Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

6 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 4.4.2020  09:58
    Guns Akimbo (2019)
    *****

    Diváčtější a uchopitelné pro mnohem širší spektrum konzumentů, než režisérova prvotina Deathgasm (což byl, pro nepolíbené metalem, objektivně pouze lehce nadprůměrný komediální splatter), ale pořád pekelně zábavné a natempované. Videoherní stylizací mi to evokovalo Hardcore Henryho, špinavým vizuálem a feelingem zločinu prolezlého města zase Hobo With a Shotgun, a koncept smrtící reality show, plné honiček v autech i pěšmo, mi zase připomněl Blood Drive. Nutno říct, že Guns Akimbo není ultimátní pecka, jako výše zmíněné počiny, na to mu chybí trochu víc rafinovanosti a odvahy méně rozumovat, více posouvat hranice a otáčet klišé (buďme zas objektivní, jedná se o film, který je co do brutality násilí a humoru pořád spíše krotší), ale sympatická dvojice protagonistů v podání Radcliffea a Weaving, zběsilé tempo a hektolitry doruda zabarvené nadsázky a šáhlého humoru tomu i tak dávají poměrně razantní tah na bránu, který se víceméně po celou stopáž nijak závažně nezadrhne. Čistá pětihvězdičková kultovka to není, ale zaokrouhlím nahoru...za Cypress Hill, za pekelně sexy Nix, za roztomile pošahané záporáky v BDSM oblečcích a za nápad na superhrdinskou postavu ManMana (man gets bitten by a radioactive man and receives the power of man-ness!!!) :D

    • 4.4.2020  09:37

    Legend of the Overfiend je dílo, které samozřejmě primárně stojí na brutálním násilí a množství velmi explicitního a velmi, VELMI nekonvenčního sexu, to si není třeba nalhávat opak. Faktem ale je, že tyto elementy nepoužívá (možná až na jednu scénu) samoúčelně a temný urban fantasy příběh, který vypráví, má sílu, propracovanost a údernost (ten konec, ten teda úderný je...až moc, možná). Anime formát tomu pak dává téměř volnou ruku v možnostech vizuálně se vyřádit, a že tu možnost tvůrci využili zhusta. Vypadá to asi tak, jakoby se spojily typické japonské tentacle hentai úchyláčkoviny s klasickými dantovskými vizemi pekla a tvůrčí koření tomu dával naklonovaný hybrid Hieronyma Bosche a Clivea Barkera. Výsledek je pekelně (pun intended) působivý, především proto, že dokáže utkvět v paměti nikoliv jako prvoplánová přehlídka bizáru, ale jako velkolepě zvrácený umělecký opus.

    • 18.3.2020  18:17
    Ultraman Taiga (TV seriál) (2019)
    *****

    Nejlepší Ultra Series od roku 2006. Moderní "fusion gimmick" ustoupil na druhou kolej a náš nejnovější mladý japonský hrdina není hostitelem jednoho Ultramana s více formami, ale hned tří různých Ultramanů, z nichž každý má svůj unikátní charakter a styl boje. Vynikající! Dále tu máme příkladnou vybalancovanost, kdy série nabízí takřka ideální poměr retro pokyvování ke starším Ultramanům, a inovativních postupů (vztaženo i na rovnováhu mezi novými a klasickými monstry, kdy se vracejí i taková, na které už všichni kromě nejzarytějších die hard fans zapomněli), má napříč všemi 25 díly funkční a soudržnou dějovou linku, ale přitom přináši jedny z nejintenzivnějších epizodních zápletek za posledních 15 let. A vše šperkuje postava ústředního záporáka, který už není noblesním temným tyranem, ani pošahanou legrační figurkou, ale chaotickým "jokerovským" šílencem, který to zlo páchá prostě proto, že ho to baví a že v něm vidí jen určitou alternativu k páchání dobra. Jo, a pokud už vás omrzely neustále se opakující banální poučovánky o důležitosti rodiny a přátel, Ultraman Taiga v sobě nese velmi aktuální, střízlivě podanou a nepatetickou antixenofobní agitku. Trefa do černého, a odpouštím i obligátně poněkud antiklimaktické finále.

    • 2.10.2019  18:31

    Sledování japonských tokusatsu seriálů je guilty pleasure samo o sobě. Ultraman je v tomto rámci guilty pleasure na druhou, a konkrétně série Ultra Galaxy rovnou na třetí. Jedna z postav seriálu je mladý expert na biologii monster, který ječí nadšením při spatření každého kaiju, chrlí ze sebe fakta a je mu jedno, že na něj mezitím zmíněná obluda hodlá šlápnout...a přesně do téhle role jsou zde posazeni i diváci. Ultra Galaxy bylo natočeno v době, kdy měli Tsuburaya prod. hluboko do kapsy, a tak se prostě vsadilo na prodej figurek monster a celých 13 epizod série se doslova nacpalo nekončícími souboji mezi různými kaiju, které se konají klidně i tři až čtyři na ploše jednoho dvacetiminutového dílu! Pro někoho, kdo má nakoukány všechny série a měl sen, že uvidí pohromadě ve vzájemných konfrontací monstra napříč celou, v roce natočení 40letou historií franšízy, je Ultra Galaxy totální žrádlo, které se nijak netají, že o mydlení se chlápků v neforemných kostýmech v něm jde v první, druhé i třetí řadě, ale přitom nemá vůbec špatnou zápletku, která chvílemi dokáže překvapit a veškeré ty bláznivé wrestlingové kreace, při nichž tvůrci už naprosto rezignovali na snahu stvárňovat boje obřích tvorů alespoň částečně realisticky, spojuje smysluplně a místy dokonce docela nápaditě. Ultimátní extáze pro kaiju fanatiky.

    • 1.10.2019  09:44
    Oškliví Američané (TV seriál) (2010)
    *****

    Popkulturní a společenská satira, fekálně-vulgární humor á la Family Guy či South Park ve světě, kde reálně existují fantasy, sci-fi a horrorové bytosti? Tohle přesně je Ugly Americans. Osobně mě výše zmíněné animované sitcomy nikdy moc nebraly, protože jsou moc americké a moc "každodenní", ale zdejší nástavba v podobě pocty/parodii mých zamilovaných pokleslých žánrů mě dostala. Ugly Americans si nekompromisně dělá prdel ze všeho a ze všech, ale k tomu dokáže nabídnout i chytře vypointované zápletky jednotlivých epizod, kde se fiktivní svět plynule prolíná s tím skutečným. Animace je (asi úmyslně) jednoduchá a "nehezká", ale práce, kterou si tvůrci dali například s názvy obchodů, restaurací, TV pořadů či s camey nejrůznějších filmových a seriálových potvor (schválně, kolik jich poznáte?), je místy doslova mravenčí, o žádné odfláklosti nemůže být řeč. A plusem je taky to, že ačkoliv primárně je seriál samozřejmě sprostá, bezskrupulózní nechuťárna, u které se má člověk především chlámat na celé kolo, činy jednotlivých postav (z nichž v podstatě všechny jsou svým způsobem tragédi, ale každá má i nějaké pozitivní vlastnosti) a závěrečné voiceovery hlavního protagonisty mají překvapivě inteligentní (i když s cynickým úšklebkem) podané vyznění. První série lepší druhé, tam se to s přepálenýma hnusárnama chvílemi tlačilo už na sílu, ale celkově i tak jasných pět hvězd se zklamaným povzdechem o tom, že seriál zrušili opravdu příliš brzy.

    • 23.9.2019  13:48
    Temný krystal: Věk vzdoru (TV seriál) (2019)
    *****

    Ještě lepší než film, který až příliš sázel na vizuální atrakce a příběhově byl poněkud plytký. Zde, na delší stopáži, je mytologie Thraa a tvorů, kteří ji obývají, konečně patřičně rozvedená, epický oblouk získává hloubku a k velkolepé obrazové nádheře, kde je klasická loutkařina s CGI v dokonalé symbióze, přidává příběhovou váhu. Pohádkovost tohoto světa je výrazná, ale výjevy ze života Skeksiů bych nejmenším dětem v rámci zachování klidného spaní spíš nepouštěl, tohle je fantasy spíš pro odrostlejší publikum. Fantasy s perfektně vyváženým poměrem ingrediencí, kde magickou krásu střídá temnota, osudové momenty jsou kombinovány s humorem a vše je podáno tak, že to v rámci celku působí přirozeně a nic z toho netrčí jak pěst na oko. Tohle bylo děláno s nadšením pro věc, a byť další sérii díky elegantnímu zakončení vysloveně netřeba, přeci jen bych se do Thraa mezi Gelflingy a jinou havěť ještě jednou rád vrátil.

    • 18.9.2019  16:54
    Urutoraman Mebiusu (TV seriál) (2006)
    *****

    Čtyřicetileté výročí Ultra Series a jako dárek přichází řada Ultraman Mebius a s ní bezpečná sázka na jistotu, nostalgii a masivní fanservis. Mebius je v podstatě katalog všeho, co se za ty čtyři dekády v rámci mnohačetných ultramanských dobrodružství událo. Časová kontinuita je zde společná se starými řadami éry Showa, a v jejich duchu je celá série barevná, natrikovaná a v rozumné míře rodinně a poučně pojatá. Objevují se však i prvky, typické spíše pro devadesátkové série jako Tiga, Dyna či Gaia, například menší epizodičnost a větší důraz na centrální dějovou linku, více vědecký a "odborný" přístup k monstrům i technologiím, a po vzoru tehdy nejmodernějších řad Cosmos a Nexus je zde výrazně větší důraz na lidské postavy, které už mají daleko do anonymního křoví, které Ultramanům dělaly v jejich začátcích. No prostě totální úlitba všem fanouškům, co měli poctivě nakoukáno, a ve své podstatě jakýsi obří, padesátidílný highlight reel, který ukazuje, o čem vlastně je Ultraman. Jakožto samostatná série se Mebius nevyrovná méně formulaickému a rafinovanějšímu Ultraseven, ani nemá tak komplexní a kreativní backstory jako například Ultraman Tiga, ale coby dárek k pomyslným čtyřicetinám franšízy je prakticky dokonalý. This is Ultraman.

    • 1.9.2019  10:04

    Žánrově někde mezi orientální fantasy a klasickým kaiju eiga, s maximálním důrazem na epické trikové sekvence (kterých je hodně a jsou náležitě dlouhé, kecá se zde velmi střídmě) a s otevřeným přiznáním, že režisér a scénárista moc nevěděli, jak tyto trikové sekvence slepit do souvislého a smysluplného celku. Bojové a destrukční scény jsou naprosto parádní, ve své době by se dalo říct až hollywoodské kvality, ale vše mezi tím je snůška prapodivných dějových zkratek a oslích můstků, a papírem šustících interakcí neživotných postav. Hyung-rae Shim si tohle však evidentně uvědomoval, a tak tyto pasáže skrouhl co to nejvíce šlo, a tu více, tu méně dává najevo, že mu o nic víc, než o tu akci a efekty nešlo, a prostřednictvím např. babky a plotu, ošetřovatele v zoo nebo amerického ministerstva obrany si z toho a ze sebe sama dělá srandu. Na přiměřené ploše 90 minut to dohromady dává čistý guilty pleasure. Jmenuje se to nakonec Dragon Wars, ne? A jak draků, tak válčení nám tento film dává skutečně houšť.

    • 1.9.2019  09:48

    Naprosto v přesném poměru trefená směs pocty a parodie klasických monster movies z padesátých let, která se nespoléhá jen na ujetý námět, nadsázku, sebeuvědomělost a popkulturní odkazy, ale má také scénář nabitý akcí, solidní herecké obsazení a ucházející technickou kvalitu. Ptákovina, která se ani na okamžik nepokouší tvářit vážně, ale odmítá se spokojit s do jisté míry alibistickým "so bad it's good" přístupem. Nenáročná zábava, díky ratingu vhodná v podstatě pro celou rodinu, ale jejíž vyznění je tím uspokojivější, čím víc máte nakoukáno (nejen) v rámci žánru. Učebnice pro všechny tvůrce monster movies, jak plnohodnotně a kreativně využívat své ústřední záporáky. Dodnes nepřekonaný král pavoučích horrorů a novodobých komediálních "tribute" monstrfilmů obecně.

    • 8.7.2019  11:15

    Je to možná nepředstavitelné, ale po zhlédnutí The Coming Race si člověk uvědomí, jak bylo první Iron Sky ve vší své absurditě uměřeným a pohromadě držícím filmem. Tady se na nějakou pevnou dějovou kostru a sofistikovanější satiru zcela rezignuje a Vuorensola to do diváka pálí all-in v Sharknado stylu, tzn. dělá si prdel ze všeho a ze všech, a scénář mu slouží jen jako lineární pojítko mezi jednotlivými humornými pasážemi. Totálně přehnaná magořina, která ale (stejně jako jednička) disponuje téměř áčkovým vizuálem a precizním balancováním na hraně sebeparodie a absolutní trapnosti. V jedné chvíli se to se zlomyslným úšklebkem strefuje do nešvarů moderní doby, jako jsou konspirační teorie, závislost na technologiích či sociální sítě, a pak dojde na wrestling akčního hrdiny s trojicí raptorů a akční naháněčku, kdy protagonisté prchají před reptiliánskými verzemi papeže a Bin Ládina v povozu, taženém triceratopsem, zatímco se na ně valí hroutící se umělé slunce. Totální grindhouse (i když nikterak brutální a násilný), který se ani nijak zvlášť nepokouší to skrývat. Každému to nesedne, ale milovníci pokleslé zábavy, která umí ukázat chytrost, ale ve většině případů je záměrně dementní, budou nadšeni.

    • 23.6.2019  22:33
    Babadook (2014)
    *****

    Jeden z nejlepších mainstream horrorů poslední pětiletky. Především proto, jak naprosto organicky propojuje klasickou duchařinu s psychologickým dramatem, a přesvědčivě funguje na obou těchto frontách. Horrorová stránka je podepřena sebejistou režií, která táhne hlavní postavy od jednoho děsivého zážitku ke druhému, stupňuje neklid a úpadek duševního zdraví a neuchyluje se přitom k lacinému audiovizuálnímu bubákování; silné herecké výkony Essie Davis a překvapivě i malého Noaha Wisemana zase táhnou zmíněný psychologický aspekt a jejich dobře napsané postavy i přesto, že se chovají občas opravdu DOST otravně, dokáží vzbudit v divákovi náklonnost. Pak už je jedno, jestli pochopíme Babadooka jako skutečnou temnou bytost odjinud, která parazituje na děsech lidí, nebo jen jako metaforickou manifestaci těchto děsů samotných. Důležité je, že film dokáže tyto děsy účinně a intenzivně zprostředkovat, a také, že na úhlu pohledu prožitek z něj nezávisí, vyznění není podřízeno přesnému pochopení závěrečné pointy. Takto důmyslně vystavěný duchařský horror je dnes už víceméně svátek.

    • 1.6.2019  17:46

    King of the Monsters bude pro běžného diváka jen dalším obřím, natrikovaným blockbusterem, který se od řady jiných bude lišit snad jen tím, že vynechává humor a nadsázku, a sází na staromilsky působící pochmurnou serióznost. Takže z tohoto úhlu pohledu vlastně rozumím rozpačitým reakcím. Že má někdo problém s tím, když film, mezi jehož základní a explicitně zmiňované motivy patří insignifikantnost lidstva ve srovnání s obřími netvory, potažmo Zemí jako celkem, nemá silné lidské postavy, tomu už rozumím méně...ale naprosto rozumím tomu, co chtěl Dougherty svým pojetím filmu říct. Nic. Zhola nic. Položil se do role obtloustlého chlapečka v nerdovském tričku, který právě od rodičů dostal prachy na všechny své vysněné kaiju hračky, koupil si je a konečně si s nimi může pohrát dle vlastní fantazie. A všem těm, kteří kdy alespoň částečně měli podobné sny, tyto své fantazie ukázal. Fanservis jak hovado a splněný sen všech, co žerou japonské kaiju filmy a představovali si, jak by mohly vypadat natočené za velké prachy v hollywoodských studiích. Takhle, přesně takhle. Nic víc v tom není. Hodně monster, hodně easter eggů, apokalyptická atmosféra, banální zápletka opřená o jednoduchý scénář. Prostě "jen" monster movie, bez snahy o přidanou hodnotu či inovaci. Pravdou je, že osobitostí se Dougherty nevyrovná Edwardsowi, Vogt-Robertsovi ani Del Torovi, ale veškerou tou monumentální pompézností v takřka dokonalém CGI provedení pochyby stejně sfoukne stranou. Watanabe, Farmiga, Dance a ostatní jsou nedůležití, hlavními hvězdami jsou Godzilla a Ghidorah. A ti podávají jedny z nejlepších výkonů své kariéry, Ghidorah dokonce ten úplně nejlepší.

    • 27.4.2019  12:13

    Endgame to měl ve své podstatě strašně složité. Jeho úkolem bylo završit více než dvacetidílnou epickou ságu a ještě ke všemu překonat Infinity War, který byl definicí ultimátního filmového crossoveru. Russovci pochopili, že cesta nevede směrem "podruhé totéž, jen všeho víc", a poslední Avengeři fungují dokonale právě proto, že jsou "jiní". První třetina ukazuje ve velmi pochmurném a komorním duchu, že události z IW mají dopad nejen na univerzum jako takové, ale také na psychiky těch, kteří je svým selháním dopustili. Ukáže se, že všichni ti cool týpci se superschopnostmi, v hi-tech oblecích a mimozemskou DNA jsou životné charaktery, které cítí a prožívají. To, co se stalo, se na nich hluboce podepsalo. A divák to začne prožívat s nimi. Druhá třetina je pak monstrózním fanouškovským servisem, který elegantně kombinuje leckdy až přiblblé fórky se silnými "closure" momenty a jasně divákovi říká: "My, milovníci Marvelu, ti zde tobě, milovníkovi Marvelu, chceme udělat radost".A pak se to zakončí totálně megalomanskou závěrečnou bitvou, která svým rozsahem a vizuálním stvárněním opravdu dokáže zarazit do sedačky a zpomalit dechovou frekvenci. A najednou to skončí, staří známí se rozloučí a předají štafetu svým náhradníkům (na rozdíl od IW, kde byl prostor pro jednotlivé postavy víceméně rovnoměrně rozložen, se zde dění věnuje především těm, které odcházejí)....a je z toho tak nějak melancholicky smutno, ale dostavuje se i pocit uspokojení. Jedna éra skončila, další přijde, ale už bude jiná. A Endgame tuto končící éru uzavřelo vlastně nejlépe, jak to šlo. Myslím si, že Infinity War jako takový je ZÁBAVNĚJŠÍ film...rychlejší, barevnější, víc útočící na první signální. Endgame je pak spíš sešupem z vrcholu do poklidné cílové rovinky, kde se dostaví naplnění z uplynulé cesty. Feige a spol. to dokázali. Vytvořili filmovou franšízu, která bude transcendovat generace, jako kdysi Star Wars, a její první etapu zakončili tím nejvelkolepějším možným způsobem.

    • 1.4.2019  23:20
    Smrtgasmus (2015)
    *****

    Hodně specifický film. Abyste ho plně ocenili, jednak musíte být fanoušek splatteru a mít základní přehled o metalové subkultuře (což ale není nijak vzácná kombinace), a k tomu navíc musíte mít nadhled a nebrat ani ten horror, ani ten metal úplně smrtelně vážně - a to je v obou fandovských obcích leckdy dost problém, proto se nedivím těm rozporuplným ohlasům. Deathgasm je v čistě splatter-comedy ranku maximálně nadprůměr (tedy hodně krve a občas vtipný kill, ale nic převratného), ale právě ta zápletka o metalu, který je zde jednak parodizován sám o sobě, jednak se s ironickou doslovností dělá sranda z pohledu "normálních" lidí na něj a v neposlední řadě je i nadšenecky oslavován, tomu dodává grády. Je to prostě prdel od začátku do konce, a co na tom, že se nejedná o žádnou sofistikovanou legraci, ale spíš o prvoplánovou, záměrně trapnovtipnou šaškárnu. Tohle nemá reformovat žánrová pravidla, tady si prostě pár bláznů do horroru a metalu natočilo béčkový filmík, který by rádi sledovali na svých vlastních chlastakcích. A pak prostě záleží, jestli jste s nimi na stejné vlně zábavy, nebo ne. Já jsem, proto jasných pět hvězd, Deathgasm u mě dokonale splnil účel. Ale hodnocení jednou či dvěma hvězdami se taky nedivím, pro nepolíbené metalem a odmítače komediálních aspektů v horroru tento film mnoho objektivní kvality přinést nemůže.

    • 26.3.2019  17:31
    Godzilla (1954)
    *****

    1954. Rok, kdy přišel král. Král monster. A s ním film, který zásadní měrou definoval nejen kaiju žánr, ale i samotnou charakterovou podstatu filmových monster - to vše naprosto paradoxně, protože je vším, jen ne typickým představitelem svého druhu. Hondův Gojira není opulentní velkolepý disaster movie ani nadšenecká žánrovka pro okrajové publikum. On je horrorové zhmotnění děsu národa, zasaženého ve své době tajemnou a neuchopitelnou ničivou mocí jaderné energie. Temná, apokalyptická obžaloba zneužívání sil, které se nám, lidem, mohou při nesprávné manipulaci vymknout z kontroly a my s nimi nebudeme moci zhola nic dělat. Dobová výpovědní hodnota filmu už je dnes pochopitelná jen teoreticky, působivost a pochmurnost destrukčních scén a tragický osud postavy doktora Serizawy na své síle během roků nic neztratily. Gojira vás nebude v pravém slova smyslu "bavit". Věcný, odtažitý japonský postup odhalování zápletky a léty způsobená ztráta tajemna dokonce mohou některé diváky zpočátku trochu odradit. Syrovost scén útoků na Tokio, podpoředná geniální hudbou a černobílým obrazem, ovšem nevyhnutelně zapůsobí. Absolutní klasika, a to nejen v rámci žánru, nýbrž v rámci filmu jakožto druhu umění.

    • 14.2.2019  19:00
    Urutoraman Gaia (TV seriál) (1998)
    *****

    Ultraman Gaia. Seriál, který se stále drží klasického formátu akčního sci-fi, kde obří superhrdina bojuje s monstry a mimozemšťany, a místo razantních experimentů, přetáčejících pravidla franšízy, jde cestou vícečetných drobných úprav, díky kterým je na jednu stranu svébytný, na druhou stranu pořád "starým dobrým Ultramanem". Oproti předchozím řadám (Ultraman Tiga a Ultraman Dyna) ještě vzrostl důraz na centrální dějovou lini a ubylo epizodičnosti, je pozměněn koncept Ultramana coby bytosti z vesmíru (zde se jedná o jakési zosobnění životní energie samotné Země), výrazná je snaha ukázat, že dění seriálu se neodehrává v jakémsi fiktivním časoprostorovém vakuu (tedy přístup á la "celý svět je Japonsko, personál speciální jednotky pro boj s netvory čítá šest lidí, nikdo neví, kdo je Ultraman, i když to doslova mlátí do ksichtu" už neplatí) a zobrazené události mají dopad na životy lidí po celém světě, a v neposlední řadě je znát buď teda větší rozpočet, nebo důslednější a poctivější zpracování, protože to vizuálně ve srovnání s předchůdci vypadá prostě lépe. A kudos taky za to, že i přes opakované myšlenky o Zemi jako živém organismu a nutnosti koexistence s přírodou se to nikdy nezvrhne v únavnou environmentalistickou agitku pro nevychované děti. Ano, je to typický japonský kaiju/superhero kýč, Ultramani jím vždy byli a budou...ale tehdy v druhé půlce devadesátek se netočili jako poučné barevné báchorky pro nejmenší, ale spíš jako uvědoměle přepálená akce pro nerdy teenagery, co mají rádi vědu a akční figurky. A kus někoho takového v sobě pořád ještě mám, proto miluju Ultramana a zrovna Gaia, se svými cool souboji, nápaditě nadesignovanými monstry a atraktivním propojením světa techniky, výzkumu a mytologie, se stal zatím mým úplně nejoblíbenějším.

    • 15.1.2019  21:17
    Léto 84 (2018)
    *****

    Ta módní vlna retro osmdesátkovek se dřív nebo později zákonitě přejí, ale je fajn, když z ní vyleze kousek, jako je tento, který se netopí v nostalgickém odkazování, a 80s reálie společně se synťákovou hudbou využívá pouze jako atraktivní podklad k rozehrání velmi rafinované thrillerové hry. Tato ukázkově buduje paranoiu a neklid, a nutí diváka přemýšlet nad tím, v čem vlastně bude spočívat ten nečekaný zvrat...a pak svým způsobem nečekaně taky skončí, jen trochu jinak, než byste předpokládali. Intermezzo, parafrázující moderní found footage horrory a brutální slasherový závěr šperkují celkový dojem téměř k dokonalosti, ale ani vlastní rozkrývání záhady nenudí, a ke cti tvůrcům nutno přiznat, že mě dokázali přimět čtveřici protagonistů držet palce, i když je složena z archetypů nesympatičnosti (rádobydrsný sígr, paranoidní geek, sucharský šprt a obézní tragéd) a jejich životy a vztahy jsou definicí nudného stereotypu. Vše natočeno sebejistě a s jasnou představou, kam má film směřovat. První dojmy byly mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale po rozležení v hlavě nakonec pálím hodnocení nejvyšší. Summer of 84 dokázalo zůstat v hlavě jak díky jednotlivým působivým scénám, tak jako souvislý působivý celek.

    • 6.1.2019  17:48
    SSSS.Gridman (TV seriál) (2018)
    *****

    Vhoďte do nádoby Ultramana, Transformers a Evangelion, důkladně rozmixujte, okořeňte fanouškovským servisem v takové míře, že z toho může až začít pálet žáha, rozdělte na dvanáct částí a máte SSSS.Gridman. Původní Gridman je i mezi fanoušky klasického japonského tokusatsu poněkud méně známou záležitostí, takže těch inspirací a citací je tu více z různých zdrojů, aby si přišli na své i méně znalí diváci, ale platí, že čím víc máte nakoukáno, tím nadšenější budete. Co je ale super, je fakt, že i když nechápete, proč jeden z kaiju má na krku takové divné díry, nepoznáté ve jménech postav odkazy na prominentní figurkářské giganty a nepochopíte, proč se řeší, že Red King vlastně není červený, tak SSSS.Gridman přináší dostatečně atraktivní a propracovaný dějový oblouk, který je správně surreální (ale přitom se dá pochopit a nenechá vás ztracené v nevyřčených myšlenkách a pointách), kterým vás provedou postavy, kterým se daří vyhýbat se ubrečeným a afektovaným stereotypům typických anime teenagerů, a je to zabalené do pekelně stylového vizuálního kabátu, kde animace sice má jisté rezervy, ale veškeré apokalyptické výjevy a bláznivé souboje ještě bláznivěji nadesignovaných monster a mechů vám díky své kreativitě i tak vystřelí adrenalin k limitním hladinám. Strhující jízda, kterou není problém zkouknout na jeden zátah.

    • 6.1.2019  17:20
    Urutoraman Daina (TV seriál) (1997)
    *****

    Devadesátkové Ultra Series, jejichž éru započala roku 1996 vynikající řada s názvem Ultraman Tiga, prodělaly vůči svým předchůdcům z éry "Shówa" tu menší, tu větší evoluci. Ultraman Dyna na Tigu přímo navazuje, odehrává se ve stejném univerzu a byť se od svého staršího bráchy poněkud liší tónem (Tiga byl víc mytologický, kdežto Dyna sází převážně na futuristickou sci-fi stylizaci), má s ním mnoho společného. Jednotlivé díly mají stále svůj uzavřený děj, ale na pozadí se rozvíjí jakási širší kontinuita, častěji se zde vrací jak k předešlé řadě, tak (v pozdějších epizodách) k událostem z úvodních dílů. Dále je zjevné zaměření na o něco starší děti, vytrácí se infantilita, v podstatě se nesetkáme s otravnými dětskými protagonisty v hlavních rolích a celé je to mnohem více "geeky". Snad poprvé v historii Ultramanů a jejich dobrodružství zde vcelku solidně fungují i humorné vložky a o něco více pozornosti je věnováno postavám a jejich vlastnostem. Série se navíc postupně zlepšuje, prvních několik dílů sází více na jistotu, ale od cca 16. epizody jde kvalita nahoru, víc se experimentuje a výplňových dílů je jen minimum. Vizuálně jde o sympatickou podívanou, kombinace klasických tokusatsu efektů a levného devadesátkového CGI má své nezaměnitelné kouzlo, designy monster a mimozemšťanů jsou zdařilé, a dokonce i to měnění "forem" Ultramana už začalo i trochu dávat smysl. Tady bylo zkrátka vidět, že ta 16 roků trvající pauza Ultra Sériím prospěla, navrátila se do nich nápaditost a nadšení. Mnoho dlouholetých fanoušků pokládá triptych sérií Ultraman Tiga - Ultraman Dyna - Ultraman Gaia za jedno z toho úplně nejlepšího, co se za ty dlouhé roky v této franšíze urodilo. Já se k těmto hlasům přikláním také.

    • 25.12.2018  21:55
    Aquaman (2018)
    *****

    Ryzí komiksárna. Epická, rozmáchlá, barevná, nekomplikovaná a náturou poněkud prostoduchá, jako ze starých sešitů. Film to pětihvězdičkový není, ale Wanova režie zprostředkovává pětihvězdičkový zážitek. Aquaman mohl velmi snadno skončit jako další DC propadák, ale totálně nadšenecké a srdcařské Wanovo pojetí, podpořené nejvyšší technickou kvalitou, ho katapultovalo na (nejen) letošní komiksovou špičku. Že to za ty šílené prachy bude celé vypadat dobře, se asi dalo čekat, ale klíčové je, že Wan se s tímto samotným faktem nespokojil, a akci a vizuálním atrakcím vtiskl výrazný punc kreativity a v podstatě v kuse diváka ohromuje tím, co se na plátně děje (hell, napadlo by někoho, že zrovna v komiksovém blockbusteru najde své místo lovecraftovská pasáž, že bude výborně udělaná a bude tam sedět?!). Jisté výhrady snad mohou být k humoru (tam ta snaha vyrovnat se MCU pořád úplně neklape) a tomu, že mezi Momoou a Heard funguje spíš buddy chemie, než milostný vztah, ale jinak Aquaman nijak neselhává ani na poli postav, herců, kteří je hrají, a jejich interakcí (ok, možná Wilsonův Orm je ve snaze o jakousi větší komplexnost záporákem poměrně nezajímavým a v tom ansámblu černobílých, ale výrazně definovaných charakterů se poněkud ztrácí), a nějak to celé funguje tak dobře, že veškerá ta opulentnost a velkolepost člověka vtáhne, nikoliv otupěle zadupe do země. Jasně, v podstatě je to celé jen přefouklá a cool se tvářící pohádka - ale to velké dítě, které ji natočilo, do ní s chutí a umem otisklo plno svých radostí, aby se o ně s námi mohlo podělit. Já jsem z těch, který jeho pohled na věc dokonale chápou.

    • 8.12.2018  11:29
    King Kong (1933)
    *****

    Naprosto přelomová práce trikařského boha Willise O'Briena, která stála (společně se Ztraceným světem z r. 1925) u samotného zrodu žánru, který dnes označujeme jako "monster movie". Ale zároveň ve své podstatě výborně natočený film se super dobrodružným tempem, typickou atmosférou tajemna, bohatou výpravou a opravdu hojně zastoupenými trikovými scénami. Defakto prototyp toho, jak má vypadat ukázkový blockbuster. Klasika, která je milníkem nejen v rámci subžánru a v kategorii zvláštních efektů, ale i v kinematografii jako takové. Zestárlo pouze vědecky nepřesné stvárnění dinosaurů a jiných pravěkých tvorů a (z dnešního pohledu už poněkud úsměvné) vizuální postupy budování napětí a strachu, ve všem ostatním je King Kong z roku 1933 víceméně nadčasový.

    • 30.10.2018  21:53
    Halloween (2018)
    *****

    Halloween 2018 aneb "Když chceš prostě jen slasher". V bodycountu, krvavosti a tempu plynutí děje poplatný dnešní době, ale jinak přísně se držící mantinelů, které jeho čtyřicet let starý předchůdce pomáhal nadefinovat. Snahám o dekonstrukci subžánru se vysmívající, psychologizaci zla odmítající oldschoolová vyvražďovačka, která přesně trefila poměr parafrázování originálu a šetrně pojatých inovací, aby na jednu stranu svůj předobraz neshodila, ale aby na stranu druhou nepůsobila zastydle a zastarale. Tomuhle návratu jednoho ikonického filmového zabijáka v podstatě nelze nic zásadního vytknout, možná až nečekaný kasovní úspěch je více než zasloužený.

    • 16.10.2018  10:51

    Druhý příspěvek do MonsterVerse, který zvolil zcela odlišný přístup k věci, a na rozdíl od Edwardsova Godzilly (který vracel Krále monster na scénu v ambiciozně temném, pochmurném a apokalypticky vyznívajícím hávu) nezkouší být ničím jiným, než jen v jádru dosti hloupým akčním blockbusterem. Vogt-Roberts však ukazuje, že na jednu stranu chápe a ctí mytologii okolo Konga a Skull Islandu, a má nakoukáno (fanoušci si na nejrůznějších referencích a easter eggs pomlsají opravdu vydatně), ale zároveň se nebojí jít vlastní cestou a předkládá Kongův příběh v podobě, ve které jsme ho předtím ještě neviděli. Na své straně má naprosto fantastický vizuál (dokonalým CGI počínaje a dechberoucími kamerovými záběry konče), silný casting (který ale v důsledku malého důrazu na lidské postavy nemá zas tak co hrát), chytlavý soundtrack, všudypřítomnou lehkou nadsázku a elegantní, nenásilné napojení na MonsterVerse svět; určitým handicapem by mohl být scénář, ale tady musím podotknout, že kdo jde do kina na kaiju film kvůli propracovanému ději a postavám a ne kvůli destrukci a soubojům oblud, asi si trochu spletl žánr. Kong: Skull Island je zkrátka pro ty, kteří se u filmů rádi baví a nepotřebují nad tím, co se před jejich očima odehrává, přemýšlet. Běžný divák tak bude spokojen s nadupanou, přímočarou akční řežbou, nadšení stoupá úměrně s tím, jak dalece jste zažraní do Konga a kaiju tematiky obecně.

    • 17.9.2018  23:04
    Upgrade (2018)
    *****

    Drsná kyberpunková pecka, která dokonale mixuje žánrové ingredience a skládá je dohromady tak, že celek působí komplexně, víceúrovňově, ale přitom ne přeplácaně. Stylizace je jako z nejhrubšího osmdesátkového béčka, dystopický přetechnizovaný svět působí ve své uměřenosti velmi nepříjemně na pohled, násilí je nekompromisní a explicitní, ale přitom se to nikdy nepřeklopí do splatterového body horror krváku. Naproti tomu myšlenky o konfliktu lidství a techniky jakoby vypadly z nějaké ultravážné intoušské sci-fi s přesahem, ale Upgrade se v nich nezačne topit a předloží je na rovinu, bez tlačení diváka do vlastních interpretací. A konečně dějově se jedná o nečekaně vrstevnatý příběh, který se nejednou stočí na první pohled nečekaným směrem, ale všechny jeho vrstvy jsou snadno čitelné a uchopitelné, žádné mindfucky a lacině šokantní zvraty o 180 stupňů. Vynikající závěr je pak třešnička na dortu. Tady bylo vidět, že režisér má sci-fi žánr opravdu rád a svým skvěle vyváženým dílem mu skládá nostalgickou poctu. Mně se tím trefil do vkusu perfektně.

    • 16.8.2018  17:22
    Žraločí tornádo 4 (TV film) (2016)
    *****

    To, co se úplně nepodařilo trojce, dotahuje čtvrté Žralokonádo v podstatě do dokonalosti. Bláznivé tempo, blatantní absenci technické a herecké kvality, míry a dobrého vkusu, ujetý humor a lahůdkově (sebe)ironickou stylizaci si to jakožto základní atributy série bere s sebou, ale důraz na camea celebrit poněkud ustoupil filmovým i jiným parodiím a pokus o "rozmáchlý" dějový oblouk působí tentokrát i v rámci své bezuzdné absurdity o dost soudržněji a v důsledku toho plyne tahle šílenost tak rychle, že nemáte čas ani chuť dívat se na hodinky. Asi někde tady, mezi trojkou a čtyřkou, se Sharknado vymanilo ze škatulky kultu pro milovníky campu a šíleností a stalo se plnohodnotným popkulturním fenoménem. Ve své podstatě se to dá považovat za obrovský úspěch.

    • 14.8.2018  17:21
    Sharknado 2 (TV film) (2014)
    *****

    Druhé Žralokonádo už zahodilo veškeré zábrany a stalo se totálním cheesefestem, který si dělá srandu ze všeho a ze všech, a úplně nejvíc sám ze sebe. Ještě se však nepokouší o "megalomanské" příběhové oblouky a je střídmější v popkulturní parodii (to začalo ve větší míře až ve trojce) a svou koncentrací na několik málo postav a umístěním jen v jedné lokalitě skvěle funguje jako frenetická akční jízda, která se nezastaví a ve které se může stát v podstatě cokoliv, i když to odporuje fyzice, logice i dobrému vkusu. Po úvodní, dokonale zábavné "Sharks on a plane" sekvenci sice nastává asi dvacetiminutové kecací volno, ale pak už je to nehorázná prdel až do konce, a závěrečná sekvence zničení žralokonáda a vším, co následuje, je doslova narvaná badass momenty. Někdo může být na pochybách, jestli je vše na tomto filmu tak dementní a technicky špatné záměrně, ale na to spolehlivě odpovídá "reálná" meteorologická relace, která po celou stopáž filmu dění na obrazovce odborně vysvětluje....aneb jak lépe dohnat ad absurdum už tak značnou koncentraci ujetostí, než se je s naoko vážnou tváří pokoušet vysvětlovat. Geniální komedie. Nebo nekoukatelný trash bez špetky míry, záleží na tom, jak jste nastaveni.

    • 8.7.2018  14:14
    Oddělen (2011)
    *****

    Adrien Brody vás v dokonale stvárněné roli emočního kusu ledu provede několika týdny života na (?průměrné?) americké střední a jejího okolí. A je to procházka děsivým panoptikem ztracených duší v terminálním stadiu dekadence - ať už morální, citové, vztahové, charakterové či jakékoliv jiné. Únik a otupění je jediným řešením, jakákoliv snaha o změnu okamžitě chytí z okolí známky hniloby a v zárodku se rozpadne. Místy stroze odtažité, místy guturálně intenzivní, v některých záběrech až surreální, po celou stopáž sžíravé a pohlcující. Závěrečný přednes Poea před opuštěnou a zdevastovanou učebnou řeže až do morku kostí. "Poslední věc, která nám zbývá, je uvědomit si, že je všechno ve sračkách. Někteří z nás se pokusí něco změnit, ale pak se jednoho dne ráno probudí s pocitem, že zasádně selhali."

    • 7.7.2018  19:12
    Hon (2012)
    *****

    Do pochmurné lokality a stejně tak pochmurného ročního období zasazená syrovost, která s nekompromisní upřímností ukazuje, jak může být na první pohled neškodný, charakterově malý človíček, který si rád vymýšlí a jeho životní náplní je řešit a pitvat životy ostatních, nebezpečný, pokud se v jeho okolí budou vyskytovat lidé podobní, kteří jej v daných aktivitách budou podporovat a budou je šířit. Situováno na chladném a depresivním severu v současnosti, ale kritikou drbnovství, davové mentality, falešné morálky a pokrytectví nadčasové a globální. Co se mi však možná zamlouvalo ještě více, byla práce s hlavní postavou. Ne ani tak Mikkelsenovo herectví (byť to má rozhodně vysokou úroveň), ale spíše způsob, jakým je charakter Lucase napsán. On se zde pod tlakem okolností, se kterými nemá nejmenší šanci nic udělat, nerozpadá v rozklepanou trosku, která brečí doma do polštáře, jak je život nespravedlivý...naopak se v těch nejtěžších chvílích chytí toho, co mu zbylo (v tomto případě jeho syna), najde zpět sebeúctu a jde tenhle nerovný boj válčit se vztyčenou hlavou. Za tohle stvárnění, které ukazuje, že vážení si sebe sama a boj za vlastní pravdu a zásady není nikdy zbytečný, i když může být osamělý, a proti všem, dávám tu pátou hvězdu. Konec sice drží depresivního ducha celého filmu, a ukazuje, že ten boj nemusí nutně skončit úspěšně, ale i ten samotný pokus postavit se šikaně davu a nezůstat u kňourání, že mě někdo šikanuje, je sám o sobě hodnotná věc.

    • 25.6.2018  14:03

    Bayona a scénáristický tým nasměrovali Zánikem říše (btw otřesný překlad názvu) JP univerzum poněkud odlišným směrem, a leckdo jim to asi neodpustí. Fallen Kingdom už není tím monumentálním, důležitě se tvářícím, okázalým velkofilmem (jako byl první Jurský svět coby moderní převyprávění původního JP), ale jde spíš cestou temnější, thrillerové jízdy á la The Lost World (ze kterého si taky půjčuje dějové schéma) a nebojí se ani přikořenit dávkou vyloženě béčkových, "cheesy" ingrediencí (jako se o to snažil JP3, kterému ale díky Johnstonově průměrné režii došel dech poněkud předčasně). Bayona jede v jasně rozpoznatelném a velmi působivém vizuálním stylu (vzpínající se Brachiosaurus v ohnivém infernu...damn), hodně výrazně brnká na struny nostalgie s tu méně, tu více výraznými odkazy na starší díly, v rámci PG-13 ratingu leckdy dost slušně tlačí na pilu a dokáže vydřenit solidní napětí v podstatě z každé honičky s dravým dinosaurem, která se na plátně koná (interiérové utíkání před Indoraptorem je samozřejmě výborné, ale za zmínku stojí také třeba brilantní úvodní noční scéna, kde zejména podvodní pasáž s Mosasaurem zatraceně mrazí). Chris Pratt to svým charismatem a vtipností solidně táhne, Dallas Howard mu slušně přihrává na smeče, zbytek postav (včetně záporáků) není nijak zajímavých ani dobře obsazených, což ale ve filmu, který je o dinosaurech, není nijak závratným nedostatkem. A je velice dobře, že Fallen Kingdom se znovu vrací k tomu prapůvodnímu přístupu, a portrétuje dinosaury v konfrontaci s člověkem nejen pouze jako ohrožené formy života, ale také jako nebezpečná a nevypočitatelná monstra (tedy tak, jak je prezentoval Crichton ve svých knižních předlohách). Zkrátka a dobře - dostal jsem přesně to, co slibovaly trailery a jméno režiséra. A jakkoliv chápu rozporuplné reakce kritiků, nepřipojím se k nim. Pátý Jurský park je z mého pohledu dost možná tím nejosobitějším a nejvýraznějším od dob slavné jedničky.

    • 10.6.2018  17:22
    Cadillacs and Dinosaurs (TV seriál) (1993)
    *****

    Ultimátní animovaná syntéza klukovských radostí. Dinosauři a dobrodružná poetika "ztracených světů", postapokalyptický svět, "madmaxovské" automobilové honičky a přestřelky, a futuristické sci-fi technologie namíchané do možná poněkud přeplácaného, ale zatraceně chutného koktejlu, který na jednu stranu nabízí mladším divákům ekologicko-politický "poučný" kontext, zároveň ale udrží v pozornosti i starší, protože se prezentuje s dávkou zdravé nadsázky a víceméně pořád dává najevo, že jeho hlavním cílem je pobavit. Chemie dvou hlavních klaďasů je na to, že se jedná o jednorozměrné seriálové archetypy, vynikající, a udrží zábavu na vysoké úrovni i v (vcelku sporadických) momentech, kdy utichne akce; záporáci jsou správně zlí a slizcí, a přesně v duchu všech ostatních animáku pro děti - naprosto neschopní. A díky formátu animované série se zde zvysoka kašle na fyziku, biologii a logiku, takže se dočkáme nejrůznějších šíleností typu humanoidního robota, který mlátí o zem stegosaurem. Plnotučná odvázaná zábava především pro chlapce každého věku (i ty, kteří už z chlapeckých let věkově odrostli a zůstali v nich jen duševně).

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8