Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

6 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 18.9.2019  16:40
    Urutoraman Nekusasu (TV seriál) (2004)
    ****

    Dost možná nejosobitější, a rozhodně nejtemnější a nejserióznější série Ultramana, jejímž (nakonec neúspěšným) cílem bylo zpopularizovat franšízu u starších diváků. Zcela pryč je epizodický přístup s novým monstrem v každém díle, daleko větší důraz se klade na rozvoj charakterů postav a vyprávění centrálního příběhu, prolínajícího všemi 39 díly, dokonce ani ten samotný Ultraman zde není hlavním hybatelem dění, ale spíš jen další figurka na šachovnici. Celou dobu mi v hlavě jako ideální popis série běžel vážně míněný hybrid klasického tokusatsu a Men in Black. Povětšinou je tento svěží přístup k tradičnímu tématu atraktivní, ale mysteriózní zápletce po doslova vynikajících prvních 13 epizodách poněkud dojde dech a na pozadí vcelku zdařilých dílčích příběhů a soubojů s nápaditě nadesignovanými monstry se začne přešlapovat na místě. Druhý dech se sice koná, ale z důvodu nízké sledovanosti bylo svého času zrušeno posledních 11 dílů a proto je závěr seriálu kvůli sešívání narychlo poněkud antiklimatický. Tsuburaya Productions zde přeci jen trochu přecenili síly. Ambiciózní, neokoukané pojetí klasického ultramaního příběhu, kterým Nexus i přes dílčí nedostatky je, však přesto zaslouží pochvalu. Koukatelné i pro širší spektrum diváků, za hranicemi skalních kaiju/tokusatsu fanoušků.

    • 17.9.2019  11:32

    Ultraman Story přidává do ultramaní mytologie několik ve své době nových prvků; poprvé například vidíme, jak vypadají mladá léta Ultramanů na jejich domovské planetě, a také debutuje později kultovní kaiju záporák Grand King. Tyto dílčí prvky však nemůžou v žádném případě omlouvat odfláklost celého snímku, který je v dobré polovině stopáže jen sbírkou starých záběrů, použitých v jednotlivých řadách seriálu Ultraman. Recyklování záběrů zde jede opravdu naplno, vlastně jen výplňové scény dialogů a úplně poslední akční scéna s Grand Kingem jsou nově natočeny. V rámci příběhu to sice chvílemi dává smysl, například když Ultraman Taro sleduje v rámci tréninku bojové techniky svých bratrů, ale tento přístup zase dělá naprostý bordel v kontinuitě (nacházíme se v době před událostmi série Ultraman Taro, ale jsou ukazovány momenty z Ultraman Leo a Ultraman 80, které se v dané časové linii ještě vůbec neudály!) a celkově tak nějak vypovídá o velmi ledabylém přístupu k natáčení filmu. Dvě hvězdy tomu dávám jako občas interesantnímu spin-offu Showa Ultramanů, jako samostatný film je to sotva na jednu.

    • 16.9.2019  13:50
    Santa Jaws (2018)
    *

    Spojení vánoční rodinné komedie, sharksploitation a komiksového filmu? No...zní to mnohem lépe a zábavněji, než to reálně je, jak to u podobné nízkorozpočtové soudobé produkce bývá. Dílčí nápady jsou občas až geniální, jako například ryze komiksový prvek s resetováním timeline či záporák v podobě pokryteckého majitele comicshopu, ale jako celek film selhává z mnoha důvodů, jako jsou například povětšinou šíleně křečovitý humor, nefunkčnost rodinné zápletky (aby divákovi záleželo na osudu filmové rodiny, není možné ji prezentovat jako snůšku individuí, která si v lepším případě nerozumí, v tom horším se nesnášejí a nemají potřebu to měnit) a totální nevyužitost žraločího prvku. Jako vážně, komiksový žralok se superschopnostma, ale reálně má jen santovskou čapku na ploutvi a chová se úplně normálně? Jedna z mnoha ukázek toho, že i na natočení "so bad it's good" cheesefestu je potřeba mít nápady a talent.

    • 1.9.2019  10:04

    Žánrově někde mezi orientální fantasy a klasickým kaiju eiga, s maximálním důrazem na epické trikové sekvence (kterých je hodně a jsou náležitě dlouhé, kecá se zde velmi střídmě) a s otevřeným přiznáním, že režisér a scénárista moc nevěděli, jak tyto trikové sekvence slepit do souvislého a smysluplného celku. Bojové a destrukční scény jsou naprosto parádní, ve své době by se dalo říct až hollywoodské kvality, ale vše mezi tím je snůška prapodivných dějových zkratek a oslích můstků, a papírem šustících interakcí neživotných postav. Hyung-rae Shim si tohle však evidentně uvědomoval, a tak tyto pasáže skrouhl co to nejvíce šlo, a tu více, tu méně dává najevo, že mu o nic víc, než o tu akci a efekty nešlo, a prostřednictvím např. babky a plotu, ošetřovatele v zoo nebo amerického ministerstva obrany si z toho a ze sebe sama dělá srandu. Na přiměřené ploše 90 minut to dohromady dává čistý guilty pleasure. Jmenuje se to nakonec Dragon Wars, ne? A jak draků, tak válčení nám tento film dává skutečně houšť.

    • 1.9.2019  09:48

    Naprosto v přesném poměru trefená směs pocty a parodie klasických monster movies z padesátých let, která se nespoléhá jen na ujetý námět, nadsázku, sebeuvědomělost a popkulturní odkazy, ale má také scénář nabitý akcí, solidní herecké obsazení a ucházející technickou kvalitu. Ptákovina, která se ani na okamžik nepokouší tvářit vážně, ale odmítá se spokojit s do jisté míry alibistickým "so bad it's good" přístupem. Nenáročná zábava, díky ratingu vhodná v podstatě pro celou rodinu, ale jejíž vyznění je tím uspokojivější, čím víc máte nakoukáno (nejen) v rámci žánru. Učebnice pro všechny tvůrce monster movies, jak plnohodnotně a kreativně využívat své ústřední záporáky. Dodnes nepřekonaný král pavoučích horrorů a novodobých komediálních "tribute" monstrfilmů obecně.

    • 23.8.2019  12:59

    Padesát let předtím, než MCU přišlo s Infinity War, se o zakončení filmové série velkolepým crossoverem pokusili hoši v Toho. A jakkoliv každý fanoušek Godzilly a kaiju filmů obecně podvědomě cítí, že by snímek s vpravdě gigantickým titulem "Destroy All Monsters" měl zbožňovat, realita je poněkud jiná. Ishiro Honda zde dosti okatě kopíruje dějovou linku z Godzilla vs. Monster Zero a nohy mu podráží i viditelně limitovaný rozpočet, což vede k tomu, že se mu poprvé v rámci godzillí série ne zcela daří vytvořit pocit globálnosti a epičnosti příběhu. Kvalitně udělané (i když stále ochucené jistou dávkou humoru) destrukční a soubojové scény táhly v šedesátých letech a fanoušky táhnou i dnes, laciná a vzhledem k charakteru snímku nezdravě béčková sci-fi zápletka, které chybí atmosféra a spád, musela nudit i v samotné době vzniku filmu. Tohle, King Kong Escapes a především navazující obludnost jménem Godzilla's Revenge, je dozajista nejslabší částí Hondovy filmografie v rámci tokusatsu žánru. Naštěstí se s námi tento velikán v roce 1975 nakonec rozloučil s důstojností a monumentálností...

    • 22.8.2019  16:49

    Buď Ferrantemu a Zieringovi došly po šesti Sharknadech nápady, nebo je to zase jen letmý nástřel, jestli se bláznivý nápad se zombie tsunami chytí a utvoří okolo sebe jakýsi malý kult. Zombie Tidal Wave mi vlastně hodně připomíná úplně první Žraločí tornádo. Pošahaný námět, zběsilé tempo, zřetelný komediální nádech, samozřejmě i nevalné filmařské kvality...ale také značná dávka jakési opatrnosti a neochoty se urvat ze řetězu hned na první dobrou. V žánrovém zařazení celkem správně chybí horror, protože tady nemůže o nějaké napínavé či děsivé atmosféře být ani řeč, Zombie Tidal Wave je ze všeho nejvíc osmdesátkama čpící krvavý akčňák, jen se v něm střílí a mlátí převážně do mrtvol, ne do živých. A jo, je to docela sranda, místy sarkastická, místy správně třeskutě pokleslá, místy roztomile naivní...ale ve srovnání s tím, co všechno tenhle tvůrčí tým magorů dokázal vymyslet se žraloky v cyklónu, taky dosti nesmělá.

    • 22.8.2019  16:38
    Trhlina (2019)
    ***

    V knižní verzi Trhliny fungovalo vyprávění stylem autorovy reprodukce "skutečného" příběhu, který mu pověděl někdo druhý, na výbornou, ale ve filmově podobě je to jedna velká zbytečnost. Jakkoliv už jsem poměrně unaven v poslední době stagnujícími found footage postupy, tak tady by seděly jako prdel na hrnec. Úvod do děje v podobě několikaminutového prologu s voiceoverem, "fakta" ohledně Tríbečské záhady by mohly padnout ústy protagonistů "na kameru", a pak už jen hrát tajemnou, zneklidňující partii uprostřed lesů, ve kterých není úplně vše tak, jak by mělo být. Protože v těchto pasážích filmová Trhlina má něco do sebe. Nejde o žádný ultimátně děsivý horror, u kterého budou i otrlí diváci drkotat zuby a kousat si nehty, ale iracionálno zde zlověstně vystrkuje růžky a solidně nabourává mysl, aniž by bylo potřeba vizuálních kejklí či nějaké propracované mytologie. Peklužel je omáčka okolo poznamenána televizní laciností a podprůměrným herectvím, takže celkový dojem z filmu je poněkud rozpačitý.

    • 22.8.2019  16:18
    Bažináč (TV seriál) (2019)
    ***

    Ambiciózní projekt, který hodně dílčích věcí dělá dobře či vysloveně výborně, ale dojíždí na množství vaty a rozklíženost, způsobenou nečekaným utnutím hned po první sérii. Jako nejzásadnější problém bych viděl asi to, že horrorovo/komiksová stránka seriálu kvalitativně dost výrazně dává na prdel té vztahově "soap operové", ale prostor mají obě zhruba stejný. Takže nedostaneme adekvátní množství geniálně pošahaného Woodruea (Kevin Durand opět vládne), tajemství okolo zesnulé Shawny, příjemně osmdesátkově vyznívajícího Blue Devila, ani dokonce samotného Bažináče, který jakožto ústřední postava seriálu spíš hledá sám sebe a převážne pasivně spojuje všechny příběhy lidí okolo něj. A naopak krizi manželů Sunderlandových (i když pochválit Willa Pattona za labužnicky slizce podaného Averyho je nutné), stereotypní rodinné trable paní šerifky a jeho syna či unylou Crystal Reed v roli doktorky Arcaneové sledujeme častěji, než by bylo milé. Ten koncept jednotlivých, někdy lepších, někdy horších mikropříběhů v rámci každého dílu, a na pozadí se rozvíjejících větších dějových oblouků, které se vzájemně proplétají, je v podstatě ryze komiksový, a dává smysl...ale tady se jednotlivé sešity psaly s vizí ongoing série, a nakonec vyšla jen limitka.

    • 22.8.2019  15:58
    The Ritual (2017)
    ****

    Sevřený a poměrně přímočarý lesní horror, který do temných hvozdů neposílá obligátní pařící teenagery, ale čtveřici chlapů středního věku, smutnících za zemřelým kamarádem. Tímto je od začátku nastolena pochmurná, šedivá atmosféra, která se táhne téměř tři čtvrtiny filmu a pracuje s otřepaným, ale veskrze funkčním přístupem, spoléhajícím na vizuální strohost a strašení neznámem, paranoiou a postupně se rozpadající psychikou jak jednotlivců, tak celé skupiny. V tomto ohledu funguje The Ritual díky kvalitní režii téměř bezchybně, ale podobně jako většině podobně koncipovaných filmů, i jemu poněkud spadne řemen, když se má v závěru celé to záhadné dění rozlousknout. Dočkáme se sice odhalení dle mého geniálně nadesignovaného monstra a také jedné silně zneklidňující scény s "mumiemi", ale ta halucinogenní slasherová honička už je tak trochu nad rámec. Celkově ale velmi příjemné překvapení, hrající na sympaticky oldschoolovou notu bez touhy zavděčit se moderním žánrovým trendům.

    • 12.8.2019  20:57
    Kořist (2019)
    ****

    Aja se po několikaleté pauze k horrorům nevrátil ve stylu, na který jsme od něj byli zvyklí. Crawl není krví nasáklá odpornost pro gorehoundy, ale ve své podstatě středoproudý nature amok horror, na který v dnešní době, kdy jsou horrory v kině trendy záležitostí, půjdou zástupy jakože fanoušků žánru, kteří ale vlastně nechtějí vidět nic extrémního. Je však Crawl špatným, či dokonce nefunkčním filmem? Ani zdaleka! Aja se s tím stále ještě nemaže, pořád umí zatraceně dobře zahustit atmosféru boje o přežití proti hned dvěma silám přírody najednou, a velmi plynule do tohoto námětu zapojuje i osobní konflikty dvou hlavních protagonistů, aby měly dopad na konečné vyústění příběhu, a pouze nenatahovaly stopáž. Pravda, na explicitní násilnosti a krvavosti se sice ubralo, ale vybrané scény dokáží zabolet, fungují survival elementy a v subžánru i celkem netradiční (a skvěle vypointované) lekačky. Škoda jen horšího CGI (v případě stvárnění hurikánu, aligátoři jsou naopak vydaření a docela přesvědčiví), no a ty superhrdinské výkony ústředních postav je v rámci posouvání děje nutné mlčky přejít, s tímhle neúspěšně bojuje naprostá většina horrorových snímků.

    • 19.7.2019  19:41

    Velice zvláštní film. Kombinace westernu a monster movie je netradiční, a naznačuje spíš orientaci ve směru zábavné žánrovky, ale Sedm tváří doktora Lao je chvílemi nečekaně a až nepříjemně seriózní film, na druhou stranu však plný moudrosti. Postupem let se snímek vepsal do paměti především díky maskám a stop motion animaci z dílny Jima Danfortha (jehož lochneská příšera zde může směle konkurovat nejzdařilejším monstrům slavnějšího kolegy Raye Harryhausena) a také kuriózní sedmiroli Tonyho Randalla. Po těchto stránkách vysoká úroveň filmu je v ostrém kontrastu s extrémně papundeklovou výpravou a nepříliš výrazným a výrazně zahraným ansámblem postav. Nejsilněji tak paradoxně vyznívají částečně mrazivé, částečně jímavé dialogy tváří doktora Lao s obyvateli města, ve kterých se skrývají mnohdy silné a dodnes aktuální myšlenky, týkající se rodiny, vztahů, přetvářky, ideálů a obecně způsobu života jako takového. V dnešní době se na tento snímek podívají asi především nadšenci do starých trikových fantasy a monster filmů, a ti budou (otázkou je, jestli pozitivně či negativně) určitě překvapeni, kolik vrstev má a jak je i přes všudypřítomné vtípky ve skutečnosti vážný.

    • 19.7.2019  19:17
    Reptisaurus (TV film) (2009)
    odpad!

    Kde nic, tu nic. Nulový rozpočet a nekvalitní technická stránka byly jasné už při pohledu na název filmu a jméno režiséra, ale Reptisaurus nemá opravdu nic, čím by mohl ospravedlnit svou existenci. Nápady, humor, sebeironie, akce, prostě nic. Jen snůška pavědeckých, militantních a hysterických pseudodialogů, pronášených mizerně obsazenými postavami v nehezkých exteriérech či interiérech, do toho pár minut s Reptisaurem, který řve, vznáší se na místě a protagonisté do něho pálí z pušek, aniž by mu cokoliv udělali. To vše v křečovitě vážném pojetí, které sice k monster movies patří, ale jeho podmínkou je určitá míra kvality. Té Reptisaurus nedosahuje, a zcela selhává i na poli záměrně špatné béčkové zábavy. Ta špatnost totiž po celou dobu sledování vůbec nepůsobí jako záměrná.

    • 19.7.2019  19:02

    Nadšenecký milostný dopis pro Evil Dead, splattery a oldschool horrory obecně, který dělá mnoho věcí správně, nedá se mu upřít snaživost, ale trochu mu chybí vlastní styl a větší dávka rafinovanosti. Největší pochvalu zaslouží poctivě ručně dělané triky a masky, které disponují sympatickým retro nádechem (spojeným s určitou mírou cílené nepřesvědčivosti). Komediální prvky fungují tak napůl, hláškám a vtipným scénám někdy chybí timing, někdy určitá lehkost a údernost, ale zasmát se u Book of Monsters dá - zejména scéna s oživlými trpaslíky do zahrádky je dokonale ujetá. Ze všeho nejvíc pak film dojíždí na špatně poskládaný scénář, který si největší masakr a nejvtipnější pasáže vyplincá někde v půlce, a pak už ztracený dech nikdy pořádně nedožene a ve vážných pasážích, které se snaží rozvíjet mytologii, začne nepříjemně stagnovat. To, co mělo být oddanou poctou Ashovi a Evil Dead, tak chvílemi padá spíš do ranku polozábavných ptákovin typu Stan Against Evil. Mírný nadprůměr, plusová procenta navíc za sexy gotičku, znalou temných umění a ohánějící se hasičskou sekerou, ta byla svým zvráceným způsobem vzrušující.

    • 8.7.2019  17:10

    Homecoming byl těžký průměr, který zvedala nahoru jen prvotřídní řemeslná kvalita, tohle je už téměř trefa do černého. Pryč je pocit, že film nefunguje sám o sobě, ale pouze jako epizoda seriálu, Holland konečně pochopil, jak má postavu Petera Parkera hrát, akce je kvalitnější a velmi dobře je vystižen i samotný Spiderman, jakožto víceméně lokální superhrdina, kterému vlastně voní víc zachraňování babiček před lupiči, než světů před zničením, protože je prostě jen obyčejný teenager s typickými teenage problémy. K tomu se přidává Gyllenhaal s jedním z nejlepších padouchů v rámci celé MCU, a jeho Mysterio je jak moderní a inovativní, tak zhusta odkazující svému komiksovému předobrazu. Jediné, co ten film absolutně nepotřebuje a co jej táhne dolů, je dementní humor ve stylu letních teen komedií. Jako jo, Spiderman byl vždy superhrdina, ke kterému humor seděl, ale tento humor spočíval v společenské neobratnosti a nerdství jeho civilní identity, a v sarkastických hláškách jeho maskované podoby, ne ve formě pitomých audiovizuálních gagů typu focení s kalhotami dole či trapných skečích s jeho zamilovaným tlustým kamarádem. Za to musím dát hvězdu dolů, i přes skvěle vypointované a představivost namáhající potitulkové scény.

    • 8.7.2019  11:15

    Je to možná nepředstavitelné, ale po zhlédnutí The Coming Race si člověk uvědomí, jak bylo první Iron Sky ve vší své absurditě uměřeným a pohromadě držícím filmem. Tady se na nějakou pevnou dějovou kostru a sofistikovanější satiru zcela rezignuje a Vuorensola to do diváka pálí all-in v Sharknado stylu, tzn. dělá si prdel ze všeho a ze všech, a scénář mu slouží jen jako lineární pojítko mezi jednotlivými humornými pasážemi. Totálně přehnaná magořina, která ale (stejně jako jednička) disponuje téměř áčkovým vizuálem a precizním balancováním na hraně sebeparodie a absolutní trapnosti. V jedné chvíli se to se zlomyslným úšklebkem strefuje do nešvarů moderní doby, jako jsou konspirační teorie, závislost na technologiích či sociální sítě, a pak dojde na wrestling akčního hrdiny s trojicí raptorů a akční naháněčku, kdy protagonisté prchají před reptiliánskými verzemi papeže a Bin Ládina v povozu, taženém triceratopsem, zatímco se na ně valí hroutící se umělé slunce. Totální grindhouse (i když nikterak brutální a násilný), který se ani nijak zvlášť nepokouší to skrývat. Každému to nesedne, ale milovníci pokleslé zábavy, která umí ukázat chytrost, ale ve většině případů je záměrně dementní, budou nadšeni.

    • 8.7.2019  11:03
    Ultraman (2004)
    ***

    Tento film měl svého času odstartovat experimentální sérii Ultramanů s názvem "The Ultra N Project", jejíž cílem ve zkratce bylo vtisknout franšíze dospělejší, temnější a sofistikovanější podtóny, a odklonit se od barevné, křiklavé zábavy pro děti a dospívající. Povedlo se to tak napůl a výsledkem je film, který zhruba odpovídá tomu, kdyby Ultramana natočil nějaký průměrný americký béčkař. V kostce - je zde větší důraz na background story Ultramana i nepřátelského kaiju, mnohem více času je věnováno rozvoji vztahů mezi postavami...a v tom inovativnost končí. Základní premisa je hodně podobná první epizodě seriálu Ultraman z roku 1967, jen natočené více západním stylem a říznuté prvky sci-fi horroru (ale s PG ratingem). Ve své podstatě to není nikterak špatný film, jen je (paradoxně) ve své snaze přinést do Ultra Series něco nového zatížen jen další haldou stereotypních klišé ingrediencí, jen poněkud žánrově odlišných. Neurazí, nenadchne.

    • 8.7.2019  10:53
    The Sand (2015)
    ***

    Za málo peněz slušná dávka (byť ne vždy úplně dobré) muziky. Má to sice své rezervy po herecké stránce - což je v případě survivalu, kde má divákovi intenzivně záležet na osudech postav, problém; a režie je z celkového pohledu dosti nenápaditá, filmu chybí naléhavost, bolestivost a silnější čpění bezvýchodnosti situace (což krásně dokázaly ztvárnit například podobné The Ruins). Rozpočet a talent v tomto ohledu zřetelně chybí. V ostatních aspektech je ale potenciál uvěznění na rozpálené pláži a vystavení vlivu horka, kocoviny, paniky a strachu z neznámého a smrtícího tvora využit do takové míry, do jaké to asi maximálně šlo. Boj o život a základní potřeby jako jídlo a tekutiny hraje prim, osobní konflikty jsou upozaděny, dlouhé scény s minimem střihu umocňují napětí a co se týče pořadí postupného umírání postav, dojde i na pár docela nečekaných překvapení. Lépe to v rámci možností dopadnout asi nemohlo a projednou je skutečně dobře, že se tajemné monstrum na obrazovce skoro vůbec neukazuje...spálená kůže, dehydratace a hrozba bolestivé smrti působí na diváka mnohem více zneklidňujícím způsobem, než nepovedená CGI chapadla.

    • 1.7.2019  15:52
    Urutora kyû: Dâku fantajî (TV seriál) (2004)
    ****

    Japonský The Outer Limits. Stejně jako původní Ultra Q z roku 1966, který byl úplně prvním seriálem z dodnes běžící Ultra Series (i když v něm žádný Ultraman vůbec nevystupoval), je i jeho pokračování s podtitulem Dark Fantasy zaměřeno na tajemno, a klasická kaiju eiga v něm není zastoupena skoro vůbec. Z celkového počtu 26 dílů jen ve čtyřech vystupuje nějaké obří monstrum, seriál jako takový jde spíš do mysteriózno-horrorového tónu, převážná většina dílů je když ne vyloženě strašidelných, tak alespoň patřičně temných, a povětšinou s velmi mrazivými pointami. Dojde i na pár komediálně laděných epizod a dokonce i na dojemné momenty (i zde ale závěrečný voiceover v pár větách dovede vyvolat husí kůži). Oproti starému Ultra Q je Dark Fantasy konzistentnější, stylisticky sevřenější a tak nějak víc při zemi, chybí už zmíněné útoky obřích monster, ale i trapnovtipně ujeté epizody "pro děti" a surrealistické snové magořiny, které asi nechápali ani sami Japonci - což seriálu jako takovému sluší. Jen škoda, že ne všechny díly přidávají k finálním pointám i dostatečně silné a přitažlivé příběhy, pročež se ustrnou v poloze dvacetiminutové dialogové vaty, kterou lze rovnou přeskočit až ke konečnému voiceoveru. Celkově ale výborná série, kterou lze doporučit všem milovníkům tajemna, za předpokladu, že jsou ochotni přijmout japonsky metodické a méně emocionální vyprávěcí postupy.

    • 30.6.2019  16:48
    Zoombies 2 (2019)
    ***

    Druhý díl Zoombies, který na sebe v poslední scéně prozradí, že je vlastně prequelem, jedničku v mnohém překonává. Zaprvé lépe využívá možností, které zápletka s infekcí, zombifikující zvířata v zoo, nabízí - zejména úvodních asi 30 minut je úplně božích, nápad použít v rolích vražedných netvorů surikaty, hrabáče a dikobrazy je perfektně ujetý. Zadruhé je mnohem víc sebeuvědomělý, zcela rezignuje na zbytečné rodinné a ochranářské podzápletky, které v takto blatantně pokleslém filmu stejně nemají co dělat. A zatřetí si tu a tam povedeně střílí z žánrových stereotypů (ukecaný zbabělý černoch, krokodýl v kanalizaci, všudypřítomné pavědecké monology pronášené se smrtelnou vážností, atd.) a má přesně tu potřebnou dávku nadsázky, která tak nějak přiměje shovívavě přehlédnout technickou nedokonalost a nízký rozpočet. Plus je zde pro potěchu oka řízným temperamentem a neméně řízným výstřihem vybavená Erica Sturdefant v hlavní roli. Škoda ovšem je, že děj v druhé třetině ztratí tempo, poněkud dojdou nápady a v té chvíli se to celé začne nepříjemně táhnout. Méně rozumování v laboratoři a více zombie zvířecí akce by tomu prospělo. V závěru to pak chytí druhý dech, vrátí se roztomilé surikaty a celá infekce, plodící nemrtvé, je vyřešena v libově ironickém duchu, takovéhle epické a přitom důležité sebeobětování neobsahuje leckterý áčkový hit :D. Tohle je to, co chci od Asylum vídat častěji.

    • 30.6.2019  16:24
    Zoombies (2016)
    **

    Super nápad na béčkový horror, nedostatek super nápadů na to, co do něj vlastně dát. Zoombies je sice sympaticky akční podívaná se slasherovým tempem úbytku postav, ale trpí nedostatkem zapamatovatelných scén. Jako jo, zombie opička, rodící se ve Vetřelčím stylu byla fajn, gorila-wrestler taky a asi nejsrandovnější byla finální scéna ve voliéře, v čele s nemrtvými papoušky metodicky se snažícími rozklovat sklo. Jinak ale zůstal pokleslý potenciál nemrtvých zvířat v zoo hrubě nevyužit. Což je vlastně u produkce Asylum celkem častý jev. Si říkám, jaká je škoda, že tohle studio nezaměstnává jako scénáristy stejné magory jako jsou ti, co jim ty filmy vymýšlejí.

    • 30.6.2019  16:11

    To je ale monstrózní nápad! Kaiju film, ve kterém se na monstra a jejich aktivitu nedíváme, ale posloucháme, jak si o nich lidští protagonisté povídají. Asylum se se svým nejnovějším mockbusterem dokonale trefili do noty kritikům, protože přinášejí ideální protiváhu ke Godzilla: King of the Monsters. Monstra ve svém Monster Islandu totiž skoro vůbec nemají a dialogům mezi postavami je věnována téměř celá stopáž. "Zlý" kaiju, připomínající hvězdici (mimochodem nápaditý design!) se vynoří z hlubin moře a potopí jednu loď, jeho rival (kterému se moc nedaří skrýt, že je inspirován Kongem, Godzillou a Mothrou zároveň) se po probuzení vyhrabe z hory, oba do sebe vrazí, spadnou a po pár minutách explodují. Tolik k monstrům ve filmu s názvem Ostrov monster. Jo, je tu vlastně ještě hejno létajících potvor, které za ty cca dvě minuty screentimu sežerou celé čtyři lidi a shodí jednu helikoptéru, a krom toho, že vypadají jako létající Skullcrawleři ze Skull Islandu, nijak zajímaví nejsou. A Eric Roberts, v další monstrózně špatné roli. Monstrózní nuda, v níž je nedostatek scén s monstry vpravdě monstrózní.

    • 23.6.2019  22:33
    Babadook (2014)
    *****

    Jeden z nejlepších mainstream horrorů poslední pětiletky. Především proto, jak naprosto organicky propojuje klasickou duchařinu s psychologickým dramatem, a přesvědčivě funguje na obou těchto frontách. Horrorová stránka je podepřena sebejistou režií, která táhne hlavní postavy od jednoho děsivého zážitku ke druhému, stupňuje neklid a úpadek duševního zdraví a neuchyluje se přitom k lacinému audiovizuálnímu bubákování; silné herecké výkony Essie Davis a překvapivě i malého Noaha Wisemana zase táhnou zmíněný psychologický aspekt a jejich dobře napsané postavy i přesto, že se chovají občas opravdu DOST otravně, dokáží vzbudit v divákovi náklonnost. Pak už je jedno, jestli pochopíme Babadooka jako skutečnou temnou bytost odjinud, která parazituje na děsech lidí, nebo jen jako metaforickou manifestaci těchto děsů samotných. Důležité je, že film dokáže tyto děsy účinně a intenzivně zprostředkovat, a také, že na úhlu pohledu prožitek z něj nezávisí, vyznění není podřízeno přesnému pochopení závěrečné pointy. Takto důmyslně vystavěný duchařský horror je dnes už víceméně svátek.

    • 23.6.2019  22:14
    Lovec trolů (2010)
    ****

    Jeden z nemnoha těch opravdu originálních, chytrých a nesamoúčelných found footage filmů, kde ruční kamera skutečně slouží samotnému vyprávění a je pro něj klíčová, a není použita jen jako zástěrka špatné trikové stránky a neschopnosti vymyslet dostatečně obsáhlý scénář s návazností jednotlivých pasáží. Ovredal téměř dokonale dokázal skloubit atmosférickou pochmurnost norské přírody s leckdy velmi ironickým náhledem na tradiční norskou mytologii a tematiku konspiračních teorií a výsledkem je uvědoměle přihlouplý, ale nikdy ne trapný a ve scénách s trolly patřičně mrazivý pseudo-dokument, ve kterém vám sice bude úplně jedno, co se stane s anonymními lidskými aktéry příběhu, ale jehož mysteriózní linka vás udrží ve zvědavosti až do konce. Byť, nutno podotknout, režisérův cit pro tempo a gradaci děje zde úplně prokázán nebyl.

    • 23.6.2019  15:46

    Završení Ultraman Cosmos ságy (tedy do doby, než plně rozvinul koncept Ultraman multiverza) v duchu, který je poněkud odlišný od toho, co nabízel seriál a první dva filmy. Spíše se zde recyklují prvky ze série Ultraman Gaia (rivalita dvou Ultramanů, z nichž jeden chrání lidstvo a druhý zemi; povstání monster ze Země proti mimozemskému ataku, etc.) a poněkolikáté se v rámci franšízy opakuje dějový element o lidstvu jako potenciálně nebezpečné rase, která by v rámci udržení intergalaktického míru měla být preventivně zničena. Originalita nula nula nic, ale soubojů chlápků v kostýmech oblud je zde požehnaně, dokáže to vytvořit slušně funkční katastrofickou atmosféru a z ní plynoucí dojemné momenty, trikovými záběry se nešetří a přiměřená stopáž vede k minimálnímu zdržování prázdnými dialogovými scénami. Jako závěr série Ultraman Cosmos to funguje obstojně, i když formát finálního trojdílu by tomu slušel ještě lépe.

    • 23.6.2019  15:35

    Průměrný a ničím nevýjimečný celovečerák s Ultramanem Cosmosem, na který se ale docela dobře kouká díky hojně zastoupené akci. Pokud jste předtím neviděli seriál, který tomuto filmu dějově předchází, nedojdou vám některé souvislosti a nepochopíte některé vztahy mezi postavami, ale kolem a kolem znalost seriálu ke sledování The Blue Planet není potřeba. Jinak se jedná o velmi stereotypní kaiju eiga se všemi typickými dějovými rekvizitami - zlí mimozemští dobyvatelé, vyspělé národy žijící skrytě v hlubinách země, souboje "hodných" pozemských a "zlých" vesmírných monster, japonský patos všude okolo. Dojde i na obligátní deus ex machina moment v podobě intervence druhého, nového Ultramana. Ale co už, vypadá to hezky, je to v rámci žánru zábava, design záporáckého monstra je úžasný a závěrečný souboj s ním, odehrávající se v temnotě, je úplně něco jiného, než na co jsme v UItra Series zvyklí. Slabší tři hvězdy, stále se ovšem držím názoru, že formát dvacetiminutových epizod s občasným dvou- až trojdílem Ultramanům sedí lépe.

    • 11.6.2019  11:31
    Urutoraman Kosumosu (TV seriál) (2001)
    **

    Sérií Ultraman Cosmos se po několika letech experimentování franšíza vrátila na začátek. Tato 65 dílů trvající řada (vůbec nejdelší v historii) se vydatně ohlíží zpět k Ultramanům ze šedesátek a sedmdesátek jak designy monster a zápletkami některých dílů, tak také na menší děti zaměřenou stylizací. Pozitivem je, že to už není tak příšerně infantilní, přiblblé a zahlcené rozmazlenými dětskými protagonisty, jako byli např. Ultraman Taro nebo některé díly Ultramana Ace či Ultramana 80. V rámci bloku ranních víkendových pořadů pro děcka vlastně naprosto v pořádku, díky nenásilnosti, pozitivnímu nádechu, barevnosti a nepříliš nadoraz tlačeným poučným myšlenkám. Nicméně sledování v kuse, díl po dílu, je díky velkému počtu dílů, banalitě a okoukanosti dějových oblouků, recyklaci nápadů a minimální kontinuitě celkem boj. Klasické tokusatsu efekty navíc výrazně ustoupily levné CGI a to už zkrátka není ono. Doporučeno jen die hard fandům, co chtějí vidět všechny Ultra Series, nebo rodičům pro zasvěcení ratolestí do svého fandomu způsobem, který pro ně bude pochopitelný, nenudící a nepříliš temný či bojovný.

    • 10.6.2019  16:29

    No, řeči stranou, přítomnost ohyzdného a trapného mláděte Godzilly v tomto filmu se nedá ničím omluvit. Scény s ním nejsou vtipné, nejsou roztomilé a nejsou ani moc dojemné (i v závěru je vám líto spíš dospělého Godzilly, než toho přerostlého brumlajícího pulce), a podle mě to tak musí působit i na dětského diváka. A to je celkem škoda, protože jinak je Son of Godzilla docela zábavným prosluněným dobrodružstvím, které sice opětovně postrádá většinu osudové epiky, kterou uměl svým filmům vtisknout Honda, ale má fajn béčkovou zápletku a místy opravdu skvěle provedené triky, zejména loutkově rozpohybovaný obří pavouk Kumonga je úžasný. Godzilla se v druhé půlce šedesátek už definitivně usadil v pozici antropomorfního srandisty a až na pár výjimek v ní až do konce éry Showa zůstal. Nutno však dodat, že pod Fukudovým dohledem měla jeho dobrodružství vždy jistou sympatickou pokleslou poetiku a solidní úroveň zábavnosti. Son of Godzilla není výjimkou, byť je fanoušky často zatracován kvůli tomu, že uvedl na scénu nepopulárního Minillu.

    • 1.6.2019  17:46

    King of the Monsters bude pro běžného diváka jen dalším obřím, natrikovaným blockbusterem, který se od řady jiných bude lišit snad jen tím, že vynechává humor a nadsázku, a sází na staromilsky působící pochmurnou serióznost. Takže z tohoto úhlu pohledu vlastně rozumím rozpačitým reakcím. Že má někdo problém s tím, když film, mezi jehož základní a explicitně zmiňované motivy patří insignifikantnost lidstva ve srovnání s obřími netvory, potažmo Zemí jako celkem, nemá silné lidské postavy, tomu už rozumím méně...ale naprosto rozumím tomu, co chtěl Dougherty svým pojetím filmu říct. Nic. Zhola nic. Položil se do role obtloustlého chlapečka v nerdovském tričku, který právě od rodičů dostal prachy na všechny své vysněné kaiju hračky, koupil si je a konečně si s nimi může pohrát dle vlastní fantazie. A všem těm, kteří kdy alespoň částečně měli podobné sny, tyto své fantazie ukázal. Fanservis jak hovado a splněný sen všech, co žerou japonské kaiju filmy a představovali si, jak by mohly vypadat natočené za velké prachy v hollywoodských studiích. Takhle, přesně takhle. Nic víc v tom není. Hodně monster, hodně easter eggů, apokalyptická atmosféra, banální zápletka opřená o jednoduchý scénář. Prostě "jen" monster movie, bez snahy o přidanou hodnotu či inovaci. Pravdou je, že osobitostí se Dougherty nevyrovná Edwardsowi, Vogt-Robertsovi ani Del Torovi, ale veškerou tou monumentální pompézností v takřka dokonalém CGI provedení pochyby stejně sfoukne stranou. Watanabe, Farmiga, Dance a ostatní jsou nedůležití, hlavními hvězdami jsou Godzilla a Ghidorah. A ti podávají jedny z nejlepších výkonů své kariéry, Ghidorah dokonce ten úplně nejlepší.

    • 31.5.2019  12:09

    Přesně chápu, proč Akerlund tímhle filmem nasral všechny trve norwegian black metal uctívače. Na místo oslavy svébytného hudebního subžánru a jeho zakladatelů se jedná o boření temných mýtů, nekompromisně jízlivou dekonstrukci ikon a jejich odhalení v podobě, která je dost pravděpodobně velmi blízká realitě - tedy vypatlané omladiny, kterým ta hudba vlezla na mozek víc, než je zdrávo. Vlastně jediné, co mi (vyjma poněkud přefouklé stopáže) na Lords of Chaos vadilo, byl minimální důraz na black metal jako takový a podtrhnutí toho, že jakkoliv její autoři si status kultovních postav nezaslouží, tak právě jejich tvorba trvanlivost a sílu má. Vše ostatní je podáno víc než dobře a na historické nepřesnosti nemá smysl žehrat, Akerlund se od polohy filmu coby doslovného biopicu distancuje hned úvodním titulkem. A především - Lords of Chaos jsou natočeni špinavě, nelíbivě, obsahují upřímně děsivé momenty (vše s Deadem), obrazy extrémního násilí a posedlosti ideologií, ale zároveň z nich srší pozérství, jakási primitivní tupost a obhroublost. To vše obaleno nadsázkou, která ale chvílemi hodně rychle nadsázkou být přestává. To je ve své podstatě hodně trefný odraz esence devadesátkového norského blacku.