Kakho-oto

Tzv. piráti protěže byli v nacistickém Německu mladí lidé, kteří nechtěli chodit do Hitlerjugend, nechtěli podporovat nacistický režim apod. Od projevů "pouhého" odporu chtěli přejít k ozbrojeným akcím, např. v Kolíně nad Rýnem skutečně měli v úmyslu přepadnout služebnu gestapa. Spíše než socialistické máničky z normalizace připomínali naše mladé osoby, které se chtěly vážným způsobem zapojit do odboje proti totalitnímu režimu, např. okolo roku 1950 působila ve východních Čechách skupinka Jánošíci. Hoši mj. vystřelili do okna domu, kde žil místní komunistický prominent. Za protektorátu stáli někteří mladí lidé za vznikem několika sabotážních či partyzánských skupin. Samotný film je průměrný a neurazí, ale určitě bylo možné z daného tématu vytěžit víc.

Kolaboranti a konfidenti se vyskytují v každém národě, to stejné platí o výskytu odbojářů a jiných hrdinů. V Nizozemsku byl poměrně silný protinacistický odboj, který se projevoval zejména v ukrývání různých osob včetně Židů. Ale zrovna Riphagen patřil k bestiím, jež se obohacovaly tím, že předstíraly Židům pomoc, ale poté je okradly a nechaly zlikvidovat (v naší  historii byly jejich obdobou osoby, které slíbily druhým pomoc při přechodu železné opony a poté je zavraždily a okradly). Na rozdíl od některých komentujících si nemyslím, že by náš národ byl horší než ty druhé, není však ani nijak lepší, proto i v naší novodobé historii nalezneme vedle hrdinů kolaboranty, udavače i profesionální konfidenty. Kdyby se měl točit příběh nějakého "českého Riphagena", nemuselo by jít o zrádného a slabošského parašutistu Karla Čurdu, jehož příběh je notoricky známý. Osobně bych upřednostnil Ferdinanda Čihánka, parašutistu z Východu, který brzy po seskoku zradil a stal se od sklonku září 1941 konfidentem olomouckého gestapa. Jeho činnost znamenala zkázu pro tři české výsadky ze SSSR a jejich pomocníky, ale také třeba pro komunistické odbojáře z Bučovicka (chtěli ho dokonce v lednu 1942 zlikvidovat, ale Čihánek se neskutečně vylhal a druhý den nechal zmíněné komunisty zatknout). Dále by mohlo jít o Františka Šmída vulgo Velkého Frantu z Chrlic u Brna, který také přešel z řad odboje ke gestapu. V únoru 1945 byl po zásluze zlikvidován hrdinným partyzánem Čestmírem Podzemným ve Valašském Meziříčí. Také mě napadá Jaroslav Nachtmann, který byl na straně Němců po celou okupaci. Velmi neblahým způsobem se zapsal jako "spolustrůjce" zkázy mnoha výsadků, z Velké Británie i SSSR. Dokonce snad osobně zatkl v dubnu 1941 slavného odbojáře Josefa Balabána. Nachtmann stejně jako Čihánek přežil válku a ani po ní nebyl popraven, nějakou dobu byl vězněn v SSSR, ale zbytek života strávil na svobodě. A stejně jako Riphagen byl i Nachtmann boxerem. Temné příběhy Čihánka, Nachtmanna nebo Šmída by se určitě daly převést na filmové plátno, případně na obrazovky televizí formou seriálu či vícedílného TV filmu. V posledních letech česká kinematografie zpracovala filmy o dvou jiných záporných postavách, a sice Rudolfu Tomanovi (v lecčems je jeho osud podobný jako v případě Riphagena, byť Toman nebyl zase až takový hajzl jako uvedený Holanďan) a Jiřím Arvédu Smíchovském.

Na předchozí díl to sice nemá, ale pořád se jedná o velice dobrou komedii, kterou po Roztočíme to, drahoušku a Já to tedy beru, šéfe! řadím k nejlepším třem komediím Petra Schulhofa. Pan Sovák zahrál roli důstojně, avšak pan Kopecký byl ve stejné roli přece jen lepší. Vůbec herci v tomto filmu hrají dobře, snad jen Stella Májová není příliš přesvědčivá.

Jedna z našich nejvíce podceňovaných komedií. Osobně ji řadím do TOP 10 českých komedií a z hlavy dokážu vyjmenovat jen tyto lepší: Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zítra to roztočíme, drahoušku, Vrchní, prchni, Vesničko má středisková, Jáchyme, hoď ho do stroje. Nevalné názory Soboty a především Nárožného na tento film moje hlava jaksi nebere...

Mně se to líbilo, byl jsem při sledování napjatý a nakonec překvapený rozuzlením. Jestli chtěla ČT svou tvorbou připomenout, že velké problémy s drogami zde stále jsou a rozhodně neskončily energetickou krizí, válečným tažením Ruska proti Ukrajině, válkou v Pásmu Gazy apod., tak se jí to povedlo. Matěj Hádek opětovně předvedl, že je vynikajícím hercem (stejně jako jeho bratr Kryštof), líbila se mi i Štěpánková, Orozovič či Pyško. Cesta do tmy je takové české Přání smrti. Nechápu, jak tomuto filmu někdo může dát jedno ze dvou nejslabších hodnocení (tj. odpad či hvězdičku). 75-80 %

Zručně udělaný, ale o objektivitu se příliš nesnažící dokument. Radola Gajda určitě nebyl vyloženě negativní postava, dokonce se velmi pozitivně projevil jako účastník prvních dvou odbojů (a kdyby to bylo možné snažil by se zapojit i do třetího odboje), avšak určitě nebyl zase tak kladný, jak ho líčí dokument. Spíše to vypadá, jako by tvůrci dokumentu chtěli v první řadě očernit T. G. Masaryka a E. Beneše. V recenzi jednoho uživatele zde dokonce zaznělo, že Masaryk neudělal nikdy nic dobrého...Kritika směšného nacionalismu (tzv. spory o rukopisy), odvážné vystupování v době antisemitismu (kauza Hilsner z Polné), velké zásluhy o vznik samostatného československého státu, humanistické ideje...Tohle jsou podle mého názoru velmi kladné body a Masaryka považuji za jednoho z největších velikánů českých a moravských dějin. Nic na tom nemění to, že možná trochu ukřivdil Gajdovi, který však koketoval s fašismem. Mimochodem vyznamenání Mussoliniho Bílým lvem nijak nesouviselo s jeho příslušností k fašistickému hnutí. Vystupující historik Michal Stehlík svým stále více subjektivním tepáním české historie a jejich protagonistů pouze navazuje na myslitele typu Patočka, Havel, Bělohradský, Pithart apod.

Klasika: někomu vadí, že je film víceméně nestranným ztvárněním tématiky, druzí ho kritizují jako "oslavu vrahů", třetí ho naopak označují za zkreslení tématiky, které je vodou na mlýn odpůrcům Mašínů a jejich odbojové skupiny. K posledně jmenovaným patří nepřekvapivě též dodnes žijící Josef Mašín, zatímco jeho sestra Zdena film spíše pochválila. Zatím jsem si nikde nevšiml povzdechu, že film vůbec nezachycuje ani nezmiňuje zapálení 17 stohů slámy mezi Vyškovem a Kroměříží, což byl čin Ctirada Mašína a Václava Švédy ze dne 7. září 1953. Jednalo se o jedinou diverzní akci, která byla namířena proti tehdejšímu režimu, konkrétně v oblasti kolektivizovaného (v té době ještě ne zcela) zemědělství, respektive zásobování. Tedy jedinou takovou diverzní akci, kterou provedla skupina bratří Mašínů (podpalování stohů bylo v první polovině 50. let celkem častou formou odporu proti režimu - mimochodem zapalování slámy uskladněné v železničních vagónech bylo několikrát zaznamenáno v historii protinacistického odboje). Mně osobně scéna podpalování stohů ve filmu chyběla, jednalo by se o další akční scénu, poněvadž přitom došlo k postřelení Jana Leciána. Hodně lidí kritizuje nezobrazení přepadení Rošického, ale akce z Mořic a jejich okolí chybí asi jenom mně. Celkově se mi film líbí, nejvíce poslední část zobrazující přechod pěti členů skupiny přes NDR do Západního Berlína (čehož dosáhli samozřejmě, jak známo, jen tři z nich). Ještě raději bych ale byl, kdyby vznikl obdobně kvalitní a akcí nabitý film o našich partyzánech či parašutistech za druhé světové války. O této problematice by rozhodně bylo co točit a připomněli by se tak čím dál více zapomínaní hrdinové (s výjimkou výsadků Anthropoid, Silver A a tzv. Tří králů, o těchto odbojářích na rozdíl od dalších členů hnutí odporu dost ví i veřejnost). Co se týče hodnocení protikomunistické skupiny bratří Mašínů, nejsem názorově vyhraněný, takže se na ní nedívám ani vyloženě záporně, ale zcela pozitivně také ne. Co však nemusím, jsou některé názory dosud žijícího Josefa Mašína – ten si snad opravdu myslí, že jedinými účastníky II. a III. odboje byla rodina Mašínova a jejich přátelé, kromě nich už jen jednotlivci na čele s Kubišem a Gabčíkem. Tak to ale rozhodně nebylo.

I Němci mají mnoho lepších filmů než je tento. Baader Meinhof Komplex je sice zručně natočený film mapující historické události západního Německa z let 1967–1977, ale nic navíc nenabízí. Akční scény mně na filmech nevadí, často naopak, ale tady je jich příliš, navíc se jednalo o nekonečný sled krátkých přestřelek, výbuchů, atentátů apod. Nelíbí se mi ani, že film příslušníky teroristické RAF nijak neodsuzuje. Však také příznivci ultralevice mají film rádi a teroristy z RAF alias Frakce Rudé armády (samozřejmě neplést s Royal Air Force, tedy Britským královským letectvem) adorují. A na druhé straně stejní lidé nálepkují skupinu bratří Mašínů a vůbec celý protikomunistický odboj z přelomu čtyřicátých a padesátých let jako zločince a teroristy. Jenomže Mašínové, Hory Hostýnské, Světlana, Černý lev 777 či Mapaž bojovali alespoň proti zvrácenému totalitnímu režimu, zatímco marxistická RAF vedla teroristické akce sice proti nedokonalému, ale zároveň proti demokratickému režimu Německé spolkové republiky.

Většina filmů o protinacistickém odboji, které jsem viděl, je lepší i akčnější než Armáda zločinu. Ano, hodně příslušníků protinacistického odboje ve Francii patřilo k cizincům, avšak většina odbojářů měla samozřejmě francouzskou národnost, což z tohoto filmu není patrné. Ve Francii, respektive v obou jejích částech (okupované a vichistické, od podzimu 1942 rovněž okupované), byla poměrně silná kolaborace i odboj, jenž byl efektivně podporován z Velké Británie, v čemž hrála roli menší vzdálenost a s tím spojené možnosti pro leteckou podporu odboje (okupované Polsko nebo protektorát to měly v tomto ohledu mnohem horší). Mimochodem film vůbec neuvádí, že z cizinců žijících ve Francii se protinacistického odboje poměrně ve velkém množství zúčastnili i zde žijící Češi a Slováci, např. komunista a španělský interbrigadista Osvald Závodský (popravený soudruhy v roce 1954) se v roce 1942 podílel na obzrojeném přepadení německých vojáků v restauračním zařízení v Paříži. Na rozdíl od několika komentujících nevidím důvod, proč bychom si měli sypat popel na hlavu a mít touhu natočit sebemrskačský film o cikánských táborech v Letech a Hodoníně u Kunštátu. Mně osobně bohatě stačí zcela neobjektivní a ahistorické filmy o násilí na Němcích - Habbermannův mlýn či Krajina ve stínu. Film o Letech/Hodoníně by dopadl tak nějak podobně.

Výborné sportovní drama, které je zcela srovnatelné s filmem Poslední závod. Film Zátopek je samozřejmě ještě o něco lepší. Osobně jsem za všechny tyto filmy rád a více takových! Moc se mi nelíbily scény opilých a kouřících československých basketbalistů. Nechce se mi věřit, že to bylo v reálu ve stejné míře. Spíše se zde projevil "starý filmový mor", kdy herci ve filmech musí kouřit. Holt tabáková lobby ve filmovém umění...Nepřekvapuje mě, že film zabodoval po stránce vizuální. Zatímco u nás film spíše propadl, v zahraničí uspěl, alespoň u porot a odborníků. Nebýt tohoto díla, ani bych nevěděl, že českoslovenští basketbalisté někdy vyhráli nějaké velké mistrovství. Z postav basketbalistů se mně nejvíce líbil upřímný Jelen a překvapivě také dělnický kádr, který byl dosazen do kádru na ME 1951 a ve finále byl nasazen jako "osobka" na sovětského basketbalistu, podle jména evidentně gruzínské národnosti či původu ("Na Kladně jsme říkali: Když ti nestačím, tak tě zmrzačím!"). Film je také poměrně dost patriotický, což kvituji (alespoň nějaký takový film). Vyloženě zápornou postavou je kromě příslušníků Státní bezpečnosti jen vedoucí mužstva ztvárněný Ondřejem Malým. V neposlední řadě se mně líbilo ztvárnění skutečnosti, jak skromně dřívější profesionální sport vypadal. Hráči jedou namačkaní v jednom kupé, v Ženevě chodí pěšky, aby neutráceli za tramvaj, ubytovaní jsou v bordelu...Podle vzpomínek Ivo Mráze tohle odpovídá historické skutečnosti (nevím, zda i v případě toho ubytování).