pan.Kaplan

Už dlouho jsem nebyl z filmu tak nadšený, jako z tohoto snímku o velkém příběhu. Viz můj komentář k filmu:

 

Pár dní nazpět jsem si znovu pustil oblíbený film Královna. Mám ten film rád, byť se zcela otevřeně staví na stranu Alžběty a současné královské rodiny. Mám ten film rád proto, že na pozadí přitažlivého tématu odkrývá velké otázky a hledá na ně odpovědi. Králova řeč je na tom podobně. Koktající nástupce trůnu, který o něj nikdy nestál a nebyl pro něj ani připravován. Najednou musí přijmout odpovědnost, notabene v okamžiku, kdy Velká Británie, Evropa i celý svět stojí na pokraji katastrofy, a na počátku nového uspořádání světa. Je to Colin Firth, kdo táhne film? Překvapivě ne. Je to i Geoffrey Rush v roli logopeda, jenž se má starat o to, aby se novopečený král naučil proslov. Tahle postava je oním pilířem, oním středobodem vesmíru filmu. Byť Australan (herec, i postava), celý film můžeme obdivovat jeho anglickou noblesu. A Colin Firth... Má vůbec cenu říkat, že je jedním z nejlepších současných herců, a že i tady ukazuje, jak moc ho dnešní film potřebuje? Jsem dojat - i teď, mnoho hodin poté, co jsem tiše sledoval závěrečné titulky. Pánové v Akademii v júesej, dobře važte svou volbu. Pokud Colin Firth, Geoffrey Rush a film jako takový nedostanou Oscara, zvedne se proti vám mohutná vlna odporu. Myslete na Egypt ;)

Recenzi Hřebejkovy Nevinnosti jsem původně psát nechtěl. Vše podstatné bylo asi napsáno (především v článku v Respektu a na blogu Františka Fuky FFFilm) a musel bych opakovat obšlehnuté fráze o Hřebejkově vyzrálosti, o slabosti scénáře a o skvělých hercích a podmanivé kameře. Čím víc jsem ale o filmu přemýšlel a dával si dohromady moje pocity z něj, recenze přeci jen vznikla. Posuďte, nakolik je zbytečná, či nikoliv.

 

V úvodu je třeba říct toto: Hřebejk ani tentokrát nepřináší žádné nové téma. Jeho filmy VŽDY reagují na události nebo vývoje společnosti. Vemte si jeho nejlepší: Pelíšky (rok 68), Musíme si pomáhat (téma kolaborace/odboje), Kráska v nesnázích (česká malost vs. hrdí emigranti) nebo Kawasakiho růže (vypořádání se s komunistickou minulostí). Nevinnost přináší poměrně silné téma: čtrnáctiletá pacientka obviní váženého a respektovaného doktora (Ondřej Vetchý) ze sexuálního obtěžování. Vyšetřování se ujímá bývalý manžel (Hynek Čermák) jeho manželky (Zita Morávková). Za doktorovu nevinnu se pere i jeho švagrová (Anna Geislerová). Čili nic nového.

Film ale přesto něco “nového” přináší, a to Hřebejkův rukopis. Ten se postupně mění od nostalgické zábavy po hlubokou katarzi. To, co jsem nejvíce vyčítal Kawasakiho růži bylo, že v této proměně film zůstal na půli cesty. Nevinnost je ale dále. Opustila veškerou laskavost, jejíž stopové prvky byly dobře patrné právě v Kawasakiho růži (a to je jen nejmírnější výtka z těch, které k tomu promarněnému filmu mám). Nevinnost je žánrový film: kriminální thriller. Odpovídá tomu stylizace obrazu (téměř bezchybná) i umělecké polohy herců (k tomu se vrátím, nejde to odbýt ve dvou větách). Žánrové filmy se u nás moc netočí. Mají nižší návštěvnost a vzhledem k omezenosti našeho trhu (a co si budeme povídat, vzhledem k omezenosti českého diváctva lačnícího po Kameňácích a dalších hnusech) je tento zúžený segment pro žánrové filmy fatální. A co si budeme namlouvat, značka “Hřebejk” už do kin taky masy lidí nenatáhne. To, že se Hřebejk pustil do žánrového filmu (a že mu na to producent sehnal prachy) svědčí o odvaze, a za tu je třeba přičíst kladné body. Film pak musí zaujmout něčím jiným, než masovostí nebo slavným jménem. Nevinnost tuto cestu podstoupila, a myslím, že úspěšně.

Další kladné body jsou za herecké obsazení. Anna Geislerová zde zažívá hvězdnou hodinu, naopak velmi podivně působí osoba starého patriarchy rodiny (Luděk Munzar, skoro se mi zdá, že role byla napsána jen proto, aby se mohl film pyšnit titulkem Velký návrat Munzara po dvaceti letech na plátno). Jako velké překvapení pak ale na diváka zapůsobí Hynek Čermák, pro autora tohoto textu dosud postava neznámá. Jeho polda je působivý a věrný. Vnitřní pochody tohoto zhrzeného manžela Hynek Čermák zahral opravdu mistrovsky. Bez této postavy by film ztratil hodně kouzla. Je skvěle napsaná a, jak jsem už adoroval, neuvěřitelně zahraná. Doufám, že Hynkovi Čermákovi otevírá dveře do velkého světa filmu; jeho potenciál je nemalý. Mohl bych pokračovat dále, ale nemá to smysl - nenajdete zde špatně zahranou postavu, nevím jestli je to dílem režiséra nebo samotných herců, to posoudit nedokáži. Když má být postava drsná, je drsná. Když má být nešťastná, je nešťastná. Když má být zoufalá, je zoufalá. Když má být naivní, je naivní. Bez přehrávání a bez urputné snahy. Přirozeně. Kolik českých filmů se tím může pyšnit?

No ale budu i kritický. Ten scénář je...ne úplně povedený. Vlastně se roztrhl na tři díly, z nichž ta prostřední končí zhruba dvacet minut před koncem filmu. Pak následuje něco, nad čím mi zůstává rozum stát. Směřujeme k překvapivé pointě, ale nejdřív musíme vyslechnout monolog jedné z postav. To, co v tom monologu říká, šlo mnohem efektivnější znázornit jednou dvou-minutovou scénou, třeba za pomocí flashbacků. Ten monolog je zdlouhavý, otravný a blbý. Neříkám, že špatně zahraný, ale i tak je dost k nepřežití. Ku škodě celého filmu jej dost výrazně shazuje, negativně ovlivnil velmi příjemný pocit, který jsem do té doby měl. Postava, kolem které se to celé točí a je tedy postavou hlavní, nedostala takový prostor, jaký by dostat měla. Ondřej Vetchý nepatří mezi herce, jehož fotečku bych lepil do památníku a toužebně očekával další film, ve kterém si otře ret hedvábným ubrouskem a řekne “Bylo to chutné, ženo.” Ale tady jsem mu odpustil vše, co jsem mu dosud vytýkal. Hrál dobře, hrál civilně a nesnažil se postavu zastínit svou osobností. Proč jeho postava, notabene hlavní postava, neměla víc prostoru, nevím. Ne, že by se na plátně neukázal, ale prostě nevynikl.

Přes slabá místa a zmarněný konec je Nevinnost dobrým filmem. V rámci českého prostředí dokonce filmem nadprůměrně dobrým. Technické stránce filmu se nedá vytknout vůbec nic, v některých scénách jsem dokonce žasnul nad tím, jak profesionálně film vypadá (tento pocit jsem měl u Hřebejka naposledy u Pelíšků, smutné). Atmosféra některých scén (třeba výslechy v druhé polovině filmu) je hodně, hodně působivá. No a pochopitelně, jak jsem už několikrát zmiňoval, bravurně zahraná.

Je škoda, když nadprůměrnost kazí zcela očividné selhání scénáře. I tak se ale na Nevinnost vyplatí jít.