Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (766)

plakát

West Side Story (1961) 

Ja si myslím, že to byl můj úplně první muzikál a viděl jsem ho na německý televizi. Kolik mi mohlo bejt? Byl jsem špunt a nepamatuju si, jestli to bylo dabovaný nebo s titulkama. Neuměl jsem německy ani anglicky, takže je to jedno, teta mi to překládala. Písničky byly ale v originále, to si pamatuju. Od té doby jsem West Side Story viděl několikrát a asi se nikdy nenabažím té choreografie, nemluvě o hudbě. Ano, je to banální příběh, výměny i jednání přehnané a pořád tam hopsají. A protože je to starý, tak se tam miliskujou pomalu jenom na dálku. Ale stejně si to zase pustím, až dozraje čas, protože je to moc hezkej muzikál a jeden z mých nejoblíbenějších.

plakát

Dinosaurové (1991) (seriál) 

Docela mě mrzí, že tenhle seriál tolik lidí podceňuje. A přitom se v dnešních seriálech smějou stejným věcem, které byly tady už před třiceti lety. Jsou tam slabší díly, samozřejmě, ale rozhodně víc než "Zlato, jsem doma!" nebo "Nejsi máma". I přes to, že civilizace dinosaurů se může zdát bláznivá, překvapivě a hlavně vtipně se vyjadřuje k mnoha tématům souvisejícím, paradoxně, s civilizací lidskou. Přináší některé nápady k zamyšlení, třeba svrhávání do propasti, a navíc se dozvíte, kdo ve skutečnosti vynalezl čokoládový dort. A pokud se vám líbí masky, tedy ti dinosauři, určitě doporučím ještě film The Dark Crystal, ač je žánrově zcela odlišný.

plakát

V hlavě (2015) 

Mnozí pěli ódy, ale mě to trochu zklamalo. Animace je hezká, i když je to strašně barevný, subjektivně ještě barevnější oproti starším filmům téhož studia. I ty hlavní postavy musejí mít každá nějakou barvu, ač každá vypadala jinak. Některé dokonce jako z jiného filmu. Taky jsem se nedokázal s nimi sžít, i když nechci tvrdit, že by mě něco rozčilovalo, bylo to celkem fajn. Především jsem od toho ale čekal asi něco jinýho, jiný příběh, jiný humor a jinou animaci. Neměl jsem zdání, že je to pixarovka a pro mě to bohužel víc nebude, navíc průměrná. Snaží se to sice být milé a vřelé, ale kupříkladu Up bylo daleko lepší, citlivější a navíc dobrodružnější. Takže sice pobavilo, ale průměr.

plakát

Superman: Red Son (2020) 

Nějak jsem nepochopil, proč se obtěžovali dělat film, když je to založený na jedný jediný věci a jinak je ta... zdráhám se pojmenovat ty rozpohybovaně výstřižky komixové předlohy jako animace... tak ta teda za moc nestojí. To jsem si mohl přečíst komix. Celý to je takový banální, jako ostatně každej z příběhů Supermana, které jsem kdy viděl. Ale tak, a ptám se znovu, proč se teda obtěžovali? Bylo mi to jasný, když jsem uzřel Stalina, kterej by se nepoznal. Já bych řekl, že někdo měl chabomyslnej marketingovej plán postavenej na torzu komixu trestuhodně nevyužívajícího svého potenciálu a myslel si, jaký to bude. No a bylo. Předlohu jsem nečetl, málokdy čtu komixy a ještě méně něco, kde převládá latinka. Ta může být lepší. Ale tohle? Proč? Nemluvě o tom, že mě rozčiluje ten pseudo-ruskej přízvuk. To je málo rusů aby to namluvili v rodný řeči nebo už američani neumějí číst titulky? Pravděpodobně to druhé, když vznikají takovéhle karikatury filmů pro (ne)čtenáře komixů. Ale možná jim křivdím a tenhle skvost je ruka podaná těm, kteří by chtěli číst komixy ale neobtěžovali se naučit číst... Takže charita a dobrodinství... vlastně!

plakát

Roztříštění (2019) 

Měl jsem vůči filmu předsudky, ale docela se je podařilo vyvrátit. Od jisté chvíle jsem sice měl podezření, které se také následně potvrdilo, ale i tak bych ocenil tvůrce za ty rozličné udičky, které mi házeli. Vystačili si s poměrně málem a líbilo se mi, jak to bylo natočený. Především první třetina a některé vybrané záběry ze zbytku, zejména ty bezútěšné. Občas to bylo trochu chatrné a myslím si, že ta gradace na konci nebyla zvládnuta nejlépe. Ten film pro mě v jistém okamžiku změnil tempo a snažil se budovat drama jiným způsobem, což u mě nějak nefungovalo, i když závěr byl bezva. Hudbu si vůbec nevybavuju, ale ve výsledku alles gute, takže se nebojím lepšího průměru.

plakát

Tísňové volání (2018) 

To byla ale nuda. Neustále si tam telefonovali a nikde žádný výbuchy ani pobíhající náctiletí čouznvani zachraňující svět. Způsob, jakým bylo všechno odhalováno byl vysloveně drásající, budování dramatu nebetyčné a výprava byla tak levná, že ani nerušila ve sledování, jak by se slušelo. Dokonce byli tvůrci tak drzí, že nejen že tam žádná ženská neukázala kozy, ona se snad dokonce ani žádná neukázala. Ale tak asi to je film pro zuřivé chorobné telefonisty, výhoda je, pokud jim z toho už hráblo. Nicméně pro nášince bych to asi nedoporučil, protože při opakovaném sledování to zní jak z jiné planety. No škoda slov, všechno říká film sám. Je to každopádně nejméně čtyřhvězdičková ostuda!

plakát

Brestská pevnost (2010) 

Pomlouvám ale nekomentoval jsem. Hanba mi. No ono není teda moc co, nad rámec slov z ruk mástra alchace. Ale tak především, vše spočívá ve řvaní, řvěte, řvěte, řvěte! No nic, to jsem si jen tak připomněl, zmiji jedovatou, protože mě přišlo, že tam neustále řvou. Gerojsky. No tak zas co jim zbejvalo. Ale jinak souhlas. Dalo se, začátek lepší a na konci to pak už teklo všema dírama za nehezkého čmuchu. Ne že bych litoval, že jsem to viděl, ale vůbec by se nic nestalo a ty tři hvězdičky jsou slabý.

plakát

Legenda jménem T-34 (2018) 

No to zas bylo gerojů. A tak povšechně od všeho gerojskýho, sedm jednou ranou, útěk z alkatrázu, láf story, vzpoura strojů... teda rusů. A taky se řvalo, ale dle mého dojmometru méně, než v tý gerojovině o squatu v Bělorusku. No prostě klucí šikovný v poměrně arkádovém a dobře ubíhajícím filmu. Přišlo mi to tedy dost barevný a takový uhlazený, prostý a lehký ke konzumaci. Zejména pokud by má národnost, příslušnost a přesvědčení náležely stejnému co hlavních hrdinů. Ale tak beru, v jiných filmech se taktéž kouzlí a dělají různé fiškulácké triky. Nic mě každopádně pro tentokrát a vyjímečně neobtěžovalo, tudíž mě ta Legenda o tankistech (jak se to má správně jenovat), z univerza Rusové sami vyráli druhou světovou, celkem i pobavila. To že jsem musel poslouchat souběžnou diskuzi o tancích z negativ vynechám.

plakát

Podprsenka (2018) 

Nezdálo by se, ale bylo to dobrý. Marně přemýšlím, co mi ten pomalý a hodně obrazem vyprávějící styl připomíná. Ve skutečnosti je to asi docela divnej a nepůvodní film podstaty rozšlapaného výkalu, ale tak nějak to nebylo vůbec podstatné, protože dlouhé a strastiplné hledání té, které by padla pobavilo ač padla i leckterá, které nepadla. Za což možná pár padne. Ale ať padne komu padne, já jsem očividne upadl do zacyklení, což se padlým na hlavu stává. Každopádně tu vařím z vody, protože o tom filmu se nedá moc napsat. Buď přijmete jeho tempo a výrazové prostředky nebo ne, protože tam vážně (ač jen zdánlivě) nic víc není nad rámec anotace. Ale každopádně je tam vlak, takže další kritika se nepřipouští. A taky můžete být rádi, že tenhle vlak strhává jen sušené prádlo, ne jako jinde.

plakát

Psí ostrov (2018) 

Přemýšlel jsem na okamžik o čtyřech, ale tři asi budou prozatím stačit, protože na zvířátkovej film mi chybí víc poetiky. Pro děti je to moc zlouhavý a koplikovaný a pro mě navíc studený. Ano, mělo to atmosféru, ale nikoliv cit. Animace i stylizace je moc hezká, se zápletkou už je to horší i proto, že je to průhledný jako sklo. Ale zase je pořád na co se dívat protože... ta animace. Nebyl jsem však nicméně schopen získat bližší vztah s jakoukoliv postavou nehledě na počet nohou, a navíc se mi to jeví jako variace na to málo, co si pamatuju o seriálu Goro, bílý pes, jen v lepším vydání. A zajímavějším. Z pochybné budoucnosti. K destrukci svalové tkaniny mé pumpy sice nedochází, ale i tak nelituju, že jsem to viděl.