ICTS

Dlouho jsem přemýšlela, co k tomuhle filmu napíšu. Chovám k němu takový hluboký cit, že nenalézám slova, ale zkusím to. Máte rádi Viktoriánskou Anglii? Jste věrný fanoušek lesbických filmů? Máte slabost pro nevšední romantické snímky? Máte rádi kabaret? Hřeje vás u srdce, když slyšíte krásnou hudbu ve filmu? Jestli jste se alespoň v jednom našli...Pak jste v ideálním rozpoložení sestoupit a poznat opravdovou krásu Tipping the Velvet. Tahle nádhera patří mezi giganty jakéhokoliv žánru, který tento film nabízí, a to ani nemluvím o podskupině nazývanou lesbické filmy. Film mě natolik zaujal, že jsem se díky němu zamilovala do divadla. V mnoha situacích, který film nabízí, se většina diváků najde, vypomáhají k tomu, aby člověk zažil co největší zážitek. Hudba je už jen třešinka na dortu. Film, který budu pouštět svým dětem a doporučovat mým blízkým. Sarah Waters je mistryně svého oboru, to se jí musí nechat.

Srdcová záležitost! Filmu nic nechybí-skvělé herecké výkony, hudba, zpracování na výbornou. Jeremy Irons je tak sympatický, že v hlavním hrdinovi rozhodně žádného padoucha neuvidíte. Zhlédnuto xkrát a nikdy mě neomrzí. Při poslechu soundtracku se mi srdce trhá na milion kousků. Silný příběh.

Můj nejoblíbenější snímek, co se týče španělské kinematografie. Paulo umí zmást diváka jako Copperfield.

Tato korejská genialita si zaslouží rozhodně lepší hodnocení, které v nynější chvíli má. Zápletka, scénář, hudba-na výbornou! První hodinu se až tak nic moc neděje, a proto vám může připadat nezáživný, ale po hodině má film rychlý spád a vy se nemůžete vynadívat. Později si uvědomíte, proč jste první hodinu u snímku jakžtakž přežívali. Z důvodu, že jste nechápali, co se děje. Avšak po zhlédnutí vám bude snímek připadat geniální. Musím upozornit, že pouze, když film zcela pochopíte. Proto si také myslím, že má film tak slabé ohodnocení. Vždy, když slyším jeho soundtrack, zahřejeme mě u srdce.

Mulholland Drive je psychologický mysteriózní snímek subžánru neo-noir natočený americkým režisérem Davidem Lynchem v roce 2001. Není přímo určená doba, kdy se příběh odehrává, ale tvoří atmosféru 90.let v Los Angeles. Mezi hlavní představitelky patří Laura Harring (Camilla Rhodes, Rita) a Naomi Watts (Diane Selwyn, Betty Elms), která je největším hereckým objevem filmu. Snímek bezpochyby vyniká skvělými audiovizuálními dispozicemi od scénáře přes fenomenální kameru Petera Deminga až po rafinovaný zvuk a okouzlující hudbu Antonia Badalamentiho, který si ve filmu zahrál menší roli filmového magnáta. V klubu Silencio, vystupuje zpěvačka Rebekah Del Rio, která zpívá doprovodnou verzi popové árie Roy Orbison, Crying v mocné španělštině. Lynch nám touto scénou potvrzuje, že hudba stále funguje a ví lépe než většina ostatních, jak efektivní může být. Autor se tímto snaží nastínit, jak je Hollywood nemilosrdné a destruktivní místo, kde jsou talentovaní lidé drceni systémem moci a zisku. Poselství má poukázat na skutečnost, která se na první dojem může zdát zcela odlišná od reality. David Lynch experimentuje s nelineárním vyprávěním s prvky surrealismu, porušuje tím konvence a chronologický průběh se tak stává pouhou zápletkou. Narativní struktura tvoří pochybnosti v mysli diváka a nechá ho zpochybňovat o děním ve filmu. Teprve po zhlédnutí si publikum sestavuje „skutečný příběh“ filmu, který se výrazně liší od toho „vnějšího.“ Emoce diváka u tohoto snímku nefungují stejně, jako u ostatních filmů. Divák musí věnovat snímku maximální pozornost, aby mu porozuměl. Dalo by se říci, že je to taková hra s publikem a vy se sami stáváte obětí detektivního příběhu. Lynch také ve svém díle uplatňuje Freudovskou definici snů, která apeluje na to, že je sen iluzí vycházející z útržků reality s cílem plnit přání spícího. Mulholland Drive se snaží do nás vštípit myšlenku, že nás může fantazie oddělit od světa ve kterém žijeme. Díky fantazii můžeme uniknout z konfliktů jako Diane použitím vzpomínek kreativním a fantazijním způsobem. Máme tak udržet jednu nohu na zemi a druhou v oblacích.

Chlouba neo-noir filmů, která mě dostala jak po výtvarné stránce, tak i po technické. Tento propracovaný snímek se mi nejvíce líbil z Parkovy trilogie.

Jedním slovem genialita. O soundtracku ani nemluvím!