Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (899)

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Velice povedená, lehká romantická komedie, která mi přesně sedla do nálady. Woddy Allen a jeho oblíbený New York, tentokrát v pošmurném počasí, ovšem ve velmi pozitivní a úsměvné náladě. Snímek vypráví o mladém páru, Gatsby a Ashleigh, jenž se společně vydává na víkend do New Yorku, ve kterém má Ashleigh udělat rozhovor se slavným filmovým režisérem. Po této krátké povinnosti, ji chce její přítel Gastby ukázat město ve kterém vyrůstal. Jenže věci se naprosto vyvinou jinak, než by čekali a oni svůj čas v New Yorku prožívají odděleně každý sám. Ačkoli hlavní dějová linka je jednoduchá, to co zažívá ústřední odloučený pár je více než zajímavé. Strašně mě pasovali také představitelé v hlavních rolí. Jak Timothée Chalamet jako mladík Gastby, který je otráven špatnou náladou, kvůli své přítelkyni se kterou není, a proto bloumá "svým" městem, tak i Elle Fanning v roli pohledné a ambiciózní začínající novinářky Ashleigh, jenž prozkoumává New York po boku hollywoodských hvězd a přitom si užívá jejich slávu, jsou skvělí. A když se k nim přidají Jude Law, Lev Schreiber či Selena Gomez ve vedlejších rolích, je o zábavu postaráno. Navíc láska Allena k samotnému New Yorku a filmu, jako takovému, šla ze snímku tak krásně cítit, že byla radost se na něj dívat.

plakát

Jak vykrást banku (1964) 

Další z řady skvělých filmů z Louisem de Funèsem v hlavní roli, který jsem vlastně neviděl. Ten tentokrát hraje muže, který vlastní obchod s loveckými potřebami. Když své rodinné úspory investuje do akcií, které záhy krachnou, je v zoufalé situaci. Ovšem to jen do chvíle, kdy ho napadne vykrást banku, která může za jeho neúspěch s penězi a která leží shodou okolností zrovna naproti jeho krámku. Zapojí do svého "geniálního plánu" celou svou rodinu, včetně manželky, syna, mladší dcery i starší dcery, jenž se zase náhodou zamiluje do jednoho z úředníčka pracující v oné bance. A zábava může začít. Docela jednoduchá zápletka, která kromě samotného Louise de Funèse a jeho tradičních scén, sazí také na záměr hrdiny a jeho provedení, kdy začne kopat tunel k bance. Jenže postavit takový tunel není jen tak, proto se musí poradit s těmi správnými lidmi. Tím vhodným poradcem je mu Jean Lefebvre známý ze série o četnících či sedmé roty, jehož přítomnost mě hodně potěšila, ačkoli je docela krátká. Jinak je to taková klasická vtipně funeskovská podívaná, spíše rodinného typu, která ale dokáže rozveselit. Za mě rozhodně spokojenost.

plakát

Od soumraku do úsvitu (1996) 

Skvěle zábavný film, ačkoli mohl být ještě lepší, resp. mohly vzniknout dva rozdílné kvalitní filmy. Nečekal bych, že se dají smíchat tak odlišné žánry jako jsou napínavý krimi-thriller a krvavý horor. První část snímku mě naprosto uchvátila. Sledovat dva bratry, vrahy, kteří utíkají před spravedlností do Mexika, nemá chybu. Mladší z nich jako násilník a psychicky narušený člověk, kterému stačí opravdu málo, aby mu ruply nervy a někoho brutálně zavraždil. A druhý, starší bratr, profesionální zloděj, který sice také nemá daleko k násilí, ale především musí uklízet "nepořádek" po svém labilním bratrovi. Když tito dva unesou karavan i s bývalým pastorem a rodinou, je o napětí vystaráno. V tomto ohledu musím zmínit výborné duo herců George Clooney a Quentin Tarantino v hlavních rolích, zejména Clooney mě dost překvapil v tak záporné roli. A ani Harvey Keitel či Juliette Lewis jako unesení, herecky nezůstávají pozadu. Jenže když naše postavy zastaví a vstoupí do zvláštního podniku s názvem"ceckatý tornádo" je podmaňující atmosféra fuč a také konec první lepší poloviny filmu. To, co poté následuje, jsem úplně nečekal, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Už tedy nemusíte ani přemýšlet, stačí se jen uvolnit a sledovat surové a krvavé zabíjení upírů. Já jsem si i tuto část relativně užil, ačkoli nebyla už tak dobrá jako ta první a i proto si dané hodnocení film zaslouží, třebaže první část je mnohem lepší.

plakát

Dogville (2003) 

Velmi zvláštní a specifický snímek od dánského režiséra Larse von Triera. Ono není se čemu divit, když je celý příběh ženy, která utíká před gangstery a ukryje se v malém opuštěném městečku uprostřed hor, zasažen na jevištní podium. Na toto netradiční filmové pojetí s minimem kulis a rekvizit jsem si dlouho zvykal. Dívat se na některé scény bez výraznější výpravy bylo dost podivné, třeba když sledujeme hlavní hrdinku Grace, jak se stará o místní zahrádku s angrešty nebo je krásný jarní den a my přitom pozorujeme jen hnusné bílé pozadí. To by se samozřejmě dalo prominout a chybějící prvky si domyslet, jenže to by film nesměl být tak strašně nudný a zdlouhavý. Především první polovina snímku mi tak přišla. Až v druhé polovině se začne pořádně něco dít, když se obyvatelé městečka konečně vybarví a jejich ohavné chování se projeví vůči Grace. Překvapilo mě také závěrečné brutální zúčtování a nemůžu nic namítat ani na herecké výkony, které byly skvělé, i přesto mě film nesedl. A nemůžu se zbavit dojmu, že kdybych daný příběh viděl ztvárněný přímo na divadelních prknech, tak bych si ho dokonale užil. Ve filmu ale ne.

plakát

Chceš mě, chci tě (2009) 

Velice jednoduchá a nekomplikovaná romantická komedie, u které si člověk hezky odpočine. Atraktivní Katherine Heigl v roli cílevědomé televizní producentky Abby a silácký Gerard Butler jako Mike, oprsklá hvězda sledovaného pořadu, v němž vysvětluje skutečné pravdy o mužích. Když se ti dva potkají v jedné televizi, domluví se, že Mike pomůže Abby sbalit nového přitažlivého souseda, jenž pracuje jako doktor. Jak to vše dopadne, není samozřejmě žádné překvapení. Ačkoli mě ze začátku postava Abby trochu vytáčela svým chováním, postupně přeci jen "zmoudřela", takže se na ni a na jejího partnerského kouče Mika přeci jen dalo dívat. Pár vtipných momentů se přeci jen také našlo, takže nakonec dobrá oddechová záležitost.

plakát

Volný pád (1993) 

Excelentní thriller s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Ten hraje muže v bílé košili, kravatě a s kufrem v ruce, který nemá svůj den, resp. toho zažívá určitě mnohem více než jeden špatný den. Hned v úvodu ho sledujeme zaseknutého ve svém vozidle v dopravní špičce. Auta před ními i za ním, nesnesitelné horko, nepříjemný hluk, nevlídné tváře a lidé kolem něj. Vše se na něj navalí a on to nezvládá. Proto vystupuje ze svého auta a utíká pryč. Jenže ani venku pro něj nečeká vůbec nic pozitivního a zvláště pro osoby, kteří ho střetnou. Jen ten začátek filmu, který mimochodem musel zažít snad každý řidič, je perfektně ztvárněný, mě naprosto uchvátil, především svým detailním zobrazením situace v autě. Je z něj dokonale cítit zmar hlavního hrdiny. A to, co poté následuje je parádní jízda. Každým dalším skutkem se hrdina stává šílenějším a nepředvídatelnějším. Strašně mě zajímalo, co udělá příště, jaké budou jeho další kroky, ačkoli víme, že se chce dostat za svou bývalou manželkou a malou dcerou, která právě slaví narozeniny. V tomto ohledu byl Michael Douglas jako psychopat, kterému rupnou nervy, naprosto úžasný. Na druhou stranu se mě líbilo také paralelní dění s detektivem, v podání rovněž skvělého Roberta Duvalla, který akorát v tento den končí svoji službu u policie. A je to samozřejmě zrovna on, kdo si jako první spojuje vzniklé kriminální činy s jedním a tytéž mužem. Vše spěje k jejich očekávané konfrontaci, těchto dvou odlišných mužů. Snímek atmosférou a gradací skvěle dospěje až k onomu finále, které rovněž stojí za to, stejně film, jenž mě hodně překvapil a potěšil.

plakát

Veselé Velikonoce (1984) 

Zábavně vtipný a nenáročný francouzský film, který dokáže rozveselit. Jean-Paul Belmondo, jako nepolepšitelný sukničkář Bebel, jenž neustále podvádí svou ženu se všemi ženami či dívkami, které se mu zrovna připletou do cesty. A pravě taková jedna mu na letišti zrovna zkříží své cesty. Mladá holka Julie, v podání pohledné, půvabné a mladinké Sophie Marceau, se právě rozloučila se svým přítelem, který zrovna odletěl, když potkává Bebela, jenž ji nakonec dostane až do svého prostorného bytu. Tam se pomalými kroky chystá k tomu, co obvykle, když tu náhle do bytu přichází jeho manželka. Překvapen situací, ho napadne vydávat svou novou známost za svou dceru. Velice jednoduchá zápletka, která má však mnohá nejen humorná místa, ale také akční pasáže, ve kterých se jistě Belmondo naplno vyřádil. Užívá si akce se člunem na vodě, s vrtulníkem ve vzduchu i s vozidly na zemi, kdy sledujeme tři velmi svižné automobilové jízdy i s typickou osumdesátkovou hudbou. Každopádně, mi dost sedla a líbila zároveň ústřední dvojice Belmondo-Marceau, kterou ještě zdatně doplňuje Marie Laforêt jako manželka Bebela. Pohodová, v podstatě klasická belmondovka, kterou si moc rád zase někdy zopakuji.

plakát

Máří Magdaléna (2018) 

Filmový pokus o ztvárnění proslulé ženy, která byla podle evangelií jedna z žen, jež vydržela s Ježíšem Kristem až do konce, tedy až do ukřižování. Musím říct, že jsem čekal mnohem víc, i když snímek, zde není moc dobře hodnocen. Nemáme sice k dispozici příliš dostupných informací o vypravované ženě, přesto jsem očekával, že nám film o ní přeci jen řekne více. Na začátku snímku sledujeme Marii, jak poskytne výraznou psychickou pomoc při porodu, díky niž vlastně daná žena přivede na svět své dítě. Poté je však zobrazena jako žena, která si odmítá vzít vybraného muže za svého manžela, má úplně jiné myšlenky a chce poznat blízkost Boha. Je hned považována za šílenou a muži z jejího blízkého okolí chtějí vyhnat zlé duchy z jejího těla, což se jim nepodaří, načež Marie potkává Ježíše a odchází s ním, jehož shledává, že v jeho přítomnosti nalezne to, co hledá. Po tomto krátkém úvodu se však o samotné Marii Magdalské, vlastně nic moc nedozvíme. Ano, dále vidíme, že pomáhá nemocným a křtí, pozoruje Ježíšovy zázraky, ale něco více osobnějšího či konkrétního už nedostaneme. Navíc film má velmi pomalé a rozvážné vyprávění, chvilkami až utahané, které mi prostě nesedělo. Zároveň postava Marie nemá tak silné postavení, aby byla hybatelem příběhu. Tuto úlohu přebírá spíše Ježíš v podání Joaqina Phoenixe, který si může zaškrtnout další výraznou osobnost ve své filmografii. Myslel jsem, že alespoň v závěru snímku, půjde Marie více do popředí, ale ani to se nestalo, konec je strašně odbytý a zkratkovitý. Přitom tvůrci filmu mohli využít pasáže u kříže či u vzkříšení. Jako celek to nebylo tak hrozné, ale určitě to mohlo (mělo) být lépe zpracováno.

plakát

„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) 

Bláznivá česká komedie, která už patří ke klasice žánru. Zvlášť výborné je propojování komiksu a hraného filmu. Baví samotný příběh, kdy dvě bandy gangsterů se přetahují o šek na milion dolarů a mezi nimi ostýchavý učitel, který o ničem nemá ani páru. A jen nevěřícně sleduje, jak se u něj doma vynořuje jedno mrtvé tělo za druhým. Za nejdůležitější přednost filmu, však považuji brilantní herecké obsazení, ve kterém se sejdou naše největší české hvězdy první velikosti, a to jak v hlavních tak i vedlejších rolí. Bez nich by snímek nebyl rozhodně tak úspěšný a zábavný. Pokud bych měl někoho vypíchnout tak je to samozřejmě Lubomír Lipský jako ústřední postava popleteného učitele George Camela nebo Iva Janžurová v roli šéfky michiganské sebranky, Kate Draixové a její důmyslné převleky. Film vůbec skvěle paroduje gangsterky, policii, vraždy, i samotné padouchy. Na tento snímek se však budu muset zanedlouho podívat znovu, abych ještě více ocenil samotný film a jeho nezpochybnitelný přínos.

plakát

Jesus Christ Superstar (1973) 

Filmové zpracování věhlasného muzikálu, vypovídající o posledních dnech Ježíše Krista. Na začátku snímku mě chvilku trvalo, než jsem se více ponořil do tohoto netradičního hippies pojetí, kdy hnacím motorem jsou dané postavy a jejich hudební vystoupení. Je docela podstatné se zaměřit právě na protagonisty příběhu a jednotlivé písně, které zpívají, jelikož samotný film na to klade velký důraz. Dost mě překvapilo, že naopak výprava a kostýmy postav jsou realizovány velmi jednoduchým, prostým až laciným dojmem, Je ale jasné, že to byl záměr autorů. Když si člověk navykne na tempo a intenzitu písní, film celkem plyne a zobrazuje zásadní momenty Ježíšova života, od vjezdu do Jeruzaléma, přes vyhnání obchodníků z chrámu až po poslední večeři, umučení a ukřižování. Na to, že muzikál není můj nejoblíbenější žánr, se mi Jesus Christ Superstar líbil a stojí minimálně za zhlédnutí.