neo93

Bezchybné dílo pana režiséra Martina Scorsese. Neviděl jsem sice každý jeho snímek, ale i tak budu teď považovat Casino za jeho nejlepší kousek. To jaký způsobem dokázal vystavět tento příběhový opus je obdivuhodné. A přitom hned na začátku, vnutí divákovi myšlenku, že ví, jak ústřední hrdina skončí. Takto rozběhnout celou naraci je velice odvážný krok, to si může dovolit pouze mistr a tím Scorsese bezesporu je. Naprosto mě pohltil právě samotný děj filmu, který je vyprávěn pomocí dvou hlavních postav, že jsem místy nedokázal sledovat vše ostatní. Rozhodně to nepůsobí rušivě, naopak se jedná o výborný nápad, který pomáhá k intenzivnějšímu prožívání příběhu. K tomu samozřejmě velkou měrou přispívá skvělé obsazení. Robert de Niro jako neomylný a tvrdý hráč Sam Rothstein, který se vyšplhá až na šéfa kasina, Joe Pesci v roli nemilosrdného a nevyzpytatelného mafiána Nicka nebo Sharon Stone představující božsky krásnou, ovšem prolhanou a závislou Ginger. Ovšem v první řadě to je o Scorsesim a jeho filmu, který výtečně natočil. Další zhlédnutí je nutností.

Úžasný film. Další ze snímků, na které je radost pohledět. Takové jsou stvořeny pro velké plátno. A Le Mans '66 je toho právě důkazem. Nabízí nám toho tolik, že jedno zhlédnutí je málo. Dechberoucí závodění, ve kterém je naprosto cítit vůni motorů a touhu zvítězit za jakoukoli cenu. Krásu oněch sportovních vozů, především pak Fordu GT 40, do kterého se chcete posadit a zažít ten neskutečný adrenalin při jeho jízdě, třebaže nejste motoristický fanoušek a neznáte každou součástku, nevíte, jak funguje ani kde ji najít. Pevné a nepřekonatelné přátelství dvou mužů, dvou skutečných postav, automobilových nadšenců Kena Milese a Carrola Shelbyho, kteří společně vytvořili něco, co by nikdo nečekal. Rivalství dvou proslulých značek, Ford a Ferrari, které touží po jediném, slávě a moci. Napětí i vtip, radost i smutek. Všechno, co chcete od filmu na jednom místě.

Otakar Vávra a jeho mistrovské dílo podle románu Václava Kaplického. Jiným způsobem nejde snímek ve zkratce popsat. Hned od prvních minut nás režisér zcela vtahuje do svého filmu. Ženy jako nástroje ďábla. Inkviziční tribunál jako nejvyšší moc, jenž postupně obviní všechny, kteří ji přijdou pod ruku. Děsivé, mučivé praktiky, které donutí každého se přiznat. Narůstající touha předsedajícího soudce po veškerém majetku odsouzených. Impozantní hudba Jiřího Srnky, velkolepá výprava, znamenité herecké výkony, to vše na té nejlepší úrovni. Velmi temné, depresivní a těžko stravitelné zpracování, které musí zanechat hlubokou stopu v každém, kdo má v sobě alespoň trochu citu. Zvláště, když si vezmeme, že takové vykonstruované procesy se nestaly jen někdy dávno v minulosti, přesněji v 16-17 století, ale v 50. letech minulého století, což u není zas až tak dávno a k čemuž film také jasně odkazuje.

Milá, lehká a oddechová komedie, která ničím neurazí, ovšem ani nepřekvapí. Taková je Tátova volha. Je to film, u něhož se cítíte dobře, zároveň však tušíte, že více asi nedostanete. Potěší výkon obou hlavních představitelek, především pak Elišky Balzerové v roli matky, manželky, resp. vdovy, která jednoznačně předčí svou filmovou dceru, jenž má právě po chemoterapii v podání Tatiany Dykové, tak i dalších vedlejších postav. Příjemný road-movie, který sází nejen na ústřední dvojici, ale rovněž na ojedinělý vůz GAZ 21 nesoucí název Volha.

Skvělý film. Velice hezky se na něj dívá. A to díky příběhu, třebaže nemá přesně vedenou dějovou linku, ale "pouze" nám ukazuje průřez životní cesty Adaline, ženy, která po automobilové nehodě nestárne a zůstává stále stejně krásná. Jenže tím, že není ani o chloupek starší v dalších dnech, týdnech, měsících a letech svého života, má jen problémy. A to nejen s totožností, díky čemuž musí neustále cestovat a vytvářet si nelegálně novou identitu, ale rovněž s tím, že se nechce s nikým příliš seznamovat a více se sbližovat, což má za následek sice pestrý, ale osamělý život. A druhou podstatnou zásluhu na snímku má samozřejmě herečka Blake Lively, která výborně ztvárnila Adaline. Nejenže po celou dobu vypadala neskutečně úchvatně, ale dokázala prodat i svůj herecký talent. Velmi intenzivní romantické drama, které pro mě nemá daleko k plnému hodnocení. To si ponechám třeba po dalším zhlédnutí.

Úžasný snímek. Obdivuhodné, jak dokázal režisér a scénárista v jedné osobě, skloubit do příběhu mladou dívku a nájemného zabijáka, právě takovým způsobem, jakým to udělal. A zároveň, na jejich vztahu této nesourodé dvojice postavit celý film. Nesmírně vyspělá, okouzlující a svůdná již tak v mladém věku Natalie Portman a prostý profesionál Jean Reno, který je čím dále více starostlivější. Už jen sledovat jejich vyvíjející se vztah, jenž se mění z přátelského až na skoro milenecký, je výjimečné. Ale aby to nebyla taková idylka, je tu Gary Oldman jako psychopatický a zkorumpovaný policista, který se postará o značný rozruch. Výborné akční scény, excelentní herecké výkony, zvláště Portman, ačkoli Oldman příliš nezaostává, tak i výtečná režie. Určitě pro mě ten nejlepší film od Luca Bessona.

Velmi povedené pokračovaní o jednom napraveném záporákovi. Když jednoho dne dobrácký nešika Ralf zničí Vanalopce, své kamarádce, volant od jejího super auta, ve snaze ji trochu okořenit, pro ni trochu už nudné závodění ve hře Cukrkáry, musejí se společně vydat do neznámého a zakázaného místa s názvem internet pro poslední volant, který existuje, jelikož bez něho nebude již nikdy moci závodit a tudíž ztratí smysl svého života. A bude to pro ně víc než obtížný úkol. Zajímavý nápad poslat tyto dvě postavičky z herních automatů, do světa neomezených možností. Celé prostředí internetu je skvěle zpracováno, od reklam, resp. spamů, dopravního spojení na jednotlivé stránky, uživatelských avatarů a jejich následných reakcí ve skutečném světě, darknetu tak i samotných webů, především těch gigantických, které navštívíme jako je E-bay nebo BuzzTube, což je variace na Youtube. Zejména se ale jedná dobrodužnou jízdu (třeba závod mezi Vanalopkou a Shank by se neztratil v žádném akčním filmu) s notnou dávkou humoru, ve které ovšem musí obstát přátelství mezi Ralfem a Vannalopkou. Mimo jiné také potěší všemožné odkazy na různé filmy či přímo disneyovské princezny a ta z jiného studia (Merida). A skvělé finále, jen podtrhuje celý vydařený snímek.

Tak to jsem čekal přeci jen více od tohoto filmu. Ukázka na Zlatý podraz mě docela zaujala, zvláště když snímek má pojednávat o československých mistrech Evropy v basketbalu v roce 1946, potažmo tehdejší těžké době od nějakých 40. až po 50. léta minulého století. Jenže film se jednoduše příliš nevěnuje ani jednomu. Ani samotné košíkované ani našim reprezentantům, kteří vybojují zlatou medaili. Jednak se s postavami ještě ani málem neseznámíme a už jsme s nimi na mistrovství a jednak hned poté sledujeme jejich první zápas proti domácímu Švýcarsku a vzápětí už i finále, ve kterém porážíme silnou Itálii. Vůbec nemáme šanci se s nimi nějak sžít, proto o nějakých emocích nemůže být řeč a celé to tak vychází vniveč. A nějaká historická linie, na tom není o moc líp. Ano, snímek začíná někdy během války, jenže nestačíme se ani rozkoukat a je po válce. Po dalších několika záběrech jsme už zase po únorovém převratu. Všechno, co vidíme je strašně útržkovité, nesouvislé. A to se týká rovněž oné romantického linky mezi hlavním hrdinou a dívkou Michelle, která je také dost zkratkovitá. Na druhou stranu filmařsky je snímek zvládnut povedeně a dobře se na něj dívá, ale je to prostě málo. Alespoň, že poslední asi půlhodinka, kdy se konečně něco dramatického a srozumitelného děje, spravuje celkový dojem z filmu. Ačkoli ta závěrečná titulková hudba to znovu sráží dolů.

I těch pouhých 5 minut strašně potěší. Emoce vládnou všem, dospělým i dětem. A co jsme se dozvěděli ? Resp. co už dávno víme? Že AC/DC spojují v jakémkoli věku a takový to kontakt, je samozřejmě ten nejlepší. Škoda jen, že není plnohodnotné pokračování.

Úžasný film. Stejně tak krásný jako smutný. Celý snímek se mi líbil z mnoha důvodů. Jen kolika nevyřčenými otázkami a tématy se ve své hloubce zabývá. Co je smrt? Jakou podobu může mít? Jak bychom se zachovali, kdybychom věděli, že je nám nablízku, či přímo v patách? Dokázali bychom si určit, co je pro nás nejdůležitější v posledních dnech možná týdnech? Jak bychom hodnotili svůj dosavadní život? Vyrovnali bychom se z nastolenou životní situací? To je jen několik otázek, které si můžeme v průběhu či po zhlédnutí filmu klást. Není to však pouze tento aspekt, který mě oslovil. Rovněž jsem si po celou dobu sledovaní, užíval výbornou hudbu společně s jistou nezaměnitelnou atmosférou, jenž na mě dýchala skrz na skrz. A navrch výborné obsazení, které mě přesně pasovalo do daných rolí. Brad Pitt jako na jednu stranu strnulý a prostý, na druhou nekompromisní a precizní Joe Black (bizarní ovšem nezapomenutelné scény s arašídovým máslem), Antony Hopkins, který hraje postaršího obchodníka Parrishe, jenž očekává nejhorší, Claire Forlani v roli jeho dcery Susan, která se až po uši zamiluje do Blacka nebo Jake Weber jako vypočítavý společník Drew. Všechno to do sebe tak nějak hezky zapadlo, že mě to ani nepokazil trochu zvláštní konec snímku. Moc rád si někdy zopakuji.