Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

6 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 3 5 6 7 8 následující >>
    • 23.7.2017  21:00
    Žabí teror (1987)
    ***

    Postapo trash s výpravou za pár šupů, který není ani moc akční, ani moc násilný, a celkově je tak nějak "krotký" (té divnosti a bizáru tam není málo, ale všechno je jen tak nenápadně naznačeno, nikdy nedojde k utržení ze řetězu). Ovšem ta pošahaná zápletka, to všudypřítomné sexuální dusno a ta hora nadsázky navrch, to mě prostě bavilo. Tenhle film je ze všeho nejvíc komedie, a když oceníte humor ve stylu neustálého balancování na hraně trapnosti, je to komedie poměrně vtipná. Solidní tři hvězdy.

    • 2.8.2018  16:07

    Ještě méně akční, dobrodružné a napínavé, než první díl, a oproti němu také výrazně levněji působící. A degradace Konga jakožto charakteru dosahuje maxima. To, že děj je o tom, kterak se páreček obřích opů do sebe zamiluje, by samo o sobě nevadilo (přeci jen schopnost Konga cítit je to, co jej od počátku definovalo a odlišovalo od mnoha jiných filmových obřích monster)...ale problémem je, že tvor, který má působit jako sice přemožitelná, ale mocná, nespoutaná a nebezpečná síla přírody, zde není nic víc než smutně koukajícím přerostlým maňáskem, který je většinu času na útěku nebo vězněn (a jeho družka to samé ve světleji hnědém). A pořádně se naštve pouze jednou, na konci, v jediné podařené akční scéně filmu. Ústřední dvojice lidských postav je archetypální až běda, stejně jako jejich protivník v podobě fanatického zeleného mozku. Plusem by snad mohla být přítomnost mírné nadsázky (ano, Kongův příběh vždy měl smrtelně vážný ráz, ale tady to docela pasuje k levnějšímu vyznění filmu), a překvapivě funkční vztahová chemie mezi veleopy i lidmi. To však rozhodně není to, na čem by film o Kongovi měl stát. Film je nakonec ještě koukatelný, ale není mi jasné, komu byl primárně určen. Pro děti je příliš nudný a vztahový, pro dospělé děti a fanoušky žánru příliš neakční, a pro normálního dospělého diváka zase poněkud hloupý (a to i tam, kde se to v rámci nadsázky nežádá).

    • 25.12.2018  21:32
    Pulgasari (1985)
    **

    Kuriózní leda tak zemí původu a okolnostmi natáčení, jinak jde o dosti stereotypní příběh z asijského středověku, kterak krutovládce padne "spravedlivou" rukou lidu, podporovaného nadpřirozenou silou - v tomto případě mýtickým křížencem Godzilly a Minotaura, který ke svačině nejraději železo. Krom úplného závěru víceméně totožné s "toho-áckou" Daimajin trilogií, zaměřené spíš na střety a (leckdy dosti směšně natočené) souboje farmářů s vojáky, přičemž trikových sekvencí s monstrem je spíše méně. Má to dosti rychlý střih a poměrně bláznivé tempo děje, takže nuda u sledování vyloženě nehrozí, ale celé je to takové...obyčejné, průměrné. To, že byl strýček Kim jedním z producentů, je na celém filmu paradoxně asi to úplně nejzajímavější.

    • 17.9.2019  11:32

    Ultraman Story přidává do ultramaní mytologie několik ve své době nových prvků; poprvé například vidíme, jak vypadají mladá léta Ultramanů na jejich domovské planetě, a také debutuje později kultovní kaiju záporák Grand King. Tyto dílčí prvky však nemůžou v žádném případě omlouvat odfláklost celého snímku, který je v dobré polovině stopáže jen sbírkou starých záběrů, použitých v jednotlivých řadách seriálu Ultraman. Recyklování záběrů zde jede opravdu naplno, vlastně jen výplňové scény dialogů a úplně poslední akční scéna s Grand Kingem jsou nově natočeny. V rámci příběhu to sice chvílemi dává smysl, například když Ultraman Taro sleduje v rámci tréninku bojové techniky svých bratrů, ale tento přístup zase dělá naprostý bordel v kontinuitě (nacházíme se v době před událostmi série Ultraman Taro, ale jsou ukazovány momenty z Ultraman Leo a Ultraman 80, které se v dané časové linii ještě vůbec neudály!) a celkově tak nějak vypovídá o velmi ledabylém přístupu k natáčení filmu. Dvě hvězdy tomu dávám jako občas interesantnímu spin-offu Showa Ultramanů, jako samostatný film je to sotva na jednu.

    • 2.5.2018  12:38
    Aligátor (1980)
    ***

    Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"...

    • 16.8.2018  18:55
    Urutoraman Eiteî (TV seriál) (1980)
    ***

    Poslední vlaštovka z Ultra Series v rámci "Showa" éry, a tedy pořádně rozporuplná. Ultraman 80 měl celou značku po několika letech útlumu oživit, a hodně se tedy vsadilo na návrat ke kořenům. Samotný Ultraman se designem a stylem boje velmi podobá tomu úplně prvnímu, je tedy poměrně nevýrazný. O to větší pozornost je věnována monstrům, se kterými bojuje - zde je znát snaha a nadšení, některé designy jsou velmi originální a provedení kostýmů je o třídu výš ve srovnání s tím, co bylo k vidění v předchozím Ultramanu Leovi (a potěší návrat tří klasických kaiju z původní série - Gomory, Baltan Seijina a Red Kinga). Série jako taková ale provádí šílené veletoče ve stylu a náladě. Začátek (do 12. dílu) se hodně zaměřuje na lidskou podobu Ultramana 80 a její fungování v běžném životě. Tyto díly ze školního prostředí mají sympaticky nadsazený nádech, ale poměrně málo se v nich soustředí na monstra a dění okolo nich. Ve třináctém díle prostředí školy bez vysvětlení zmizí a nastupuje nejlepší část série, která svým duchem připomíná něco mezi původním Ultramanem a Ultraseven, příběhy jsou sci-fi charakteru, leckdy celkem temné a vážně pojaté. Asi z důvodů mizerné sledovanosti se ale vše po třicátém díle obrátí ještě jednou, a ke slovu se dostávají unylé dětinské epizody s otravným protagonistou školního věku v každém díle, zaměřené víc na poučování a moralizování nejmladší generace, než na samotného Ultramana a jeho dobrodružství. Jistou naději na lepší konec přinese 43. díl s velmi emotivními momenty a příchodem "Ultrawoman" Julian, ta je ale absolutně nevyužita a infantilita pokračuje až do posledních dvou dílů, které sérii ukončují v celkem uspokojivém duchu, ale pachuť z mizerné poslední třetiny seriálu nezlepší. Celkově je to tak nějak za tři hvězdy, i když jsem měl pocit, že sleduju tři různé seriály, slepené pod jeden jednotící název. Škoda, být celá řada v duchu prostředních dvaceti dílů, mohlo jít o jednoho z nejlepších "Showa" Ultramanů.

    • 19.5.2019  14:29
    Phantasm (1979)
    ***

    Nadšenecky béčkový trippy maglajz bez děje a sympatických postav, u kterého výsledný efekt na diváka závisí pouze a jen na tom, jestli mu sedne jeho specifická atmosféra. U mě to zafungovalo tak napůl. Začátek byl skvělý, paranoia vyvolaná narůstajícím vlivem něčeho zlého vedly ke zvláštně příjemnému mrazení v zádech...ale film se nakonec rozplizne do bláznivého sledu surreálných sekvencí, jejichž vizuální nápaditost ovšem zůstává dosti za očekáváním a z jejichž podivnosti se spíš rozpačitě škrábete na hlavě, než že by působily nějaký neklid či úzkost. A fanoušky žánru ceněná postava Tall Mana zprvu působí zlověstně, ale nakonec se z ní stane tak trochu karikatura. Otevřeně přiznávám, že u Phantasm jeho kultovní status příliš nechápu.

    • 21.2.2018  16:29

    No, ty vzpomínky, které jsem na Hvězdnou srážku měl z dob dětství a videopůjčoven, byly až moc shovívavé, tenkrát mě to bavilo nějak víc. Spoře oděná Caroline Munroe a hláškující robot mi v paměti neutkvěli, (přeci jen jde o záležitosti, co školou povinné dítě úplně nedocení), stejně tak jsem se nedokázal bavit nad tím šíleně okatým vykrádáním Star Wars; naproti tomu příběh, akce a efekty dokázaly dětskou mysl zaujmout více, než byl jejich reálný potenciál :/. První půlka je i z dnešního úhlu pohledu ještě docela fajn, to bláznivé střídání lokací bez jakéhokoliv smyslu a logiky má prizmatem trashové pokleslosti něco do sebe...co se ale součástí děje stane Hasselhoffova postava, nastává všeobecná a dost zmatená nuda, ze které se jakoby zcela vytratilo to kouzlo naivity, prolínající se s nadsázkou, a zůstalo jen to první.

    • 24.5.2018  23:01

    Tady se mi Spielberg do chuti netrefil. Blízká setkání...v jeho podání jsou skvěle udělané a natočené, leč úmorně dlouhé nůďo. Přitom začátek je naprosto vynikající, odevšad srší mysteriózní atmosféra, mnohé scény jsou stvárněny s mistrovskou strašidelností a jakousi špatně popsatelnou "nepříjemností" (světla v zadním okně auta...fuj) a člověka začne neodolatelně zajímat, jak to dopadne a jaké bude odhalení. Jenže pak se začne děj kouskovat, dlouze se žvaní, napětí opadá a mezi čmáráním a modelováním kopců se koukáme na magořícího Dreyfusse, jeho hysterickou ženu a příšerně frackovité děti (takto nesympatickou filmovou rodinku už jsem dlouho neviděl). Konec pak začne zase trochu tlačit na tajemnou strunu...aby pak vyšuměl v utahaném finále, které nepřekvapí a otázky zodpoví suše a bez údernosti. Za skvělou první půlku a precizní stvárnění však ty tři hvězdy dát musím.

    • 19.5.2019  13:01

    Zvířecí horror, který je od chvíle, co se invaze pavouků naplno rozjede, nebál bych se říct vynikající, ovšem jako celek trpí na příliš dlouhou expozici, která nabízí jen vztahové a pavědecké tlachání, a semtam slídícího sklípkana, který nemůže zneklidnit ani napnout nikoho jiného kromě extrémích arachnofobiků. Řemeslně dobrý a slušným herectvím podpořený film, který však kvůli výše zmíněným aspektům ne zcela naplňuje žánrová očekávání.

    • 4.6.2018  15:42

    Poctivě natočený levoboček Čelistí a Bílé velryby, který má povedený vizuál a hudbu, a boduje zejména ve dvou ohledech - zaprvé v jisté ambivalentnosti přístupu, kdy se nehraje na okoukané "chudáček kosatka a zlí lidé" (i když to tak na první pohled vypadá), na druhou stranu se zde draví kytovci ani nijak nedémonizují; zadruhé v chytře a velmi pečlivě budovaném ději plném skličující atmosféry, díky které působí finální střet člověka s přírodou, který by se vlastně ani udát na první pohled nemusel, nevyhnutelně a osudově. Problémem však je, že v tomto souboji není komu fandit. "Achabovský" kapitán sice má v zádech životní tragédii, ale té se věnuje minimum prostoru a divák nějak nemá šanci se na truchlení této postavy napojit; a pomstychtivá kosatka ubližuje nevinným lidem, má nerealistické chování a celkově dělá tak trochu "dick moves", aby dosáhla svého cíle. Ostatní lidské postavy příběh také vůbec netáhnou, takže mrazivou atmosféru si sice vychutnáte, ale v konečném hodnocení je vám tak trochu jedno, jak to dopadne. Což je u filmu, který tématiku agresivního zvířete tlačí více do dramatické, než horrorové roviny, je docela problém. Proto jen (velmi silné) tři hvězdy.

    • 28.7.2018  00:30
    King Kong (1976)
    ***

    Na profláklého sedmdesátkového Konga mám z dětství dost nejasné a nekonkrétní vzpomínky, a teď, po dalším shlédnutí po letech, už chápu proč. Film sice disponuje rozmáchlou výpravou, zdařilým vizuálem a solidním obsazením (které ale nemá moc co hrát), a i přes štědrou stopáž je natočený tak, aby nikdy na delší dobu nenudil, jen v něm má ta zatracená obří opice strašně málo prostoru a v první půlce není pro děj vlastně ani moc důležitá. Jde spíš o takovou ukecanou dobrodružnou vztahovku, ve které Kong neplní důstojně ani roli děsivého netvora, ani roli tragické existence, osamělé a uvězněné v krutém světě. V podstatě se svým významem smrskl do role přerostlého dobráckého zvířátka, které se občas rozzlobí a rozerve chřtán velehadovi nebo rozmlátí pár budov, ale jinak dějem filmu proplouvá v napůl pasivní roli, a jeho důležitý vztah s postavou Jessicy Lange (která zaujme vzhledem, ale už méně herectvím) postrádá onu osudovost a v mnoha momentech vyznívá poněkud přihlouple (viz scéna s hádáním Kongova znamení, wtf jako?). To znamená, že chybí i tajemno a napětí při prozkoumávání Skull Islandu, trikových záběrů je pomálu a i slavná závěrečná pasáž v New Yorku je víc o rozebírání, co s Kongem, než o jeho vlastní aktivitě. Zkrátka a dobře film, který nese jméno svého slavného monstrózního protagonisty, ale on sám v něm hraje až druhé housle. Špatné to není, ale nijak zvlášť zapamatováníhodné taky ne.

    • 26.3.2020  15:17

    Totální trip. Thajská děcka zde několik minut v kuse tančí nějaký tanec svatého Víta, lupič střelí asi 10letého protagonistu zblízka pistolí do ksichtu, podvyživené holohlavé dítě lítá po přírodě a furt jen huláká "HANUMAAAAAAN!!!", dva automobiloví závodníci se pořád řehtají jak zfetovaní a předvádějí výstupy, které jakoby vypadly z estrádního programu Petra Novotného, Hanuman (který vypadá jak obří chodící soška nějakého bůžka) se na duhovém pozadí vykecává se sluníčkem, které má podobu buclatého asijského strýčka (!!!), dekapitovaná monstra s pahýly krků pobíhají tam a zpět jak slepice na dvorku, Hanuman přelomí zločinci páteř stromem a nechá ho umírat, nebo strhne nepřátelské potvoře kůži a maso z hlavy až na kost...a tohle má být jako dobrodružné scifíčko pro děti a mládež. Tsuburaya Productions asi ani dodnes nechápou, k čemu to propůjčili svůj trademark v podobě Ultramanů (kteří zde mají jen epizodní, druhotně významnou roli). Pochopitelné asi jen na DMTčku, za střízliva jsem celých 100 minut nevěřícně civěl na to, co se v tom filmu děje. Bizár, naprostý...ale fakt jen bizarní, rozhodně ne zábavný.

    • 16.4.2018  21:38
    Ultraman Leo (TV seriál) (1974)
    ***

    V pořadí sedmá z tzv. "Ultra Series", která byla natočena, a jedenáctá, kterou jsem shlédl, by se dala jedním slovem označit jako rozporuplná. Po předešlém Ultramanovi Taro, který osciloval mezi roztomile přihlouplou zábavou pro nejmenší a nekoukatelně infantilní trapností, se Leo vrací k temnějšímu a vážnějšímu duchu, což mu sluší. Monstra a mimozemšťané viditelně působí škody na majetku i lidských životech (a v podstatě žádná z postav není chráněna), lidské postavy řeší těžké životní situace, a sám Ultraman Leo coby hlavní protagonista má daleko do nějakého dokonalého sluníčkového superhrdiny, toto vše jsou výrazné klady. Baví mě také vzhled a wrestlingem inspirovaný bojový styl tohoto Ultramana, který pro nějakou ukopnutou hlavu nebo rozpůlený trup nepřátelského kaiju nejde daleko. Dějově jsou však epizody i na svou 25minutovou stopáž často VELMI řídké (inspirace už zjevně chyběla), a prvních cca 10-15 a posledních cca 10 dílů jsou doslova učebnicovou ukázkou epizodní repetitivnosti. Za pochvalu nestojí ani levné a nezapamatováníhodné kostýmy monster (zejména v druhé půlce seriálu). Bylo zde zkrátka vidět, že Ultramanům v éře Showa už docházel dech a několikaletá pauza před následující řadou to jasně potvrdila. Celkově vzato solidní, ale nikterak převratný Ultraman, který sice vyčnívá svou stylizací, ale nikoliv vysokou úrovní.

    • 9.11.2019  22:18

    Druhá půlka šedesátek a sedmdesátky znamenaly přeorientování kaiju eiga k rodinné zábavě. Godzilla blbnul se svým mentálně narušeným adoptivním synem, Gamera se kámošil s caparty ze základky, family values prosazovala i Gappí rodinka, a co se v té době dělo v Ultraman univerzu, je možná lepší nevědět...a Daigoro vs. Goliath se veze přesně na této vlně, jen se na rozdíl od "konkurence" prezentuje jako regulérní komedie. Upřímně ale nechápu, jak tenhle film mohl děcka v Japonsku bavit, protože je strašně ukecaný a nic, co by teoreticky dětského diváka mělo zaujmout, moc neobsahuje. Pasáží s monstry je málo a nejsou příliš dobře natočené, dějová linka se točí okolo dospělých a dětské postavy mají jen doplňující role, příběhu chybí spád. Ty dvě hvězdy dávám pouze proto, že jsem se místy dost hlasitě smál až groteskním komediálním výstupům neschopného vynálezce a tesaře-ožraly. A komedie, u které se člověk zasměje, už principielně nemůže být úplně špatná. Ale děckám bych to nepustil a fanoušci kaiju eiga mají jediný důvod se podívat - ten kompletionistický.

    • 23.8.2019  12:59

    Padesát let předtím, než MCU přišlo s Infinity War, se o zakončení filmové série velkolepým crossoverem pokusili hoši v Toho. A jakkoliv každý fanoušek Godzilly a kaiju filmů obecně podvědomě cítí, že by snímek s vpravdě gigantickým titulem "Destroy All Monsters" měl zbožňovat, realita je poněkud jiná. Ishiro Honda zde dosti okatě kopíruje dějovou linku z Godzilla vs. Monster Zero a nohy mu podráží i viditelně limitovaný rozpočet, což vede k tomu, že se mu poprvé v rámci godzillí série ne zcela daří vytvořit pocit globálnosti a epičnosti příběhu. Kvalitně udělané (i když stále ochucené jistou dávkou humoru) destrukční a soubojové scény táhly v šedesátých letech a fanoušky táhnou i dnes, laciná a vzhledem k charakteru snímku nezdravě béčková sci-fi zápletka, které chybí atmosféra a spád, musela nudit i v samotné době vzniku filmu. Tohle, King Kong Escapes a především navazující obludnost jménem Godzilla's Revenge, je dozajista nejslabší částí Hondovy filmografie v rámci tokusatsu žánru. Naštěstí se s námi tento velikán v roce 1975 nakonec rozloučil s důstojností a monumentálností...

    • 10.6.2019  16:29

    No, řeči stranou, přítomnost ohyzdného a trapného mláděte Godzilly v tomto filmu se nedá ničím omluvit. Scény s ním nejsou vtipné, nejsou roztomilé a nejsou ani moc dojemné (i v závěru je vám líto spíš dospělého Godzilly, než toho přerostlého brumlajícího pulce), a podle mě to tak musí působit i na dětského diváka. A to je celkem škoda, protože jinak je Son of Godzilla docela zábavným prosluněným dobrodružstvím, které sice opětovně postrádá většinu osudové epiky, kterou uměl svým filmům vtisknout Honda, ale má fajn béčkovou zápletku a místy opravdu skvěle provedené triky, zejména loutkově rozpohybovaný obří pavouk Kumonga je úžasný. Godzilla se v druhé půlce šedesátek už definitivně usadil v pozici antropomorfního srandisty a až na pár výjimek v ní až do konce éry Showa zůstal. Nutno však dodat, že pod Fukudovým dohledem měla jeho dobrodružství vždy jistou sympatickou pokleslou poetiku a solidní úroveň zábavnosti. Son of Godzilla není výjimkou, byť je fanoušky často zatracován kvůli tomu, že uvedl na scénu nepopulárního Minillu.

    • 27.2.2019  14:22

    I Jižní Korea si ve zlatém věku kaiju eiga natočila svůj film s obří příšerou, a žánru to nepřineslo zhola nic převratného. Yonggary má stavbu těla Godzilly, svítí mu roh a pohybuje se pod zemí jako Baragon, živí se ropou a plive oheň jako Gamera, má sonický paprsek jako Gyaos...a kolem něj se odehrává rutinní story o bezvýslednosti snažení armády a triumfu vědy a důvtipu, okořeněná tehdy již docela běžným elementem pochopení a soucitu s monstry. Film se pouze svezl na úspěšně vlně, sám o sobě ale zaujmout nedokázal (a taky ani neměl čím), proto je z něj dnes jen kuriozita pro sběratele a žánrové fanatiky. Žádná velká tragédie, jen mnohokrát viděná neinvenční nuda, ve které i ty destrukční scény s použitím klasických miniatur vypadají tak nějak unaveně.

    • 16.5.2019  16:36

    Ishiro Honda si se svými kaiju "svěřenci" často zkoušel užít trochu legrace a v půlce šedesátých let už zápasil i se skromnějšími rozpočty, ale jeho filmy nikdy neztratily punc velkolepých, osudově působících příběhů. Jeho nástupce Jun Fukuda vzal Godzillu na výpravu do vod pokleslých béček, a hned jeho první zářez - Godzilla vs. The Sea Monster, je toho typickým příkladem. Analogie se starými bondovkami mě u tohoto snímku napadla také, je to v prvé řadě dobrodružný film, ve kterém monstra a jejich aktivita zase jednou jsou na vedlejší koleji, a jak z nich, tak z mnoha lidských protagonistů se stali svým způsobem klauni. Ebirah, Horror of the Deep není satirická rýpavá sranda jako King Kong vs. Godzilla, ale spíš cíleně přihlouplá blbinka s letně působícím vizuálem a velmi odlehčeným tónem, v níž jsou kaiju nikoliv už metaforickými obrazy traumat lidstva či hrozivými silami přírody, které se někdy, když se jim chce, postaví na naši stranu, ale prostými přerostlými zvířátky, hravými, ale kvůli své velikosti a neohrabanosti i poněkud nebezpečnými. Což, nutno přiznat, chvílemi není úplně špatná zábava campového ražení. Ale Fukuda zkrátka takový talent, jako Honda, nebyl...

    • 11.5.2019  16:15

    Invasion of the Astro-Monster aneb poprvé v historii není film, ve kterém účinkuje Godzilla, v prvé řadě katastrofickým kaiju spektáklem, a monstra samotná se v něm ocitají až na vedlejší koleji. V tomto šedesátkovém japonském bijáku jsou kaiju už jakousi "běžnou" součástí fiktivního světa a dějový oblouk se kolem nich netočí, pouze je využívá jako jedny z prostředků svého progresu. Centrální fokus je zde na klasickou invazní sci-fi epiku, která už dnešním úhlem pohledu působí poněkud banálně, ale Ishiro Honda také tentokrát (a opět s omezeným rozpočtem a tudíž skromnějšími trikovými sekvencemi), i když si zase neodpustil rozpustilé blbnutí ve scénách s monstry, zvládá filmu vtisknout charakteristický feeling dobového blockbusteru, a i přes poměrně strohou výpravu vytváří efekt jakéhosi kovového chladu, neklidu a tísně, čímž krásně evokuje pointu příběhu o setkání s neznámým nepřátelským životem v hlubinách vesmíru. A výsledkem je pak film, který, byť lákaje na další bláznivou kaiju rubačku, velmi dobře funguje i s velmi limitovanou stopáží scén se samotnými monstry, a díky přítomnosti amerického herce v jedné z hlavních rolí se stává o něco stravitelnějším i pro běžného západního diváka.

    • 19.7.2019  19:41

    Velice zvláštní film. Kombinace westernu a monster movie je netradiční, a naznačuje spíš orientaci ve směru zábavné žánrovky, ale Sedm tváří doktora Lao je chvílemi nečekaně a až nepříjemně seriózní film, na druhou stranu však plný moudrosti. Postupem let se snímek vepsal do paměti především díky maskám a stop motion animaci z dílny Jima Danfortha (jehož lochneská příšera zde může směle konkurovat nejzdařilejším monstrům slavnějšího kolegy Raye Harryhausena) a také kuriózní sedmiroli Tonyho Randalla. Po těchto stránkách vysoká úroveň filmu je v ostrém kontrastu s extrémně papundeklovou výpravou a nepříliš výrazným a výrazně zahraným ansámblem postav. Nejsilněji tak paradoxně vyznívají částečně mrazivé, částečně jímavé dialogy tváří doktora Lao s obyvateli města, ve kterých se skrývají mnohdy silné a dodnes aktuální myšlenky, týkající se rodiny, vztahů, přetvářky, ideálů a obecně způsobu života jako takového. V dnešní době se na tento snímek podívají asi především nadšenci do starých trikových fantasy a monster filmů, a ti budou (otázkou je, jestli pozitivně či negativně) určitě překvapeni, kolik vrstev má a jak je i přes všudypřítomné vtípky ve skutečnosti vážný.

    • 1.5.2019  15:40

    Deset let po destruktivním entrée Godzilly na kinematografickou scénu se jeho duchovní otec Ishiro Honda rozhodl navrátit do příběhů Krále monster sociálně kritický podtext. Krom zahrávání si s jadernou energií to dostává "sežrat" také lakomství a honba za pěnězi, a celkově také nešetrný přístup lidí k přírodě. Velký obrat oproti King Kong vs. Godzilla, což byla ve své podstatě spíš komedie. Mothra vs. Godzilla však své myšlenky prezentuje s určitým nadhledem, ve formě vhodné pro celou rodinu, na míle vzdálené pochmurné apokalyptičnosti původního filmu z r. 1954. Stále se jedná o v zásadě vážně míněný film, který už ale např. v poněkud legračně pojaté choreografii soubojů monster naznačuje budoucí směřování godzillí série směrem k žánrovkám, jejichž hlavním a často také jediným úkolem je bavit. Celkové vyzněn nicméně dává důraz spíš na postavy a příběh, než na trikové sekvence destrukčních scén a soubojů. To vše ve spojení s obecnou technickou a řemeslnou kvalitou dává do kupy film, který je výrazným světlým bodem nejen v Godzilla sérii, ale obecně v kaiju žánru, a je jeden z mála ceněn jak skalními fanoušky, tak širší diváckou obcí. Osobně sice tento díl nemám vyloženě v oblibě, ale kvalitu jeho zpracování po opakovaných shlédnutích docenit musím.

    • 6.5.2019  13:05

    Velmi důležitý díl godzillí série. Poprvé došlo k expanzi příběhů nejslavnějšího monstra světa i za hranice planety Země, poprvé se na scéně objevil King Ghidorah, který se pak během let stal úhlavním nepřítelem Godzilly, a Godzilla samotný byl poprvé v historii oproštěn role veskre záporné, zlovolné entity, a stal se něčím, co dnes nazýváme "antihrdina". Na filmu, který se pokoušel o sci-fi epiku, velkolepé interakce monster a ambiciózní krimi zápletku, se však žel poněkud podepsal nižší rozpočet (není divu, když předchozí díl série, Mothra vs. Godzilla, vyšel v tentýž rok). Vidět je to zejména na chudším množství trikových záběrů a častém vypomáhání si výplňovými dialogy, celkově se úplně nepodařilo přenést kataklyzmický nádech zápletky do vizuální podoby. První kaiju se objevuje až po zhruba půlhodině, a kdo se, navnazen veskrze vážně míněnou prezentací filmu, těší na grandiozní finální souboj, bude zklamán, protože šarvátky monster jsou stvárněny jako rozpustilé taškařice a se seriózním tónem příběhu moc nekorespondují. Ishiro Honda však i přes tyto skutečnosti drží otěže filmu pevně v rukou, nepouští se schématu sci-fi velkofilmu a nenechá Ghidorah, the Three-Headed Monster sklouznout na úroveň přiznaně bláznivých brakových žánrovek, i když výsledek je pak zároveň docela působivý, ale stejně tak i kouzelně naivní.

    • 12.4.2019  12:00

    V mnoha ohledech přelomový moment filmografie Godzilly. První barevný, historicky (při započítání inflace) nejvýdělečnější, a především přinášející do série elementy nadsázky a humoru, které se udržely v podstatě po celou dobu trvání éry "Showa". Což o to, film je to chvílemi opravdu zábavný, trikovými záběry se nešetřilo, tempo děje se nikde moc nezdržuje a snaží se nás co nejrychleji vhodit do centra konfliktu dvou titánských bytostí, hodně se zde parafrázují scény z původního černobílého Konga, Godzilla vypadá asi nejlépe za celou Showa éru, a celkově je ten nadhledem obohacený přístup k tématu na tehdejší dobu svěží a jakýmsi způsobem roztomilý. Problémem nicméně jsou veletoče v tónu příběhu, který se jednou tváří jako naprostá ptákovina, a pak v další scéně se vedou "vědecké" dialogy a řeší se budoucnost Japonska se smrtelnou vážností; a pak také naprostý nedostatek silné příběhové linky, která se dá skutečně shrnout větou "potkají se Kong a Godzilla, a vymlátí ze sebe duši". Nic jiného tu není a pak se to ve scénách, kdy monstrózní protagonisti slezou z obrazovky, docela vleče. Jakoby tehdy Ishiro Honda a společnost Toho úplně netušili, kam chtějí svou ságu o obří radioaktivní nestvůře směrovat, a výsledkem je tento zábavný, ale poněkud nerozhodně se tvářící film. Já jakožto fanoušek poctivé okázalé epiky v kaiju žánru jsem si tenhle díl příliš neoblíbil (byť musím přiznat, že s opakovanými shlédnutími mi s vědomím toho, co čekat, přijde stravitelnější).

    • 17.7.2018  17:20

    Jeden z těch méně známých zástupců slavné vlny padesátkových monster movies, a nutno říci, že zcela po právu. V prvé řadě to vlastně ani monster movie není, jedná se v podstatě o soap operu, ve které obří korovec občas trochu pošoupne běh událostí, ale film by paradoxně fungoval jako celek i bez něho. Za druhé triková stránka v podstatě neexistuje, práce s perspektivou je otřesná a ještěr, který má dosahovat rozměrů větších, než autobus, vypadá povětšinu času přesně jako to, čím reálně je - normálním plazem, strčeným mezi miniatury. Film s názvem "The Giant Gila Monster" je tedy v konečném důsledku spíš průřezem několika dny nudného života mladého automechanika na americkém maloměstě - což většina diváků, která se koukne na plakát a shlédne stylové úvodní titulky s tajemným voiceoverem, asi úplně sledovat nechce. A ti ostatní vlastně také ne. Nuda k ukousání.

    • 5.8.2018  21:22

    Film s kultovním plakátem, který se prezentuje jako monster movie, ale v této poloze v podstatě nefunguje, a paradoxně víc baví ve své druhé poloze, kterou je romantické drama. Kratičká stopáž a sevřenost zápletky v tomto případě dělá divy, v podstatě není kdy se začít nudit...ale to, že nějaký ten Útok dvacetimetrové ženy se koná jen asi v posledních 10 minutách, a je trikově stvárněn povětšinou naprosto otřesně (ta zpětná projekce je šílenost, to jsem ještě neviděl), se odpouští jen těžce. Protože kvůli romantické lince si film s názvem "Attack of the 50 ft. Woman" asi moc lidí nepustí. Přeci jen, spoře oděná, přerostlá, naštvaná Allison Hayes >>> normálně oděná a vzrostlá, ukňouraná Allison Hayes...jen té druhé peklužel dostaneme výrazně více, než té první.

    • 30.3.2019  09:02

    Tenhle film přišel zkrátka příliš brzy a příliš narychlo. Zůstala mu sice síla němé působivosti černobílých destrukčních scén a velmi dobře nasnímaný, animalistický souboj Godzilly s druhým monstrem, Anguirusem; leč vše ostatní, co činilo z původního Gojiry nadčasovou podívanou, zde chybí. Pokus o "dalšího Serizawu" v podobě letce Kobayashiho coby tragické postavy nevyšel, zápletka o tom, že kvůli Godzillovi musí jedna z hlavních postav posunout svatbu, je poněkud úsměvná, a především vyšuměla značná část pochmurné apokalyptičnosti, kterou předešlý díl doslova kypěl (i díky signifikantně chudšímu rozpočtu, viditelně). Godzilla zde vypadá pohuble, a už není nezastavitelná síla přírody, kterou jsme neuvážlivě probudili a která nejde zastavit. Už je z něj jen obří zvíře, které lze odlákat světýlky a zasypat ho lavinou, a tím se ho zbavit. Navíc film jako takový má problémy s tempem, vrchol v podobě masakru v Ósace přijde cca ve 2/3 stopáže, a zbytek už je jen řečnění a antiklimaktický, přehnaně natahovaný finální souboj bez gradace. Plusem budiž alespoň to, že japonská verze je aspoň koherentní, naproti tomu americký "Gigantis the Fire Monster" je sestříhaný tak prapodivně, že místy vůbec nedává smysl. Není se divit, že po mamutím úspěchu Gojiry zaznamenal tento sequel naopak propad, a Král monster tak skončil na sedm let (obrazně i doslova) u ledu. Godzilla Raids Again je totiž po všech stránkách nanejvýš průměrným kaiju filmem.

    • 26.3.2019  17:31
    Godzilla (1954)
    *****

    1954. Rok, kdy přišel král. Král monster. A s ním film, který zásadní měrou definoval nejen kaiju žánr, ale i samotnou charakterovou podstatu filmových monster - to vše naprosto paradoxně, protože je vším, jen ne typickým představitelem svého druhu. Hondův Gojira není opulentní velkolepý disaster movie ani nadšenecká žánrovka pro okrajové publikum. On je horrorové zhmotnění děsu národa, zasaženého ve své době tajemnou a neuchopitelnou ničivou mocí jaderné energie. Temná, apokalyptická obžaloba zneužívání sil, které se nám, lidem, mohou při nesprávné manipulaci vymknout z kontroly a my s nimi nebudeme moci zhola nic dělat. Dobová výpovědní hodnota filmu už je dnes pochopitelná jen teoreticky, působivost a pochmurnost destrukčních scén a tragický osud postavy doktora Serizawy na své síle během roků nic neztratily. Gojira vás nebude v pravém slova smyslu "bavit". Věcný, odtažitý japonský postup odhalování zápletky a léty způsobená ztráta tajemna dokonce mohou některé diváky zpočátku trochu odradit. Syrovost scén útoků na Tokio, podpoředná geniální hudbou a černobílým obrazem, ovšem nevyhnutelně zapůsobí. Absolutní klasika, a to nejen v rámci žánru, nýbrž v rámci filmu jakožto druhu umění.

    • 8.12.2018  11:29
    King Kong (1933)
    *****

    Naprosto přelomová práce trikařského boha Willise O'Briena, která stála (společně se Ztraceným světem z r. 1925) u samotného zrodu žánru, který dnes označujeme jako "monster movie". Ale zároveň ve své podstatě výborně natočený film se super dobrodružným tempem, typickou atmosférou tajemna, bohatou výpravou a opravdu hojně zastoupenými trikovými scénami. Defakto prototyp toho, jak má vypadat ukázkový blockbuster. Klasika, která je milníkem nejen v rámci subžánru a v kategorii zvláštních efektů, ale i v kinematografii jako takové. Zestárlo pouze vědecky nepřesné stvárnění dinosaurů a jiných pravěkých tvorů a (z dnešního pohledu už poněkud úsměvné) vizuální postupy budování napětí a strachu, ve všem ostatním je King Kong z roku 1933 víceméně nadčasový.

1 3 5 6 7 8 následující >>