pakobylka

pakobylka

Dana ---

okres Plzeň
trochu blázen a trochu snílek


24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 20 39 57 76
    • 14.1.2019  14:24

    Velice netradiční romantické drama, které jen tak bloumá krajinou westernu ... skrze podmanivé, melancholické obrazy. Nepotřebuje mnoha slov - a nemá potřebu ventilovat své emoce, přesto vás jeho drsná poetika zasáhne přímo do srdce ... stejně jako kulka, která letí vstříc (nejen) svému osudu.

    • 14.1.2019  14:01
    Chlapectví (2014)
    *****

    Zdánlivě banální dobrodružství jednoho chlapce - kaleidskop obrázků, které dokumentují jeho cestu dětstvím a loučí se s ním na prahu dospělosti. Leč forma vyprávění je převelice interesantní: Připomene vám vaši vlastní cestu, když vám dá opravdovostí, hloubkou a emocemi svého sdělení pocítit neúprosný běh času - neboť v průběhu dlouhých dvanácti let sledujete STÁLE STEJNÉ HERCE ... díky neobyčejné trpělivosti režiséra, který dokázal čekat.

    • 11.1.2019  13:19

    Nadmíru křehké a převelice poetické, na druhou stranu nesmírně ubíjející ... zahalené všeobjímající melancholií s výrazně negativním podtextem - skoro jako by mně filmaři tloukli zádumčivé lyrické verše do hlavy kladívkem. Kromě toho - zápletka cíleně trčí na jednom místě, aby dokonale popsala veškeré útrapy neduživého básníka, uvězněného ve zlaté kleci rodičovského domu ... dokud jí to nepřestane bavit. Poté z ničeho nic udělá rekordní skok v čase v délce deseti let a představí hlavního hrdinu v docela jiném prostředí, aniž by jakkoli osvětlila cestu, která ho tam zavedla. Nicméně další nepříliš veselé osudy Giacoma Leopardiho jsou vylíčeny podstatně méně nezáživně, což mě - jakožto kulturního barbara s minimální potřebou poezie - smiřuje s ním i s jeho dílem ... 3,5*

    • 9.1.2019  09:32

    Víte ... ten plán BYL bezpochyby jednoduchý - PŮVODNĚ ... a zdál se i bezchybný - alespoň na první pohled. Nicméně vložil se do něho neodbytný ženský prvek se specifickým nadáním pro vynalézavé komplikování jakékoli situace - s trochou nadsázky by se dalo říct, že právě tahle charakteristická schopnost něžného pohlaví se přímo úměrně zvyšuje spolu s náročností a závažností aktuálního stavu. Když připočítáte další faktory ... náhodné (o které se s radostí postará zlomyslný osud) i zcela logické (které vás přece měly napadnout !), nutně se dopracujete k nanejvýš pozoruhodnému filmovému útvaru, který se blíží absurdní komedii. Je černočerná jako peří vran, které obyčejně stylově kroužívají nad mrtvolou ... a dívá se na vás i na mě svrchu - snad i s nádechem opovržení, protože zná naši pravou tvář a dobře ví, že každý z nás v sobě nosí svého privátního Ďábla našeptavače, který nikdy nespí ... a kterým se obyčejně dáme velice lehce svést.

    • 8.1.2019  13:02

    V několika světlých okamžicích satira, která se přibližuje dokonalosti, ovšem v převážné většině méně projasněných scének taškařice s dosti nepřesvědčivým "hrdinou" v hlavní úloze, která si o průměru může nechat leda tak zdát - a najde se i pár velice temných momentů, které se jeví jako téměř nepřijatelná rádoby zábavná show. Ale především: Nehodlám akceptovat, aby filmaři na diváka povýšeně až štítivě ukazovali prstem, že za všechno si vlastně může sám, protože příklon ke zlu má prostě v genech ... aniž by rozebrali PŘÍČINY. Nezpochyňuji, že v genech máme ledacos, jsem nakloněna věřit i tomu, že povaha každého národa má určité dominantní originální rysy - a dokonce jsem přesvědčená, že obecně vzato jsme stádo, kterým lze lehce manipulovat. Nicméně otázkou zůstává, PROČ se v nás probouzejí negativní až nenávistné emoce. Osobně si myslím, že širší příklon majoritní společnosti - oné "mlčící většiny" - k radikalismu a populismu bývá dán primárně špatnou osobní zkušeností, nespokojeností a frustrací, které pramení mimo jiné i ze zhoršující se ekonomické či bezpečnostní situace. Nechceme se cítit čímkoli ohroženi a přejeme si budoucnost se sluncem bez mráčku ... pro naše děti. Co máme dělat, na koho se obrátit, když politické elity zleva i zprava na nás zvysoka kašlou, žijí si ve svých genderově vyvážených a dokonale korektních nadoblačných výšinách, hrabou přičinlivě pod sebe - případně naplňují své mocenské ambice ... a naše problémy a naše obavy je evidentně nezajímají ? Takže by bylo dobré namířit kameru o pár pater výš a řádně zaostřit, a ne tím zapovězeným směrem jen tak nesměle a převelice opatrně a nezřetelně mrknout ... 1,5*

    • 4.1.2019  09:29

    Woody Guthrie. Můžete si ho vážit ... pro jeho postoje. Můžete ho obdivovat ... protože jim zůstal věrný. Ale těžko si ho představit jako životního partnera ... protože nejste jeho prioritou - vy ani vaše děti, tudíž vám nemůže být oporou ... protože se narodil s toulavou krví, která mu nedovolí zůstat s vámi - na jednom místě. Nicméně z jeho příběhu téměř hmatatelně cítíte prach všech cest, kterými prošel ... a bídu země zaslíbené, do níž se vydal. Kapitalismus nikdy neměl přehnaně přátelskou tvář - pokud se o ni snaží, nedělá to z dobré vůle, ale protože k tomu byl donucen ... těmi, kdo pro něj pracují - zpravidla na těch nejnižších pozicích ... protože je pořád ještě POTŘEBUJE.

    • 4.1.2019  09:08

    Válečná léta, zaznamenaná pohledem židovského chlapce, který díky okolnostem předčasně dospěl ... v mnoha ohledech. Přesto jeho oči neztratily stříbřitý odlesk dětství, které má neuvěřitelnou schopnost regenerace. Pokaždé dokáže vstát, vydat se na další dobrodružnou cestu, přizpůsobit se složitým a nepřátelským podmínkám ve složitém a nepřátelském světě - a dívat se do budoucnosti s nadějí a optimismem. Možná i proto, že mu vrtkavá štěstěna poslala naproti pár dobrých a statečných lidí ... že ve správnou chvíli odehnala mraky z jasné tváře Slunce ... že stála při něm i ve chvílích, kdy se chtěl vzdát ... 4,5* ... P.S.: Příběh vychází z autobiografické knížky Josepha Joffa.

    • 3.1.2019  15:44
    Povodeň (1998)
    ****

    Nápadité propojení kriminální zápletky s velkou vodou - myslím opravdu VODU s velkým "V" - dodává příběhu nečekanou dynamiku i očekávané napětí, přičemž třešničkou na pomyslném dortu je několik nečekaných dějových zvratů. A jako vždycky je jenom a pouze na vás, abyste posoudili, nakolik každý nakonec dostal to, co si (a o co se) zasloužil.

    • 3.1.2019  15:35
    Hotel Hvězdář (TV pořad) (2018)
    ****

    Nečekaně milý - a vkusný dárek ... v úhledném vánočním balení - bez ohledu na to, že některé z inovovaných verzí známých hitů Václava Neckáře nemůžu ani při nejlepší vůli pokládat za zcela zdařilé. Slabší 4*. P.S.: Asi nejvíc mě potěšil ostravský bard Jarek Nohavica.

    • 3.1.2019  15:27

    Příběh respektuje tradici, tudíž zachovává klasické schéma převážné většiny dobrodružství, jejichž hrdinové pátrají po libovolných cenných či magických artefaktech. Disponuje poměrně zdařilou vizuální stránkou a stejně tak i poměrně zdařilou prezentací ... v rámci svých poněkud omezených možností - přesto cosi zásadního postrádá. Možná opravdový zápal pro věc ... nebo adekvátní dávku nadhledu ... či snad správně načasovaný moment překvapení - cokoli, co by mě přimělo sledovat osudy jeho protagonistů s větším zaujetím. Slabé 3*

    • 3.1.2019  15:18

    Počínají si velice lehkovážně, zatímco se s bezstarostným a trochu vyzývavým úsměvem rebelsky pohupují v chladných mezinárodních vodách, které nezúčastněně nadnášejí jejich nepříliš zachovalou a ne zcela technicky způsobilou kocábku. Je to pozoruhodné, ale v jejich podání se nemusím bát vůbec žádné trapné situace, neboť každičká z nich je naservírovaná naprosto bezprostředně ... s nevtíravou noblesou, lehkou ironií, odzbrojující upřímností a nezáludným humorem ... v rytmu rock'n'rollu. Přesvědčivé 4*. P.S.: 1) Víte ... všichni politici světa mohou být přesvědčení o svých velkých vítězstvích, leč všeho do času, neboť kolo dějin je neúprosné; 2) Jak se zdá, v každém státním zřízení lze nalézt - v různém poměru, pochopitelně - prvky "demokracie" i "diktatury", neboť každá společnost neustále hledá mantinely, které by jí daly nějakou míru svobody a přitom zachovaly určitý řád ... neboť absolutní svoboda se rovná anarchii.

    • 3.1.2019  14:59
    Dva bratři (2004)
    *****

    Pohádka, v níž jsou hrdinové z říše zvířat polidštěni jen do té míry, aby na nás mohli ukázat prstem ... jako na původce téměř všeho zla ... jako na nejmocnější a nejkrutější predátory, kteří kdy chodili po planetě Zemi. Budiž jim přáno, mnoho jiných možností jim nezbývá. A tak po chvilce váhání přihazuju i poslední, pátou *. Pro zvířátka, která NEJSOU digitální - a pro excelentního vypravěče, kzterý dokázal jejich příběh zpracovat, aniž by jim vkládal slova do úst ... přesto je nechal promluvit.

    • 3.1.2019  14:51

    Televizní pohádková vyprávěnka, která nemá jen pohádkové kulisy, pohádkové bytosti a pohádkové rekvizity, ale i POHÁDKOVOU DUŠI. Nebo (abych v návalu nefalšovaného úžasu nepřeháněla) alespoň maličkou, byť trochu digitálně upravenou dušičku. Díky za ni ... 3,5*

    • 3.1.2019  14:40

    Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení.

    • 3.1.2019  14:08

    ----- "Víš, Krabate ... všechno má svou cenu." ----- Nemůžu nevzpomenout na vpravdě geniální animovanou verzi "Čarodějova učně" z roku 1977, pod níž je podepsaný "náš" filmový mág světového formátu Karel Zeman - a která mě v dětském věku stejnou měrou neodolatelně přitahovala jako upřímně děsila. Nicméně ani snímek Marca Kreuzpaintnera není tak docela k zahození. I on disponuje adekvátně ponurou, tísnivou atmosférou, když dovedně propojuje podmanivou vizuální stránku s neotřelou dějovou osnovou. O své hrdiny se nebojí: Bez sebemenšího zaváhání je průběžně vystavuje všemožným nebezpečenstvím - jakoby tak nějak už dopředu počítal s možnými ztrátami, což je stejně povznášející jako deprimující. Jen finále se zdá být maličko odbyté. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Očekávala bych rozličné rafinované nástrahy lstivého Mistra, které by předcházely té nejdůležitější, poslední zkoušce. V pohádkách přece bývají běžnou normou tři úkoly ! I tak příběh čarodějova učně Krabata zůstává převelice poutavou, strašidelnou až lehce hororovou vyprávěnkou, která nemusí být nejvhodnější pro pomenší ratolesti s nadměrně citlivou dušičkou, leč pro otrlého cynika (jakým jsem kupříkladu já) je tou správnou volbou pro vánoční i nevánoční čas.

    • 3.1.2019  13:30

    Božskou Florence jsem před nějakým časem poznala jako Marguerite Dumont, a to ve snímku "Marguerite" z roku 2015, který si - dle dostupných informací - s osudem skutečné Florence Foster Jenkins pohrával mnohem volněji, k čemuž ho (dle mého názoru) opravňovala i změna jména hlavní hrdinky. Vyobrazil ji jako až dětsky důvěřivou bytost s dobrým srdcem, obklopenou gruppou bezpáteřních prospěchářů. To "Božská Florence" z roku 2016 je na tom o poznání líp: I ji nechávají její blízcí i známí žít v bludu, že má pěvecké nadání, ale zásadní rozdíl spočívá v tom, že většina z nich k ní cítí upřímnou náklonnost. Přála bych si, aby právě tenhle z obou obrázků byl pravdivější, nicméně ... ať je to jak chce, za komediální nelze považovat ani jeden. Oba filmy jsou pravověrnými dramaty s lehce úsměvnými i posmutnělými prvky - toť vše, jejich kvalitu to ale nikterak nesnižuje.

    • 20.12.2018  10:07

    Nesmírně emotivní, stoprocentně rebelské a přitom neskutečně pokorné ... nabité energií, která má svůj vlastní zdroj, tudíž je absolutně nezávislá. A kde začíná a kde končí pravda ? Co na tom záleží ! Queen a Freddie ... Freddie a Queen. Prostě jen tak přišli a vypálili "díru do nebe". A přitom zasáhli mnohá srdce.

    • 19.12.2018  14:46
    Ben Hur (2016)
    ***

    ----- "Jsou to Římané ! Za správnou cenu tě nechají udělat cokoli." ----- Snímek se snaží uchopit prastarý příběh spíše ze střízlivého pohledu ateisty ... což se mu dosti překotně a jaksi nepatřičně vymkne z rukou až v cukrkandlovém závěru, který absolutně nekoresponduje s tím, co už bylo odvyprávěno - a poztrácenou hloubku zpátky do hry stejně nevrátí. Přitom se zápletka až do té doby vyvíjí vcelku uspokojivě - a viditelně si užívá drobné odchylky od předlohy, které ji dílem inovují a dílem zjednodušují ... a proti kterým nic zásadního nenamítám, i když na druhou stranu nejsou nikterak přínosné. Cestou milá zápletka jen tak mimochodem a jakoby nechtěně za sebou trousí neměnné pravdy, kterým na aktuálnosti neubralo ani naše hektické, prý pokrokové jedenadvacáté století. O to překvapivější je její kajícný a poněkud nešťastně uchopený návrat k původnímu vyznění příběhu, které mě nikdy přehnaně neuspokojovalo, neboť pokorným přijímáním osudu a bezpodmínečnou láskou ke všem bližním bez rozdílu zpravidla sobě ani nikomu jinému nepomůžete a cynický a bezohledný svět nezměníte, jen se mu zbytečně a kontraproduktivně vydáte napospas ... Umírněné 3* ... P.S.: 1) Vřele doporučuju stejnojmenné výpravné velkofilmy staršího data, a to z roků 1925 a 1959; 2) Finální závody v aréně jsou vyobrazeny s neskrývanou brutalitou. Nicméně na rozdíl od prapůvodní verze z roku 1925 tentokrát reální koníčci snad nedoznali úhony ... alespoň v to pevně věřím, neboť přístup filmařů k hercům a herečkám z říše zvířat od té doby přece jenom zaznamenal viditelný pokrok. Na druhou stranu ve vyprávění trochu postrádám hlubší vztah šejka Ilderima (a svým způsobem i Ben Hura) právě ke koním.

    • 17.12.2018  13:31
    Spojenci (2016)
    ****

    Pravověrná válečná romance s originální špionážní nadstavbou. Po všech stránkách je TAK precizní ... TAK vypilovaná - do nejmenších detailů, až se stává maličko odtažitou a neosobní. Leč Brad Pitt i Marion Cotillard jí dokážou vdechnout život i tam, kde by ostatní snad mohli selhat. A tak si zápletka dál tančí v rozvalinách ... lehce - a snad i trochu nerozvážně ... krásná a zdrženlivá, osamělá - a NEDOSTUPNÁ , vědoma si své ceny ... mezi životem a smrtí ... nocí a svítáním ... strachem i nadějí ... neúnavně - se stoprocentním nasazením, neboť každá (její i JEJICH) vteřina může být tou poslední.

    • 17.12.2018  08:35

    Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou.

    • 11.12.2018  14:52
    Spectre (2015)
    ****

    První (a zároveň i poslední ???) "bondovka", v níž mě Daniel Craig přesvědčil, že právě on je tím jediným a nejsprávnějším agentem 007 s povolením zabíjet. Jeho příběh je vpravdě báječným mixem pošetilé romantiky, která má hlubší základ, než bych čekala ... a nadčasového dobrodružství, které se maličko nostalgicky hlásí k vlastním kořenům - a přitom se nebere úplně vážně, tudíž si bez rozpaků může dovolit i nadstandardní výstřelky. On sám má víc štěstí než rozumu, řekla bych - ostatně tak jako vždycky, ale jeho mise je VELICE osobní ... snad i proto musím stát při něm - což je to největší ocenění, které jako pouhý divák můžu filmovému agentovi dát ... 4,5*

    • 11.12.2018  14:40

    Černobílé retro z černobílých časů lze těžko soudit dnešní optikou - pohledem polistopadové éry, která se jen tak zběžně porozhlédla, trochu otřepala, nenápadně odložila samet (spolu s ním i ideály) ... a neobyčejně čile prohodila černou a bílou. To bych musela zatratit i mnohé filmy z opačné strany barikády, navlas stejně nesmlouvavé a striktně nalajnované. Je obrazem doby: Stylově zahalené závoji mlhy a deště straní unaveným, leč neohroženým strážcům hranice a jejich čtyřnohému pomocníkovi ... doprovázené zjitřenou písní sloupů elektrického vedení, která zní stejně naléhavě jako kdysi.

    • 4.12.2018  14:58

    Úvodní černobílé pasáže, respektující dobový formát obrazu, vám učarují zatřenou, maličko posmutnělou poetikou stejně jako nenuceným, lehkovážným vtipem ... než se přesunete spolu s jejich pochybným hrdinou do Země Oz. Obklopí vás svět zářivých barev a fantastických tvarů - i tvorů, přesto ... čím víc se s ním seznamujete, tím míň vás baví. Podřadný kouzelník Oscar = Oz je příliš lehce čitelný - stejně jako kýčovité pouťové kulisy, jejichž hlavním úkolem je bezesporu umné přemalování vnitřní prázdnoty zápletky. Čestnou výjimkou jsou scénky s porcelánovou panenkou, prodchnuté křehkou krásou a korunované prostým dojetím. Finále pak postrádá jakýkoli přídech pohádkového tajemna, na můj vkus je až moc názorné, šablonovité, megalomanské a především zcela CITUPROSTÉ. Neboť neukazuje vůbec žádnou emoční vazbu mezi napraveným iluzionistou a ohroženou dobrou čarodějkou. A tak si chudák holka (patrně v rámci genderové vyváženosti) musí svou rozhodující bitvu vybojovat sama, zatímco on se cele soustředí na svou vlastní, která probíhá pěkně podle plánu - a zdá se, že je sám se sebou a se svými dovednostmi nadmíru spokojený ... ale možná je to jen můj osobní nepěkný názor, neboť občas bývám nepatřičně kritická, nevstřícná a nelaskavá. Umírněné 3*

    • 4.12.2018  14:06
    V hlavě (2015)
    *****

    Převelice originální animák, který jakoby mimoděk odděluje zrno od plev - a činí tak vytrvale, s nekonečnou hravostí ... a MOUDROSTÍ. Jeho fantazie se opírá o realitu, přesto se zdá být bezbřehá. Na každý pád si nenechá vzít křídla, když vás zavede do pozoruhodného světa holčičí mysli, který ovládá pět emocí: Radost, Smutek, Hněv, Nechuť s Strach. Všechno, čím s malou Riley procházejí, je TAK skutečné, TAK přirozené, a přitom TAK fantastické, přičemž k pochopení a akceptování vnějšího světa a jeho proměn - i sebe sama vede jediná cesta, trnitá a křivolaká ... přes vlastní zkušenost. P.S.: ----- "Riley už je dvanáct. Co by se mohlo stát ?" -----

    • 30.11.2018  14:20

    Černobílý kabátek spolu se sugestivní kamerou dodávají příběhu zvláštní dobové kouzlo i ležérní styl - a ruku v ruce s nadstandardní zápletkou vyvolávají odpovídající atmosféru. Nicméně ... jen tak na okraj: Jiří Sovák je O.K., o tom žádná, ovšem zárovn musím konstatovat, že Rudolfu Hrušínskému postava majora Kalaše sluší o poznání víc ("Strach" - 1963, "Vrah skrývá tvář" - 1966, "Po stopách krve" - 1969 a "Diagnóza smrti" - 1979).

    • 30.11.2018  10:28

    ----- "Já nejsem Peter Pan, to on." ----- Nadmíru empatický, baladicky laděný příběh, který mě po letech zasáhl mnohem větší silou nežli napoprvé - snad proto, každé dveře mohou vést do privátního světa vaší fantazie ... a umělecký počin, který přetrvá věky, se mnohdy rodí buďto z velké radosti, nebo z velkého žalu. Každopádně ... teprve teď jsem pochopila, proč ve mně vyprávění o Peteru Panovi VŽDYCKY vyvolávalo melancholii a neurčitý pocit ztráty. Řekla bych, že pokud dítě odmítá vyrůst, nutně prošlo nějakým velice silným traumatem - a pokud se jedná o dítě filmové, může to být jen jeho duchovní otec, kdo na něj takové trauma přenese. Nicméně ... milí spisovatelé a spisovatelky i dramatikové a dramatičky, potažmo umělci a umělkyně nejrůznějších profesí: Vybírat si jako předobrazy svých hrdinů přátele a známé ze svého okolí nemusí být vždycky ten úplně nejšťastnější nápad - jestliže se ve vašem díle POZNAJÍ, nemusí být z vaší volby zrovna dvakrát nadšení. Neboť úlohou spisovatelů a spisovatelek i dramatiků a dramatiček a vůbec umělců a umělkyň rozličných oborů by mělo být spíše traumata odbourávat, nikoli rozsévat nová. Až do dnešního dne jsem nevěděla, že Peter Llewelyn Davies prý nenáviděl postavu Petera Pana, se kterou byl identifikován, a ve třiašedesáti letech spáchal sebevraždu. To ovšem s hodnocením snímku nikterak nesouvisí.

    • 28.11.2018  10:44

    O daleké a VELICE riskantní cestě, která vedla mrazem sevřenou divočinou i sluncem sežehlou pustinou, přesto pro ně představovala alespoň malou, neurčitou jiskřičku naděje ... ve srovnání s peklem, které nechali za zády. Nicméně jejich příběh je maličko násilně rozsekaný do samostatných částí, které jen obtížně hledají společnou řeč ... pomyslnou nit, která by je spojila v jediný výpravný, homogenní celek. Neboť použité přírodní scenérie jsou sice úchvatné, leč chudé emocemi i vyjadřovacími schopnostmi - tudíž mohou jen těžko nahradit scénky, které jakoby se z neznámého důvodu někam ztratily ... včetně naprosto klíčového útěku z gulagu (!), který patrně proběhl v takovém utajení - a v takové rychlosti, že ho filmaři ani nestihli náležitě zvěčnit. Na druhou stranu hereckému obsazení nelze vůbec nic vytknout, přičemž nejmalebnější postavou je bezesporu hazardér Valka v podání Colina Farrella ... slabší 4* ... P.S.: Vyprávění vychází ze skutečnosti.

    • 26.11.2018  09:34
    Mary a Max (2009)
    ***

    Velice ... frustrující. Bizarní těžkotonážní figurky v bizarní těžkotonážní story, založené na bizarní těžkotonážní korespondenci ... bizarní těžkotonážní svět tak představuje dosti odpudivé místo pro život (ne že by to v reálu bylo o mnoho lepší). Na milé Mary není vůbec nic dětského - ani v jednom jediném okamžiku nevyhlíží jako malá holčička, připomíná spíš nepodařenou karikaturu dospělé osoby ženského pohlaví a nevelkého vzrůstu, což je samo o sobě docela depresivní. Taky se musíte smířit s tím, že z cca devadesáti procent příběhu dominuje neodbytný hlas vypravěče, který je TAK hluboce přesvědčen o vlastní důležitosti, že veškeré pohyblivé obrázky (navzdory jejich nadměrné hmotnosti) šmahem odsune na vedlejší kolej a přisoudí jim víceméně doplňkovou úlohu, ne nepodobnou knižním ilustracím. Nicméně pokud se nenecháte odradit, lehce sjetá atmosféra má slušnou šanci přetáhnout vás na svou stranu ... dokonce i proti vaší vůli (obzvláště pokud si v náhlém návalu melancholie loknete něčeho ostřejšího) ... 3,5*

    • 22.11.2018  14:18

    VELICE schematické a VELICE přímočaré. Což by až tak nevadilo, kdyby se tady dala vysledovat alespoň dílčí přidaná hodnota ... alespoň jakýkoli NÁZNAK přidané hodnoty. Jenomže ať se rozhlížím, jak chci, všude vůkol se nachází jen široširá bezútěšná prázdnota, která by se sice ráda zaplnila, ale sama netuší jak a čím. Krom toho - zatímco úvodní sekvence vyhlíží docela slibně, finální souboj titánů shazuje postupně snižovanou laťku ještě o úroveň níž, což je obzvláště deprimující ... 2,5*

    • 21.11.2018  15:38
    Orel Eddie (2016)
    **

    Trochu jsem ho litovala ... a snad jsem mu i trochu fandila ... tvrdohlavému přerostlému dítěti, které si umanulo, že POJEDE NA OLYMPIJSKÉ HRY ... lhostejno, jaká disciplína mu to umožní. Nejde mu tudíž o nějaký KONKRÉTNÍ sport ... vlastně - patrně mu nejde VŮBEC O ŽÁDNÝ SPORT, jen o tu pomíjivou chvilku slávy. Miluje snad skoky na lyžích ? Chyba lávky: ZBYLY MU ... jakožto úplně poslední naděje, jako vzdálené světýlko na konci pomyslného tunelu, aby se mohl ZVIDITELNIT. Nejsem si jistá, zdali je právě TOHLE ta správná motivace - a už vůbec nevím, jestli si kvůli tomu všichni vůkol mají (lidově řečeno) "sednout na zadek". Uznávám, že sport se přespříliš zprofesionalizoval, že v současnosti je u jakékoli celosvětové či celokontinentální sportovní události daleko víc než kdykoli předtím na prvním místě BYZNYS a teprve někde daleko vzadu všechno ostatní, což není zrovna povzbudivý vývoj. Nicméně věřím, že dnes stejně jako v roce 1988 existují i OPRAVDOVÍ vrcholoví sportovci, kteří pro svůj sport žijí, obětují mu všechno, roky tvrdě trénují ... a pak stačí třeba jen drobná indispozice, jediná setina vteřiny - a na olympiádu se nekvalifikují ... a další šanci už třeba nikdy nedostanou. NIKDY ... i kdyby stokrát CHTĚLI. A tak si milý Eddie může klidně dál dělat své grimasy a jeho "trenér" Bronson Peary si může dál hrát na tvrďáka nebo na kohokoli jiného - oba dva mi mohou být ukradení. Jejich příběh se neprojevuje ani jako komedie, ani jako drama ... připomíná spíš frašku - vyděračskými způsoby, chabou atmosférou a pochybnými aktéry, leč ... inspiroval se realitou. --- "Jsi jako žvýkačka na botě, nikdy se nevzdáš." --- Nemám ráda žvýkačky na botě ... možná proto nemám ráda ani filmového Eddiho. Jaký byl ten skutečný, to vážně netuším. A Bronson Peary v podání Hugha Jackmana ? Wolverine, kterému amputovali drápy ... 2,5*

<< předchozí 1 2 3 4 20 39 57 76
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace