Ryuuhei

K epizodě jsem zasedl úplně náhodou v tom nejhorším psychickém rozpoložení, abych nestačil žasnout, o jak geniální díl jde! Nejen slovními hříčkami, ale humorem, všudypřítomným sarkasmem a především chytrým dějem, který má sice trochu očekávané, ale extrémně zajímavé vyvrbení. A pak, že novější série Simpsonů stojí za prd - výjimka potvrzující pravidlo.

Náhodně jsem brouzdal takhle k brzkému ránu televizním programem a hledal něco, co bych si pustil k usínání. Nabídlo se mi toto údajné drama o člověku, co se kdysi ztratil, adoptovali ho a nyní hledá cestu domů. Říkám si, že to bude asi blbost, ale ladím HBO, ulehám a... zjišťuju, že se od toho absolutně nemůžu odtrhnout. Pohltil mě jak ústřední příběh, tak hlavně hudební podkres a atmosféra. Film zaujímá až takový mysteriózní nádech, melancholicky vypráví obrazem, vtahuje nás do hrdinova zoufalství a touhy najít svůj dávno ztracený domov. Vracíme se s ním do minulosti, prožíváme stále dokola všechny ty zdánlivě zapomenuté vzpomínky a panuje tu ten pocit, že svět zase není tak malý. Na konci jsem měl tak velký knedlík v krku, že kdybych ho nakrájel a dal si ho se svíčkovou, vystačí mi nejméně na dvě porce. Za mě úžasný, emotivní, atmosférický snímek, který mě chytil od první minuty a nepustil až do té poslední. Celou dobu jsem byl napjatý, jak pátrání dopadne a zda konec oné nejdelší cesty domů bude zdárný. 10/10

Nejde o takový ten typický, pozitivní příběh o člověku, co by měl geniální nápad a my bychom tedy sledovali jen jeho počáteční neúspěchy a postupnout neústupnou cestu za slávou. Naopak, Zakladatel vypráví smutný příběh dvou bratrů, kteří vskutku měli skvělý nápad, zároveň si plnili i vlastní sen, ale rozhodli se vše vložit do rukou vizionáře, který je různými podlými a protiprávními cestami nakonec připravil téměř o vše. Ještě navíc, když na příběh nahlížíme optikou právě Raye Kroca, kterému jde výhradně o zisk, slávu, uznání a půjde kvůli tomu i přes mrtvoly. Na druhé linii se nám samozřejmě představuje i úsvit řetězce McDonald's, jeho prvopočátky a systém, který podniku dopomohl k celosvětovému úspěchu, jenž přetrvává dodnes. Snímek jsem si užil, výborný životopisný film pojatý z trochu jiné stránky, než je zvykem.

Úžasná, krásně zanimovaná, vtipná a dokonce i dojemná dokonalost, která propojila všechny více, i méně známé postavičky z dílny Disneyho a uvedla je do nějakého menšího příběhu spojeného se společným focením. Za jedno zhlédnutí člověk rozhodně nepostřehne všechno - já třeba přehlédl Tarzana, který se tam určitě také mihnul. Je nicméně super, jak tvůrci dokázali do detailu zachovat původní esenci všech postav.

Ať si říká kdo chce, co chce, za mě to bylo úžasné zakončení už tak kultovního zombie seriálu. 24 epizod napěchovaných napětím, zvraty a jen málo hluchými místy, které by můj požitek jakkoliv kazily. Přesun do tajemného Společenství, které se vymanilo ze stereotypu post-apo světa a snažilo se i ve zničeném světě navázat na způsoby moderní civilizace, byl příjemný a i když tradičně ukázal, že i sebedokonalejší společnost může mít ve skutečnosti ohromné kostlivce ve skříni, fungoval jako dokonalá orná půda pro další hutné dějství. Líbil se mi taktéž další vývoj na poli postav. Napjatá dynamika mezi Maggie a Neganem nás provázela napříč sérií a nutila tyto dva spolu vyjít i navzdory tomu, co se mezi nimi kdysi událo a jak to jednoho z nich poznamenalo do konce života. Negan se postupně vyvinul v ultimátního klaďase, zatímco Maggie si opět ukousla trochu toho záporáckého sousta. Stejně tak mě bavil Eugene a jeho zatraceně zamotaná romantická linka týkající se tajemné Stephanie, s níž to nakonec dopadlo trochu jinak, než by si kdo myslel. No a nesmím opomenout ani kreativní scénáristické hrátky, které jednu epizodu pojaly pozpátku, tedy události se děly od samotného konce k začátku, což v každé části vrhalo zcela jinou perspektivu na všechny vyobrazené situace. Samotný závěr seriálu byl přímo napěchovaný zvraty a totálními „WOW“ momenty, po nichž jsem si sám nebyl jistý, kdo nakonec přežije a kdo se naopak přidá k armádě mrtvých. Kteří, mimochodem, prošli také vývojem a z bezduchých chodících mrtvol se dosud nevysvětleně staly téměř až myslící entity, které namísto bezduchého potácení dokázaly otevřít dveře, rozbít sklo za pomocí kamene, nebo přímo šplhat. Možná nástavba dalšího děje? Tajemný epilog naznačil, že má svět Živých mrtvých stále co nabídnout. Za mě zkrátka úžasná série, kde mě bavil téměř každý díl a který mě dokázal upoutat k obrazovce tak, jak to nedokáže skoro žádný seriál. 10/10

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky.

Funkční nápad, svět, postavy, i příběh. Pixar se vším všudy. Do tříčtvrtiny prakticky dokonalý, v poslední čtvrtině se věci začaly mírně stáčet směrem klasického klišé a ústřední téma živlů, které by se správně neměly mixovat, se mění v životní filozofii žití vlastního života. Vesměs jsem si snímek užil víc, než třeba Duši a další podobné předchůdce. Není důvod ubírat na hodnocení, emoce mluví samy za sebe.

Tak už i já konečně propadl kouzlu Boba Rosse a procesu tvorby jeho obrazů, které možná postrádají na variabilitě a u mnohých mám s dalšími a dalšími zhlédnutými díly pocit, že jsem je viděl už v těch předešlých, ale na tom nezáleží. Proces malby je vynalézavý, místy to vypadá, že ta nová, tmavě hnědá šmouha na jinak světlém podkladu, musí přece nadělat víc škody, než užitku - naopak, během pár minut je ze šmouhy perfektně sladěná součást obrazu. A v neposlední, vlastně první řadě, je to samotný Bob Ross, který dodává celému pořadu příjemnou, přátelskou a neskutečně uklidňující atmosféru. Je to ten typ člověka, jehož vystupování mě neskutečně inspiruje a snažím se ho aplikovat ve svém vlastním přístupu k lidem. Bohužel už Ross není mezi námi, ale odkaz, který zanechal, je zároveň velkým zářezem do historie. Seriál si pouštím o bezesných nocích v rámci živě vysílaných víkendových maratonů pořádaných oficiálním YouTube kanálem a mám vždy jistotu, že mě nejen nadchne a skoro až hypnotizuje, ale i uklidní a téměř až ukolíbá k spánku.

Bylo to na 100 % tím, co bych si žádal jak od Spider-Manů, tak i obecně od komiksových filmů. Bohatý a ničím nešizený náhled do systému multivesmíru, výborně prezentovaný příběh i osudy jednotlivých postav, hromada zábavy a fenomenálních artistických akčních scén. Požitek jak pro oči, tak i kolotoč pro emoce. Nejlepší komiksový film, jaký jsem kdy viděl. Infinity War v podání Milese Moralese. Těším se na nášup!

Výborný vězeňský film, který mě nadchl svým stylem zpracování, atmosférou a dokázal mě od začátku do konce chytit a nepustit. Starší adaptaci jsem viděl kdysi dávno před lety, nicméně si z ní už moc nepamatuju, ale co vím, nezadaptovala třeba závěr, který zde celý děj parádně zaobalil.