Ryuuhei

Něco mezi Interstellarem, Moonem, Ad Astrou, s příměsí fantasmagorie z Vesmírné odysey, nicméně ani jednomu nesahající byť po kotníky. Téměř dvouhodinová psychologická rozmluva astronauta a bludu ve formě inteligentního, přerostlého pavouka. Snaha o atmosféru, thrillerový nádech, nějaké to drama a nakonec výjevy, co by měly pokořit lidské chápání. Pro mě relativně nudná a neustále se opakující spleť pohledů do hrdinovy minulosti, kde mě držela akorát zvědavost, co se z onoho pavouka nakonec vyvine a co hrdina nalezne v mlhovině. Výsledek byl veskrze zklamání. Pointa tkvící v tom, že člověk si začne něčeho vážit až když to ztratí, a že není dobré myslet jen na sebe, ale naslouchat druhým a zajímat se, je extrémně banální a nepřináší do kinematografie nic nového, ani zajímavého. Rozhodně zvláštní, až artistický film, kde Sandler snad prvně exceluje v naprosto vážné roli, ale žádné zázraky se nekonají. Třeba na Ad Astru jsem schopen se podívat pokaždé, co někde běží, ten film mi svou melancholičností imponuje. Toto? Asi si už znovu nedám.

Zdaleka ne tak špatné, jak líčí recenze. Ale ani zvlášť dobré. Zábavný, nenáročný filmek, který mě nenudil, ale chvíli po opuštění kina jsem už zapomněl, že jsem něco vůbec viděl. Příběh měl trochu divné tempo, hrdinčiny schopnosti nedostaly příliš prostoru až do závěrečné konfrontace. Vidím tam jistou paralelu na Profesora X, tedy využívání mysli namísto těla, což je fajn. Doprovodné trio hláškujících děv taky relativně v pohodě. Jsem na jednu stranu rád, že jsme dostali další film, jemuž vévodí ženské hrdinky. Nevím, jak ostatní, ale já už mám všech těch osvalených týpků, kteří se snaží za každou cenu hláškovat, za ta léta dost a tak vítám podobné inovace. Na druhou jsem necítil, že jde o nějak výjimečný, promyšlený film, kde by všechno zvlášť zapadalo. Ono vidět do budoucnosti je ve výsledku celkem nuda a nemá pak diváka co pořádně překvapit. Chemie na poli postav na hraně, neviděl jsem zvláštní dynamiku mezi kýmkoliv - Marvels tohle dělaly líp. Obecně bych Madam Web přirovnal k Morbiovi. Zajímavý nápad přijít s něčím novým, zde tedy těžícím z pavoučího hypu, který zůstává dost nedotažený. Ale pokud se k tématu filmový Marvel časem vrátí, nebudu proti.

Nemám rád ani komplikovaného Ricka, ani manipulátorskou Michonne. Na seriálu mě tak nejvíc zajímalo nové zasazení do místa rozšiřujícího již existující svět. Nakonec vesměs zklamání, které se spoléhalo na zdlouhavá okecávání, tradiční příběhovou linku á la „pojďme zničit další funkční komunitu“ a extrémně uspěchaný konec. Neřeknu, že to nemělo i správné momenty, ale ty horší nad nimi převažovaly. Takže se nadšení na mém poli nekoná. Možná z openingu, který byl 10/10 a vždycky jsem se těšil hlavně na něj (a což je trochu průšvih v tomto případě). Jsem zvědavý na ostatní spin-offy, jak si poradily s dalším rozšiřováním děje, jelikož tato série měla přes všechno, aspoň podle mě, nejzajímavější návaznost. Snad lokální AMC opět pochopí, že i fanoušci u nás by se rádi pokochali.

Hodně jsem se držel, abych nedal odpad. Téměř až protináboženský patos, který se ani nesnažil dávat smysl a utápěl se ve vlastním pojetí existence paralelních dimenzí, nadlidských existencí a podobných témat. Všemu vévodila extrémně nesympatická hrdinka a ještě méně sympatické zasazení do Maroka. Od zhruba čtvrtiny, kdy se děj přesunul z počátečního neznáma a zabředl do fantasmagorična, jsem minutu od minuty víc trpěl a snažil se film předčasně nevypnout. Stále jsem čekal, jestli mě něčím překvapí, nebo nadchne. Nestalo se, nesedl mi. Hlavně mě štvalo, jak přitupoval k nebezpečím. Divná smečka psů? Proč k nim nepřistoupit blíž? Nebo hrozivá mlha plná záblesků? Proč se do ní rovnou nevydat? Kde by člověk normálně vzal nohy na ramena, tam všemu šel děj až nepřirozeně naproti. Realismus nula, požitek nula a vysvětlení taktéž. Víc k tomu nemám co říct, tohle rádoby umělecké dílo mě spíš štvalo, než aby ve mně vzbouzelo cokoliv pozitivního.

Skvělý filmový nástupce neméně poutavého #martyisdead, kterého jsem totálně žral a podobně mě zaujala i #annaismissing - film, který si pohrává s divákovou myslí, neskutečnými způsoby ji ohýbá a přiznaně se inspiruje v podobně stavěných příbězích z Černého zrcadla. Když takový námět padne do správných českých rukou, může z toho být i kvalitní snímek - zde se vydařilo.

Na filmu oceňuju, s jakou vervou a bezostyšně si bere do úst rasismus, feminismus a další témata, kterých se zejména společnost straní a bojí si z nich přinejmenším vystřelit. Plus mě bavila řada odkazů na popkulturu, párkrát jsem se dobře uchechtl. Zbytek byl nevkusný, místy divně perverzní a neskutečně trapný. Příběh stál za vyližvěnec, to samé ztvárnění postav a chemií, co mezi nimi měla panovat. Jsem na jednu stranu rád za dalšího hraného Asterixe a Obelixe, kteří vizuálně ostudu nedělali, na druhou se podle mě žádné zázraky nekonaly a film mi přijde jako zvláštní hybrid, který bych doporučil ke zhlédnutí maximálně tak na nějaké párty, když už bude valná většina diváků pod parou. Mít sám popito, věřím, že se bavím na 5/5.

Perfektní balanc mezi šíleností, nadhledem, absurdností, ale i něčím, co má samo o sobě hodnotu. Film pojednává o existenční krizi, bere si do úst jak matriarchát s patriarchátem a ačkoliv spíš přitakává tomu prvnímu, dokonale paroduje jejich vliv na společnost a člověka samotného. (Cením monologovou pasáž, která by z fleku mohla pokrýt jednu z nekonečna kapitol pochopení ženské mysli.) Velkou roli zde hraje i ústřední svět panenek, který ačkoliv funguje pod vlastními pravidly a jeho existence postrádá na smyslu i logice, se ve výsledku od toho skutečného tolik neliší a propojuje jej jen tenká hranice fantazie. Příběh věděl, kdy prezentovat ztřeštěné nápady a kdy přijít s vážnější notou tak, že to nijak nenarušovalo kompozici celku a ladně mezi sebou přecházelo. Hudební pasáže vypadly z klasické muzikálnosti á la „jak zkazit film každých 10 minut“ a až na jeden okamžik je stejně elegantně film vměstnal do celku. Nakonec ani obsazení nedopadlo tak špatně, jak jsem očekával. Margot Robbie se neřadí do mé (zvrácené) představy ideálu ženské krásy, ale svou plastovou roli Barbie pojala víc než uspokojivě. Ryana Goslinga jsem si neuměl v roli Kena představit hlavně z důvodu věku, nicméně mě také mile překvapil. Jsem s projekcí spokojen, bylo to zábavné, ujeté, vtipné, ale i poučné a nebojící se poukázat na mnohé reálie.

Magnuska mám rád. Je to sympaťák a hlavně srdcař. A se stejným srdcem se věnuje i svým filmům, které povětšinou zaujímají formát „gilty pležr“, ale vždy mají něco do sebe. Pokračování Bastardů se celkem vydařilo. Filmařsky je úplně jinde, než předchůdci, kteří působili odbytě, až televizně. Zde má člověk pocit, že sleduje vyloženě film, který měl nějakou tu produkční hodnotu - od záběrů, po obecně kameru. Nechyběla zde typická ponurá atmosféra, povedené hlášky a s nimi spojené skutečně vtipné situace, nebo i pěkné ženy - na Gašpárovou se obzvlášť dobře koukalo, Mottlová zase zahrála dokonalou MILFku. Herecké a produkční hodnoty jsou zde zkrátka znát, film působí velice uhlazeně a profesionálně. Bohužel postrádá obsahovou stránku, která excelovala a nadále bude excelovat v jedničce - takový ten šok faktor, příběh z pohledu více charakterů. Pointa byla prostá, od začátku odhadnutelná a i když závěr opět zůstává nejednoznačný (a pomrkává na další pokračování), nenabídla nic překvapivého. Stejně tak jsem naivně čekal na slibovaného Van Dammea, který se - SPOILER - ve filmu bohužel neobjevil a roli zabijáka místo něj zastal jakýsi neznámý cápek, jemuž ani nebylo vidět do obličeje. Jen za něj bych býval možná tu hvězdu přidal. Nicméně mě překvapilo úsměvné cameo Kajumiho, nebo Vémoly. Zůstávám u příjemného nadprůměru a hranice 6-7/10.

Extrémně generický, předvídatelný snímek, který mě ovšem nijak nenudil a k celé té bláznivé hispánské rodině jsem si udělal po dobu sledování celkem vřelý vztah. Zbytek tvořil superhrdinský patos, tentokrát cílící až na příliš uřvané transformace, či na dnešní dobu příšerné vizuální efekty. Kdybych to neviděl, absolutně o nic bych se nepřipravil. DC jde zkrátka taky trochu do kelu, asi jedou s Marvelem na podobné vlně.

Nakonec jsem nemohl udělit víc. Co se týče provedení, jde zcela jistě, po těch všech rádoby komediálních hokusech, o první povedené scífko od dob Ikarie XB 1. A to říkám s naprostým sebevědomím. Bohužel to sráží tuctovější zápletka, která by jako z oka vypadla nějakému tomu případu třeba z Kriminálky Anděl. Často jsem měl pocit, že vůbec nesleduju sci-fi film, protože i děj se přesouval do lesů a dalších nepříliš futuristických oblastí. Na druhou stranu si zde tvůrci jinak dost vyhráli. Co se technologií týče, dost tlačili na pilu a snažili se prosazovat takové ty naivní klasiky z žánru (pompézní město, všude samé displeje, rozpohybované noviny jako z Harryho Pottera). Bylo z toho cítit to nadšení a snaha se přiblížit zahraniční tvorbě, která v žádném ohledu neselhávala. Pokud jde o technologii obnovení, tam se dostává vysvětlení postupně a i když si s reálnými možnostmi za nějakých cca 20 let nemůže podat ruce (2041 - rozhodně ne), jako středobod příběhu funguje relativně dobře. Vzpomínky nahrané na externí úložiště, které jsou následně vloženy zpět do původně mrtvého, po proceduře ponoření do jisté substance, nově obnoveného těla? Proč ne? K filmu jsem si počas sledování hledal cestu, dobrá první polovina mě nepřesvědčila, ale poté jsem na jeho hru přistoupil a cítil k závěru i menší napětí. Jen škoda těch klišé a dopředu snadno uhodnutelného vyvrbení. Nicméně rozhodně nejde o žádnou ostudu české kinematografie a doufám, že se podobnými směry bude posouvat dál. Jen to chce trochu odbočit od kriminálek a dalších zajetých žánrů a věřím, že bude lépe. Těším se na druhý díl! 6-7/10