black.mao

black.mao

Jaroslav Bílý

okres Brno
sum... ergo... sum

19 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 15.10.2019  21:14
    Slunovrat (2019)
    ***

    Pokaždé si dáte odvar z čehosi, zvlášť když vám to nabídnou úplně cizí lidi a zvlášť když vám po něčem takovém bylo minule dost divně. Pokaždé musíte zabít toho, kdo vám řekne, že už tuhle bizarní hru nechce hrát a ještě mu strašně moc děkujete za jeho čistou oběť, která vás smířila s veškerenstvem. Zásadní je, že to musí být student antropologie a z Ameriky a jeho mrtvolu musíte naaranžovat tak, aby z toho byl cca 3 sekundový záběr, který nijak nedává smysl, ale v traileru to vypadá strašně akčně. Navíc se to musí odehrávat ve Švédsku, kde mimo výroby nábytku a automobilů značky Volvo pak jen obětují důchodce a nikomu to není vůbec divné. Ale v poho, jsme daleko za polárním kruhem, kde, jak každému vysvětlíte, slunce zapadá jen na chvíli a vlastně je to jen takové šero, takže potom ty záběry rituálů za tmy a svitu loučí se odehrávají nejspíš někde v Norimberku na srazu Hitlerovy mládeže. A celé se to děje na takové loučce u lesa, (ano, na podobných jsme dělávali dětské letní tábory) a vy tak celý film přemýšlíte, čím se tam ti lidé vlastně po zbytek roku živí? Že by jim ti studenti vydrželi až do další sklizně, pardon rituálu? Zkrátka, nedomyšlené, amatérsky zahrané, navíc toporné a příšerně odtažité. Nudna co si hraje na horor, ale koukat se v zoo, přes sklo, na pářící se šimpanze není porno.

    • 20.3.2019  13:16
    Napalm (2017)
    odpad!

    Pindy senilního staříka, který byl kdysy výborný dokumentarista, ale teď je jen dementní salónní komunista, který tak maximálně dokáže slintat při vzpomínce na mladou korejskou sestřičku, která mu kdysi dávala injekce vitamínu B12. Smutné a úplně zbytečné.

    • 25.11.2018  23:46

    Takové hezké barevné nic o takovém hezkém barevném ničem. Opravdu, zachytit se něčeho co by neukazovalo svoji topornou prvoplánovitost, najivní edukativnost a žvýkačkovitou barvičkovitost bylo hodně těžké.

    • 11.11.2018  12:13

    Režie: Mizuho Harumi (aka Mizuho Shunkai)

    • 8.10.2018  23:14

    Lazarescu Dante Remus, tedy nemocný poutník který nepostavil svůj Řím. I skrze jméno se dá vyprávět příběh důchodce pana Lazaresca, který pije, aby zahnal samotu vdovce a hlavě zapomněl na své fyzické potíže, které si nakonec tímto pitím způsobuje. Jednou se ale stane, že domácí pálenka už k překonání bolestí nepomůže a Lazarescu je nucený zavolat záchranku. Potíž je ta, že ve stejnou dobu se stane na dálnici tragická nehoda a několik desítek těžce raněných je rozvezeno do všech okolních nemocnic, takže opilý Lazarescu je přetíženými lékaři vnímán jako nezodpovědný alkoholik, který si za svůj tristní zdravotní stav může vlastně sám. Náš hrdina je tak, stejně jako jeho jmenovec Dante Alighieri, svědkem pekla - pekla lidské bezohlednosti, nevšímavosti, frustrace a hloupé arogance. Příkladným Vergiliem na této pouti mu je zdravotní sestra (výborná Luminita Gheorgiu), která snad jako jediná projeví trochu soucitu a nenechá nebohého poutníká zemřít na nemocniční chodbě a stále jej doprovází do dalších nemocnic, kde se odehrávají ta stejná vyšetření a dochází se k těm stejným závěrům: stav urgentní, operace nutná, avšak z důvodu monentálně přetížených kapacit byl pacient odeslán do jiného nemocničního zařízení. Určitě nesouhlasím s těmi, kteří v komentářích píší o nízké úrovni rumunského zdravotnictví. Sami ve filmu vidíme moderní lékařskou techniku i profesionální zdravotníky ji obsluhující. Toto dílo samozřejmě není kritikou zdravotní úrovně v Rumunsku, to by bylo jen jakousi černou fraškou lokálního významu. Naopak, poselsví je univerzální a neodbytně se hlásí celých 150 minut trvání filmu. Jaká je hodnota starého nemohoucího člověka, zanedbaného a zapáchajícího dědka, který leží na nemocničním lehátku a blábolí cosi o bolesti hlavy a břicha? Má cenu ho ještě zachraňovat? Co sním, když pomoc současně potřebují i ti mladší, i ti hezčí,i ti chytřejší, i ti bohatší? Jakou cenu má jeho život a jakou cenu má tedy i život náš?

    • 6.7.2018  20:47

    Obávám se, že Šúmei Óniši snad vůbec neexistoval. Tento film režíroval Masahiro Maskino (viz. Stuart Galbraith: The Toho Studios Story: A History and Complete Filmography).

    • 24.6.2018  01:53

    Duplicitní stránka k https://www.csfd.cz/film/145445-jinsei-gekijo-seishun-aiyoku-zankyohen/filmoteka/

    • 27.5.2018  22:11
    Hangjakudži (1961)
    ****

    Jen pro pořádek doplním, že tento film režíroval Daisuke Itô.

    • 7.1.2018  01:05
    Persepolis (2007)
    ****

    Malá poznámka na úvod: Íránci jsou šíité a okolní arabský svět je převážně sunnitský, vyjma jihovýchodního Iráku, Jemenu, Bahrajnu a Ázerbájdžánu. Z tohoto i dalších důvodů se sami Íránci za Araby nepovažují, takže ono "rozdílné vnímání kultury v evropském a arabském světě" v oficiálním textu distributora je stejná pitomost, jako popisovat československou novou vlnu slovy např. "ty výborný ruský filmy". Ale pojďme k filmu. Malá Marjane zvaná Marji vyrůstá v zemi, kde revoluce neznamená vždy skok k lepším zítřkům (což platí téměř vždy). Diktaturu ambiciózního a bezohledného šáha Muhammada Rezy Pahlavího vystřídá po islámské revoluci tuhá theokracie bigotního ajatolláha Rúholláha Chomejního. Marjane, pocházející z dobře situované rodiny intelektuálů, potkává svého strýce politického vězně a dozvídá se o svém již mrtvém dědečkovi, perzekvovaném šlechtici. Narůstá tak napětí vyvolané rozdíly mezi oficiální státní a rodinou historií a dospívající Marji začíná revoltovat. Navíc vypukne válka s Irákem a státní aparát začne utahovat šrouby. Začíná hon na ideové odpůrce a rodiče raději posílají Marjane studovat do Evropy. Zde se však naše hrdinka jen těžko sžívá se svým novým prostředím. Je vnímána jako exot z té barbarské země, rozumí si jen s partou outsiderů a navíc se přidají i první milostné problémy. Marji neví jak na tyto problémy reagovat, nakonec žije na ulici a po hospitalizaci v nemocnici se vrací domů. Zde sice skončila válka, ale jinak se nic nezměnilo. Mravnostní policie dál šikanuje občany, pro ženy platí přísná náboženská pravidla, je zakázaná západní hudba, alkohol. Marjane tak po několika životních peripetiích opouští Írán již natrvalo. Její babička, velmi moudrá a emancipované žena, její životní vzor, umírá několik měsíců po jejím odjezdu. Slovy již dospělé Marji "každá svoboda něco stojí".

    • 6.11.2015  19:17

    S velikou pravděpodobností jde o film Kôsatsu (The Strangling) http://www.csfd.cz/film/121225-kosatsu/filmoteka/ Kaneto Shindôa. IMDb u Nobuko Otowaové neuvádí žádné režisérské počiny.

    • 26.9.2015  00:05

    Druhý film z trilogie o yôkai (prvním je Yôkai daisensô, myslím) a zřejmě ten nejlepší, byť se nám opět nenabízí nijak originální příběh. Zkorumpovaný samuraj - magistrátní úředník, uplacený místním boháčem, nechá zbourat starou svatyni a na jejím místě chce postavit nevěstinec. Námět je plně poplatný žánru jidaigeki, byť s prvky hororu. Záporné postavy jsou skutečně záporné a neštítí se ničeho, ani vraždy majitele dotyčného pozemku, místní chudí lidé jsou zase nad míru nemohoucí a nechávají si ubližovat mírou vrchovatou. Jediným, kdo se panujícím poměrům snaží zabránit je mladý rónin, který, jak se ukáže a jak je v těchto žánrových filmech téměř povinností, je nakonec inspektor šoguna na tajné misi. A samozřejmě yôkai, které se objeví ale až v závěru celého filmu, jejich pochod ve zpomalených záběrech ale stojí za vidění. Inu, zlo je po zásluze potrestáno a chudí jsou stejně chudí i nadále.

    • 25.9.2015  16:20

    Dialogy na úrovni "tam mamut, moc mamut" a podobnou úroveň mělo i to ostatní. Víc napíšu, až dostanu odvahu dokoukat zbytek.

    • 12.9.2015  13:26

    Pokračování volné trilogie o Yôkai ve společné režii autorů obou předchozích dílů - Yoshiyuki Kurody (Yôkai daisensô) a Kimiyoshi Yasudy (Yôkai hyaku monogatari). Malou holčičku, která po smrti dědečka hledá svého otce, pronásleduje banda zločinců, protože u ní hledají důležitý dopis kompromitující jejich bosse. Ač se opět jedná po všech stránkách o průměrný film, přeci jen převyšuje předchozí Kurodovo Yôkai daisensô svým vrstevnatějším příběhem, poměrně slušným spádem děje i souboji (klasická chamabara, režii několika dílů Zatôichiho nelze přehlédnout), byť klasických yôkai se moc nedočkáme, spíš jakýchsi hřbitovních umrlců, kteří opět vezmou spravedlnost do svých rukou. Dal bych dvě *, kdyby alternativní anglický název nezněl "Along with Ghosts on Tokaido Road". Ano, ta slavná Tôkaidô spojující Tokyo s Kyotem, za tohle (kdo by neznal The Fifty-three Stations of the Tôkaidô mistra Hiroshigeho) a lepší zážitek s celého filmu jednu nakonec přidám.

    • 8.9.2015  10:12

    Nijak výrazná, oddychová, slabší chambara s yôkai - duchy, démony japonského folklóru. V daleké Babylónii jacísi hledači pokladů probudí (v jakýchsi egyptských rozvalinách) zlého démona, který si ke konání svých zlých činů vybere Japonsko. Zde vstoupí do těla samuraje, magistrátního úředníka (Takashi Kanda - např. pokračování známého kaiju-eiga o monstru Daimajin - The Return of Daimajin). Zla páchaného tímto démonem si všimnou právě yôkai (ti totiž mohou vidět pravou tvář démona v těle samuraje). Musí proto zakročit a pomoci tak lidem, kteří jsou většinou bezmocní. Po dlouhém boji komplikovaném mnoha prohrami (např. uzavření do obětní nádoby) však nakonec naši nadpřirození přátelé vítězí.

    • 25.8.2015  20:15
    Hokm (2005)
    ****

    Režie: Masud Kimiai http://www.csfd.cz/tvurce/8320-masud-kimiai/oceneni/

    • 23.8.2015  13:49

    Šest divokých historek o tom, jaké to je když někomu z nás prostě rupnou nervy. Szifron ukazuje, jak umí výborně rozehrát příběh v krátkých filmových povídkách, které mnohdy přesáhnou sotva pět minut, třeba hned v té úvodní. Smysl pro černý humor a ironii nezapře autor i v dalších povídkách. Zvláště se mi líbila "Bombita", o pomstě pyrotechnika za odtažený auto, i když trochu mohla připomínat "Volný pád" Joela Schumachera. Za další skvělé pak považuju sarkastickou "La propuesta" o tom, že domluvit se je možné s každým, jen vám to může být občas houby platné a "El más fuerte" o dvou chlápcích jejichž dokazování si svého ega skončilo zničením vlastních aut i sebe samých.

    • 23.8.2015  13:20

    Ano, první barevný Zatiochi. Více psychologický, pomalejší a prostý velkých soubojů. Zatoichi bilancuje svůj dosavadní život, chtěl by se dokonce oženit (snad inspirace ze setkání s dávným přítelem, kterého potká na svých toulkách), ale není mu to dopřáno. Setkání se svým mistrem Bannoem (Seizaburo Kawaza - např. také Kurosawův Yojimbo), který jak se ukáže, nežije zrovna vzorný život, a který se zapletl do únosu syna místního boháče, přinutí tak Zatoichiho bránit spravedlnost i proti svému učiteli. Náš slepý hrdina tak musí zůstat na své cestě věčně osamoceného, toulavého mstitele, protože nelze uniknout svému osudu.

    • 19.8.2015  16:50
    Santiniho jazyk (TV film) (2011)
    odpad!

    Topornost a hrůza výkonů hereckých se vzácně snoubí s plytkostí a naivitou filmového zpracování, přičemž společně tvoří univerzální jednotu symbolizujíc tak neumětelství, tolik typické pro tvorbu České televize, mělo být poslední Santiniho šifrou v tomto filmu. Takové jako "tajemno" mizerné stejně jako dialogy (v nich se herci raději nepouštějí do žádných souvětí, co kdyby ...). Naivní antagonismus duchovna (zde ukryté v Santiniho architektuře, či v Santiniho osobě skrze jeho architekturu nahlížené) a zaměstnance pražské reklamní agentury, kterému každý říká Kňour, ale opravdu každý a to neustále, pomalu v každé druhé větě a který chce vytřískat jmění z několika biblických citátů. Vraždy jejichž důvod mi zcela unikal - zabití blázna, který se po hrdinovi ohnal motyčkou, nebo kněze, který ho pro změnu zamkl v kryptě a ubitého sekerou, která se zřejmě jen tak válela někde poblíž. Poznání, že ona bílá postava Viktorie má ještě autistické dvojče Aurelii, jsem přijal s radostí, jen proto že na další záhady a překvapení už nezbýval čas, a tohle tak bylo poslední. Kamera snímá celou tu krásu Santiniho staveb pokud možno v pár krátkých záběrech stropních fresek, víc by jim asi producent nedovolil. A navíc celé to poselství sdělené nakonec češtinou, latina, kterou tehdy vzdělanci a církevní hodnostáři mluvili, byla asi nad síly tvůrců filmu.

    • 29.7.2015  21:18
    Fuefukigawa (1960)
    *****

    Sadahei (Takahiro Tamura) vyrůstá v chudé rolnické rodině v neklidné době vlády Shingena Takedy a jeho syna Katsuyoriho. Je vychováván dědečkem, protože jeho matka ho opustila kvůli sňatku s bohatým kupcem, a také jeho strýc dal přednost službě v armádě před nuzným životem sedláka. A právě volba, mezi klidným, ale chudým životem rolníka a krátkým, ale slavným životem vojáka pronásleduje celou Sadaheiovu rodinu. Všichni tři synové se dají naverbovat do armády, kde skončí i jeho dcera Ume (debutující Shima Iwashita). Ve válce padne i jeho žena (výborná Hideko Takamine) a Sadahei tak nakonec zůstává sám ve svém domě zvaném hmyzí klec. (Symbolicky, každá generace jeho rodiny sní o přestavbě této chatrče, avšak nikdy k tomu nedojde). Film je originálně kolorován a Kinoshita tím dosahuje jedinečné atmosféry. Jednoznačné je i jeho pacifistické poselství, co trochu vadí je určitá nepřehlednost, Dostat celý lidský život do dvouhodinového filmu vyžaduje určitá omezení - děj se odehrává pouze v následných dějových skocích vpřed, chvílemi je tak dost obtížně orientoval se v příbuzenských vztazích celé rodiny, těžko lze i odhadovat reálný čas uplynulý mezi jednotlivými časovými střihy. Navíc, jednotlivé postavy nemají dostatek prostoru pro vysvětlení svých pohnutek a působí tak mnohdy naivně (zvláště nejstarší Sadaheiův syn Sozo). Přesto, nebo právě proto má film jedinečnou atmosféru a zaslouží si tak právem 5*.

    • 10.6.2015  13:07

    Sirtlarindaki hayat (2004, Life on their shoulder)

    • 8.6.2015  19:49
    Offside (2006)
    *****

    Takové "Hoří, má panenko" po íránsku. Absurdní snaha policistů udržet pořádek během fotbalového zápasu Bahrajn - Írán, tedy nevpustit na stadion žádnou ženu a ty už zadržené udržet odděleně od ostatních fanoušků, je předem odsouzena k zániku (a podobá se tak neméně absurdní snaze vesnických hasičů zorganizovat hasičský bál a nenechat si při tom rozkrást tombolu). Tak jako nejde věrohodně vysvětlit, proč íránské ženy na stadion nemohou, kdežto ty japonské ano, tak stejně není jednoduché umožnit těmto dívkám vykonat potřebu, protože na stadionu, kam nemohou ženy, těžko najdete dámské záchody. Cestou na policejní stanici jsou pak všichni naši snaživí ochránci pořádku vytažení slavícím davem z dodávky a celá jejich urputná snaha přichází vniveč. Panahí natočil výborný film, pro všechny dívky byl tento film jejich prvním a jejich bezprostřednost je úžasná. Všichni si proto zaslouží plný počet *.

    • 8.6.2015  19:01

    Zhýralý samuraj Gonkurô (Shigeru Amachi - Jigoku, či Tôkaidô Yotsuya kaidan mnohem známějšího Nobuo Nakagawy) zabije, společně se svoji nevlastní tetou svého vlastního movitého strýce, aby nakonec neušel spravedlivé odplaty ducha zavražděného a to za vydatné pomoci tanukiho - psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides viverrinus), kterému japonská lidová tvořivost přisoudila mimo jiné i dovednost brát na sebe lidskou podobu. Ač film není skutečně nijak úžasný, stojí za shlédnutí právě pro klasický příběh, prostý jakékoli snahy o "modernizaci" tématu kaidanu a také kvůli zde již zmíněném originálním bestiáři japonských yôkai.

    • 2.6.2015  11:00

    http://www.dailymotion.com/video/x170k0w_nichiren-to-moko-daishurai-1958-official-movie_shortfilms

    • 1.6.2015  19:03

    Sněžná žena (Shiho Fujimura) se zamiluje do mladého sochaře (Akira Ishihama - např. mladý Motome ve výborném Kobayashiho Harakiri) aby zjistila, že mimo lásku dokáží lidé rozdávat chamtivost, zlobu a nenávist. Nelze vidět v tomto kaidanu, kterým mě Tanaka přesvědčil, že zvládá i další žánry mimo jidaigeki (Zatoichi, Nemuri Kyoshiro, či Shinobi no mono) hrůzostrašný horor, ale klasickou pohádku byť plnou nezbytného napětí. Mladý Yosaku po smrti svého mistra musí vytvořit pro chrám sochu bohyně soucitu Kannon, avšak nemůže najít správný výraz tváře. Yuki, jeho manželka a původně sněžná žena, snáší mimo jiné i ústrky od panovačného a bezohledného správce, kterého nakonec zabije. Tak se ale musí vrátit zpět do svého světa démonů, přičemž v momentě loučení Yosaku, který má hlavní vinuy na tomto nešťastném konci, objeví ten dlouho hledaný emoční výraz, chybějící jeho soše. Film upoutá nejen svojí výbornou atmosférou, ale i skvělou hudbou Akiry Ifukubeho.

    • 21.5.2015  22:09

    Výborná pohádka mistra Kurosawy. Dva vesničtí dřeváci Tahei a Matašiči (skvělí Minoru Chiaki a Kamatari Fujiwara) co jsou schopní pro měďák zradit jeden druhého, potkají princeznu Yuki (Misa Uehara - Desperado Outpost Kihachi Okamota, nebo i Nippon tanjô Hiroshi Inagakiho) utíkající, spolu se svým až psovsky věrným generálem Makabem Rokurótou (poněkud slabší výkon Toshira Mifuneho - pravda, ne pokaždé mohl hrát Yojimba), před armádou pronásledovatelů. Co však upoutá pozornost obou hamižných trhanů, není ani tak pohnutý osud prchající princezny, ale asi půl tuny zlata který musí generál Rokuróta spolu s princeznou dostat do bezpečí. Taheiovi s Matašičičim se žádná hora najednou nejeví příliš vysoká a žádná strž pro ně už není nepřekonatelně hluboká, obtěžkáni tímto zlatem následují oba naše utečence nepřátelským územím a jejich živočišná chamtivost, kontrastující s aristokraticky odměřeným chováním princezny, baví mnohdy víc než mistrné ovládání kopí Mifuneho generála. Z dalších rolí určitě stojí za zmínku přátelsky nepřátelský generál Hjóe Susumu Fujity (Sugata Sanshirô debutujícího A. K., nebo třeba Yosôbei Kajikawa v Inagakiho Chûshinguře) a dostane se i na Takashi Shimuru, byť v epizodní roli princeznina rádce. Film si právem zaslouží plný počet *, nehledě na inspiraci George Lucase a to i díky hudbě nehudbě Masaru Satôa. Musím ale přiznat, že slušivé šortky a tričko princezny Yuki mě poněkud iritovaly, Ve středověkém Japonsku by byl tento vyzývavý obleček společensky neakceptovatelný.

    • 13.5.2015  00:59

    Mladá Yuko (nádherná, byť poněkud toporná Yukiko Kobayashi) se stane upírkou, na což doplatí většina lidí v jejím okolí. Námět a ani zpracování není nijak originální, zajímavé je však, podle mého, prolínání japonských reálií s klasickým evropským hororem, ještě před Takashi Miikem, Takashi Shimizuem, či Kiyoshi Kurosawou.

    • 13.5.2015  00:09
    Vlak života (1998)
    ***

    První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách.

    • 1.4.2015  22:27

    Dnes bychom to nazvali filmem o filmu a dali jako bonus na dvd Felliniho filmu Satyricon. Místy i nudící dokument o natáčení tohoto filmu, ozvláštněný poněkud nesrozumitelnou mistrovou angličtinou. Režie Gideon Bachmann.

    • 6.2.2015  18:47

    Jistě zajímavý film, na kterém však vadí určitá bezkoncepčnost příběhu. Naopak, velmi zajímavá je hudba jednotlivých kapel od bluesové Rany Farhan po rapoveho Hichkase. Je ale velká škoda, že kapely nejsou ve filmu označené. Pokud totiž budete Kasi az gorbehaye irani khabar nadareh sledovat, tak potom kvůli kapelám, jinak vás dost jednoduchý příběh dvou mladých lidí hledajících kytaristu do své kapely a shánějící víza, aby mohli vycestovat ven z Íránu, bude, až na pár vtípků, nudit stejně jako mě. Celkově to všechno působí nehotovým, uspěchaným dojmem. Ghobadi točil tento film sotva dva tři týdny, zřejmě z důvodu přílišného zájmu policie a navíc herecké výkony až na jediného profesionálního herce Hameda Behdada nejsou zrovna přesvědčivé. OK, ale to vše neubírá tomuto snímku na síle. Filmů o mladých točených natruc režimu jsem dosud mnoho neviděl, proto čtyři * Všichni co pracovali na tomto filmu si to zaslouží.

    • 10.10.2014  06:33

    Mám v té Inagakiho trilogii o Sasaki Kojiroovi trochu zmatek, ale tohle by měl být první díl, případně pak sestřih všech tří dílů "Sohen Sasaki Kojiro".

<< předchozí 1 2 3 4 6 7