Mahalik

Mahalik

okres Plzeň
L’Insoutenable Légèreté de l’être?

112 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 14 20 26
    • 24.10.2015  23:06

    Projekt takřka neznámý - věnován idealistům (tvůrcům). Promyšlené, ale hlavně SVOBODNÉ. Tklivý Filip a materiál. Zapadlo, ale to nevadí. Možná proto to Křeslo miluji. Klikáš, klikáš - a pak ho objevíš. Nádhera!

    • 23.10.2015  23:14

    Komnaty jsou snad už otevírány i lidem, kterým se hnul žlučník. Avšak je-li třináctá otevřena z důvodu lásky, pak můžu kroutit hlavou, žasnout i rozumět. Já Pavlíně rozumím. Ona je tak trochu Bohyně. Tělem i duší. Je si svým postavením jistá a je to na ní vidět. V očích. Neobdivuji, rozumím.

    • 31.3.2014  13:24
    Ona (2013)
    *****

    Není to film pro každého. Máš pocit, že jediný, co tě může zaujmout, jsou jejich dialogy. Není tomu tak. Bezchybné ploužení, soužení a hravá osamělost. Velký film! Řekl bych, že jeden z těch, který nejvíc oceníš, když tě pohltí tvá vlastní přecitlivělost.

    • 5.12.2013  20:07
    Rozkoš (2013)
    ***

    Netradiční - hurá! Doufám jen, že po pár dnech nevyšumí. Možná rozehráno příliš příběhů, emocí - na druhou stranu, to všechno hrálo v Milenčině (nečekaná dvojznačnost) velkou roli. Jana ji hraje skvěle - tu zmučená, tu razantní, aby nakonec totálně slítla k hloupým činům. Moderní doba si žádá debilní činy. A ty jsou divákovi předkládány stylem z House of Cards. U mě dobrý. Zeptejte se za týden. Snad nezůstane jen a pouze: "Ona se bojí, že mi stále stojí za ní pro to jít. Stojí za to žít, stojí za to žít ..."

    • 18.11.2013  09:54

    Uhranula mne geniální verze Kurta Hummela. "Le Jazz Hot". Od něj byl jen krůček k tomuhle filmu. Byť s koncem značně ztrácí dech, nelze Viktora nemilovat. Zvláštním způsobem zahraná, tak trochu Kabaretovská (r. Fosse) nádhera, jež mít o něco větší světovou kultovnost, pak by se směle mohla řadit k těm snímkům, které nutí diváka oblékat se na půlnoční projekce v šatech hlavních hrdinů. Jako Rocky Horror Picture Show. Možná přeháním, vím, leč Viktor by za to stál.

    • 29.5.2013  00:52

    Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.". Vedle ní se šourá nepálská žena se svým nemocným dítětem v náručí. Životem shrbená. Neuvěřitelně nesourodá dvojice se potkala na ulici a rozhodly si vzájemně pomoci. To vše v prostředí chaotické nemocnice, jež připomíná změť smutných pohledů. Ubrečených dětí, maminek bez peněz. Nvotová je svá a velice silná v tom, co dělá. Bez přetvářky. V ten moment jsem si uvědomil, že TO je ONO. Bál jsem se, že z ní udělají modlu. Ale pěkně se to drží zpátky a není to o ničem jiném, než o světě strašně vzdáleném. A o strachu z dalších dní. Když Dorota rozpřáhla ruce na vrcholku nepálské hory, chtělo se mi taky utéct. Silná věc!

    • 23.5.2013  23:02
    Vrány (1994)
    ****

    Podezírám Dorotu z geniality; nejdříve duševní rozpoložení seniorky v Pora umierać, posléze samota, která se usídlila v těle chlapce v Jestem. Nyní děvčata. Ochromila mě především snaha nejít příliš ke kýči. A mocné kladivo, které se rozmáchlo ve chvíli, kdy došlo na recitační scénu. Dokazuje to, že dospělost občas může být i v děcku. Wrony jsou zážitek. Mám pocit, že jsou jedním z těch, o nichž se říká, že člověka rozmělní - právě tím, že vypráví o něčem, tak zřejmým. A samota tím, řekl bych, rozhodně je.

    • 8.2.2013  15:07

    Díky za všechno!!! Kdo nezažil, nepochopí.

    • 8.2.2013  15:06

    Tváří v tvář vlastnímu konci, který ji ubíral sil, rozhodla se slečna B. pro gesto, které ji přelomilo vaz. Když se v té jasně bílé koupelně pokoušela vymanit ze spárů přítele, který ji nedovolil "si šlehnout", bránila se břitvou a křikem. Pak přišlo kóma a další vzlety a pády. Posléze se v malé místnosti bez vzduchu prala znovu, ale sama se sebou. S fetem, vlastním pocitem viny, strachem ze samoty a smrti - aby nakonec stejně byla obmotána svěrací kazajkou. Dost náročná postava na pocity. Diana Ross se vzdala pro chvíli vlastní kariéry a vsadila si do vlasů orchidej, která jakoby symbolizovala to poslední, co bylo na zpěvačce nevinné. A byla NEUVĚŘITELNÁ! Miloval jsem ty scény, kdy se mimo jeviště hrbila, snad z pocitu vlastní méněcennosti a mluvila téměř zastřeně. Když vyšla na jeviště, stala se z ní osobnost - najednou se luk napnul. A zpíval.

    • 5.2.2013  19:50

    Tvrzení, že malá země zákonitě rodí jen malé lidi, je věc totálně pomýlená! Hermínina imaginace je věkuvzdorná, hravá a hlavně krásná, protože když obživne váš dětský sen, nelze nepodlehnout. Hračky jako hrdinové na "bitevním poli" a jejich stvořitelé, kteří promluvili světu našimi barvami. Radost!

    • 26.12.2012  18:48

    Ve své podstatě ten film nenávidím. Protože u mě našel škvíru v brnění a tam bodal - naposledy se tak stalo, když jsem Tančil v temnotách. Malá, ale silná káva; pro mě definice šílenců z Dogme. Devadesát pět.

    • 16.12.2012  16:09
    Skyfall (2012)
    *****

    Z počátku opět ten starý Bond; charismatický Terminátor, řekl bych. Zlomil jsem hůl. Posléze se začal jako člověk duševně bortit, konečně na něm bylo vidět, že je reálný - i když pořád přetékal osobitou pýchou a pak prásk!, stal jsem se fandou. Společně s Judi tvořili téměř "haroldo - maudovskou" dvojku. Vražednější, samozřejmě. Skyfall je velký film. Bál jsem se, že s přílivem diváků naroste v ramenou a jeho luxusní háv z toho všeho mediálního poprasku exploduje. Ne. Všechno sedělo - od toliko avizované Adele, až po poslední knoflíček na úžasným outfitu počítačového krále Q! Překvapení, vzhledem k tomu, že se neřadím poslední dobou k synům konzumní společnosti. Tentokrát si s ním Martini dám. Rád! 85%

    • 17.11.2012  18:27
    Séraphine (2008)
    ***

    Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70%

    • 9.8.2012  19:06
    W.E. (2011)
    **

    Ten film je strašnej slimák! Madonno, kde je tvůj pověstný drajv a neposednost? Možná někde číhají zpoza těch nádherných, opulentních interiérů, které jsou omračující, jen co je pravda. Film jako jedna velká přehlídka. Zatavená ve svém vlastním světě, kde pozlátko jde ruku v ruce s plytkostí. Postavy jsou jedna šedá myš vedle druhé - předhánějící se v sebelítosti. Kamera stokrát jiná - ale pořád netrpělivá. Smutný guláš. Hořký recept z Vogue...

    • 16.7.2012  18:09

    Opět se mi někam zatoulala niť. A tak rád, bych tomu filmu pomohl! Už vím: milý film. Ten přívlastek je hnus, obvykle totiž svádí lidi k šišlání, tady je však potřebný. Wes se dá rozpoznat; podivíni, kolorit, hudba, kamera - a je to dobře, protože se mi zdá, že jeho osobitost není vycucaná z palce, prostě to v něm je a basta! Jen nevím, jestli je mu dovoleno velké plátno. Ono se totiž může stát, že člověk takovou dávku hravosti neunese a začne jeho svět považovat za epileptický.

    • 7.7.2012  22:19
    Agent 117 (2006)
    ****

    Dujardinova exhibice - zatímco tady vypadá film dost zuboženě, u mě bodoval. Občas sípe, ano, ale v souboji s jinými komediemi, jasně vítězí. Není totiž kolotočem tupého a fekálního humoru. Vtip dávkuje po lžících, ale tak abych se neudávil, využívá svou malost ve svůj prospěch, není žádným chudým příbuzným mezi francouzskými komediemi. Ku prospěchu budiž i Jean; nebýt limitován jazykem, podmaní si jakýkoli žánr (všechno bude!). Rád sleduji, jak roste z šaška ve velkou osobnost.

    • 22.4.2012  16:33
    Umanutá (2012)
    *****

    Až příliš jsem se v ní zrcadlil, o to víc sám sebe proklínám, že jsem o ní dosud nevěděl. Úžasný portrét!

    • 30.3.2012  20:24

    Ty komediální prvky slouží jako odpočívadlo - na němž se člověk opráší z toho všeho viděného. Je tam tolik charakterů, ani jeden se nerozutekl, ač by se o to mohl pokusit a hrát vlastní prim! Ty ranní splíny, které si člověk podvědomě naordinuje pokaždé, když provede hloupost, večerní radovánky s kytarou, povinný společenský chaos, posléze okořeněný pláčem, ale především tvrdá realita - to je to TO, proč mě to chytlo! Pro mě osobně ohromný psychický zážitek! 95%

    • 22.3.2012  16:54
    The Artist (2011)
    *****

    Úžasný! Myslím ten francouzský drajv, kterým film disponuje. Jakoby jen měl za úkol předat energii - a až posléze okouzlit. Když v polovině zvuk pronikl hlukem ticha; to byla extáze, věru dost nečekaná, přesto skvělé podaná a zahraná. Jean Dujardin hraje pohasínající hvězdu i sebevědomého páva skvostně - vyvolal ve mě ten nostalgický pocit, kdy herci vědomě opisovali gesta a pohybovali se po place v jedné jediné trajektorii. Což se čte jednoduše, koná špatně! A když se v sále opět rozsvítilo a ti tři lidé, kteří tam se mnou byli, odkráčeli, došlo mi, že ten film, tu dobu, nechci opustit. To se mi snad ještě nestalo!!

    • 29.2.2012  17:30

    Nechci překřičet odsuzující názory, naopak je v nich dost pravdy, nicméně Daldry nakládá s patosem tak, že na rozdíl od jiných, není za blbce. Jeho vedení je neuvěřitelně pevný; herci, hrátky s detailem, hudební podklad a především ta celková energie, která z toho lítá, sesazuje tu negaci rychlým šmahem. Nejvíc bych však vytkl prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadzemskou bytost - vždyť on neměl jedinou chybu?! Naopak postava matky, které zůstala ve stínu hledání a ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, se mi stala opiátem filmu - a Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo! S časovým zráním je ten film ještě lepší a na rovinu: já se za něj klidně postavím!

    • 28.2.2012  12:35
    84. Annual Academy Awards (TV pořad) (2012)
    ***

    Ti pánové, jež americkou slávu obohatili o české slovo, mi připomněli kamarády, kteří se mimoděk připletli k mikrofonu a nejapně podsouvali divákům-posluchačům nesouvisející názory a poznámky, které upozorňovali na jejich nepřipravenost. Smutný úděl českého komentátora! Pak všechno viděné vyznělo jako švihnutí do prázdna. A přitom byl ten večer tak nostalgický; Meryl, neonové nápisy starých kin, What a wonderful world, černobílé vsuvky a Uggie, kterému patřila celá noc. Vzhledem k času nebylo potřeba jiných zábavných čísel - nešlo o estrádu, ale o pokoru. Zabitou češstvím!

    • 29.1.2012  22:26

    Je to krásný.

    • 2.1.2012  17:12

    "...takové to bylo smutné milování." A právě ta hořkost příběhu je fantastická! Vyhýbá se klišé, nebalamutí, že život je jedna velká výhra, ba naopak mě tohle zasáhlo mnohem víc, než každoroční louskání Tří oříšků - jejich kvalitě navzdory. Ten omamný lesk mě už začal uspávat, a proto Vílu beru jako odklon od zajetého stereotypu. Navíc ji Kachyňa obohatil o výtvarno, což je super, a se závěrem ji nasměroval k mým oblíbeným filmovým věcem. Jak vidno; i pesimismus může být v určitých aspektech prospěšný!

    • 2.12.2011  00:23
    Melancholia (2011)
    *****

    Rozhodilo mě to; slova se předbíhaj, nemaj pevnou půdu pro myšlenku, což je nejhorší, a někde v tom blázinci se dere na povrch obdivný zaúpění, protože jen to dokládá, jak moc je film intenzivní. Nutnost obkroužit film pěti, jen protože je to Trier, je už v dnešní době blbost. Jeho jméno se stalo nálepkou, která se někdy až příliš blýská a to nesnáším. Navzdory zmatkům, zůstává stále mým právoplatným Bohem. Bohu(dík)! Ona bujarost mě zmátla, a následně zaujala, neboť se jednalo o radost s hořkostí a ta jak známo mění charaktery. Je divákovým katapultem k rozhodnosti a obezřetnosti. Následně tempo sílilo a stlačovalo moje srdce - fakt bolestivě. Připomnělo mi to sny, z nichž se člověk probouzí rád a bývá nasrán. A paradoxně na ně nikdy nezapomíná!

    • 9.10.2011  13:31
    Alois Nebel (2011)
    ***

    Zahořel jsem k paní Květě! Tu postavu si lze vyložit mnohočetně; její zemitost obdivuju, duševní zmatek kvituji s povděkem a samotu chápu více, než dobře. Ta její posmutnělá energie trhá na kusy onu tíživou atmosféru filmu a touha po lidském kontaktu mě přiměla obdiv zmnohonásobit. Miluju složitý charaktery a ona jím byla.

    • 15.8.2011  13:42

    Nebylo místo na citový výlevy; ta perfektní práce s kamerou, která byla v područí hor, svízelná hrdinova situace a odklon od západní civilizace, jež se rozklepe při pomyšlení, že by měla rozdmýchat plamen naděje kdesi uvnitř hlavy, protože jen tak lze přežít, mi zavdala tolik otázek, tolik toho dala, až se mi třásla ruka a hlas! Vzalo mi to dech a rozum - naprosto nenásilným způsobem, což je vzhledem k původu snímku velmi imponující. 95%

    • 30.7.2011  14:02

    Excelentně vulgární exhibice ostrovního týpka; páně Branda. Russellova postava je alkádo jako hrom, má přízvuk a zároveň kocovinu, jež ho nutí filozoficky rekapitulovat život. Kritika trapnýho pozlátka showbiznisu a kopanec do úsměvu vykalkulovaným Pařbám etc. Russell to zahrál s přehledem a evidentně s prstem v nose. Bravo!

    • 24.7.2011  15:24

    Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy!

    • 14.7.2011  23:44

    Dlouho se mnou nic tak nepohnulo; emoční jízda s vědomím konce a pocitem, že jsem pouhým špiclem v tom obřím, letitém spektru, a proto bych měl pokynout k vděku té Věčnosti. Stalo se! Sotva jsem se zmátořil z těch paleb - prásk!, a vše nanovo. Jako kdyby tvůrci věděli kde a co mě bolí a tam bodali, protože to mohlo být to poslední, co pro mě mohli udělat. Abych se definitivně zbláznil. Někde mezi tou překrásnou apokalypsou a bělostným Znovuzrozením, došlo v mojí hlavě k menší retrospektivě, která se propojila s literárními zážitky a vytvořila jedno velké stigma, který mi bylo vypáleno do těla, abych na tu cestu nikdy nezapomněl. IOO%

    • 11.7.2011  14:39

    Možná to bylo okamžikem, ale úvodní obraz umírajícího starce v mukách, mě rozplakal! Připomněl mi starodávné nástěnné malby, v nichž jakoby byl zavřený život! Paradox! Celý život směřujeme ke smrti, nezastavitelně. Urszula Antoniak upustila od "pánbíčkářskch" keců, utlumila moment, kdy dochází k smíření a tiše napadla Smrtku zezadu kladivem! Expresivní děd v mukách byl jedním velkým omamným prožitkem, ale taky posledním rozloučením, neb se film zlomil v půli a tvrdohlavě zabořil hlavu do písku - rádoby tvrdá kontroverze film zničila. Smrt nebyla už hlavním tématem, snad vstoupila do té otravné postavy, a expresivnost byla v háji. Těžko říct, jestli je na podobný film dnešní svázaná společnost připravená. Na smrt se taky člověk nepřipraví - a hle! mámě tu další rozvíjející myšlenku... :)

<< předchozí 1 2 3 4 7 14 20 26
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace