Israha

Dost rozporuplná záležitost, která pobaví cynickou pointou a trefným sekáním do neduhů Generace Z, ale nezvládá toto vše zaobalit do patřičně záživného a strhujícího hávu. Jako slasher to v podstatě nefunguje a to do té úrovně, že bych se i hádal o subžánrovém zařazení (je to spíš thriller s pár slasherovými prvky) a záměr plošně se vysmát "zetkařům" a jejich životnímu stylu vede k nutnosti přetrpět opakované výlevy skupiny postav, které by dnes Lou Fanánek Hagen mohl vesele použít na reedici obalu k desce "Soubor kreténů". A to vás prostě kdovíjak zajímat nebude, chcete tajemno, napětí (dobře, to tu místy je, ať nežeru) a možná i nějakou tu brutalitu (zde se šetřilo hodně), na sledování trapných půtek vyhoukané omladiny jsou tu reality shows. Ale neříkám, coby takový ten moderní "whodunnit?" thriller to občas špatné nebylo, scénář i režie by nakonec mohla být mnohem horší. Tak 5/10.

Kaiju film, co zaspal dobu tak o 30 let, ne-li déle, a snaží se s křížkem po funuse být temnější alternativou Gappy. Nenápaditý eintopf těch nejstereotypnějších žánrových propriet, které navíc ani nedovede prodat nijak zvlášť atraktivním a strhujícím způsobem, navíc dost nepřehledně sestříhaný a v posledním aktu se nudně rozplývající do ztracena. Samotné monstrum je povedené a noční megalofobické scény s ním mají sílu (i když až nepříjemně silně připomínají druhý díl Jurského parku), zbytek okolo je vata, která působí, jakoby režisér a scénáristi vůbec nevěděli, co by jejich film krom toho monstra vlastně měl obsahovat. Podprůměr, vhodný jen pro kaiju fanoušky, a ani ti se kdovíjak bavit nebudou.

Se spotřebními čínskými monster movies se posledních několik let roztrhl pytel, a naprostá většina jich je jak přes kopírák - jak vzájemně, tak vůči hollywoodské žánrové produkci, kterou (místy doslovně) nestydatě kopírují (zde jsou cítit především dvojka a trojka Jurského parku). Co je však sympatické, jsou střídmé stopáže, zbytečně nenafukované prázdnými kecy, poměrně dost akce, jemná nadsázka a v rámci rozpočtu docela ucházející (rozuměj špatné, ale tolerovatelné) CGI. Pokud tohle máte rádi, tak si Jurassic Revival dejte, jsou tu archetypální postavy vědců, samotářských zálesáků, hamižných hlavounů, generických žoldáků a komediálních sidekiců, raptoři z JP, T-Rex z Putování s dinosaury, pár dalších dinošů a random obří kobra a je to celé takové milé. Ale rutina z toho čpí na hony a i při těch 68 minutách to ke konci trochu ztrácí dech.

Zatím nejlepší položka ze série "Mortal Kombat Legends", především díky netradičnímu western/postapo prostředí a komornějšímu příběhu, kde tentokrát nejde o turnaj a záchranu světů, takže divák na těch necelých 80 minutách čisté stopáže nemá pocit uspěchanosti vyprávění a nedořečenosti některých dějových linií. Jinak to originalitou až tak moc neoplývá (tedy pokud jste někdy viděli aspoň jeden akčňák o starém mistru bojových umění, který zenovými postupy trénuje mladého zbrkloně) a animace má taktéž rezervy, ale zmíněné atraktivní prostředí a opravdu výživná míra soubojů, násilí a gore (protože o tom je Mortal Kombat jako franšíza primárně, co si budeme nalhávat) to vynahradí. Spíš tak 4,5/5, ale zaokrouhlím nahoru za pár bezmála horrorových prvků a epesního cyborg-Kana, který mě jako ústřední záporák prostě bavil od začátku do konce.

Kdyby zabijáci z buranských vyvražďovaček nebyli fyzicky znetvořené a mentálně zaostalé zrůdy, ale jen "obyčejní" lidé, takhle nějak by mohly vypadat jejich začátky. Postava Pearl v sugestivním podání talentované Mii Goth zde není prezentována jako někdo, z něhož byl zabiják v plné míře vytvořen okolím, sama má slušnou řádku svých vnitřních nestvůr, ale kombinace nedostatku lásky, izolace, úmorné každodenní rutiny a opakovaně se hroutících šancí na změnu tyto nestvůry postupně vytlačí na povrch a dá jim volné pole působnosti. Goth je ve své roli strhující a děsivá, ale neméně děsivé je všechno to, co se její postavě děje a co nakonec nevyhnutelně skončí zalito slzami (převážně jejími) a krví (výhradně jejích obětí). V jádru vlastně nijak objevný "slasherový origin" s gejzíry krve, hemžícími se červy a rozčtvrcenými těly, ale díky sebejisté režii, umělecké kameře a hypnoticky silnému výkonu hlavní herečky se překlápí až do těžce depresivního psychologického dramatu, kdy jeho protagonistku stejnou mírou nenávidíte jako jí přejete, ať se z vlivu svých vnějších i niterných démonů dostane, i když víte. že tohle monstrum nakonec bude vypuštěno na svět, protože jste viděli X. Ti West to i napodruhé dokázal, udělal z pokleslé žánrovky vysokou filmařinu, která ale i žánrové nadšence uspokojí, a Mia Goth to svojí masterclass vytáhla k plnému hodnocení. Závěru této trilogie se nemohu dočkat.

Klasický nature amok horror v čínském provedení, používající jako "záporáky" v tamním filmovém průmyslu mimořádně oblíbené hady. Je to béčko jak prase, jako většina podobných filmů s přerostlými/poblázněnými zvířaty, a navíc dost derivativní, ale ve finále poměrně koukatelné díky slušnému tahu na bránu a hodně scénám s hady. Jen je celkové vyznění poněkud schizofrenní, protože pošahané komediální momenty typu palba na obřího hada kanóny na petardy se střídají s vypjatými záběry na obyčejné plazy, tiše se plížícími a agresivně útočícími na nic netušící oběti, a není jasné, nakolik ten film má být cílená akční legrace a nakolik seriózní ofidiofobický teror (druhému aspektu ale zásadně nepomáhají rušivě digitální hadi). Nudné odpoledne to ve finále vyplní dobře, ale čím víc nad tím filmem budete přemýšlet, tím víc vás bude srát. Já jsem přemýšlel minimálně ;).

James Gunn je jeden z nejvýraznějších komiksových režisérů dneška, a tímto vánočním speciálem to jenom potvrzuje. Nevím, jestli v mainstreamové filmové tvorbě aktuálně existuje někdo, kdo umí tak zábavně a organicky kombinovat komediální prvky, akci, popkulturní narážky a emotivní práci s postavami, a ještě u toho působit svěže a neokoukaně. Zde tentokrát dostali prostor Drax a Mantis, přičemž o komediálním potenciálu prvního z nich (a nečekaně slušné schopnosti Davea Bautisty to zahrát) se již vědělo, ale mimozemšťanka s tykadly v podání Pom Klementieff mě vyloženě překvapila a v podstatě si těch necelých 40 minut stopáže ukradla pro sebe po stránce humoru i emocí, i když to primárně mělo být o Quillovi a Vánocích pro něj (vánoční atmosféru jako takovou ale Gunn dokázal vytvořit velmi příjemně). Je ovšem škoda, že akce a srandy, vycházející z toho, že Kevin Bacon hraje sám sebe, ale Drax s Mantis to nechápou, se nevešlo více...takových 15 minut navíc, zaměřených na tyto prvky, a přemýšlel bych o plné palbě.

The Outwaters nefunguje jako film ve smyslu audiovizuálního média, které má vyprávět nějaký příběh. Vnitřní logiku zde nenajdete, nic není pořádně vidět (i při zohlednění, že se jedná o FF a má to tak trochu být účel), úvodní akt má přepálenou stopáž a chování postav nejde vydržet. To všechno beru. Ale coby ryze prožitkový snímek, který má zhmotnit hrůzu a chaos při kontaktu s něčím, co překračuje čas, prostor i rámec lidského chápání a vnímání, to šlape. Zde bude hodně záležet i na momentálním rozpoložení, ale pokud na tuhle vizi hrůzného snu,, který se vkrádá plíživě, aby poté mučil zdánlivě nekonečnými skoky do dalších, čím dál šílenějších, úrovní, namotáte, čeká vás dost intenzivní zážitek. Zprostředkovaný noční děs. Předivo reality se hroutí, ve nevíte, jestli vaše tělo kontrolujete vy nebo něco jiného, a cesta ven není k nalezení, nedaří se probudit...

Poctivý norský kaiju film, který zvládá vyvažovat seriózní pochmurnou atmosféru s nadsázkou, má slušný spád a dobře dávkuje akční scény tak, aby nezačal nudit a zároveň netrpěla úroveň CGI jeho nadužíváním vzhledem k rozpočtu. Faktem je však to, že krom zasazení do norské přírody a použití ryze norského mytologického monstra nepřináší stereotypní režie Roara Uthauga nic svébytného a film se potom jeví jako sice celkem vkusný, ale zároveň dost okatý slepenec Godzilly '98, Godzilly '14, Kong: Skull Island a Trollhuntera (okatý natolik, že některé scény jsou doslovně okopírovány, včetně kamerových úhlů). Zábava ano, žánrový příspevek z evropských luhů a hájů hodně cením, ale ve výsledku není Troll nic víc, než poctivá rutina.

Pseudoretro stylizace tohoto snímku by se dala při důsledném rozebírání shodit poměrně snadno (příliš dynamická akce, vtípky, atd.), ale ten pocit, že sleduji rozpohybovanou adaptaci staré brakové horrorové sešitovky, tam byl, to se povedlo. Potěšil Man-Thing, typově potěšil casting lovců a staré paní Bloodstone, potěšila krvavost a semtam ta sympatická, chtěná, staromódní naivita. Klidně bych si dal seriálovou antologii v tomto duchu, v černobílé kamere, s přímočaře vyprávěnými příběhy a skvělou Elsou Bloodstone v podání Laury Donnelly jako průvodkyní...jen s méně zbytečnými vtípky a klidně i bez Gaela Bernala, jehož vlkodlak byl na celém tomhle snímku paradoxně to nejméně zajímavé.