Israha

Kdyby zabijáci z buranských vyvražďovaček nebyli fyzicky znetvořené a mentálně zaostalé zrůdy, ale jen "obyčejní" lidé, takhle nějak by mohly vypadat jejich začátky. Postava Pearl v sugestivním podání talentované Mii Goth zde není prezentována jako někdo, z něhož byl zabiják v plné míře vytvořen okolím, sama má slušnou řádku svých vnitřních nestvůr, ale kombinace nedostatku lásky, izolace, úmorné každodenní rutiny a opakovaně se hroutících šancí na změnu tyto nestvůry postupně vytlačí na povrch a dá jim volné pole působnosti. Goth je ve své roli strhující a děsivá, ale neméně děsivé je všechno to, co se její postavě děje a co nakonec nevyhnutelně skončí zalito slzami (převážně jejími) a krví (výhradně jejích obětí). V jádru vlastně nijak objevný "slasherový origin" s gejzíry krve, hemžícími se červy a rozčtvrcenými těly, ale díky sebejisté režii, umělecké kameře a hypnoticky silnému výkonu hlavní herečky se překlápí až do těžce depresivního psychologického dramatu, kdy jeho protagonistku stejnou mírou nenávidíte jako jí přejete, ať se z vlivu svých vnějších i niterných démonů dostane, i když víte. že tohle monstrum nakonec bude vypuštěno na svět, protože jste viděli X. Ti West to i napodruhé dokázal, udělal z pokleslé žánrovky vysokou filmařinu, která ale i žánrové nadšence uspokojí, a Mia Goth to svojí masterclass vytáhla k plnému hodnocení. Závěru této trilogie se nemohu dočkat.

Zatím nejlepší položka ze série "Mortal Kombat Legends", především díky netradičnímu western/postapo prostředí a komornějšímu příběhu, kde tentokrát nejde o turnaj a záchranu světů, takže divák na těch necelých 80 minutách čisté stopáže nemá pocit uspěchanosti vyprávění a nedořečenosti některých dějových linií. Jinak to originalitou až tak moc neoplývá (tedy pokud jste někdy viděli aspoň jeden akčňák o starém mistru bojových umění, který zenovými postupy trénuje mladého zbrkloně) a animace má taktéž rezervy, ale zmíněné atraktivní prostředí a opravdu výživná míra soubojů, násilí a gore (protože o tom je Mortal Kombat jako franšíza primárně, co si budeme nalhávat) to vynahradí. Spíš tak 4,5/5, ale zaokrouhlím nahoru za pár bezmála horrorových prvků a epesního cyborg-Kana, který mě jako ústřední záporák prostě bavil od začátku do konce.

Musím říct, že hype okolo tohoto anime je z mého pohledu zcela oprávněný. Made In Abyss je vynikající hned od prvního dílu, kdy se tváří jako veselá dobrodružná fantasy, plná radosti z objevování neznámého; je vynikající uprostřed série, kdy se z něj stane drsný survival thriller s horrorovými prvky, a je vynikající i ve svém klimaxu, kde v poloze brutálně emocionálního dramatu nekompromisně dupe po naivních snech a tužbách svých dětských protagonistů, a vystavuje je teroru, který by zamával s psychikou leckterého drsňáka v letech střední dospělosti. A skvělé na něm je také to, že stejné postupné proměny nálad a duševního rozpoložení, které vtiskává svým postavám, dokáže bez scénáristické a vypravěčské křeče naservírovat i divákovi, aniž by změna v tónu příběhu působila byť jen trochu nepřirozeně. Prostě vás přinutí to prožívat s nimi, i když jste si na počátku mysleli, že Riko je afektovaná pipka, Reg společensky nešikovný stydlínek a Nanachi předůležitelý "smartass". Jo, oni takoví jsou...ale to, co zažívají, ve vás ty sympatie k nim probudí. A bude vám jich líto. Síla, navíc podpořena kreativní a na pohled úchvatnou vizuální stránkou, originálně fungujícím fiktivním světem a v přesném poměru dávkovanými tajemnem a odhaleními (vždy o tom, co se právě děje, víte dost, nikdy ne příliš). Někomu může být nepříjemná až zbytečně intenzivní krutost vůči dětským protagonistům, a někoho zase zarazit jejich nadměrná sexualizace...ale tento fiktivní svět funguje po všech stránkách úplně jinak, než jsme zvyklí, i uvedené prvky v něm své místo mají.

Variací na Sám doma tenhle film úplně není (i když v jedné scéně se na to dokonce explicitně naráží), ale pokud jste měli Kevina McCallistera za bezcitného zmrda a bylo vám líto chudáků Harryho a Marva, bude vám Better Watch Out nabízet srovnatelné, jen mnohem vyhrocenější pocity. A kdo nemá rád děti, po dokoukání je nebude mít rád tím tuplem, protože byť chvílemi černohumorný a nadsazený, film říká, že psychopatem se člověk rodí a za nevinnou slušnou dětskou tvářičkou se může skrývat docela nechutné monstrum, a nikdo okolo to nemusí vědět. Ve vážných momentech dokáží být zdejší dětské postavy podobně znepokojivé, jako například záporáci z britského Eden Lake. Film s vánočním settingem, ale absolutně antisváteční náladou. Proč však hodnotím až tak vysoko, je skutečnost, že má Better Watch Out na svůj žánr až nečekaně promyšlený scénář, kde téměř veškeré jednání postav dává smysl a mnoho na první pohled nedůležitých detailů získá v průběhu děje svůj klíčový význam. V žánru, kde se běžně musí předem počítat s jistou mírou tuposti protagonistů i antagonistů, a elementem šťastné náhody, posouvajícím děj správným směrem, je propracovanost Better Watch Out pohlazením po duši.

Asi nejlepší ryze vánoční film, jaký jsem viděl (a to jakože FAKT NEMÁM RÁD muzikály). Nápaditá a propracovaná estetika (jak je Burtonovým zvykem), zdařilá animace, kvalitní dabérské výkony, jednoduchý a zároveň nikoliv stupidní a trapný příběh, easter eggy a reference, i ty písničky jsou povedené...a co mě absolutně nadchlo, byl chytrý, roztomilý, ale přitom absolutně zlomyslný humor, kterého je tenhle film plný po okraj. A zvlášť musím pochválit závěrečné vyznění, protože jsem se chvílemi bál, že se to celé dopracuje k obligátnímu šablonovitému prozření a polepšení všech "zlých", ale konec v duchu "všichni buďme přirození a nezkoušejme na sílu dělat něco, co nám není vlastní" mě vyloženě potěšil. Dětem bych to klidně pustil, i když k plnému docenění všech vtípků a detailů v horrorové stylizaci je třeba zkušenějšího diváka, co má nakoukáno...ale úplně nevidím rozdíl mezi tím, co se děje v Ukradených Vánocích, a nějakým vařením hříšníků v kotlích, pojídání princezen draky, kletbami proměňováním ve zvířata nebo sekáním hlav za trest, čehož všeho jsou plné české pohádky.

Iron Sky meets Sharknado, přičemž tvůrcům spadla do hrnce taky celá piksle zombie horrorového dochucovadla. Z Iron Sky si to bere nazisploitation téma, industriální estetiku a elektronický soundtrack (i když místo Laibach zde duní osmdesátkové synthwavey...což je jiné, ale ne nutně horší!), ze Sharknada obecně slabší řemeslnou úroveň, bláznivě komediální vlny a neznalost míry dobrého vkusu. A ze zombie horrorů ty zombíky, krev a gore, no. Film se natočil pomocí kickstarterových peněz, které byly poměrně mrzké, a například na takovém CGI to je extra vidět (chvílemi je snesitelné, chvílemi velmi špatné, většinově jen tak "normálně" špatné), ale Marc Fehse měl nápady a nadšení pro pokleslé žánry, takže v momentech, kdy potřebuje vyplnit stopáž mezi krvavými scénami a levným digitálem, zařazuje do dění šíleně přehrávajícího Tonyho Todda, válečný flashback vyprávěný částečně stylem motion komiksu, druhý válečný flashback s tučným praktickým gore (na kterém se jako supervizor podílel legendární Tom Savini), fake trailery na neexistující filmy a hry, fake reklamy na produkty neexistující firmy, vyvýstřihované či rovnou vykozené ženské a přiblblé easter eggové upozorňování na to, že sledujeme komediální sharksploitation, všude, kde to "scénář" dovolí. A to je na tom ta zábava. Plno levných soudobých béček vsází na cool premisu a plakát, a pak nabídne jen ukecanou vatu s viditelnou absencí nadšení pro věc. To u Sky Sharks nehrozí, byť ale nutno přiznat, že zhruba uprostřed filmu se dojem přešlapování na místě a snahy nějak na sílu vyplnit prázdná místa v tupém a přímočarém ději dostavil. Ale pak se objevila Battleship: Megalodon a v závěrečných titulkách začali hrát Damnation Defaced a Kreator, a uspokojení se dostavilo. 9/10, ultimátní nářez to úplně není...ale tenhle přeplácaný německý eintopf je vařený z tolika ingrediencí, které mi chutnají, že jeho zjevnou blafovitost rád přehlédnu.

Dost možná největší bizár, vyprodukovaný devadesátkovou dinománií, kterou nakopl Spielberg Jurským Parkem. Ve videopůjčovnách se to válelo právě vedle této klasiky, a pak vedle nadšeneckých trashů á la Carnosaurus, ale o klasické creature feature béčko se nejedná. Tammy and the T-Rex je málo vídaný komediálně-parodický mix monstrfilmů a teenage komedií, který musí za srdce chytit každého, kdo má aspoň trochu pochopení pro pokleslou zábavu, tím, jak je bezskrupulózně pošahaný. Už ta premisa sama o sobě je padlá na hlavu, ale to ještě zdaleka nepřipraví diváka na to, co se bude dít, až suitmation dinosaurus s mozkem teenage fuckboye nastoupí na cestu pomsty, a až mu pak jeho hot přítelkyně a jiným způsobem "horký" kamarád začnou shánět nové lidské tělo. Úlet. Šílený, ultrabéčkový úlet, který okatě staví na odiv mizerné triky, explicitní gore a totálně dementní humor. Pohledem dnešní hyperkorektní doby by mě fakt zajímalo, co by úzkoprsá širší veřejnost řekla na to, že jedna ze dvou černošský postav se jmenuje Black, a druhá je karikaturním archetypem všech "buzíků" z vtipů. Tohle by dnes těžko prošlo, ale devadesátky byly holt jiné...a Denise Richards o nich nejspíš taktně mlčí, zatímco Paul Walker se otáčí v hrobě, ale jen tak nenápadně, aby ho nikdo neviděl. Jako děcko jsem ten film nepochopil, nečekaně. Ale jsem rád, že jsem si k němu teď našel cestu :D.

Mám rád vybalancované animáky, které snesou označení "rodinný film" v tom pravém slova smyslu, tedy mají co nabídnout divákovi každé věkové skupiny. Úžasňákovi přesně takoví jsou. Poměr roztomilosti, barevnosti a poučnosti (pro menší děti); epické akce, humoru a "cool factoru" (pro teenagery) a lehké nadsázky, sebeuvědomělosti a kvalitního zpracování, včetně voice actingu (pro dospělé) je namíchán ideálně. Od všeho tak akorát. A fanoušci superhrdinské estetiky dostanou výživný bonus v podobě hojných easter eggů a referencí, jejichž hledáním se mohou v průběhu filmu také bavit. V podstatě se dá říct, že tento animák ukázal recept na fungující blockbuster podle superhrdinských komiksů ještě před nástupem MCU.

Diváčtější a uchopitelné pro mnohem širší spektrum konzumentů, než režisérova prvotina Deathgasm (což byl, pro nepolíbené metalem, objektivně pouze lehce nadprůměrný komediální splatter), ale pořád pekelně zábavné a natempované. Videoherní stylizací mi to evokovalo Hardcore Henryho, špinavým vizuálem a feelingem zločinu prolezlého města zase Hobo With a Shotgun, a koncept smrtící reality show, plné honiček v autech i pěšmo, mi zase připomněl Blood Drive. Nutno říct, že Guns Akimbo není ultimátní pecka, jako výše zmíněné počiny, na to mu chybí trochu víc rafinovanosti a odvahy méně rozumovat, více posouvat hranice a otáčet klišé (buďme zas objektivní, jedná se o film, který je co do brutality násilí a humoru pořád spíše krotší), ale sympatická dvojice protagonistů v podání Radcliffea a Weaving, zběsilé tempo a hektolitry doruda zabarvené nadsázky a šáhlého humoru tomu i tak dávají poměrně razantní tah na bránu, který se víceméně po celou stopáž nijak závažně nezadrhne. Čistá pětihvězdičková kultovka to není, ale zaokrouhlím nahoru...za Cypress Hill, za pekelně sexy Nix, za roztomile pošahané záporáky v BDSM oblečcích a za nápad na superhrdinskou postavu ManMana (man gets bitten by a radioactive man and receives the power of man-ness!!!) :D

Legend of the Overfiend je dílo, které samozřejmě primárně stojí na brutálním násilí a množství velmi explicitního a velmi, VELMI nekonvenčního sexu, to si není třeba nalhávat opak. Faktem ale je, že tyto elementy nepoužívá (možná až na jednu scénu) samoúčelně a temný urban fantasy příběh, který vypráví, má sílu, propracovanost a údernost (ten konec, ten teda úderný je...až moc, možná). Anime formát tomu pak dává téměř volnou ruku v možnostech vizuálně se vyřádit, a že tu možnost tvůrci využili zhusta. Vypadá to asi tak, jakoby se spojily typické japonské tentacle hentai úchyláčkoviny s klasickými dantovskými vizemi pekla a tvůrčí koření tomu dával naklonovaný hybrid Hieronyma Bosche a Clivea Barkera. Výsledek je pekelně (pun intended) působivý, především proto, že dokáže utkvět v paměti nikoliv jako prvoplánová přehlídka bizáru, ale jako velkolepě zvrácený umělecký opus.