neo93

Venkovský život v obraze režiséra Miroslava Krobota, jenž nám zobrazuje několik postav, které si žijí svůj všedně nudný život. Hospodská Maruna usiluje skoro o všechny muže, kteří mají alespoň trochu o ni zájem, zatímco její sestra Jaruna se zase stará o jejich matku. Myslivec a starosta v jedné osobě Jura, se marně snaží dostavět dům a přitom být stále nablízku Maruně. Prostý Olin, ministrant a kostelník se pokouší rovněž navázat vážný vztah s Marunou, do které je zamilovaný. Dva obyčejní chlápkové Balin a Laďa se nejraději užívají u douška piva v hostinci provozovaný právě Marunou, podobně jako Laďova stará (tak je po celou dobu opravdu oslovována), která je věčně opitá. To je asi to podstatné, co se dozvídáme o hlavních postavách. Mimo to ještě sledujeme na začátku úmrtí a pohřeb místní hraběnky, který ovšem příliš nerozhýbe místní život, krom jednoho. Hlavní problém filmu je v tom, že nenabízí hlavní nosný příběh, který by dokázal více diváka zaujmout a přikovat k obrazovce. Příliš to nezachraňují ani přední čeští herci. A použití tamního dialektu, který obsahuje samozřejmě také spoustu vulgarismů tomu také moc nepomáhá. Nebylo to tak hrozné, film nabízí i třeba vtipné či tragikomické situace, ale celkově je toho prostě málo.

Druhá řada atraktivního seriálu točícího se kolem anglického fotbalového týmu AFC Richmond a jeho všech aktérů, zejména pak hlavního kouče svérázného Teda Lassa. Ten se hned na začátku nové série musí vyrovnávat s nečekaným vyhořením jednoho hráče, konkrétně s Danim.  Jako možná pomoc pro Daniho přichází do týmu psychoterapeutka doktorka Fieldstoneová. Když ho doktorka až překvapivě rychle vyléčí, dostává doktorka příležitost zlepšit stav všech hráčů a proto zůstává, načež se nakonec pomalu stává členem týmu, třebaže se to úplně nezamlouvá právě Tedovi. Dalším problémem pro celý tým je zase příchod staronového hráče, který se znovu připojuje k jejich klubu. Sledujeme také novou roli bývalého kapitána AFC Richmond, Roye Kenta, který již pověsil kopačky své profesionální kariéry na hřebík. Nyní ho vidíme v podobě fotbalového analytika pro zápasy Sky Sports. Ani v nové řadě se nezapomíná na různé vztahy mezi jednotlivými postavami, ať už je to komplikovaný vztah mezi Royem a Keeley nebo třeba randění majitelky klubu Rebeccy s neznámým ctitelem. Co by to bylo za seriál o anglickém fotbalu, kdyby v něm chyběla samotná hra či tréninky. V této sérii vidíme především pohárové zápasy v FA Cupu, když se podceňovaný Richmond probojuje až do semifinále poháru. Určitý prostor dostávají také asistenti trenéra, Nathan nebo Beard, jemuž je věnována dokonce jedna celá neobvyklá epizoda. Je toho opravdu spoustu, čím se seriál zabývá, tentokráte se nám otevře i samotný Ted Lasso a my nahlédneme do jeho osobních problémů, které se skrývají za jeho téměř vždy optimistickou náladou, zejména v závěru nové série. I druhá řada si mě získala a moc rád se podívám i na třetí řadu, které se snad dočkáme.

Svérázný režisér Wes Anderson znovu v akci. A opět dokazuje, čím je právě on tak výjimečný. V první řadě musím zmínit, že si nedovedu moc představit, že na jeho nový film jde někdo, kdo v životě neviděl žádný jeho snímek. Pro takového diváka to musí být velmi zvláštní podívaná. Takových bych řekl, že bude ale minimum. Naopak většinu publika budou tvořit především fanoušci tohoto originálního autora, tak jako v mém případě. A ti budou naprosto nadšeni, jelikož Anderson zase překonává sám sebe. Jeho hravý, absurdní, zábavný a vizuálně mistrovský filmový projev dosahuje maxima. Nápomocnou ruku mu znovu podávají osvědčené herecké hvězdy první velikosti, tak i pro něj nová herecká esa. A že se jich na platně spoustu objeví, třeba jen v menších rolích, je skvělé. Příběh mi sice přišel, že občas pokulhává, třeba i tím, že více nepropojuje jednotlivé tři povídky, na druhou stranu jejich žánrová různorodost je velká a přesto kvalitativně téměř stejná. Už jsem si zvykl, že u Wesových filmů nejde zcela pochopit a pojmout všechny detaily, myšlenky ani odkazy na první zhlédnutí, tudíž další projekce je nutností. Proto hodnotím, jak hodnotím a nechávám si otevřené vrátka pro plné hodnocení.

Něco na tom korejském seriálu od Netflixu, přeci jen bude. A musím uznat, že Squid Game své nezpochybnitelné kvality rozhodně má. A není to pouze o brutalitě a násilí, ačkoli dané prvky jsou velmi výrazné a mohou někoho odradit od sledování. To by ale byla velká škoda, jelikož seriál toho nabízí mnohem víc. Třeba je ty samotné originální hry, které sice pokaždé vlastně skončí stejně pro zúčastněné, resp. poražené, i přesto jsou velmi atraktivní. Jen takové obyčejné přetahovaní lanem dostává úplně jiný rozměr, za mě jeden z nejlepších úkolů i epizod. Vůbec výprava a celkové ztvárnění, jak prostředí či jednotlivých her, je prvotřídní. Docela jsem si také oblíbil hlavního hrdinu, který je sice poněkud jednoduší, ale vůbec to nevadí, jelikož je i tak tím správným průvodcem na cestě za až nepředstavitelnou výhrou pro zadlužené soutěžící. Jsou tu však i další výrazné postavy, jejichž charaktery jsou vyobrazeny skvělým způsobem, a to třeba tím, jak se různě vyvíjejí. Díky tomu sledujeme veškeré jejich počínání se zatajeným dechem, zvláště u některých her. Ať už se jedná o zmíněné přetahování nebo např. u hry s kuličkami, které je zase jednoznačně nejemociálnější pasáží v celém seriálu. Trošku zamrzí poslední díl, který snižuje hodnocení dolů. I tak je jasné, proč byl, resp. možná pořád je seriál tak populární.

Výborný britský snímek, který mě přesně sedl do nálady. Netradiční válečné drama, které těží ze zajímavého a napínavého příběhu odehrávající se během druhé světové války. V roce 1943 Německo pomalu zjišťuje, že vyhrát válku bude už velmi těžké. A proto Adolfa Hitlera napadají různé myšlenky. Třeba unést britského premiéra Winstona Churchilla do Berlína. To, co se na začátku jeví jako pouhý teoretický plán, se postupně změní na reálnou misi, kterou chtějí nacisté podniknout. Je nutno zmínit, že nápad ohledně násilného odvlečení Churchilla není úplná fikce, jelikož němci měli nějaký úmysl, který se týkal onoho činu, jen ale nebyl nikdy proveden. Jakkoli se tato událost vůbec neodehrála, nic nebrání tomu, aby se ve filmu uskutečnila a povedla. A musím říct, že se ve filmu hodně podařila a po celou dobu jsem u osnování únosu na čelního představitele britské vlády, dost bavil. Velkou zásluhu na tom mají herci, kteří hrají dané postavy. Robert Duvall jako rozhodný Radl, velící důstojník celé akce, který vybírá členy týmu a má plnou podporu a moc přímo od Vůdce, Donald Sutherland v roli Liama Devlina, mazaného špiona, jenž se infiltruje na britském území a všechno připraví pro seskok parašutistů, tak zejména Michael Caine, který si zahrál inteligentního a tvrdého plukovníka Kurta Steinera, který zase šéfuje komandu, které má splnit daný úkol. Dlouho se mi nestalo, že bych fandil vlastně zaporákům a s napětím čekal, jak jejich mise dopadne. A jak dopadne, na to se musíte podívat sami. Za mě výtečně neobvyklý válečný snímek, který mě v závěru překvapil akcí, tak i pointou a tudíž dám klidně za plný počet.

Denis Villeneuve a jeho epický velkofilm. To je Duna. Je velice dobře znát, že Villeneuve již má za sebou úspěšné blockbustery jako třeba dvojku Sicaria, Příchozí nebo naposledy Blade Runner 2049. To samé jako se svými předchozími filmy se snaží i s Dunou. A za mě, se mu to nakonec docela povedlo. Ale nebylo to vůbec snadné. Jelikož sází především v první polovině snímku až příliš na epičnost díla. Sledujeme obrovské vojska, mohutné stroje a plavidla, silné a vznešené vládce různých ras. Pozorujeme opulentní scény různorodých planet, krajin a prostředí. A aby toho nebylo málo, do toho všeho duní uhrančivá hudba od mistra Hanse Zimmera, která naplno evokuje velkolepost filmu.  Audio-vizuální stránka Duny je jednoduše šitá přímo na velké plátno kina, což je moc dobře, jelikož se na to skvěle dívá a úchvatně poslouchá. Jen mi to přišlo až zbytečně na efekt. A zároveň se tím dost zastiňuje samotný příběh, který úplně nevtáhne, nelze se tak lehce napojit na postavy, zejména pokud divák vůbec nezná obsahově knižní předlohu od Franka Herberta, podobně jako já. Teprve v poslední třetině, až když Villeneuve ubere na výpravnosti, přidá na akci a zaměří se více na postavy, především na hlavního hrdinu, Paula Atreidese, který se má stát vytouženým zachráncem planety Arrakis a jeho domorodých obyvatel, začne film být tím pravým dílem, které si všichni zapamatují. Rozhodně závěrečná část pro mne byla po všech stránkách mnohem lepší, než první polovina filmu, která se chvilkami docela táhla, ačkoli bylo na co se koukat. Duna je určitě výtečným sci-fi snímkem, o kterém ještě uslyšíme a to v návaznosti především s pokračováním, na které se těším už teď. Jako úvodní díl knižní série, který má nalákat na další filmy, výborné.

Velmi povedené a důstojné zakončení Daniela Craige v bondovské sérii. Možná to mohlo být ještě o chlup lepší, ale i tak výsledek stojí za to a pro každého fanouška agent 007 jasná záležitost. Pro začátek musím uvést, že podívat se na těsně před zhlédnutím nové bondovky na tu předcházející, tedy Spectre, byl skutečně výborný nápad. Bez tohoto zhlédnutí, bych si rozhodně Není čas zemřít tak neužil, jelikož se z minulého snímku hodně bere a odkazuje se na něj, především v první polovině. Možná i díky tomu se mi první část filmu mnohem více líbila než ta druhá polovina. Nevím úplně proč, ale s nástupem hlavního záporáka Safina v podání Rami Maleka klesá snímek v kvalitě poněkud dolů. Možná proto, že se mi Safin jednoduše nezamlouval jako úhlavní sok Jamese Bonda. Sice to je vlastně klasický šílenec, který prostě chce zlikvidovat každého, kdo se mu znelíbí, tzn. celý svět, ale přesto nemá takové charisma jako třeba Blofield, jehož si opět zahrál Christopher Waltz, který má ve filmu sice krátké, ale o to působivé cameo. Jinak je to vlastně typická, i když i trochu jiná bondovka než předchozí. Stejná v akčních scénách, které se odehrávají na různých místech a jsou znovu skvělé, kdy Bond kosí jednoho nepřítele za druhým i za pomoci svých moderních vychytávek. Na druhou stranu je tu rovněž spoustu dialogů a jednotlivých sekvencí s Madeline a její dcerou, které jsou docela netradiční a cílí dost na emoce diváků. Dost zmiňovaná stopáž filmu, která je vůbec nejdelší v celé historii, mi nevadila, protože film hezky odcípá a dobře se na něj celkově dívá, ačkoli závěr už je malinko více natahovaný, než by bylo zdrávo. I přes některé drobnosti, Není čas zemřít je skvělým bondovským filmem, který náležitě ukončuje jednu éru Daniela Craiga. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kdo ho v roli britského špiona MI-6 nahradí a jakým směrem se bude celá série dále vyvíjet.

Dokonalý film. Strašně dlouho jsem ho už neviděl, o to více jsem si ho ale užil. Především je to zásluhou oscarového Denzela Washingtona, který je v roli Alonza famózní. Tvrdý a nekompromisní detektiv Alonzo z protidrogového oddělení v Los Angeles ukazuje prohnilý svět drog svému novému mladému kolegovi, policistovi Jakeovi v podání Ethana Hawke. A dává mu vybrat, buď se stane stejně neústupným člověkem, který klidně překračuje hranice zákona jako to dělá on nebo nemá v tomto drsném prostředí, co pohledávat. Ačkoli je hlavní děj filmu vlastně docela banální, v tom, že sledujeme zkušeného muže, který zaučuje nováčka, neskutečně jsem se u něj bavil, jelikož nabízí spoustu skvělých scén. Je to i díky zmíněné dvojici, zejména pak kvůli Washingtonovi. Jeho převtělení do Alonsa, který svými neortodoxními a nelítostnými metodami šokuje Jake, je mistrovské. Přispívá k tomu i samotné zobrazení krutého světa, ve kterém velice rychle schytáte kulku ani se nenadějete. Za mě rozhodně výborný kriminální thriller, který si zase někdy moc rád zopakuji v originálním znění s titulky.

Skvěle natočený a napsaný film od Camerona Crowe. Na snímku je velice dobře znát, jak si režisér a scénárista v jedné podobě, vyhrál s celým filmem. A není vlastně divu, když byl sám v mládí reportérem proslulého časopisu Rolling Stone. Vypráví příběh 15letého kluka Williama, který poté, co mu jeho sestra přenechá desky slavných rockových skupin, jelikož odjíždí z domova, doslova propadne rokenrolu. Ovšem nestává se z něj další hudební hvězda, ale novinář a pisatel do magazínu Creem, který se zaměřuje právě na daný styl hudby. Když se navíc svými znalostmi a vášní pro muziku dostane až na koncert skupiny Black Sabbath, díky kapele Stillwater, dostává nabídku, která se neodmítá. Má se vydat na turné právě se Stillwater a napsat o nich článek do Rolling Stone. I přes velkou nelibost své úzkostlivé a přísné matky, nakonec odjíždí na cestu po Americe, kde na něj čeká především sex, drogy a rock´n´roll. Příjemně mě překvapilo, že film není jen o zmíněných věcech, ale zaobírá se především jinými tématy. Ukazuje dění uvnitř kapely, na propojení s fanoušky, na komplikovaný vztah mezi skupinou a novinářem, který má náročný úkol, přenést jejich slova do objektivní reportáže. Samozřejmě se ani nezapomíná na to, že sledujeme mladého autora, jenž musí ještě poslouchat svou starostlivou matku, kterou dokonale ztvárnila Frances McDormand. Také představitel hlavní role Patrick Fugit, zvládl svoji postavu na výbornou. A nesmím opomenout ani velice přitažlivou Kate Hudson, která jako Penny Lane motá hlavy snad úplně všem. Hodně přívětivý snímek, který má navrch i díky nesmírně povedenému soundtracku.

Již třetí řada výtečného seriálu točící se kolem karate. A nová série začíná přesně tam, kde skončila ta minulá se všemi starými známými. Po hromadné školní rvačce, Miguel zůstává ležet v nemocnici a bojuje o život, zatímco jeho sensei Johny se jako obvykle utápí v alkoholu. Soupeř Miguela v bitce Robby mizí a nikdo neví, kde je a Daniel LaRusso se ho naopak snaží ze všech sil najít. Takový je dějový úvod třetí řady, který se ovšem postupně mění do očekávaného průběhu, kdy vidíme pokračující boj mezi dvěma znepřátelenými kluby karate a to Cobra Kai a Miyagi-Do. V tomto zápolení má zásadní vliv nový trenér Cobra Kai, tvrdý John Kreese. Je moc dobře, že tvůrci vrátili postavu Kresse, který je tím správným záporákem v seriálu. Na druhou stranu se také pohlédneme do jeho minulosti, zejména do války ve Vietnamu, kde zjistíme, že vždycky nebyl takovým drsňákem jako v současnosti. Mezitím také sledujeme problémy Danielovy firmy s automobily a jeho cestu do Japonska, kde se zase potkává s lidmi s minulosti. Celá tato část v zemi zacházejícího slunce se mi dost líbila, i když se v ní vlastně jen vzpomíná na minulé časy. Nezapomíná se ani na samotné karate a souboje, kterých sice není příliš moc, ale závěr řady vše vynahradí. Budu očekávat nadcházející řadu, ve které se můžeme těšit na nový turnaj All Valley Karate a další střet nenáviděných nepřátel.