Ryuuhei

Hvězda za to, že mi snímek aspoň trochu odvedl pozornost od emoční vyšťavenosti. Jinak klasická hovadina, kde se chlapi chovají jak vymaštěnci a otěže tak přebírají ženské postavy. Princ se choval jak debil a i když chápu jeho otěže spojené s královskými povinnostmi, fungoval jako ten nejnesympatičtější charakter celého filmu. I ta podlá princezna byla zajímavější, byť ji čekala extrémně stupidní dohra. Hrdinka naivní jak prase. Jo a toho českého prostředí jsem si ihned všiml, byť jsem si nejprve kladl otázky, proč to v Dánsku vypadá jako v nějakém našem maloměstě - už vím proč. Blbost na jedno zhlédnutí, která poslouží jen v případě, že člověk opravdu nemá chuť nad něčím přemýšlet a potřebuje vypnout. Tedy se naladí přesně na charakter celého tohoto veledíla.

Nakonec musím přiznat, že mi tato paralelní linka přišla emocionálně mnohem silnější a byť není tak důkladná ve vysvětlování fenoménů cestování dimenzemi a ani tolik nepřibližuje hrdinův charakter a smýšlení, užil jsem si ji mnohem víc, než celý „první“ film, který mě zanechal relativně chladným. Tady ve mně ožily dávno zapomenuté emoce a „užíval“ jsem si tu bolestnou jízdu až do samotného, hořkosladkého konce. Aneb co všechno může zapříčinit jeden hloupý omyl a jak dokáže úplně změnit vývoj budoucnosti. V prvním filmu jsme měli vědecky podložené cestování dimenzemi, zde se zabředlo do cestování samotným časem a prostorem. Bylo to barevnější, chemie mezi úhlavní dvojicí fungovala nesrovnatelně lépe a obecně mi přišlo, že to nebylo tak chladné a odtažité. Však pozdější vztah mezi dvojicí z „jedničky“, byť zde mimo romantickou úroveň, působil silněji a uvěřitelněji. Až si říkám, jestli nebyla chyba vidět tento snímek až jako druhý a připravit se tak o řadu možných překvapení, která byla bezostyšně vyzrazena v „prvním“ filmu. Na druhou stranu zase do sebe zapadla celá ta skládačka a mnohé scény z jedničky nabraly na hodnotě. Kdybych si ovšem mohl znovu vybrat, kouknu na tento jako první. Možná mé paralelní já tak učinilo. Zde přes všechno vyspoilerované a bez zaváhání 4*. Romantický doják, co mě naprosto odpálil.

Cestování časem/dimenzemi, to je zkrátka moje a tak jsem si nemohl ujít prozatím jeden ze dvou dějově paralelních filmů, které podle všeho pokryjí obě varianty cestování. Boku ga Aishita Subete no Kimi e se zaměřilo čistě na dimenze, tedy věc, která se možná děje i ve skutečnosti - že se člověku občas uděje událost, která ho byť jen na chvíli mentálně přenese do paralelního světa, v němž jsou věci prakticky stejné až na pár drobných detailů. Vezměte si situaci, kdy něco hledáte a jste si jisti, že jste daný předmět měli celou dobu před sebou na stole. No a pak zjistíte, že tam ten předmět skutečně je, jen „jste ho neviděli“. Přesně tímhle snímek vysvětluje základní princip dimenzí, nicméně do tohoto tématu zabíhá do hloubky. Zdejší svět aktivně tyto fenomény studuje a později vybuduje technologie, které umožní mezi dimenzemi cestovat i řízeně - samozřejmě s menšími následky, jako je vymazání existence původní mysli, apod. No, není radno si zahrávat s osudem. V rámci příběhu sledujeme hrdinu, jehož život se začne odvíjet úplně odlišnými směry dle toho, se kterým z rodičů se rozhodne zůstat. Zde tedy s matkou, s níž vyrůstá v poněkud tradičnějších a striktnějších podmínkách, následně má problém najít si přátele a zapadnout do kolektivu, nicméně se za dost zvláštních okolností seznámí s dívkou, která ho posléze bude provázet po zbytek života. Trochu mi vadila zmatečnost v pozdějších částech, kde jsme bez předešlého oznámení či naznačení dostali náhled do paralelní reality z pohledu víceméně vedlejší postavy, nicméně se stejně nenadále dějství vrátilo zpět do té původní. Udělalo to už v tak komplikovaném tématu dost guláš. Na konci mi zase přišlo trochu zbytečné pokrýt (zřejmě) celé dějství druhého filmu - však ať se na to lidi podívají sami a sami si spojí skutečnosti, není třeba takto spoilerovat. Zbytek? Hodně umírněný, ale to neberu jako jeho slabinu. Netlačí na pilu, nehraje si na něco, co by mělo cíleně šokovat a z cestování dimenzemi dělat kdovíjaký tyjátr. Prostě se to tu děje, je to součást zdejšího světa, běžného života, nějakým způsobem to zasahuje i do toho hrdinova, a o tom to je. Čekal jsem možná trochu víc, snad i ten tyjátr, ale výsledná forma a pojetí mi nakonec nevadilo. Bylo to melancholické, bylo to zamotané a především až překvapivě uvěřitelné. Úprava: Po zhlédnutí „druhého“ filmu ubírám o celou hvězdu. Tento sice hezky věci vysvětluje a přibližuje myšlenkové pochody hrdiny, ale je spíše odtažitý, což mi neimponuje.

Pěkně natočené, ale veskrze průměrné scífko, které pracuje se „zombie ve vesmíru“. Takže tu máme klasickou skupinu vědců, z toho doktorku, které nikdo nevěří a hlavního hrdinu trpícího klaustrofobií (astronaut jak vyšitý!). Nakonec i onu bakteriální nákazu, kterou paradoxně objeví až v poslední den své mise, neposedného kolegu, co se až fanaticky snaží získat její vzorky, až se pod ním doslova slehne zem, a problém je na světě. Neřeší se, jak nákaza skutečně funguje, prostě klasicky mění lidi ve stvůry, které se nezdají být úplně hloupé, ale jejich jediným cílem je nepustit nikoho z povrchu Marsu pryč (proč, to je záhada). Děj se vyvíjí klasicky, kdy jeden po druhém umírají, až zbyde jen hrdina a takový ten ultimátní záporák tvořený nejvíc sobeckým členem posádky, který se dosud snažil zachránit jen sám sebe. Co se mi skutečně líbilo, tak závěr, který končí otevřeně a můžeme si jen domýšlet, jak to všechno pokračovalo a zda i hrdinu nakonec postihla nákaza. Zajímavě natočený a obsazený snímek, který vizuály nicméně zakrýval svou těžkou béčkovitost.

Marvels splnily vlastně všechna moje očekávání akčního výplachu, který bude nicméně dostatečně zábavný a hnacím motorem bude hlavní trio hrdinek. A to skutečně fungovalo. Děj byl samozřejmě mírně "meh", šlo v něm převážně o osobní pomstu hlavní záporačky, které rozhodně nešlo úplně tak o vyšší dobro a záchranu vlastní planety, jako spíš o dost emotivní jednání. No a ve zbytku šlo naopak čistě o další z řady záchrany nejednoho světa, které si žádalo špetku kreativity - jako třeba využití právě možnosti hrdinek si vyměnit pozici. Vypadla z toho dějově průměrná, ale jinak fajnová Marvelovka, která nebyla ani nijak dlouhá a o nudě se nedá mluvit ani v nejmenším. Bavily mě veškeré, byť polovičaté nápady, a hlavně uznávám, že Marvel jako jediný v dnešní době dokáže na poli sci-fi vykouzlit průměrnou, ale funkční podívanou. 6-7/10.

Nakonec udílím jen 3 hvězdy a to převážně za ten fakt, že mě některé série vyloženě nebavily a převládal tu velký kontrast mezi tím epickým a naopak nudným a prvoplánovým. Někde bych mohl chválit, jinde nadávat. Uznávám celkový nápad, ale po tom všem, co jsem během naprosto zbytečně natahované desetileté cesty této série viděl, mám už laťku trochu jinde. Bavilo mě to počáteční tajemství, to postupné odhalování pravdy. Jakmile tento prvek opadl a vše se překlenulo v nekonečný zástup soubojů, řadu filozofických patosů a do vínku se přidaly především další uječené postavy, začalo to u mě ztrácet na významu. A finále mě také ze židle nezvedlo.

U mě se rozhodně nadšení nekoná. Jak bylo finále výborně budováno v předchozím díle, zde nakráčel dost standardní a očekávaný konec. Smršť hodiny a půl neustálých soubojů a snových sekvencí, které dělaly bordel v už tak nesouvisle prezentovaných scénách, či nějaká ta snaha o filozofii a otázky smyslu života. Místy dost prvoplánové, mi přišlo. Jediné, co se mi opravdu líbilo, tak finální epilog, který ukázal, že lidstvo se periodicky vždycky zničí samo, ať má předtím úmysly sebelepší. Jsem spíš rád, že už je konec a natahovaná, desetiletá cesta s tímto počinem, je aspoň trochu uspokojivě uzavřena.

Ani nevím, že jsem tenhle film už hodnotil, ale tehdejší udělená jedna hvězda s tím, že jsem si z tohoto filmu téměř nic nezapamatoval, nebyla nakonec vůbec mylná. Tenhle film je srajda. Srajda, která tedy přímo navazuje na Donnieho Darka a půjčuje si z něj hlavní motivy. Takže úhlavní cestování dimenzemi, které má tentokrát v rukou hned několik postav, tu samou knihu o teorii cestování časem (zajímalo by mě, jak k ní hrdinka přišla) a dokonce i postavu, jež je s její autorkou nějakým způsobem přímo spjatá (všechno je náhoda, že jo). Kromě toho, že i herečka Daveigh Chase si zde zopakovala roli tentokrát (téměř) dospělé Samanthy, takže člověk zůstával ve vodách známého a sledovat snímek nebylo až takové utrpení, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ale jak byly vykonstruovány jednotlivé charaktery prezentovaného maloměsta, jak se pracovalo se záhadami a vůbec i finální pointou, která přímo okopírovala tu z Donnieho Darka a ještě blbě - to prostě nefungovalo a nedávalo smysl, ať se na to podíváme z kteréhokoliv úhlu. Byla tam prostě ta snaha se přiblížit předchůdci, ani efekty nebyly místy úplně tristní, ale za mě se to absolutně nepovedlo. Nudný film, s nudnými a neprokreslenými charaktery, ještě nudnějším vývojem děje a hloupým vyvrbením, ke kterému se člověk ani ničeho nedočte, protože nikomu zřejmě nestálo za to se v tom víc nimrat. Hvězda za hlavní aktérku, ale jinak jde o filmovou zbytečnost. 2/10

Slabší 4*, velice nápaditý a sympatický animák, který humorně rozebírá rodičovství. Sice s tím sám zkušenost nemám a zřejmě ani mít nikdy nebudu, ale ze všech filmů, dokumentů a zejména horlivého vyprávění na sociálních sítích usuzuju, že se tvůrci po této stránce neskutečně dobře vyřádili. Děcku se bude líbit animace, co má tempo, rodič zase ocení všechna ta pomrknutí. Já si jako nezávislý divák užil obojí.

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky.