Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6
    • 12.8.2019  20:57
    Kořist (2019)
    ****

    Aja se po několikaleté pauze k horrorům nevrátil ve stylu, na který jsme od něj byli zvyklí. Crawl není krví nasáklá odpornost pro gorehoundy, ale ve své podstatě středoproudý nature amok horror, na který v dnešní době, kdy jsou horrory v kině trendy záležitostí, půjdou zástupy jakože fanoušků žánru, kteří ale vlastně nechtějí vidět nic extrémního. Je však Crawl špatným, či dokonce nefunkčním filmem? Ani zdaleka! Aja se s tím stále ještě nemaže, pořád umí zatraceně dobře zahustit atmosféru boje o přežití proti hned dvěma silám přírody najednou, a velmi plynule do tohoto námětu zapojuje i osobní konflikty dvou hlavních protagonistů, aby měly dopad na konečné vyústění příběhu, a pouze nenatahovaly stopáž. Pravda, na explicitní násilnosti a krvavosti se sice ubralo, ale vybrané scény dokáží zabolet, fungují survival elementy a v subžánru i celkem netradiční (a skvěle vypointované) lekačky. Škoda jen horšího CGI (v případě stvárnění hurikánu, aligátoři jsou naopak vydaření a docela přesvědčiví), no a ty superhrdinské výkony ústředních postav je v rámci posouvání děje nutné mlčky přejít, s tímhle neúspěšně bojuje naprostá většina horrorových snímků.

    • 19.7.2019  19:41

    Velice zvláštní film. Kombinace westernu a monster movie je netradiční, a naznačuje spíš orientaci ve směru zábavné žánrovky, ale Sedm tváří doktora Lao je chvílemi nečekaně a až nepříjemně seriózní film, na druhou stranu však plný moudrosti. Postupem let se snímek vepsal do paměti především díky maskám a stop motion animaci z dílny Jima Danfortha (jehož lochneská příšera zde může směle konkurovat nejzdařilejším monstrům slavnějšího kolegy Raye Harryhausena) a také kuriózní sedmiroli Tonyho Randalla. Po těchto stránkách vysoká úroveň filmu je v ostrém kontrastu s extrémně papundeklovou výpravou a nepříliš výrazným a výrazně zahraným ansámblem postav. Nejsilněji tak paradoxně vyznívají částečně mrazivé, částečně jímavé dialogy tváří doktora Lao s obyvateli města, ve kterých se skrývají mnohdy silné a dodnes aktuální myšlenky, týkající se rodiny, vztahů, přetvářky, ideálů a obecně způsobu života jako takového. V dnešní době se na tento snímek podívají asi především nadšenci do starých trikových fantasy a monster filmů, a ti budou (otázkou je, jestli pozitivně či negativně) určitě překvapeni, kolik vrstev má a jak je i přes všudypřítomné vtípky ve skutečnosti vážný.

    • 19.7.2019  19:17
    Reptisaurus (TV film) (2009)
    odpad!

    Kde nic, tu nic. Nulový rozpočet a nekvalitní technická stránka byly jasné už při pohledu na název filmu a jméno režiséra, ale Reptisaurus nemá opravdu nic, čím by mohl ospravedlnit svou existenci. Nápady, humor, sebeironie, akce, prostě nic. Jen snůška pavědeckých, militantních a hysterických pseudodialogů, pronášených mizerně obsazenými postavami v nehezkých exteriérech či interiérech, do toho pár minut s Reptisaurem, který řve, vznáší se na místě a protagonisté do něho pálí z pušek, aniž by mu cokoliv udělali. To vše v křečovitě vážném pojetí, které sice k monster movies patří, ale jeho podmínkou je určitá míra kvality. Té Reptisaurus nedosahuje, a zcela selhává i na poli záměrně špatné béčkové zábavy. Ta špatnost totiž po celou dobu sledování vůbec nepůsobí jako záměrná.

    • 19.7.2019  19:02

    Nadšenecký milostný dopis pro Evil Dead, splattery a oldschool horrory obecně, který dělá mnoho věcí správně, nedá se mu upřít snaživost, ale trochu mu chybí vlastní styl a větší dávka rafinovanosti. Největší pochvalu zaslouží poctivě ručně dělané triky a masky, které disponují sympatickým retro nádechem (spojeným s určitou mírou cílené nepřesvědčivosti). Komediální prvky fungují tak napůl, hláškám a vtipným scénám někdy chybí timing, někdy určitá lehkost a údernost, ale zasmát se u Book of Monsters dá - zejména scéna s oživlými trpaslíky do zahrádky je dokonale ujetá. Ze všeho nejvíc pak film dojíždí na špatně poskládaný scénář, který si největší masakr a nejvtipnější pasáže vyplincá někde v půlce, a pak už ztracený dech nikdy pořádně nedožene a ve vážných pasážích, které se snaží rozvíjet mytologii, začne nepříjemně stagnovat. To, co mělo být oddanou poctou Ashovi a Evil Dead, tak chvílemi padá spíš do ranku polozábavných ptákovin typu Stan Against Evil. Mírný nadprůměr, plusová procenta navíc za sexy gotičku, znalou temných umění a ohánějící se hasičskou sekerou, ta byla svým zvráceným způsobem vzrušující.

    • 8.7.2019  17:10

    Homecoming byl těžký průměr, který zvedala nahoru jen prvotřídní řemeslná kvalita, tohle je už téměř trefa do černého. Pryč je pocit, že film nefunguje sám o sobě, ale pouze jako epizoda seriálu, Holland konečně pochopil, jak má postavu Petera Parkera hrát, akce je kvalitnější a velmi dobře je vystižen i samotný Spiderman, jakožto víceméně lokální superhrdina, kterému vlastně voní víc zachraňování babiček před lupiči, než světů před zničením, protože je prostě jen obyčejný teenager s typickými teenage problémy. K tomu se přidává Gyllenhaal s jedním z nejlepších padouchů v rámci celé MCU, a jeho Mysterio je jak moderní a inovativní, tak zhusta odkazující svému komiksovému předobrazu. Jediné, co ten film absolutně nepotřebuje a co jej táhne dolů, je dementní humor ve stylu letních teen komedií. Jako jo, Spiderman byl vždy superhrdina, ke kterému humor seděl, ale tento humor spočíval v společenské neobratnosti a nerdství jeho civilní identity, a v sarkastických hláškách jeho maskované podoby, ne ve formě pitomých audiovizuálních gagů typu focení s kalhotami dole či trapných skečích s jeho zamilovaným tlustým kamarádem. Za to musím dát hvězdu dolů, i přes skvěle vypointované a představivost namáhající potitulkové scény.

    • 8.7.2019  11:15

    Je to možná nepředstavitelné, ale po zhlédnutí The Coming Race si člověk uvědomí, jak bylo první Iron Sky ve vší své absurditě uměřeným a pohromadě držícím filmem. Tady se na nějakou pevnou dějovou kostru a sofistikovanější satiru zcela rezignuje a Vuorensola to do diváka pálí all-in v Sharknado stylu, tzn. dělá si prdel ze všeho a ze všech, a scénář mu slouží jen jako lineární pojítko mezi jednotlivými humornými pasážemi. Totálně přehnaná magořina, která ale (stejně jako jednička) disponuje téměř áčkovým vizuálem a precizním balancováním na hraně sebeparodie a absolutní trapnosti. V jedné chvíli se to se zlomyslným úšklebkem strefuje do nešvarů moderní doby, jako jsou konspirační teorie, závislost na technologiích či sociální sítě, a pak dojde na wrestling akčního hrdiny s trojicí raptorů a akční naháněčku, kdy protagonisté prchají před reptiliánskými verzemi papeže a Bin Ládina v povozu, taženém triceratopsem, zatímco se na ně valí hroutící se umělé slunce. Totální grindhouse (i když nikterak brutální a násilný), který se ani nijak zvlášť nepokouší to skrývat. Každému to nesedne, ale milovníci pokleslé zábavy, která umí ukázat chytrost, ale ve většině případů je záměrně dementní, budou nadšeni.

    • 8.7.2019  11:03
    Ultraman (2004)
    ***

    Tento film měl svého času odstartovat experimentální sérii Ultramanů s názvem "The Ultra N Project", jejíž cílem ve zkratce bylo vtisknout franšíze dospělejší, temnější a sofistikovanější podtóny, a odklonit se od barevné, křiklavé zábavy pro děti a dospívající. Povedlo se to tak napůl a výsledkem je film, který zhruba odpovídá tomu, kdyby Ultramana natočil nějaký průměrný americký béčkař. V kostce - je zde větší důraz na background story Ultramana i nepřátelského kaiju, mnohem více času je věnováno rozvoji vztahů mezi postavami...a v tom inovativnost končí. Základní premisa je hodně podobná první epizodě seriálu Ultraman z roku 1967, jen natočené více západním stylem a říznuté prvky sci-fi horroru (ale s PG ratingem). Ve své podstatě to není nikterak špatný film, jen je (paradoxně) ve své snaze přinést do Ultra Series něco nového zatížen jen další haldou stereotypních klišé ingrediencí, jen poněkud žánrově odlišných. Neurazí, nenadchne.

    • 8.7.2019  10:53
    The Sand (2015)
    ***

    Za málo peněz slušná dávka (byť ne vždy úplně dobré) muziky. Má to sice své rezervy po herecké stránce - což je v případě survivalu, kde má divákovi intenzivně záležet na osudech postav, problém; a režie je z celkového pohledu dosti nenápaditá, filmu chybí naléhavost, bolestivost a silnější čpění bezvýchodnosti situace (což krásně dokázaly ztvárnit například podobné The Ruins). Rozpočet a talent v tomto ohledu zřetelně chybí. V ostatních aspektech je ale potenciál uvěznění na rozpálené pláži a vystavení vlivu horka, kocoviny, paniky a strachu z neznámého a smrtícího tvora využit do takové míry, do jaké to asi maximálně šlo. Boj o život a základní potřeby jako jídlo a tekutiny hraje prim, osobní konflikty jsou upozaděny, dlouhé scény s minimem střihu umocňují napětí a co se týče pořadí postupného umírání postav, dojde i na pár docela nečekaných překvapení. Lépe to v rámci možností dopadnout asi nemohlo a projednou je skutečně dobře, že se tajemné monstrum na obrazovce skoro vůbec neukazuje...spálená kůže, dehydratace a hrozba bolestivé smrti působí na diváka mnohem více zneklidňujícím způsobem, než nepovedená CGI chapadla.

    • 1.7.2019  15:52
    Urutora kyû: Dâku fantajî (TV seriál) (2004)
    ****

    Japonský The Outer Limits. Stejně jako původní Ultra Q z roku 1966, který byl úplně prvním seriálem z dodnes běžící Ultra Series (i když v něm žádný Ultraman vůbec nevystupoval), je i jeho pokračování s podtitulem Dark Fantasy zaměřeno na tajemno, a klasická kaiju eiga v něm není zastoupena skoro vůbec. Z celkového počtu 26 dílů jen ve čtyřech vystupuje nějaké obří monstrum, seriál jako takový jde spíš do mysteriózno-horrorového tónu, převážná většina dílů je když ne vyloženě strašidelných, tak alespoň patřičně temných, a povětšinou s velmi mrazivými pointami. Dojde i na pár komediálně laděných epizod a dokonce i na dojemné momenty (i zde ale závěrečný voiceover v pár větách dovede vyvolat husí kůži). Oproti starému Ultra Q je Dark Fantasy konzistentnější, stylisticky sevřenější a tak nějak víc při zemi, chybí už zmíněné útoky obřích monster, ale i trapnovtipně ujeté epizody "pro děti" a surrealistické snové magořiny, které asi nechápali ani sami Japonci - což seriálu jako takovému sluší. Jen škoda, že ne všechny díly přidávají k finálním pointám i dostatečně silné a přitažlivé příběhy, pročež se ustrnou v poloze dvacetiminutové dialogové vaty, kterou lze rovnou přeskočit až ke konečnému voiceoveru. Celkově ale výborná série, kterou lze doporučit všem milovníkům tajemna, za předpokladu, že jsou ochotni přijmout japonsky metodické a méně emocionální vyprávěcí postupy.

    • 30.6.2019  16:48
    Zoombies 2 (2019)
    ***

    Druhý díl Zoombies, který na sebe v poslední scéně prozradí, že je vlastně prequelem, jedničku v mnohém překonává. Zaprvé lépe využívá možností, které zápletka s infekcí, zombifikující zvířata v zoo, nabízí - zejména úvodních asi 30 minut je úplně božích, nápad použít v rolích vražedných netvorů surikaty, hrabáče a dikobrazy je perfektně ujetý. Zadruhé je mnohem víc sebeuvědomělý, zcela rezignuje na zbytečné rodinné a ochranářské podzápletky, které v takto blatantně pokleslém filmu stejně nemají co dělat. A zatřetí si tu a tam povedeně střílí z žánrových stereotypů (ukecaný zbabělý černoch, krokodýl v kanalizaci, všudypřítomné pavědecké monology pronášené se smrtelnou vážností, atd.) a má přesně tu potřebnou dávku nadsázky, která tak nějak přiměje shovívavě přehlédnout technickou nedokonalost a nízký rozpočet. Plus je zde pro potěchu oka řízným temperamentem a neméně řízným výstřihem vybavená Erica Sturdefant v hlavní roli. Škoda ovšem je, že děj v druhé třetině ztratí tempo, poněkud dojdou nápady a v té chvíli se to celé začne nepříjemně táhnout. Méně rozumování v laboratoři a více zombie zvířecí akce by tomu prospělo. V závěru to pak chytí druhý dech, vrátí se roztomilé surikaty a celá infekce, plodící nemrtvé, je vyřešena v libově ironickém duchu, takovéhle epické a přitom důležité sebeobětování neobsahuje leckterý áčkový hit :D. Tohle je to, co chci od Asylum vídat častěji.

    • 30.6.2019  16:24
    Zoombies (2016)
    **

    Super nápad na béčkový horror, nedostatek super nápadů na to, co do něj vlastně dát. Zoombies je sice sympaticky akční podívaná se slasherovým tempem úbytku postav, ale trpí nedostatkem zapamatovatelných scén. Jako jo, zombie opička, rodící se ve Vetřelčím stylu byla fajn, gorila-wrestler taky a asi nejsrandovnější byla finální scéna ve voliéře, v čele s nemrtvými papoušky metodicky se snažícími rozklovat sklo. Jinak ale zůstal pokleslý potenciál nemrtvých zvířat v zoo hrubě nevyužit. Což je vlastně u produkce Asylum celkem častý jev. Si říkám, jaká je škoda, že tohle studio nezaměstnává jako scénáristy stejné magory jako jsou ti, co jim ty filmy vymýšlejí.

    • 30.6.2019  16:11

    To je ale monstrózní nápad! Kaiju film, ve kterém se na monstra a jejich aktivitu nedíváme, ale posloucháme, jak si o nich lidští protagonisté povídají. Asylum se se svým nejnovějším mockbusterem dokonale trefili do noty kritikům, protože přinášejí ideální protiváhu ke Godzilla: King of the Monsters. Monstra ve svém Monster Islandu totiž skoro vůbec nemají a dialogům mezi postavami je věnována téměř celá stopáž. "Zlý" kaiju, připomínající hvězdici (mimochodem nápaditý design!) se vynoří z hlubin moře a potopí jednu loď, jeho rival (kterému se moc nedaří skrýt, že je inspirován Kongem, Godzillou a Mothrou zároveň) se po probuzení vyhrabe z hory, oba do sebe vrazí, spadnou a po pár minutách explodují. Tolik k monstrům ve filmu s názvem Ostrov monster. Jo, je tu vlastně ještě hejno létajících potvor, které za ty cca dvě minuty screentimu sežerou celé čtyři lidi a shodí jednu helikoptéru, a krom toho, že vypadají jako létající Skullcrawleři ze Skull Islandu, nijak zajímaví nejsou. A Eric Roberts, v další monstrózně špatné roli. Monstrózní nuda, v níž je nedostatek scén s monstry vpravdě monstrózní.

    • 23.6.2019  22:33
    Babadook (2014)
    *****

    Jeden z nejlepších mainstream horrorů poslední pětiletky. Především proto, jak naprosto organicky propojuje klasickou duchařinu s psychologickým dramatem, a přesvědčivě funguje na obou těchto frontách. Horrorová stránka je podepřena sebejistou režií, která táhne hlavní postavy od jednoho děsivého zážitku ke druhému, stupňuje neklid a úpadek duševního zdraví a neuchyluje se přitom k lacinému audiovizuálnímu bubákování; silné herecké výkony Essie Davis a překvapivě i malého Noaha Wisemana zase táhnou zmíněný psychologický aspekt a jejich dobře napsané postavy i přesto, že se chovají občas opravdu DOST otravně, dokáží vzbudit v divákovi náklonnost. Pak už je jedno, jestli pochopíme Babadooka jako skutečnou temnou bytost odjinud, která parazituje na děsech lidí, nebo jen jako metaforickou manifestaci těchto děsů samotných. Důležité je, že film dokáže tyto děsy účinně a intenzivně zprostředkovat, a také, že na úhlu pohledu prožitek z něj nezávisí, vyznění není podřízeno přesnému pochopení závěrečné pointy. Takto důmyslně vystavěný duchařský horror je dnes už víceméně svátek.

    • 23.6.2019  22:14
    Lovec trolů (2010)
    ****

    Jeden z nemnoha těch opravdu originálních, chytrých a nesamoúčelných found footage filmů, kde ruční kamera skutečně slouží samotnému vyprávění a je pro něj klíčová, a není použita jen jako zástěrka špatné trikové stránky a neschopnosti vymyslet dostatečně obsáhlý scénář s návazností jednotlivých pasáží. Ovredal téměř dokonale dokázal skloubit atmosférickou pochmurnost norské přírody s leckdy velmi ironickým náhledem na tradiční norskou mytologii a tematiku konspiračních teorií a výsledkem je uvědoměle přihlouplý, ale nikdy ne trapný a ve scénách s trolly patřičně mrazivý pseudo-dokument, ve kterém vám sice bude úplně jedno, co se stane s anonymními lidskými aktéry příběhu, ale jehož mysteriózní linka vás udrží ve zvědavosti až do konce. Byť, nutno podotknout, režisérův cit pro tempo a gradaci děje zde úplně prokázán nebyl.

    • 23.6.2019  15:46

    Završení Ultraman Cosmos ságy (tedy do doby, než plně rozvinul koncept Ultraman multiverza) v duchu, který je poněkud odlišný od toho, co nabízel seriál a první dva filmy. Spíše se zde recyklují prvky ze série Ultraman Gaia (rivalita dvou Ultramanů, z nichž jeden chrání lidstvo a druhý zemi; povstání monster ze Země proti mimozemskému ataku, etc.) a poněkolikáté se v rámci franšízy opakuje dějový element o lidstvu jako potenciálně nebezpečné rase, která by v rámci udržení intergalaktického míru měla být preventivně zničena. Originalita nula nula nic, ale soubojů chlápků v kostýmech oblud je zde požehnaně, dokáže to vytvořit slušně funkční katastrofickou atmosféru a z ní plynoucí dojemné momenty, trikovými záběry se nešetří a přiměřená stopáž vede k minimálnímu zdržování prázdnými dialogovými scénami. Jako závěr série Ultraman Cosmos to funguje obstojně, i když formát finálního trojdílu by tomu slušel ještě lépe.

    • 23.6.2019  15:35

    Průměrný a ničím nevýjimečný celovečerák s Ultramanem Cosmosem, na který se ale docela dobře kouká díky hojně zastoupené akci. Pokud jste předtím neviděli seriál, který tomuto filmu dějově předchází, nedojdou vám některé souvislosti a nepochopíte některé vztahy mezi postavami, ale kolem a kolem znalost seriálu ke sledování The Blue Planet není potřeba. Jinak se jedná o velmi stereotypní kaiju eiga se všemi typickými dějovými rekvizitami - zlí mimozemští dobyvatelé, vyspělé národy žijící skrytě v hlubinách země, souboje "hodných" pozemských a "zlých" vesmírných monster, japonský patos všude okolo. Dojde i na obligátní deus ex machina moment v podobě intervence druhého, nového Ultramana. Ale co už, vypadá to hezky, je to v rámci žánru zábava, design záporáckého monstra je úžasný a závěrečný souboj s ním, odehrávající se v temnotě, je úplně něco jiného, než na co jsme v UItra Series zvyklí. Slabší tři hvězdy, stále se ovšem držím názoru, že formát dvacetiminutových epizod s občasným dvou- až trojdílem Ultramanům sedí lépe.

    • 11.6.2019  11:31
    Urutoraman Kosumosu (TV seriál) (2001)
    **

    Sérií Ultraman Cosmos se po několika letech experimentování franšíza vrátila na začátek. Tato 65 dílů trvající řada (vůbec nejdelší v historii) se vydatně ohlíží zpět k Ultramanům ze šedesátek a sedmdesátek jak designy monster a zápletkami některých dílů, tak také na menší děti zaměřenou stylizací. Pozitivem je, že to už není tak příšerně infantilní, přiblblé a zahlcené rozmazlenými dětskými protagonisty, jako byli např. Ultraman Taro nebo některé díly Ultramana Ace či Ultramana 80. V rámci bloku ranních víkendových pořadů pro děcka vlastně naprosto v pořádku, díky nenásilnosti, pozitivnímu nádechu, barevnosti a nepříliš nadoraz tlačeným poučným myšlenkám. Nicméně sledování v kuse, díl po dílu, je díky velkému počtu dílů, banalitě a okoukanosti dějových oblouků, recyklaci nápadů a minimální kontinuitě celkem boj. Klasické tokusatsu efekty navíc výrazně ustoupily levné CGI a to už zkrátka není ono. Doporučeno jen die hard fandům, co chtějí vidět všechny Ultra Series, nebo rodičům pro zasvěcení ratolestí do svého fandomu způsobem, který pro ně bude pochopitelný, nenudící a nepříliš temný či bojovný.

    • 10.6.2019  16:29

    No, řeči stranou, přítomnost ohyzdného a trapného mláděte Godzilly v tomto filmu se nedá ničím omluvit. Scény s ním nejsou vtipné, nejsou roztomilé a nejsou ani moc dojemné (i v závěru je vám líto spíš dospělého Godzilly, než toho přerostlého brumlajícího pulce), a podle mě to tak musí působit i na dětského diváka. A to je celkem škoda, protože jinak je Son of Godzilla docela zábavným prosluněným dobrodružstvím, které sice opětovně postrádá většinu osudové epiky, kterou uměl svým filmům vtisknout Honda, ale má fajn béčkovou zápletku a místy opravdu skvěle provedené triky, zejména loutkově rozpohybovaný obří pavouk Kumonga je úžasný. Godzilla se v druhé půlce šedesátek už definitivně usadil v pozici antropomorfního srandisty a až na pár výjimek v ní až do konce éry Showa zůstal. Nutno však dodat, že pod Fukudovým dohledem měla jeho dobrodružství vždy jistou sympatickou pokleslou poetiku a solidní úroveň zábavnosti. Son of Godzilla není výjimkou, byť je fanoušky často zatracován kvůli tomu, že uvedl na scénu nepopulárního Minillu.

    • 1.6.2019  17:46

    King of the Monsters bude pro běžného diváka jen dalším obřím, natrikovaným blockbusterem, který se od řady jiných bude lišit snad jen tím, že vynechává humor a nadsázku, a sází na staromilsky působící pochmurnou serióznost. Takže z tohoto úhlu pohledu vlastně rozumím rozpačitým reakcím. Že má někdo problém s tím, když film, mezi jehož základní a explicitně zmiňované motivy patří insignifikantnost lidstva ve srovnání s obřími netvory, potažmo Zemí jako celkem, nemá silné lidské postavy, tomu už rozumím méně...ale naprosto rozumím tomu, co chtěl Dougherty svým pojetím filmu říct. Nic. Zhola nic. Položil se do role obtloustlého chlapečka v nerdovském tričku, který právě od rodičů dostal prachy na všechny své vysněné kaiju hračky, koupil si je a konečně si s nimi může pohrát dle vlastní fantazie. A všem těm, kteří kdy alespoň částečně měli podobné sny, tyto své fantazie ukázal. Fanservis jak hovado a splněný sen všech, co žerou japonské kaiju filmy a představovali si, jak by mohly vypadat natočené za velké prachy v hollywoodských studiích. Takhle, přesně takhle. Nic víc v tom není. Hodně monster, hodně easter eggů, apokalyptická atmosféra, banální zápletka opřená o jednoduchý scénář. Prostě "jen" monster movie, bez snahy o přidanou hodnotu či inovaci. Pravdou je, že osobitostí se Dougherty nevyrovná Edwardsowi, Vogt-Robertsovi ani Del Torovi, ale veškerou tou monumentální pompézností v takřka dokonalém CGI provedení pochyby stejně sfoukne stranou. Watanabe, Farmiga, Dance a ostatní jsou nedůležití, hlavními hvězdami jsou Godzilla a Ghidorah. A ti podávají jedny z nejlepších výkonů své kariéry, Ghidorah dokonce ten úplně nejlepší.

    • 31.5.2019  12:09

    Přesně chápu, proč Akerlund tímhle filmem nasral všechny trve norwegian black metal uctívače. Na místo oslavy svébytného hudebního subžánru a jeho zakladatelů se jedná o boření temných mýtů, nekompromisně jízlivou dekonstrukci ikon a jejich odhalení v podobě, která je dost pravděpodobně velmi blízká realitě - tedy vypatlané omladiny, kterým ta hudba vlezla na mozek víc, než je zdrávo. Vlastně jediné, co mi (vyjma poněkud přefouklé stopáže) na Lords of Chaos vadilo, byl minimální důraz na black metal jako takový a podtrhnutí toho, že jakkoliv její autoři si status kultovních postav nezaslouží, tak právě jejich tvorba trvanlivost a sílu má. Vše ostatní je podáno víc než dobře a na historické nepřesnosti nemá smysl žehrat, Akerlund se od polohy filmu coby doslovného biopicu distancuje hned úvodním titulkem. A především - Lords of Chaos jsou natočeni špinavě, nelíbivě, obsahují upřímně děsivé momenty (vše s Deadem), obrazy extrémního násilí a posedlosti ideologií, ale zároveň z nich srší pozérství, jakási primitivní tupost a obhroublost. To vše obaleno nadsázkou, která ale chvílemi hodně rychle nadsázkou být přestává. To je ve své podstatě hodně trefný odraz esence devadesátkového norského blacku.

    • 29.5.2019  11:25
    Syn temnoty (2019)
    ***

    Nápaditá žánrová mixáž uchopena naprosto základním, neinovujícím a režijně sterilním způsobem. Generické scény poznávání vlastních schopností střídají generické strašící scény, hlavní postava je jen dalším divným děckem, ty zbylé jsou figurkami bez charakterů. Do mírného nadprůměru posílá tento po všech stránkách obyčejný film pouze svižný styl vyprávění a poctivě využitý Rkový rating, přetavený do explicitních, nepříjemných, ale nikoliv samoúčelných krvavých scén. Jinak ale divák, který někdy viděl aspoň jeden superhrdinský origin a aspoň jeden horror na téma "creepy kid", vynecháním Brightburn o zhola nic nepřijde.

    • 19.5.2019  14:29
    Phantasm (1979)
    ***

    Nadšenecky béčkový trippy maglajz bez děje a sympatických postav, u kterého výsledný efekt na diváka závisí pouze a jen na tom, jestli mu sedne jeho specifická atmosféra. U mě to zafungovalo tak napůl. Začátek byl skvělý, paranoia vyvolaná narůstajícím vlivem něčeho zlého vedly ke zvláštně příjemnému mrazení v zádech...ale film se nakonec rozplizne do bláznivého sledu surreálných sekvencí, jejichž vizuální nápaditost ovšem zůstává dosti za očekáváním a z jejichž podivnosti se spíš rozpačitě škrábete na hlavě, než že by působily nějaký neklid či úzkost. A fanoušky žánru ceněná postava Tall Mana zprvu působí zlověstně, ale nakonec se z ní stane tak trochu karikatura. Otevřeně přiznávám, že u Phantasm jeho kultovní status příliš nechápu.

    • 19.5.2019  13:01

    Zvířecí horror, který je od chvíle, co se invaze pavouků naplno rozjede, nebál bych se říct vynikající, ovšem jako celek trpí na příliš dlouhou expozici, která nabízí jen vztahové a pavědecké tlachání, a semtam slídícího sklípkana, který nemůže zneklidnit ani napnout nikoho jiného kromě extrémích arachnofobiků. Řemeslně dobrý a slušným herectvím podpořený film, který však kvůli výše zmíněným aspektům ne zcela naplňuje žánrová očekávání.

    • 16.5.2019  16:36

    Ishiro Honda si se svými kaiju "svěřenci" často zkoušel užít trochu legrace a v půlce šedesátých let už zápasil i se skromnějšími rozpočty, ale jeho filmy nikdy neztratily punc velkolepých, osudově působících příběhů. Jeho nástupce Jun Fukuda vzal Godzillu na výpravu do vod pokleslých béček, a hned jeho první zářez - Godzilla vs. The Sea Monster, je toho typickým příkladem. Analogie se starými bondovkami mě u tohoto snímku napadla také, je to v prvé řadě dobrodružný film, ve kterém monstra a jejich aktivita zase jednou jsou na vedlejší koleji, a jak z nich, tak z mnoha lidských protagonistů se stali svým způsobem klauni. Ebirah, Horror of the Deep není satirická rýpavá sranda jako King Kong vs. Godzilla, ale spíš cíleně přihlouplá blbinka s letně působícím vizuálem a velmi odlehčeným tónem, v níž jsou kaiju nikoliv už metaforickými obrazy traumat lidstva či hrozivými silami přírody, které se někdy, když se jim chce, postaví na naši stranu, ale prostými přerostlými zvířátky, hravými, ale kvůli své velikosti a neohrabanosti i poněkud nebezpečnými. Což, nutno přiznat, chvílemi není úplně špatná zábava campového ražení. Ale Fukuda zkrátka takový talent, jako Honda, nebyl...

    • 13.5.2019  17:38

    Reklamní kampaň na Emmerichova Godzillu byla tehdy v 98 vpravdě monstrózní a byť se tehdy kaiju filmy globálně vrátit na výsluní nepodařilo, alespoň se obnovilo povědomí širšího okruhu diváků o tomto subžánru. Tento dokument (odvysílaný ve své době dokonce i pozdně večerních hodinách na ČT2) měl za úkol přiblížit běžnému publiku fenomén monster movies od jeho počátku v podobě King Konga, Ztraceného světa a Gertieho the Dinosaura až po (tehdejší) vrchol v podobě Jurského Parku a amerického Godzilly. Tehdy jsem to na nahrané VHSce hltal snad každých 14 dní a považuji právě tento snímek za onen zlom, který ze mě udělal skalního fanouška filmových nestvůr...ale jeho objektivní kvality jsou pofidérní. Věnuje se sice poměrně širokému spektru filmů - japonská kaiju eiga, harryhausenovky, padesátkové monster movies, "lost world" variace a dokonce i různé fantasy věci s draky a podobnou verbeží, ale spíš se jedná o jakýsi neuspořádaný přehled toho, co v žánru vyšlo, bez ucelenějšího konceptu a přidané hodnoty. Konkrétně třeba části o Godzillovi jsou velmi nekompletní a existence některých filmů je zcela ignorována. Jako ukázka toho, na co vše se, pokud fandíte monstrům ve filmu, můžete podívat, je tahle vlastně spíš komentovaná kompilace, než dokument, výborná...pokud se chcete dozvědět něco nového a podrobnějšího, hledejte jinde. A hlavně neshánějtě (doufejme už ztracenou) dabovanou verzi z ČT, kde afektovaný dabér navzdory titulku "King of the Monsters" řve na celé kolo "Godzilla, královna příšer!!!" (mimo jiné) :D

    • 13.5.2019  17:16

    Pilotní film k sérii Ultraman Cosmos a po pár desítkách let návrat k Ultramanovi coby produktu především pro malé děti. Pro ně se jedná nakonec o poměrně solidní podívanou, je to dobrodružné, ne moc násilné, přiměřeně akční a celkově takové laskavě uvolněné a s důrazem na poučné vyznění (ale přitom ne křečovitě infantilní, jako bývali Ultramani v sedmdesátkách). Pro fanoušky klasického tokusatsu a Ultraman nerdy ovšem nic moc, jednak se to vůbec ani nesnaží nabídnout v rámci série cokoliv nového a ruku na srdce - degradovat zlovolnou rasu intergalaktických dobyvatelů do podoby jakýchsi napravených mesiášů ochrany přírody, proti nimž se bojuje ukolébavkami, je...ne úplně to, co chcete vidět. Navíc zamrzí dominance levných CGI efektů nad klasickými ručně dělanými triky, které vždy byly poznávacím znamením Ultramana. Nicméně pokud chcete svého malého potomka zasvětit tajům japonské kaiju eiga a nechcete mu pomotat hlavu nějakou bláznivou šíleností nebo ho zahltit zběsilou akcí a či zneklidnit temným příběhem, je tento prequel Ultramana Cosmose (a také ve stejném duchu navazující seriál) docela vhodnou volbou.

    • 13.5.2019  17:03
    Frenzy (TV film) (2018)
    **

    Televizní pokus o vážně míněný žraločí survival ve stylu Open Water, The Reef nebo nejnověji Shallows. Relativní výhodou je, že v tomhle ranku se i s hodně omezeným rozpočtem dá udělat dost muziky, jenže na to je potřeba mít buď hereckého tahouna, který prodá boj o přežití své postavy, nebo zručnou režii, která umí kouzlit s atmosférou, a nebo aspoň kreativní nápady na nějaké nervy drásající či odpuzující scény. A nic z toho Frenzy naneštěstí nemá. Dějové pozadí je plytké, napětí a feeling ohrožení života nikde (tím spíš, že je vše neustále rušeno otravnými flashbacky, aby se nafoukla stopáž), a že by se hercům nějak dařilo vytvářet náklonnosti k jejich postavám a touhu fandit jim v boji o přežití, to už vůbec ne. Zůstává tedy po všech stránkách průměrný a nevýrazný žraločí survival, na kterém je v konečném pohledu asi nejzábavnější fakt, jak se postavám vždy "náhodou" objeví po ruce nějaká rekvizita (čti scénáristická berlička) pro posun příběhu. A srandovní způsoby usmrcení žraloků. Rána šutrákem do hlavy byla brutus, ale ta finální (a po delší době zas docela zábavná) parafráze Čelistí mě rozesmála už úplně. Pak je otázkou, jestli má tohle survival film mít za cíl...

    • 11.5.2019  16:15

    Invasion of the Astro-Monster aneb poprvé v historii není film, ve kterém účinkuje Godzilla, v prvé řadě katastrofickým kaiju spektáklem, a monstra samotná se v něm ocitají až na vedlejší koleji. V tomto šedesátkovém japonském bijáku jsou kaiju už jakousi "běžnou" součástí fiktivního světa a dějový oblouk se kolem nich netočí, pouze je využívá jako jedny z prostředků svého progresu. Centrální fokus je zde na klasickou invazní sci-fi epiku, která už dnešním úhlem pohledu působí poněkud banálně, ale Ishiro Honda také tentokrát (a opět s omezeným rozpočtem a tudíž skromnějšími trikovými sekvencemi), i když si zase neodpustil rozpustilé blbnutí ve scénách s monstry, zvládá filmu vtisknout charakteristický feeling dobového blockbusteru, a i přes poměrně strohou výpravu vytváří efekt jakéhosi kovového chladu, neklidu a tísně, čímž krásně evokuje pointu příběhu o setkání s neznámým nepřátelským životem v hlubinách vesmíru. A výsledkem je pak film, který, byť lákaje na další bláznivou kaiju rubačku, velmi dobře funguje i s velmi limitovanou stopáží scén se samotnými monstry, a díky přítomnosti amerického herce v jedné z hlavních rolí se stává o něco stravitelnějším i pro běžného západního diváka.

    • 7.5.2019  17:51

    Spotřební duchařina pro teenagery a středoproudé diváky, kterým jinak horrory přijdou už přes čáru. Formálně solidní, ale zcela suché a generické strašení, ve kterém všechno funguje tak nějak napůl, ať už se bavíme o příběhu, vizuální stránce, atmosféře, lekačkách, vlastně čemkoliv. Filmy tohohle ražení mají štěstí, že příliš nestojí, a současná popularita žánru jim výdělky zaručí, ale jejich tupá neinvenční rutinnost brzy většinu diváků nevyhnutelně odradí. Nálepka ConjuringVerse a Wanova produkce jsou pro La Llorona lákavými reklamními triky, a diváky se pomocí nich podařilo natáhnout do kin úspěšně, ale ani jedno, ani druhé na konečné podobě filmu není skoro patrné. Výsledkem je pak ještě větší zklamání, než nedávná The Nun, a nejslabší příspěvek do Wanova horrorového vesmíru, dokonce i v porovnání s první Annabelle. Vlastně ani nevím, proč na tyhle druhy filmů do kina ještě chodím, nejspíš asi ze setrvačnosti a lásky k žánru...

    • 6.5.2019  13:05

    Velmi důležitý díl godzillí série. Poprvé došlo k expanzi příběhů nejslavnějšího monstra světa i za hranice planety Země, poprvé se na scéně objevil King Ghidorah, který se pak během let stal úhlavním nepřítelem Godzilly, a Godzilla samotný byl poprvé v historii oproštěn role veskre záporné, zlovolné entity, a stal se něčím, co dnes nazýváme "antihrdina". Na filmu, který se pokoušel o sci-fi epiku, velkolepé interakce monster a ambiciózní krimi zápletku, se však žel poněkud podepsal nižší rozpočet (není divu, když předchozí díl série, Mothra vs. Godzilla, vyšel v tentýž rok). Vidět je to zejména na chudším množství trikových záběrů a častém vypomáhání si výplňovými dialogy, celkově se úplně nepodařilo přenést kataklyzmický nádech zápletky do vizuální podoby. První kaiju se objevuje až po zhruba půlhodině, a kdo se, navnazen veskrze vážně míněnou prezentací filmu, těší na grandiozní finální souboj, bude zklamán, protože šarvátky monster jsou stvárněny jako rozpustilé taškařice a se seriózním tónem příběhu moc nekorespondují. Ishiro Honda však i přes tyto skutečnosti drží otěže filmu pevně v rukou, nepouští se schématu sci-fi velkofilmu a nenechá Ghidorah, the Three-Headed Monster sklouznout na úroveň přiznaně bláznivých brakových žánrovek, i když výsledek je pak zároveň docela působivý, ale stejně tak i kouzelně naivní.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace