i my máme svého Rain Mana, lepšího a nasraného. Václav Sloup si Dustina Hoffmana svým výkonem maže na chleba a nepotřebuje k tomu ani spodní prádlo z K-martu v Cincinnati ani Toma Cruise. Stačí mu stavebnice Merkur a "Krum". Satirická hříčka, která si nebere servítky a se závěrem, z něhož by si za oceánem cvrnkli do gatí.

    • 3.4.2020  19:31

    Vizuální orgie v co do reálií přesné historické baladě s překvapivě dobrým koncem. Mnou dosud nedoceňovaná kvalitní československá kinematografie mi ukázala, zač je toho Vláčil. Lépe vše popsali jiní a povolanější, já přihazuji jen svých pět hvězd.

    • 1.4.2020  18:20
    Pailan (2001)
    ****

    Už jsem téměř zapomněl, jak dokáže dobrá korejská romance zabrnkat na city a čemu všemu je člověk ochotný uvěřit. Dva lidé, kteří se nikdy neviděli, přesto mezi nimi vzniká vztah, který jim doslova změní život. Jednomu přináší naději, druhému změnu. Sežral jsem tuhle neuvěřitelnou konstrukci i s navijákem a rád. Díky Min-Sikovi pak hlavní linie o budižkničemovi a povaleči přímo fantastická, Cecilia Cheung pak v té druhé menší, nikoliv méně podstatné, části k sežrání. Její skromnost snoubící se s krásou je pak zřejmě tím, proč jsem tomu všemu prostě chtěl věřit. Smutné, tragické, krásné...

    • 31.3.2020  15:44
    Blackaria (2010)
    ***

    Fulciho oči, Argentova břitva či barvy, inspirace velmistry žánru tedy zjevná. Mít pánové Gaillard a Robin k dispozici pohlednější trdla k ukazování vnadů, byla by to rozhodně lepší podívaná, komparz ze soft porna holt příliš vzrušení nepřináší. O hereckých výkonech účastníků natáčení samosebou taktně pomlčím, u nízkorozpočtového až amatérského filmu by to bylo trochu off topic. Naopak triková stránka vcelku příjemně překvapila, gore bylo dost a vcelku pohledné a asi největší pochvalu si zaslouží šílená vražedkyně aka Červená Karkulka, scény s ní kvalitativně převyšovaly vše ostatní a místy se mistrům přece jen dokázaly i přiblížit. Uspokojivá (nikoliv uspokojující) trojka.

    • 31.3.2020  15:10

    Choreografie soubojů skutečně o třídu výš než v jedničce, ale pořád to není žádná velká sláva. Spousta úderů, facek a kopů, které protivníky dlouho prakticky nezraní, ale bitka má díky tomu tu správnou stopáž. Klasické "předem připravené pozice" a náběhy na pěst či chodidlo však místy pobaví. Nejhezčí je pak mlátička v ringu, kde se dva urostlí černoši postaví bílému bijci Evanu Luriemu a olej a krev stékají po svalech. Naopak nejhorší je paradoxně finále, kde si zjevně tvůrci uvědomili, že už jsou zase s tou délkou filmu na štíru a bylo třeba všechno urychlit. Wincott vs Lurie tak za pár vteřin šlus a Johansson tu laťku svým paralympijským stylem opravdu nezvedl. Jinak psát tu o něco o ději, hereckých výkonech, zápletce a dalších podobných "artových" záležitostech nemá moc cenu, kdo někdy viděl "hrát" Cynthii Rothrock, bude vědět o čem (ne)mluvím. Zase za tři, ať nežeru.

    • 30.3.2020  17:45

    Přeslazené melodrama s nesympatickým a slabošským donchuánem pod pantoflí Mastroiannim, jehož pro našeho diváka díkybohu alespoň vylepšil skvělý Eduard Cupák. Klasická červená knihovna opepřená mysteriozní zápletkou, kde se nabízí hned dvě možná vysvětlení, nadpřirozené nebo psychologické. Obě varianty vyvolávají otázky, jejichž nezodpovězení mne však zanechalo zcela chladným, stejně jako celý příběh o lásce bez hranic...božínku. Dvě hvězdy za český dabing a podříznutou domovnici.

    • 29.3.2020  18:23
    Posedlost (1981)
    ***

    Filmový tanec svatého Víta, kde si nebudu nalhávat, že jsem pochopil metafyzické pozadí celého obrazu, byť některé výjevy byly přece jen zcela zřetelné. Svůj výklad si raději nechám pro sebe, ale v rámci rychlé freudovské psychosebeanalýzy jsem si vyšel jako prase, vše je tedy v naprostém pořádku. V komentářích se tu často objevuje, že se jedná o těžce stravitelný a náročný kousek, což nemohu potvrdit. Velmi rychle jsem totiž přistoupil na Zulavského pravidla, tedy, že žádná nejsou a vůbec to nedává smysl. Koneckonců to poslední několikrát sděluje ústy svých hrdinů i sám autor. Touha po pochopení pak samosebou může vést k bolehlavu, nesmysl totiž nelze chápat, pouze přijmout. Hned po projekci bych, se přiznám, ale s hodnocením šel mnohem níž, nicméně tohle je klasický případ díla, které je dobré si nechat v hlavě uzrát, samosebou za předpokladu, že vám do ní něco zaseje. Nesmyslně geniální trojka!

    • 28.3.2020  15:19
    Zločin (1983)
    ****

    Kriminální hyperbola s poněkud teatrálním pojetím zločinu, ale vysoustružená na starém dobrém soustruhu s ostrými noži drsné francouzské kriminálky. Nade vše pak vyniká Brasseurův drsný a věčně chrchlající antisympaťák komisař Griffon, jehož živočišná postava přidává vítaný lidský rozměr. Zejména jeho vztah s novinářkou Bergerovou byl zas jednou moc hezké filmové klišé, které se snad nikdy neomrzí a vždycky pohladí (..Co po mně ještě chceš? Abys mě měl rád..) Spokojená čtyřka.

<< předchozí 1 2 3 4 22 44 65 86