Ryuuhei

Ryuuhei

okres Praha
Zvláštní existence

homepage

8 bodů

Můj deníček

  • 8.4. v 17:09

    90 dní do svatby (první série 2018)

    Zhodnocení sezóny pořadu 90 dní do svatby, které by bylo v komentáři nepřehledné.

     

    Azan & Nicole: Pár tvořící maročana Azana a typicky vyžranou američanku Nicole. V Azanovi se celou dobu něco pralo – jednou si sám pokládal otázky, jestli tohle vůbec chce, podruhé zase přišel s malou jistotou, že to chce zkusit. Ale nikdy nic neřekl tak, aby bylo jasné, že to myslí vážně a i vážně chce, aby to mezi nimi fungovalo. A Nicole? Dobrá, už si předtím přinesla do nového vztahu děcko, ale že byla schopna v době odloučení Azana podvést? Jakoby si to ona zrovna mohla dovolit... Neustálé hádky mezi nimi, kulturní rozpory... Bizár.

     

    Molly & Luis: Jedna velká obskurdita. Floutek jménem Luis se rozhodl podlehnout svému fetiši a dát se dohromady s o 20 let starší ženskou s dětmi – Molly. Bez toho, aniž by si cokoliv uvědomoval, se následně potýkal s vnitřním pocitem, že mu to celé nevyhovuje a raději by jel zpátky domů a užíval si svobody, než aby si musel s Molly vzít i její děti. Následně užívající naprosto nevalidní argumenty jen proto, aby to lehce ukončil. Zatímco ona, ženská v letech, ale zaseklá mentálně někde ve dvaceti, byla zkrátka zaslepena čistými city, až to dopadlo tak, že se vzali i bez vědomí štábu. Pecka...

     

    Annie & David: Další zábavná dvojka. Tentokrát se nezodpovědný chlápek jménem David po čtyřech letech žití v Thajsku z peněz svého kamaráda rozhodl najít si tamější ženu. No a jak všichni víme, thajky vyjdou draho. A Annie se nijak nestranila této zvrácené kultury. Její proslovy typu „miluju ho tak na 90%“ jasně zaváněly zlatokopectvím, ale ve výsledku se ukázalo, že ona takový problém nakonec nebude. Taky, žít s alkoholikem, který se navíc vyhýbá jakékoliv zodpovědnosti se o svou družku postarat? No, potěš ty nahoře...

     

    Aika & Josh: O filipínkách se hodně tvrdí, že jsou to zlatokopky, ale na druhou stranu ženy se smyslem pro rodinu. A tak si Aika usmyslela ve svých 36 letech najít američana a posléze jej najednou tlačit do založení rodiny. A chudák američan, Josh, zviklán minulými nepovedenými vztahy, ji požádal o ruku už po 5 dnech po setkání, aniž by ji pořádně nejdřív poznal. I když se z Aiky nakonec nevyklubala doslovná zlatokopka, pořád se v ní mísilo od každé strany něco. A že se s Joshem ohledně názoru na zakládání rodiny velmi rozchází (on by se bez toho obešel), je maličký hřebíček do pomyslné rakve manželství.

     

    David & Evelyn: Další příklad toho, že by se dva měli nejdříve lépe poznat a ne se hnát za 90 dny a honem, honem svatba. Křesťanská, duševně i fyzicky neposkvrněná dvojka, se sice hledala, až se našla, ale do poslední chvíle to vypadalo ne moc nadějně. Vše muselo být po Evelyn – styl svatby, že zůstanou bydlet ve městě, a tak vůbec. Zatímco David opustil svou rodinu a přátele, aby se následně potýkal s rozpory, protože v jeho hlavě byla spíš vize cestování a poznávání nových míst. No, tak z toho asi nic nebude a čeká ho život na maloměstě s rodinou družky u zadku. Idylka – ale holt mají to na doživotí.

     

    Elizabeth & Andrei: A na konec si nechávám asi tu nejmírnější dvojku, kde pouze figurovala nelibost rodiny Elizabeth k jejich rozhodnutí k sňatku. Andrei se sice jevil ze začátku jako testosteronem nabitý, namachrovaný týpek mající potřebu být zkrátka tím dominantním ve vztahu, ale ve výsledku se jeho způsobům Elizabeth dobrovolně a bez vnitřních rozporů podřídila. Pro ni respekt, že na rozdíl od jejích sester se nehnala za výší majetku jejího chotě.

     

     

    Celkově... Tato série pořadu krásně ukázala, jak zbytečné spěchání, rozcházející se názory a vůbec kulturní rozdíly mohou rozhodovat o úspěchu, či neúspěchu takového vztahu. A že někteří si holt nedají říct - hlavně nedají na své jasné pocity. No, co si zavařili, to mají mít. A třeba i navždy.

     

    Já se výtečně bavil a i když nebyly všechny díly úplně zábavné a mnohé navnadily hlavně chytře sestřihanými ukázkami, dočkal jsem se jak dramat, tak i rádoby šťastných chvilek.

  • 3.1. v 00:55

    Jedeme dále - žebříček toho nej a nej za rok 2017!

    Čusina buzina!

     

    Trošilinku opožděně jsem se rozhodl sestavit žebříček filmů, jenž jsem měl tu možnost vidět minulého roku a které taktéž onoho roku dostály svého místa jak v kině, tak už třeba i v televizi (mínus 7 životů, z nichž jsem se vrátil před malou chvilkou). Vypustil jsem Asylumovky, ty jsou kategorií sebe sama.

     

    1. Thor: Ragnarok (vítěz roku 2017, leč za pět dvanáct)

    2. Kráska a zvíře (nejlepší dosavadní hraná adaptace Disneyovky)

    3. Logan: Wolverine (nutno vidět ještě jednou a přehodnotit)

    4. Wonder Woman (asi nejpříjemnější filmeček)

    5. To (způsobilo noční halucinaci s klaunským ksichtem)

    6. Kong: Ostrov lebek (největší překvapení roku)

    7. Star Wars: Poslední z Jediů (ze sedadla nezvedlo, třeba ještě zvážit hodnocení)

    8. Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (řadový blockbuster, ale Piráty já rád)

    9. Jumanji: Vítejte v džungli (pohodová, relaxační jízda)

    10. Všechno nejhorší (žádné překvapení, ale neurazilo)

    11. The Circle (moc typické)

    12. T2 Trainspotting (největší úcvrnk)

    13. Život (největší nenadšení)

    14. Příšerky pod hladinou (největší trapas s rezervací v prázdném kinosále)

    15. Kruhy (totální zprznění frančízy)

    16. Král Artuš: Legenda o meči (to nejhorší, co jsem mimo Asylumovky mohl v roce 2017 vidět)

     

    Tím mám své odbyto, tak tedy po skoro 72 hodinách vše nej do nového roku! A jedeme dále!

     

    P.S.: Nahodil jsem nový, lehce experimentální styl hodnocení. Rád bych to vzal trochu vážněji a začal psát recenze na větší, objektivnější úrovni.

  • 15.12.2017 v 15:46

    Štastné a Asylumové!

    Nastal čas si udělat vánoční hrůzo-plán, protože se s díly od The Asylum v televizi jaksi o svátcích roztrhne pytel. Vlastně se už trhá, jen jsem v posledních týdnech zanedbával kinematografii obecně.

     

    Dnes, tj. 15.12. (což mi uniklo), respektive až 19.12., bych svůj iregulární maraton s přestávkami měl započít Polárními žraloky. Ano, zase žraloci, bude to špatné, ale když už mohli lítat vzduchem a brodit se pískem, proč ne i v ledu? Žraloků není nikdy dost.

     

    20.12. dávají Indiana-Jonesovksou vykrádačku Tajemství chrámu křišťálových lebek. Jsem zvědav, jak moc „dobrodružné“ to bude, či spíš kolik se toho prázdně prokecá.

     

    Den před Vánoci, 23.12., mám v plánu Jurskou školku, což vypadá na pohodovou rodinnovku, trochu netypické pro studio, ale proč ne? Modré číslo zdejší nebude zřejmě znamenat kdo ví jakou tragédii. A využití animatronické loutky by mohlo zapůsobit.

     

    Den po Vánocích, tedy 25.12., pokud raději den nestrávím na kopci s jednou lyží na každé noze, mě čeká až nechutná smršť Barrandovského Asylumáckého programu.

     

    Santa Claus, na kterého rozhodně vstávat v 7 ráno nebudu, zní svým námětem o klukovi alergickém na kočky a kterak se mu Santa bude snažit splnit přání i přesto nějakou mít, docela prazvláštně.

     

    Zachráněné Vánoce jsou už od prvního pohledu náramnou vykrádačkou Sám doma, akorát s chlupatým Kevinem s ušima a čumákem. Už jen z tohoto důvodu mě tento film zajímá.

     

    Merlin a válka draků... o tom vím zhola prd, ale evidentně fantasy s draky. No, v podání studia jasný typ na kvalitní paskvil. Navíc to není od Asylumu, jako spíš Atkinsův počin, ale proč ne. Když bych se hodně nudil...

     

    Sněhurka bratří Grimmů, asi další pokus o kontroverzněji branou adaptaci klasiky... těžko říct, ale zvědavý rozhodně jsem.

     

    A na nový rok, o odpadní krok, mě očekávají další klenoty, jako legendární Útok trojhlavého žraloka a určitě se brzy po něm objeví něco dalšího. Ale až tak daleko prozatím plány nesahají. ;)

  • 24.6.2017 v 12:23

    Oslava tisícého zhlédlého titulu! (Tedy, poněkud opožděně.)

    Tak už mi uteklo dalších deset titulů a to jsem plánoval na tisícovku napsat první zápisek do deníčku, který tu nechci mít jen pro srandu králíkům. Nevadí, doháním teď.

    Je to víc než týden, co se mi po skoro celých neuvěřitelných 4 letech, kdy na ČSFD působím, podařilo dosáhnout pěkného čísla ohodnocených titulů, tedy mé první tisícovky. Ta není úplně poctivá, protože kromě toho, že jsem si ohodnotil i pár samostatných epizod, pár filmů jsem viděl tak hala-bala (třeba Austig, jehož konec jsem v televizi chytil a nakonec se ho rozhodl i ohodnotit jako celek). Jinak jsem ale valnou většinu z nahodnocených filmů a seirálů viděl poctivě v celé jejich délce a co víc, od jisté doby prakticky už jen legálně.

    Trochu mě štve, že jsem se do komunity nepřipojil už dřív (tedy, já se připojil, ale nedokopal jsem se k hodnocení), protože filmů, co jsem viděl, je tolik, že by to snad dalo i na další tisícovku s přehledem. Ale vše je v dávné minulosti, hodně věcí jsem viděl už i nově a to, co stále ne, mě alespoň do budoucna čeká.

    Tak si tedy blahopřeji! Chystám se dál hodnotit, komentovat filmy a občas i tak trochu provokovat, jelikož mě baví být sice ne moc kvalitní, ale stále opozicí vůči většinovým názorům. Vím, že nedokážu vykouzlit to, co někteří jiní zde, kteří s přehledem dají dohromady takové lingvistické orgie, až mám i já problém některým výrazům porozumět. Ale nedá se nic dělat, zůstávám víceméně u objektivity/subjektivity, naivně doufaje, že se mi díky tomu to počítadlo v pravém horním rohu o něco víc zvedne a já se snad jednou v životě podívám na nějakou tu ČSFD projekci.

    Jedeme dál!

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace