pakobylka

----- "Kdybych měl stěrače v pořádku, svítilo by podělaný slunce !" ----- Jenomže stěrače zcela evidentně v pořádku nebyly. Popravě ... nejenom stěrače. Ale právě díky neutěšenému technickému stavu svého vozidla se ocitl ve správnou chvíli na správném místě. Ovšem přineslo mu to jen a jen problémy. Co jiného taky mohl čekat, když ho trable všeho druhu odjakživa samy systematicky vyhledávaly ! Půvab snímku se ukrývá v detailech. Jeho humor je nevtíravý a svým způsobem očistný - dokáže dojmout i rozesmát. Vypráví o mediálním obrazu světa, který dokáže hravě vytlačit realitu. Ale ... víte ... na druhou stranu: Bylo by povznášející, kdyby vždycky vznikal s dobrými úmysly - alespoň z poloviny ... kdyby někde v pozadí kromě touhy po senzaci držela čestnou stráž i upřímná snaha zjistit PRAVDU. Co naděláte ... svět chce být klamán - a dokonce ani taková profesionálka jako Gale Gayleyová na tom nic nezmění. Finále možná zbytečně tlačí na pilu: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Je přece totální pitomost přemisťovat se na římse VE STOJE, když můžete učinit totéž pěkně na všech čtyřech - s daleko menším rizikem. Ale to je jen drobnost, která na celkové vyznění filmu nemá větší vliv ... 4,5*

Vida, Spock je zpátky a univerzum "Star Treku" se vrátilo do těch správných kolejí. I ty nejmenší součástky složitého soukolí do sebe hladce zapadly ... a celek najednou bez problémů funguje - a to jak v dramatické, tak i v odlehčené poloze. Tenhle díl jsem měla vždycky ráda - a teď jsem si v podstatě jenom potvrdila svůj názor. Nejsou to sice úplně čisté 4*, ale co je maličko naivní, nemusí být nutně hloupé ... nebo to můžete brát třeba tak, že mám kladný vztah k velrybám.

Prostě francouzská klasika. Ne že by ji nepoznamenal čas, ale pořád ji lze sledovat s pochopením ... i když se přitom možná neubráníte shovívavému úsměvu. Neboť šlechetný a neohrožený Henri de Lagardère tady bude stát už navždycky ... dokud nezvětrá i ten poslední kámen ze základů naší civilizace ... jako jediná jistota v celém široširém vesmíru. A bude připravený kdykoli bojovat a položit třeba i život pro svou krásnou schovanku - a pro právo a spravedlnost ... což bylo, je - a troufám si tvrdit, že i bude jevem řídce se vyskytujícím a tudíž hodným obdivu a následování.

----- "Bylo to jasné: Přežije jen jeden z nás ..." ----- Nadělil si neposkvrněnou hračku ... to aby nezůstal sám. Přesto ji považoval za méněcenného, nečistého tvora, kterého je nutné zlomit - a přetvořit v poslušnou, snadno ovladatelnou loutku. Neboť hlubšího citu nebyl schopný. Čeká vás depresivní drama, ze kterého mrazí. Škoda slabšího úvodu a kupodivu ne až tak emotivního finále. Jakoby si snímek v začátku nevěděl rady s pocity malé holčičky, jejíž zoufalství muselo být naprosté a zničující - poté, co se ocitla v podzemní kobce bez možnosti úniku. Zrovna tak zvláštně působí závěr - odosobněný a civilní. Jenomže ono je to těžké - mnohdy ty nejsilnější vnitřní bouře nejsou viditelné při pohledu zvenčí ... a šokové zvraty (ať už k horšímu nebo k lepšímu) často prožíváme s určitým zpožděním. Třeba i proto, abychom je vůbec vydrželi - abychom je ustáli. Takže za 4* ... pro Nataschu Kampusch. P.S.: 1) Zdá se, že za všechno zlo světa jsou zodpovědné matky ... neboť čas od času vychovají zrůdu; 2) Někdy si intenzivně přeju, aby existovalo peklo.

Takový milý, malý, pokojný očistec … pro zbloudilé duše, které sešly ze správné cesty … během putování řídce osídlenými prériemi západu, řečeného Divoký. Není mi zcela jasné, podle jakého klíče jsou vybíráni hříšníci, kteří právě tady dostávají poslední šanci. Jediné, co mě napadá, je značně opovážlivá, přímo rouhačská myšlenka - a sice že Bůh má v oblibě celebrity (jakéhokoli ražení) … a miluje reality show. Ale i kdyby se tahle moje soukromá - a dosti pochybná hypotéza zakládala na pravdě, co z toho ? Nikdo není dokonalý, každý z nás má nějakou tu slabůstku, tak proč by zrovna Bůh měl být výjimkou … obzvláště za předpokladu, že nás opravdu stvořil k obrazu svému ?!? No nic - takhle bych se daleko nedostala, takže raději přejdu k věci: Námět je dostatečně originální - a jeho realizace rozhodně stojí za pozornost. Zdánlivě neoplývá bujnou fantazií, ale při bližším pohledu je zřejmé, že si prostě jen nepotrpí na okázalost. K uskutečnění svých záměrů nepotřebuje nákladné, pompézní triky - úmyslně se drží při zemi, kde se cítí líp, neboť i se skrovnými prostředky lze vystihnout nejen podstatu zápletky, ale i charakter prostředí, ve kterém se děj odehrává. Kladní i záporní hrdinové jsou vesměs charismatičtí a děj je stejně zábavný a osvěžující jako poučný. Co víc byste chtěli ?

----- "Potřeba jednotlivce převážila nad potřebami většiny." ----- V pořadí třetí celovečerní film mapující osudy Enterprise a její posádky v sobě má dost vnitřní síly, aby nenechal na holičkách diváka - ani své hrdiny ... a přitom si s ní neví rady - neumí ji využít tak, aby zápletka navzdory všem dramatickým událostem nevyzněla tak trochu do ztracena. TAK usilovně se snaží o oživení Spocka, že zapomíná na všechno ostatní - jakoby spolu s milým Vulkáncem ztratil i schopnost logického uvažování. Dějová osnova je sice poměrně jednoduchá, ale do určité míry řekněme nevhodně - nebo spíš nepromyšleně poskládaná ... představitele jednotlivých postav tak nutí k určitým úkonům, ale přitom jim nedá prostor, aby je mohli věrohodně interpretovat ... 2,5*. Třetí * přihazuju prakticky jen díky svému vztahu k posádce ... a pochopitelně i díky dávným vzpomínkám na legendární seriál - což spolu velice úzce souvisí.

Klasický příběh ... v klasických kulisách ... s klasickými triky, které poznamenal neúprosný čas. Nicméně ten příběh má osobité kouzlo ukuté dobou, která ho zrodila ... a následně vypustila do světa, aby si vydobil své místo na slunci - aby se pokusil zabodovat u přelétavého diváctva, lačnícího po dobrodružných fantastických historkách. Vypráví o Bozích, kteří se svými vrtochy, intrikami, malichernými spory, pomstychtivostí - ale občas i velkorysostí tolik podobají smrtelníkům ... a o smrtelnících (polobohy nevyjímaje), kteří jsou navzdory všem protivenstvím někdy schopni i takových hrdinských a obětavých činů, za které by se nemuseli stydět ani Bohové. P.S.: Nikdy jsem nelitovala Caliba - jak bych mohla, když bezdůvodně pobil posvátné okřídlené koně. Zato jsem měla VŽDYCKY soucit s Medusou - přístup filmařů k té nešťastné bytosti mě pobuřoval, neboť její trest jsem pokládala za zcela neadekvátní ... a velice jsem si přála, aby dostala příležitost. Zasloužila by si ji - namísto ozbrojeného přepadení se jí mělo dostat náležité úcty ... poté by kupříkladu mohla vyslyšet pokornou žádost o pomoc - a aktivně se zapojit do děje. Řecká mytologie byla pro potřeby filmu stejně do značné míry upravená, takže jedna korekce navíc by ničemu nevadila. Bohužel moje pošetilé představy nesplnila ani aktualizovaná verze z roku 2010, která zcela samoúčelně a víceméně kontraproduktivně měnila od základů kdeco, ale na Medusu nějak pozapomněla.

Na imaginárního přítele z dětství jsem byla docela zvědavá, neboť jsem kdysi prožívala něco podobného jako malá Jane Claremont - moji vymyšlení průvodci sice neměli lidskou podobu, ale na tom nesejde. Bohužel jsem se dočkala pouze názorné ukázky na téma jak rychle, nenápadně a pokud možno bezbolestně zabít vcelku originální nápad. Dějová linie otrocky kopíruje to nejprofláknutější základní schéma romantických komedií a nevyhýbá se žádnému klišé - zato hned v zárodku likviduje jakýkoli pokus o třeba jen drobnou inovaci zápletky. Pro mě osobně ovšem největší fiasko ztělesňuje sama hlavní hrdinka. To že je duchaplná, milá, vtipná a potažmo i krásná žena, pro kterou stojí za to přinést nějakou tu oběť ?!? Nemůžu si pomoct, ale mně připomínala spíš pragmatickou, usedlou starou pannu, která se snaží za každou cenu provdat ... pochopitelně jen a jen z opravdové lásky. Proti ostatním postavám prakticky nic zásadního nenamítám, jenom bych měla jednu takovou drobnou poznámku: Ono je velice snadné zamilovat se do imaginárního kamaráda, který kromě sympatického vzhledu vykazuje i všestrannou manuální zručnost, prakticky nic ho nevyvede z míry, je vždycky dobře naladěný a připravený naslouchat. Pravda - je trochu užvaněný, ale s přihlédnutím k jeho dosavadnímu "zaměstnání" to nelze dost dobře brát jako zápor. Myslím, že by neškodilo, kdyby alespoň v některém ohledu nebyl úplně dokonalý - a taky bych moc ráda věděla, kde vzal finanční prostředky na zvelebení obydlí objektu své náklonnosti. Abych to shrnula: Nedozvěděla jsem se nic překvapivého ani obzvlášť zábavného o našem reálném světě - a bohužel ani o imaginárním světě imaginárních přátel ... přitom finále v podstatě nemá logiku - pokud se v něm vyskytují nefunkční pravidla, která je možné beztrestně porušovat, kdykoli se komukoli zamane ... 2,5*

E.T. - Mimozemšťan, který není bezbranný. Naopak: Umí velice efektivně bojovat - pokud má k tomu důvod ... a příležitost. Příležitost mu sice byla načas odebrána - nicméně za tu dobu získal množství těch nejpádnějších důvodů k tomu, aby vstoupil do válečného stavu s tvory, kteří sami sebe hrdě nazývají "Homo sapiens". Myslím, že žádné jiné bytosti, kterým zůstala alespoň trocha zdravého rozumu, by je tak nepojmenovaly. Víte ... hlavní problém filmu spočívá v tom, že se chce zavděčit všem. Buďto vytvoříte opravdu rodinný snímek se vším všudy a dítěti ponecháte určité iluze o armádě - a tím pádem i o státu, jelikož armáda se obyčejně nerozhoduje tak, jak se jí zrovna zachce, ale plní určité zadání ... a nebo upřednostníte drsnou realitu, na děti zapomenete a stvoříte nekompromisní nářez, jehož finále rozmetá všechny případné zbytky iluzí na míle daleko. Musíte si vybrat - nemůžete hrát na obě strany. Nemůžete to ustát - ne TAKHLE ... ne beze ztrát. Pokud jde o mě, snímek přišel o dvě z pěti možných hvězd. Je mi to líto - tím spíš, že je pod ním podepsaný filmový mág J.J. Abrams.

Dobře mi tak - trestuhodně jsem prošvihla první film ("Ip Man" z roku 2008) ... to kvůli Tomu Cruisovi - ne snad pro jeho krásné oči, ale kvůli jeho neobyčejně riskantnímu a tedy i neobyčejně vzrušujícímu životu "Na hraně zítřka" (2014). Takže teď jsem se bez pozvání (a bez přípravy) ocitla někde uprostřed příběhu, což není úplně ideální výchozí pozice pro setkání s jedním z největších velmistrů bojového umění Wing Chun. Nicméně děj je jasný a přehledný, ví, co mi chce předat - a se zvolenými výrazovými prostředky umí zacházet. V podstatě nezáleží na tom, jestli o Ip Manovi něco víte, jste o něm někdy slyšeli nebo četli. Hraje se o rovnoprávnost, o důstojnost, o hrdost ... a taky o respekt - a jak se blíží finále, je vám jasné, že zákonitě musí dojít ke střetu, který dá zapomenout na všechny rozbroje mezi jednotlivými školami bojových umění ... ke střetu, který proti sobě postaví filosofii Východu a aroganci Západu. Už dávno jste se rozhodli, jakou stranu byste si zvolili ... kdyby došlo na lámaní chleba - bez ohledu na to, kým jste ... a kde a jak žijete. Z čehož vyplývá, že "Ip Man 2" je dobrý, byť maličko schematický příběh. P.S.: Míru autentičnosti nehodnotím ... za prvé nemám odpovídající znalosti - a za druhé ji v tomhle případě nepokládám za nejdůležitější.