Ryuuhei

Ryuuhei

okres Praha
Homo kinematografikus

14 bodů

Můj deníček

  • 28.2. v 14:41

    Únor 2021

    Jako počet dní v tomto měsíci, i můj report tentokrát nebude kdovíjak bohatý. Ale něco jsem přece jen viděl, tak se na to vrhneme!


    A možná bych tentokrát mohl začít největším zklamáním, a to Strašáky z roku 1971. Očekával jsem klasický „exploitation“, jenž mě šokuje, ale zároveň kinematograficky obohatí. Namísto toho mě čekala noc strávená u nudného snímku, kde se naprosté nemehlo a hloupá slepice potýká s bandou neméně stupidních vidláků. Tento „kult“, jak jej směle osazenstvo ČSFD nazývá, mě zkrátka nepřesvědčil, nudil a příšerně zklamal. A nechápu, jak někdo může přechvalovat příběh, herecké výkony, nebo tu špatnou práci s kamerou a střihy.


    Chuť jsem si spravil až o pár dní později snímkem Baby Driver, který jsem po prošvihnutí na HBO chytil na stanici AMC. A… dámy a pánové… to byla jízda! Naprosto zbožňuju, když jsou jakékoliv akční scény perfektně a hravě sestříhané do hudby, což bylo i tématem tohoto snímku. Automobilové honičky, přestřelky, nebo už jen hrdinovo přemítání o další akci, vše bylo doprovázeno chytlavou skladbou a úžasnou choreografií. Tento požitek si musím někdy zopakovat!


    Dostal jsem také možnost se už asi potřetí podívat na kultovní Počátek. Nolanovi obecně nepřicházím moc na chuť, na můj vkus příliš tlačí na pilu komplikovanosti a překombinovanosti, ale musím říct, že si mě zrovna tento snímek konečně začal získávat. Ono se vyznat ve vyobrazených úrovních snění je buď pro opravdu bystrou mysl, nebo zkrátka na opakované zkouknutí. A tedy druhý případ mi připomněl, že Počátek rozhodně není zároveň koncem - musím to vidět ještě jednou!


    Mé kinematografické toulky mi znepříjemnila a zbrzdila událost, kdy jsem sebou jednoho rána cestou z práce sekl na ledu a dost nepříjemně si poranil ruku. Což o to, mohlo to dopadnout hůř, ale stejně tak jsem si mohl dávat pozor. Zvlášť, když to bylo paradoxně jen den před oblevou. Na dobrých pár dní mě to vyřadilo z rytmu, do něhož jsem se naštěstí opět pomalu dostal zpět.


    Kromě běžných seriálů a filmů jsem rozkoukal další sérii 90denních snoubenců. Protože jsem si v životě málem prošel něčím podobným, baví mě pokaždé sledovat, jak se naprosto nekompatibilní páry z celého světa dávají dohromady a pak samozřejmě řeší hromadu problémů. Když navíc tyto páry z poloviny tvoří ruské zlatokopky, divné asiatky, či jen jedinci toužící se dostat do Ameriky, je o drama postaráno. Nová série lízlá koronavirovou krizí mě zatím zaujala a těším se každý týden na nový díl.


    Zbytek měsíce jsem se už víceméně plácal jen v průměrných, maximálně lehce nadprůměrných snímcích a dokoukávání anime restů. Tam se mi opravdu nelíbilo to všestranné oslavování poslední série Shingeki no Kyojin - podle mě to zase takový odvaz není. Je to fajn, je to napínavé, ale lidi v komentářích příliš přehání. Naopak se mi zavděčit další vývoj Yakusoku no Neverland, který se naopak setkal s tvrdou kritikou. Ach jo… Můžu já se někdy shodnout s ostatními? Asi ne.


    V každém případě jsem z důvodu zvýšené pozornosti k mému čím dál rychleji rostoucímu YouTube kanálu a dalším záležitostem spojeným s herní sférou, tentokrát zanedbal zhlédnutí jakékoliv celé anime série. Hanba mi! Ale mám v plánu si dát další romanticko-dramatickou ságu, již jsem náležitě „pořídil“ a jen vyčkává na to, až k ní zasednu a na nějakou dobu se opět ponořím do světa velkých očí, sličných animovaných dívek a naprosto fiktivního odrazu japonské kultury a Japonska obecně. Tak snad to v březnu náležitě doženu!


    To by bylo pro můj soupis všechno. Tak zase příště, znova!

    Únor 2021
  • 31.1. v 16:47

    Leden 2021

    Napadlo mě, proč si tento rok neudělat taková měsíční filmová/seriálová shrnutí. Nuže, tady jsou!


    Svůj filmový rok jsem paradoxně začal koncem - tedy ságy Harryho Pottera, jíž jsem vůbec prvně viděl chronologicky. Každý pátek jsem od konce listopadu poctivě sedával k televizní obrazovce a sledoval sérii, která patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Taktéž jsem se prvně začal zajímat o svět čar a kouzel do detailu a naučil se o něm spoustu věcí, o kterých jsem do té doby neměl ani páru. Byl to skvělý zážitek a těším se, jak si ho třeba na konci letošního roku zopakuju!


    Rok mi nicméně opravdu začal až tím vůbec nejzajímavějším filmem viděném v lednu - Psím ostrovem. Byť nejsem zastáncem psů (na ulici se jim z averze vyhýbám obloukem), zde jsem je přijal jako plnohodnotné postavy a užil si celou parádní, loutkovou podívanou! Zaujalo mě tedy jak precizní zpracování, tak i zajímavý a napínavý příběh. Aneb jak se dá dobře natočit nejaponský film zasazený do Japonska! Kulturní pecka.


    Za zmínku by dále stála třeba i Zakázaná říše z ruské produkce, která navzdory tomuto faktu naservírovala opravdu slušný, lehce hororový a religionistický počin. Byl jsem opravdu mile překvapen zpracováním na světové úrovni, ale i mysteriózním příběhem.


    Na poli hraných seriálů mě žádná revoluce nečekala, stále je skoro vůbec nesleduji, ale i tak jsem dokončil své putování s Holkami za mřížemi (Orange Is the New Black) a tedy i jejich druhou sérií. Není o čem, tenhle seriál zbožňuju! Baví mě zasazení do prostředí ženské věznice, k postavám jsem si udělal místy opravdu zajímavý vztah a neustále mě zajímá, kam dál se jejich osudy pohnou. Pro mě momentálně seriálová jednička, kterou si díky stanici Prima Cool dopřávám každý týden.


    Kde se ale revoluce konala, je ohledně sledování anime. Ano, vážení a milí, jsem zpět! Tedy, ustoupil jsem ze svého prohlášení, že již anime nesleduju, a stihl za tento měsíc vidět hned několik kousků.


    Začátek roku byl ve znamení filmu Tokijští kmotři od geniálního Satoshiho Kona, který jsem zbožňoval už od první minuty. Jak mi mohlo tohle veledílo tak dlouho unikat? Překvapilo mě i, jak moc si dali čeští dabéři záležet.


    Už delší dobu jsem měl zvláštní chuť se trochu vrátit v čase a kouknout na nějakou vyloženě ještě devadesátkovou romantickou sérii bez nějakých blbostí navíc. Zde se mi nakonec zavděčilo obyčejné, ale překvapivě koukatelné anime Boys Be…, o němž mnoho lidí asi nikdy neslyšelo. Je to po dlouhé době první 12dílná série, jakou jsem ochotně dokoukal za necelé 3 dny. Žádný mistrovský kousek, ale splnilo to veškerá má očekávání.


    Zbytek se týkal spíš rozkoukání pokračování mých nejoblíbenějších sérií, jako třeba Shingeki no Kyojin, kteří mě ale nezaujali tolik, co bych si původně sliboval - moc kecání, málo činů a hrozivá hromada cliffhangerů. Naopak už první díly Yakusoku no Neverland mě doslova přikovaly k obrazovce - těším se, jak si bude dál parta geniálních dětí počínat v drsné divočině! Stejně mě uchvátil i rozjezd nového Dr. Stonea, kde jsem se už v prvním dílu naučil víc, než za skoro celý minulý rok. Pokračování rovnou mých tří oblíbených sérií v jedné sezóně - nemohlo to dopadnout lépe! 


    Letošek zatím vypadá, co se týče filmů, dobře. Neztrácím aspoň minimální tempo a stále se obohacuju novými, ale i staršími snímky. Tak zase v únoru!

    Leden 2021
  • 3.8.2020 v 19:52

    Kompletní přesun na ČSFD

    Blogy, fanouškovské stránky, či jiné hokusy pokusy... Jak jinak popsat mou zhruba 15letou snahu o zviditelnění? Došel jsem závěru, že nemá smysl se roztahovat po všech čertech a lepší bude se naopak uchýlit sem, na ČSFD, kde si poměrně aktivně vedu veškeré kinematografické záznamy. Ať už to budou různé reporty, či jiné výlevy, možná se tu čas od času o něco podělím a budu doufat, že svými poněkud odlišnými názory a pohledy někomu nezpůsobím příliš bolesti... nebo tedy doufám, že způsobím, ať jsem zcela upřímný! 😈

     

    Nepřímo vděčím svému dvornímu motivátorovi Honza135, který se zdaleka neblíží stáří jako já, ale už teď má v hlavě srovnané leckteré hodnoty, na jaké já přicházím až v pomyslné třetině svého života (počítám-li s možností dožití se nejméně 90 let). Právě i on celou dobu působí zde a jak vidno, nikdy neměl potřebu se kamkoliv přemisťovat, takže půjdu v jeho šlépějích. Nemluvě o mnoha dalších blogerech a recenzentech, kterým se zejména po zrušení Blog.cz také zavděčil zdejší prostor pro sebevyjádření.

     

    Toť k mému prvotnímu vylití! Budeme se nadále potkávat zde.

  • 3.1.2018 v 00:55

    Jedeme dále - žebříček toho nej a nej za rok 2017!

    Čusina buzina!

     

    Trošilinku opožděně jsem se rozhodl sestavit žebříček filmů, jenž jsem měl tu možnost vidět minulého roku a které taktéž onoho roku dostály svého místa jak v kině, tak už třeba i v televizi (mínus 7 životů, z nichž jsem se vrátil před malou chvilkou). Vypustil jsem Asylumovky, ty jsou kategorií sebe sama.

     

    1. Thor: Ragnarok (vítěz roku 2017, leč za pět dvanáct)

    2. Kráska a zvíře (nejlepší dosavadní hraná adaptace Disneyovky)

    3. Logan: Wolverine (nutno vidět ještě jednou a přehodnotit)

    4. Wonder Woman (asi nejpříjemnější filmeček)

    5. To (způsobilo noční halucinaci s klaunským ksichtem)

    6. Kong: Ostrov lebek (největší překvapení roku)

    7. Star Wars: Poslední z Jediů (ze sedadla nezvedlo, třeba ještě zvážit hodnocení)

    8. Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (řadový blockbuster, ale Piráty já rád)

    9. Jumanji: Vítejte v džungli (pohodová, relaxační jízda)

    10. Všechno nejhorší (žádné překvapení, ale neurazilo)

    11. The Circle (moc typické)

    12. T2 Trainspotting (největší úcvrnk)

    13. Život (největší nenadšení)

    14. Příšerky pod hladinou (největší trapas s rezervací v prázdném kinosále)

    15. Kruhy (totální zprznění frančízy)

    16. Král Artuš: Legenda o meči (to nejhorší, co jsem mimo Asylumovky mohl v roce 2017 vidět)

     

    Tím mám své odbyto, tak tedy po skoro 72 hodinách vše nej do nového roku! A jedeme dále!

     

    P.S.: Nahodil jsem nový, lehce experimentální styl hodnocení. Rád bych to vzal trochu vážněji a začal psát recenze na větší, objektivnější úrovni.

  • 15.12.2017 v 15:46

    Štastné a Asylumové!

    Nastal čas si udělat vánoční hrůzo-plán, protože se s díly od The Asylum v televizi jaksi o svátcích roztrhne pytel. Vlastně se už trhá, jen jsem v posledních týdnech zanedbával kinematografii obecně.

     

    Dnes, tj. 15.12. (což mi uniklo), respektive až 19.12., bych svůj iregulární maraton s přestávkami měl započít Polárními žraloky. Ano, zase žraloci, bude to špatné, ale když už mohli lítat vzduchem a brodit se pískem, proč ne i v ledu? Žraloků není nikdy dost.

     

    20.12. dávají Indiana-Jonesovksou vykrádačku Tajemství chrámu křišťálových lebek. Jsem zvědav, jak moc „dobrodružné“ to bude, či spíš kolik se toho prázdně prokecá.

     

    Den před Vánoci, 23.12., mám v plánu Jurskou školku, což vypadá na pohodovou rodinnovku, trochu netypické pro studio, ale proč ne? Modré číslo zdejší nebude zřejmě znamenat kdo ví jakou tragédii. A využití animatronické loutky by mohlo zapůsobit.

     

    Den po Vánocích, tedy 25.12., pokud raději den nestrávím na kopci s jednou lyží na každé noze, mě čeká až nechutná smršť Barrandovského Asylumáckého programu.

     

    Santa Claus, na kterého rozhodně vstávat v 7 ráno nebudu, zní svým námětem o klukovi alergickém na kočky a kterak se mu Santa bude snažit splnit přání i přesto nějakou mít, docela prazvláštně.

     

    Zachráněné Vánoce jsou už od prvního pohledu náramnou vykrádačkou Sám doma, akorát s chlupatým Kevinem s ušima a čumákem. Už jen z tohoto důvodu mě tento film zajímá.

     

    Merlin a válka draků... o tom vím zhola prd, ale evidentně fantasy s draky. No, v podání studia jasný typ na kvalitní paskvil. Navíc to není od Asylumu, jako spíš Atkinsův počin, ale proč ne. Když bych se hodně nudil...

     

    Sněhurka bratří Grimmů, asi další pokus o kontroverzněji branou adaptaci klasiky... těžko říct, ale zvědavý rozhodně jsem.

     

    A na nový rok, o odpadní krok, mě očekávají další klenoty, jako legendární Útok trojhlavého žraloka a určitě se brzy po něm objeví něco dalšího. Ale až tak daleko prozatím plány nesahají. ;)

  • 24.6.2017 v 12:23

    Oslava tisícého zhlédlého titulu! (Tedy, poněkud opožděně.)

    Tak už mi uteklo dalších deset titulů a to jsem plánoval na tisícovku napsat první zápisek do deníčku, který tu nechci mít jen pro srandu králíkům. Nevadí, doháním teď.

    Je to víc než týden, co se mi po skoro celých neuvěřitelných 4 letech, kdy na ČSFD působím, podařilo dosáhnout pěkného čísla ohodnocených titulů, tedy mé první tisícovky. Ta není úplně poctivá, protože kromě toho, že jsem si ohodnotil i pár samostatných epizod, pár filmů jsem viděl tak hala-bala (třeba Austig, jehož konec jsem v televizi chytil a nakonec se ho rozhodl i ohodnotit jako celek). Jinak jsem ale valnou většinu z nahodnocených filmů a seirálů viděl poctivě v celé jejich délce a co víc, od jisté doby prakticky už jen legálně.

    Trochu mě štve, že jsem se do komunity nepřipojil už dřív (tedy, já se připojil, ale nedokopal jsem se k hodnocení), protože filmů, co jsem viděl, je tolik, že by to snad dalo i na další tisícovku s přehledem. Ale vše je v dávné minulosti, hodně věcí jsem viděl už i nově a to, co stále ne, mě alespoň do budoucna čeká.

    Tak si tedy blahopřeji! Chystám se dál hodnotit, komentovat filmy a občas i tak trochu provokovat, jelikož mě baví být sice ne moc kvalitní, ale stále opozicí vůči většinovým názorům. Vím, že nedokážu vykouzlit to, co někteří jiní zde, kteří s přehledem dají dohromady takové lingvistické orgie, až mám i já problém některým výrazům porozumět. Ale nedá se nic dělat, zůstávám víceméně u objektivity/subjektivity, naivně doufaje, že se mi díky tomu to počítadlo v pravém horním rohu o něco víc zvedne a já se snad jednou v životě podívám na nějakou tu ČSFD projekci.

    Jedeme dál!