Israha

Hodně cením Westovu snahu pojmout X jako buranskou vyvražďovačku s přesahem a hodnotnou řemeslnou stránkou, ještě víc cením, že se mu z ryzí žánrovky ten objektivně kvalitní film nakonec i podařilo udělat. A snad nejvíc cením, že se vedle uměleckých záběrů kamery a povětšinou trefných reflexí bídy a pokrytectví (nejen) pornoprůmyslu a vesnické mentality nepozapomnělo na napětí, hrůzu a znepokojení, přičemž okem horrorového fanouška mi přišlo velmi zajímavé, jak typické propriety hixploitation filmů, jako špína, tupá upocená hrubost a tělesné nepěkno převážně ustoupily téměř až duchařským postupům budování atmosféry, to bylo hodně originální. Důrazný palec nahoru a ukázka všem žánrovým tvůrcům, že dělat věci jinak, kvalitně a zároveň ctít pokleslá pravidla svého žánru i v dnešní době stále jde.

Problém téhle minisérie je, že se tváří jako velkolepý, nabubřelý spektákl, který má mít pro svět netflixovského Zaklínače kličový význam, ale reálně se to řemeslnou kvalitou i příběhem blíží spíš nějaké víceepizodní stórce z Herkula či Sindibádových dobrodružství, a nebýt tam násilně naroubovaná postava Marigolda, nikoho by ani nenapadlo, že to s Witcher univerzem má nějakou užší souvislost. Bohužel úporná snaha neskončit jako béčková sword and sorcery ptákovina se míjí účinkem a ve všech momentech pokusů o výpravnost, osudovost a rozmáchlost to nefunguje a nudí. Nakonec zbudou jen solidní bojové scény, občas příjemná nadsázka a docela stylově poskládaná a zábavná patra protagonistů...takže vlastně ta Sindibádova dobrodružství, jen v křeči a bez uvědomění si vlastní televiznosti a pokleslosti (což bylo na devadesátkove seriálově fantasy tvorbě to suverénně nejchytlavější). Nic extra.

Poloamatérská kravina. Ale srdcařsky natočená, s roztomile retro stop-motion ptakoještěry a zadní projekcí, a neustálou špetkou sebeironie na jazyku. Pro fanoušky starých monster movies, kterým nevadí parodický úchop jejich milovaného žánru, pohodově strávená hodinka a čtvrt. Nikdo jiný by se na tento film dívat neměl, už samotný název a trailery dávají jasně najevo, že tohle může opravdu potěšit jen poměrně úzkou sortu diváků. Ti, kdo chtějí divoký západ, dinosaury a objektivní kvalitu, ať raději sáhnou po klasice v podobě The Valley of Gwangi.

Invazionistická akční sci-fi s ryze devadesátkovou zápletkou a stejně tak devadesátkovým (vhskovým) vizuálem, okořeněným dynamickou kamerou a rádobysnyderovskými zpomalovačkami, která je sice natočená snaživě, ale typicky čínský rutinérsky, a s postupující stopáží čím dál víc zahazuje sympaticky odlehčený sebeironický přístup a stává se patetickou nízkorozpočtovou vykrádačkou raného Emmericha či Baye. V Číně je po takovéto sériové, západní postupy vykrádající levné tvorbě poptávka, evropského diváka to spíš nezaujme, pokud není fanoušek či rovnou sběratel těchto žánrovek. Tak 5/10, zaokrouhlím nahoru za sice nikterak originální, ale atraktivní stvárnění světa po útoku mimozemšťanů, a jejich hmyzoidní desgin, reminiskující Hvězdnou pěchotu.

Šíleně, ale fakt šíleně jsem se těšil...a nakonec mírné zklamání. Nejslabší film z MonsterVerse, godzillovižel. A ironické je, že tento můj názor plyne z myšlenky Adama Wingarda, který konečnou verzi filmu co nejvíce sestříhal, aby dal vyniknout tempu a akci - což, když to takto napíšete, by snad u kaiju filmu měl být ten jediný správný postup. Jenže není, protože epická konfrontace dvou nejslavnějších filmových obřích monster pak sice disponuje megalomansky nasnímanou, nápaditou a dokonale vyrenderovanou digitální akcí, pamatuje na fanservis pro skalní a elegantně redukuje povětšinou nezajímavé lidské postavy do role prostředníků k zajištění konfrontace obou nestvůr - jenže vše za cenu ztráty velkoleposti. Tam, kde Dougherty v King of the Monsters a Edwards v G14 dokázali přenést na diváka katastrofický pocit globálního ohrožení přírodními silami, jejichž mytologie je obsáhlá a miliony let stará, předkládá Wingard na sílu přímočarý, osekaný příběh o tom, jak si jde Kong do středu Země vyzvednout sekyrku a Godzilla má spadeno na jistou korporaci, která si potajmu vyrábí jeho robotického klona. A celkově toto dění dohromady zajímá asi několik desítek lidí, kteří žijí v podivném prostorovém vakuu, odděleném od zbytku světa. O žádné "starodavné válce mezi druhy" či "světu, potřebujícím Konga, protože Godzilla ubližuje lidem a neví se proč" to není. Tyto aspekty se nejspíš ztratily právě při stříhání. Mrzí mě to, ale GvK je prvním MonsterVerse filmem, kterému plných 5 hvězd dát nemůžu...i když jsem se při sledování zase výborně bavil.

No ještě, že tenhle film vyšel v době uzavřených kin, a nešel jsem na něj. Vždyť tam krom samotného námětu, který je ale adaptovaný, a poměrně suverénního výkonu Toma Hollanda v hlavní roli, není nic dobrého. Výprava a vizuál až televizně chudé, triky podprůměrné, potenciál Hluku nevyužitý, scénář nedokáže efektivně podat zvraty (které jsou, nutno dodat, dosti křečovité) ani lineární putování z bodu A do bodu B, a Daisy Ridley mi v hlavní ženské roli připadala povětšinou, jakoby vůbec nevěděla, co má hrát. Celé to působí jako rádobyopulentní pilot k YA televiznímu seriálu, který bude zajímavé sci-fi kulisy a myšlenky využívat jen jako pozadí ke klasickým soap-operovým klišé. Jestli tohle je verze filmu, kterou "bylo možné poslat do kin", nechci vědět, jak vypadala ta původní, o které se hovořilo opačně.

V Asylum si po třech letech vzpomněli, že vlastně neudělali mockbuster na Jurassic World: Fallen Kingdom, a v rychlosti se rozhodli na tom zapracovat. Takže tu máme zápletku o superinteligentních allosaurech, "vyráběných" pro vojenské účely a prodávaných na ilegálních aukích na internetu, která zkouší fungovat jako pokračování tři roky starého filmu Triassic World (i když tam vystupovali jiní dinosauři a byli tvořeni pro lékařské, ne vojenské účely, takže kontinuita...asi taková, jakou byste u Asylum čekali). Výsledkem je však spíš unavený a rutinní volný remake béčkové devadesátkové trilogie Carnosaurus, kde prostě jen žoldáci pobíhají po prázdném průmyslovém areálu a hledají podprůměrně vyredenrovaný CGI allosauří pár, a většinu času se tu jen tupě a nudně řeční, aby se zaplácla stopáž. Na hraně odpadu, jak je tomu vždy, když Asylum zkoušejí své mockbustery natáčet ve zcela vážném duchu. bez sebeironického pomrkávání. Pro mě to bylo snesitelné na tu slabou jednu hvězdu jen proto, že mě scénárista párkrát docela nachytal při odhalování "skutečného zla", a také když jsem se snažil odhadnout pořadí úmrtí jednotlivých postav. P.S.: Pamatujete ještě časy, kdy by Michael Paré v tomto filmu hrál velitele té žoldácké jednotky? Ty jsou pryč, už zde v roli penězchtivého hlavouna jen sedí v jedné místnosti a mluví s ostatními po telefonu...jak to ostatně s největšími "hvězdami" Asylum produkce je poslední dobou obvyklé.

Pacific Rim: The Black už není monstrózní katastrofický spektákl v duchu svých filmových předchůdců, ale komorní postapokalyptický příběh, kde se místo světa zachraňují sourozenci a rodiče, a s monstry se převážně nebojuje, a spíše se před nimi utíká. Nadšenci do velkolepě stvárněných šarvátek obřích oblud s obřími roboty mají částečně smůlu, akce je na prostoru těch sedmi epizod poměrně střídmě (ale zase má parádní choreografii), a animace je celkově relativně úsporná. Pryč je také myšlenka původního Del Torova bijáku o sjednocení lidstva v boji o přežití, zde se kaiju využívají jako pozadí pro konflikty mezi lidmi, a jak už to bývá, v postapo světě je monstrum menším nebezpečím, než psychopat, který si z přilehlé osady udělal svou osobní diktaturu. A série se ani nijak závratně neohlíží k událostem z filmů, nezakládá si na fanservisu a těch několik easter eggů pro nadšence je hozeno spíše do pozadí. Jsou tedy nové postavy a nové dílčí příběhy utáhnout celé anime, které je ve své podstatě lore světa obohacujícím (pozorný divák ale najde určité nesrovnalosti) spin-offem, utáhnout? I když na mnoha místech je patrné, že si tvůrci používají první sérii více, než jako ucelený příběh, jako předchystání si půdy pro události série druhé, která je naštěstí už potvrzena, tak díky uměřené stopáži, jednoduše napsaným, ale životným protagonistům (je se mnou něco špatně, když mi z celého ansámblu postav přišla nejvíc sympatická a "relatable" umělá inteligence Jaegera? :D) a dobrému spádu většinou ano. Za mě spokojenost, a pokud budou v druhé řadě vysvětleny veškeré naznačené záhady a rozvinuty zajímavé motivy Kaiju kultistů, experimentů s DNA monster a vlivu driftováni s kopilotem Jaegera na vlastní paměť, a přidá se trochu vysokooktanového paliva pro akci, budu spokojen úplně maximálně.

Původní série šestým dílem ztratila i poslední zbytky soudnosti a fungovala jen na úrovni obscénního torture porna, tento "remake" (těch pojítek s původním Wrong Turnem, potažmo celou sérií, je tu minimum) jde úplně opačnou cestou a ze pokleslé škatulky hixploitation vyvražďovačky se snaží vymanit pokusem o přesah, ale ve výsledku mi to připadalo ze všeho nejvíc tak, že Mike P. Nelson čuměl moc na Asterův Midsommar a myslel si, že vypůjčením několika myšlenek a vizuálních prvků z něj, a zařazením elementů hry s diváckým očekáváním, udělá z vidláckého krváku nějaké vyšší umění. Opak je pravdou, protože nový Wrong Turn je po hříchu koukatelný zase jen jako vyvražďovačka (napětí minimálně zpočátku solidní, špinavá atmosféra venkova a lesů zachycena slušně, death scenes efektní a nepříjemné), a rádoby obsažná a myšlenkově hodnotná omáčka okolo působí spíše směšně. A vůbec tomu neprospívá doslova úmorně natažený konec, kterému zcela chybí údernost (dějová linie s otcem úplně nadbytečná). Slabší tři, a to převážně díky poměrně solidní řemeslné kvalitě.

Vcelku staromódně pojatý creature feature horror, který v první polovině docela dobře buduje mysteriózní atmosféru a příjemně lehce zneklidňuje prezencí neznámé hrozby, dokáže pomocí uhýbající kamery a neodhalování identity zla slušně pracovat s efektem "uncanny valley", a nemá ani vůbec špatné ručně dělané masky a gore efekty. Problémem je, že Bradley Parker se buď neuměl rozhodnout, jaký styl horroru vlastně natočit, a nebo společně se scénáristy došli k závěru, že by při větší vyhraněnosti nevěděli, co do filmu dát, a tak celý snímek náladou skáče jednou ke klaustrofobickému jeskynnímu plížení, podruhé k survivalové honičce, pak k vyvražďovačce, chvílemi je explicitně krvavý, chvílemi hnus a násilí schovává mimo záběr, do toho se snaží poměrně křečovitě rozvíjet pozadí hlavních postav (aniž by to ve výsledku mělo větší dopad než jen krátký, patetický dialog, následovaný scénou obětování) a přidává veskrze zbytečnou a pozornost odvádějící dějovou linii se starousedlíky...a začne to celé být dost přeplácané. Co v podobných horrorech funguje dokonale, ukázal přes 16 lety Neill Marshall v The Descent, tady to Parker do diváka sype ve stylu "od všeho něco, ale nic pořádného". Výsledkem je sice sympatický, ale poměrně zapomenutelný průměr, při kterém si fanoušek filmových monster zoufá, že takto nápadité příšerky nedostaly prostor v něčem kvalitnějším.