PetrPan

Hmyz v akci a zdařilý odkaz na všechny podobné animální horory. "Co budeme dělat? Zlomíme kletbu?" - "Na to zapomeň, musíme přežít do rána a pak to přejde"  Až s postupem času se z Winchesterových stali mnohem větší kabrňáci a zlobijci, tady je to ještě spíš survival. Čtyři broučci lezou do ucha.

Přesně takovéto příběhy jsem měl na mysli, když jsem u prvního dílu varoval před trafikovými paperbacky. Čistá městská legenda, jednoduše, ale krásně charakterizovaný zloun a přímočarý tah na branku. Takhle nějak pak kdysi přišli na svět všichni ti  hokejoví brankáři či páni v klobouku s rukavicí. Kde je jim konec? Pět pohlazení hákem.

Poprvé se nám představuje jako nepřítel měňavec a za sebe musím říct, že mi k srdci tyhle supernaturální "mystiquové" k srdci příliš nepřirostli.  Svlékání z kůže je sice fajn nápad, dokonce se podařilo jej i slušně trikově zvládnout,  v měňavcově hnízdě se pak dají hledat pěkné příměry k slavnějšímu Hnízdu X, ale já mám prostě asi raději klasičtější horory. Třeba to bude lepší až měňavec změní i pohlaví a když bude mít aspoň pěkný trojky....

Výborná hororová záležitost. Známá legenda a skvělé zpracování, jenž si nezadá ani s Wanou, když se ještě neplnila sračkami. Strašidelné, uječené, krvavé, tedy moderní horor par excellence.  Bloody Mary, Bloody Mary, Bloody Mary, Bloody Mary, Bloody Mary ... a jsem na plech.

První rande Winchesterů  s démonem a tak jak už to na prvních schůzkách někdy bývá, nic moc. Vymezení pravidel pro budoucnost fajn a první náznaky démonického spiknutí rovněž. Atmosféra ale vcelku nulová, motivace zla pak nejprve napadena jako nesmyslná. -- "Démon přece neútočí na lidi jen tak, aby  je zabíjel" -- a později je divák prostě ponechán  právě při tom.  Tři letadla málem spadla.

Další populární duchařský námět, u nějž mi zpočátku hned na mysli vytanulo Crystal Lake a Friday 13th. Později se  tu vydáváme odlišnou cestou a na maniaka s hokejovou maskou samozřejmě nedojde, nicméně po hororové stránce funkční a zdařilá epizoda. Vodní útoky báječné, finále očekávané, ale povedené. Čtyři bublinky na hladinu stoupají.

Predátor hadra! Inspirace tímhle veleslavným sci-fi je tu cítit na sto honů.  Prales a neviditelný  humanoidní nepřítel s nadlidskou silou. Zpracování indiánské legendy tímto způsobem přesně odráží nadhled autorů, který se vine celým seriálem a zřejmě i stojí za jeho velkou popularitou. Při zúčtování jsem jen čekal, že Dean pronese něco ve smyslu Ty máš ale držku!  Pět obětí v objetí.

Aneb jak v pilotu zaujmout a nastartovat parádní, dnes už 15 sérií dlouhý, seriál! Kdysi dávno, když jsem s Lovci duchů začínal, mne první případy bratrů Winchesterových až tak nezaujaly a málem jsem od nich utekl.  A teď po letech se zatím zdá, že svůj tehdejší názor si hodně poopravím. První díl hned na začátku rozdá karty osudu a ač divák ještě  netuší, kam jej plameny zavedou, je jasné, že to nebude žádná procházka růžovou zahradou.  Dean a Sam přichází!  Po krátkém představení jejich naturelů (supernaturelů) se vrháme do prvního případu inspirovaného legendou La Llorona.  A tady by možná měli od obrazovek navždy odejít všichni ti, kteří nikdy neholdovali trafikovým paperbackům nebo je pro ně deus ex machina sprostým slovním spojením.  První střetnutí s tajemnými silami bratří spíš přežijí,  i když vzhledem k jejich protivníkovi vlastně i užijí, než vyřeší  a finále se střetnutím zmučených duchů příjemně překvapilo.  Na startu visí čtyři hvězdy.

Příběh o umírání a jak se s ním lze vypořádat.  Poselství pak není ničím výjimečné, ale to je jen dobře. Skutečně důležité věci člověka totiž vůbec nenesou nějaké znamení originality, ale jsou nenápadné až fádní. Často na ně zapomínáme, přehlížíme je, bereme jako samozřejmost, odkládáme, bagatelizujeme.   Ale jsou chvíle, třeba, když umíráme, kdy nás všechny tyhle "nedůležitosti, klišé a obyčejné samozřejmosti" doženou  a je jen na nás, zda jejich běžně skrytou krásu dokážeme či chceme ocenit.  Obyčejný film o obyčejných věcech., obyčejně upřímný a obyčejně dojemný. Čili jen taková obyčejná pětka. P.S. pro Pánaboha:  Poslední tři měsíce života si rovněž vyhrazuji pro nějakou svou Rosannu Arquette, děkuji.

Kdysi na videu moc fajn a jedno z mých prvních setkání se Slyem, čili nostalgická příchuť nějakou tu hvězdu přihazuje.  Na stranu druhou  docela mělká a bagatelizující břečka na silné téma, navíc natočeno dle skutečnosti a tam už tohle "čisťoulinké" zpracování hraničí až s neúctou. Angažmá Pelého a dalších  hvězd tehdejší světové kopané zajímavé a v samotném zápase patřičně využité, nicméně formální oslava fotbalových parádiček by se vyjímala ve filmu čistě sportovním, nikoliv s takovýmto historickým podtextem.  I symbolicky pochopitelná, ale silně amerikanisticky romantizovaná,  vzpoura lidu na závěr spíš nasere než cokoliv jiného. Neměl to být krutý film, chápu, ale slepými se střílet taky nemuselo. 2:0