Takhle to vypadá, když stárnoucí chlap nemá dost rozumu a pustí dceru na výlet do Paříže. Pěkná, brutální akce bez zbytečných vycpávek a zábran. Jen první cca 1/4 hodinu (až do okamžiku, kdy Neeson vychází z CDG na stanoviště taxiků) bych vystříh a obsah napsal po vzoru Star Wars v pár větách do úvodních titulků. Svině jedny albánský, nebo jaký, to máte za to! Skoro 4 hvězdy...
Story začíná pěkně zostra: Salieri se nenechá uchlácholit ani svým oblíbeným tiramisu a řízne se v návalu výčitek svědomí nožem na dorty do ohryzku. Je v koši odnesen do blázince, kde se setká s knězem, který má doma na CD z vážné hudby jen Malou noční hudbu. To starému Salierimu otevře stavidlo vzpomínek. Už první setkání hlavních hrdinů napovídalo, že to nemůže dopadnout dobře. Zatímco průměrný dělník hudby Salieri krade solnohradskému arcibiskupovi bonbóny, lehkomyslný génius v téže místnosti ocucává prsy frivolní dívenky a volá "eat my shit!". Samozřejmě pozpátku, jak je jeho zvykem. Jak běží čas, mění žárlivost Salieriho v démona, který navštěvuje Wolfiho převlečen za noční můru a neštítí se dokonce ani odmítnout sex jeho manželce. Není divu, že uštvaný japí, kterého postupně přechází chechot, nakonec v horečkách umírá a je nevděčnými Vídeňáky pohozen do neoznačeného hrobu. Předtím stačí ještě napsat Operu oper, kde si (symbolicky) vyrovná účty s krutým otcem.
Forman a jeho štáb od začátku tvrdě útočí na Oscary, využívajíce snad všechna k tomu určená klišé, Amíci hrají v barokních krojích od Pištěka jak o život. Mají to, pravda, trochu ulehčeno tím, že Vídeň konce 18.století byla obydlena samými pitomci, pravděpodobně levobočky zdegenerovaného císaře. Nechybí ani humor k popukání, třeba když se Wolfiho landlady kácí s očima obrácenýma v sloup (klasická etuda ze základky) k nohám emperora. Ou majgád...oblíbená Formanova konfrontace výjimečného jedince s prostředností? Snad, je ale otázka, jestli byl Salieri ve své době průměrnějším umělcem, než Forman o 200 let později.
Do odpadu ale tohle dílo nepatří, protože, řečeno slovy zdejší komunity: "tenhle film má nejlepší soundtrack všech dob!"
Mohl to být dobrej film, kdyby si Aronofsky nemyslel, že je potřeba to pojmout tak jakoby cool a art, že film o drogách nejde udělat "rovně". Z toho věčnýho poškubávání obrazu mi harašilo v bedně.
U ďasa, kdo vymyslel, že je potřeba každou slušnou knížku p(r)odat ve zmršený formě polopatě lidem v multiplexech!? Taky mě dost silně irituje tenhle novej trend (anno 2001), kdy se očekává, že lidi nechaj v kině tisíce, protože 1 film ze 3 (prsteny) nebo 9 (Potter) nedává sám o sobě špetku smyslu. Ale vlastně...ať si každej dělá co chce, ať si každej, dřív než vezme desetičlennou rodinu do kina např. na Návrat krále, někde zjistí, kolik filmů musí vidět před tím, aby nebyl úplně mimo. Ne?
Tohle nešlo vydržet. Jakmile vlezla na obrazovku Fay Dunaway, tak jsem vzal do zaječích. Možná to, co mi připadá jako čirá trapnost, je právě ta slavná poetika. Mívám to i s Jakubiskem.
Nikdy jsem neulítával na Peckovi (sic) ani na Audrey Hepburn, romantický komedie z duše nesnáším, ale tohle je pecka(!). Krásně vybalancovaná, milá věc. Třeba to má nějakou chybu, ale já ji nevidím a hledat ji nebudu.
Joj, to jsem si zas poplakal! Škoda jen, že hlavní roli nedostal Cage nebo Blůma. Někdy mám pocit, že z Američanů a jejich zachraňování světa od televize vylítnu ze svý růžový kůže.
Naprostá, ukrutná, nesnesitelná sračka. Nechápu, kde se vzal mýtus, že je to je kvalitně natočený (takhle zpackaný střihy, to se vidí málokdy), zahraný atd. Nechápu, jak může herec Němec vůbec vylejzat z kanálu, Willig je asi nejděsivější loser v dějinách kinematografie... Pěkný je, že zatímco dekadentní Moulin se o nové vraždě dozvídá zpravidla telefonem po souloži, Honzu vyzvedává Mirek Stejskal obvykle v pyžamu a s holící pěnou na hubě. Napadlo mě dát tomu jednu hvězdu za to, že mohl Čtvrtníček (?) geniálně použít scénu z Kvadratury ženy v Sodě , ale nejde to. Ikdyž silná místa tam nepochybně najít lze: např. když Honzík volá na velebného pána: "tak už se přiznejte, SAKRA!" Milovníkům Liškovy hudby doporučuju jeho famózní smyčcový kvartet .
Romantika to je, Johnny, to jo...ale zas na druhou stranu, kdo vymyslí tohle jako způsob, jak pomoci milované rodině z existenční nouze, není ani hrdina, ani bojovník, ale spíš vůl... Uff, uff
Vyprávění ze světa, kde k nepoznání pokroucená zpráva o lokální nehodě obletí Zeměkouli dříve, než na místo dorazí sanitka ("děláme, co můžeme, je to ve všech zprávách"). Kde tahle efemérní zpráva, která 2x, možná 3x obkrouží globus a zaniká, je v dané chvíli nepoměrně důležitější, než sama událost, která ale mění nevratně osudy zúčastněných navždy. Kde jsou kdekoliv k mání auta, pušky, boty a limonády věhlasných značek, kde ale "bílý muž" ztrácí pevnou půdu pod nohama velmi blízko za svými humny. Kde zemi "bílého muže" chrání před nežádoucími imigranty nekompromisní potomci nedávných imigrantů. Iñárritu tradičně ždíme diváka jako citron a občas - taky tradičně - žene příběh až na hranu kýče, poškubává jím sem a tam v čase i prostoru (do třetice tradičně). Všechno ale funguje, protože Iñárritu věděl, co a jak chce natočit a použité metody pracují pro celek. To všechno se navíc může opřít o talent i řemeslo - co by asi s tímto námětem dokázal udělat třeba Hřebejk a "jeho" herecké hvězdy? A jako třešnička dokonale padnoucí název (distributor kupodivu neprojevil svojí kreativitu a nechal ho na pokoji). 5.
Že Jůlinka ale dokáže během 1 dne udělat tomu svýmu loďařskýmu magnátovi průvan ve šrajtofli! Za jídlo sice neutrácí, ale to máme: 1x piano + urgentní doprava v nočních hodinách, 1x odtah ve výstřední kombinaci s botičkou (zdá se, že šlo o zásah obou policií), 1x pokuta v MHD, cca 100 km taxikem po Praze, 1x gynda luxusní, 1x esoterická šimrací terapie, 1 svetřík poničený, 1x rozhodnutí ponechat si jeden byt 4+1 jen tak pro radost ... a určitě jsem ještě na něco zapomněl, vše ozdobeno 1 nevěrou větší + 1 nevěrkou drobnou, platonickou. Zase ale, zdá se, ušetřila za 1 potrat v pokročilém stadiu těhotenství. Prostě jeden typický den průměrné odkvétající české ženy. Nějak mám pocit, že jako levnější řešení takto rozsáhlé krize středního věku by vyšlo domácí násilí přiměřené, tedy v tomto případě spíše velké intenzity, to by ale byl jiný žánr. Děkujeme společnostem Apple, Google, Vodafone, Nokia, Citroen a dalším, že umožnily našim československým filmařům opět jeden pokus o film, tentokrát okořeněný typicky francouzským šarmem. První pokus jsem poslal po cca 20 minutách do odpadu, druhý ve veselejším rozpoložení dekoruji dvěma, málem třemi hvězdami - při vzpomínce na to, že jsem půl filmu nerozumněl zahuhlaným a v hudbě utopeným dialogům (nominace na lva?!) a že mně děsně lezlo na nervy rozostřování obrazu tu vpředu, tu vzadu (lev !?!), se probírám ze sna: 3 fakt ne. Ty 2 hlavně za odvahu neobsadit Trojana, Duška, Macháčka, Polívku, Lišku, Gaislerovou,....a jak se všichi jmenují. To není málo!
Po všech stránkách vynikající! Velice syrový dvouhodinový návrat do reálsocialismu, který brutálně a neodbytně vyvolává zasuté vzpomínky na tu neskutečnou, ponurou a beznadějnou prudu. Na dobu, kdy nefungující služby suplovali arogantní a drzí meloucháři se zlatýma rukama (potrat jako melouch...). Měli by vidět všichni, kdo to nezažili nebo mají krátkou paměť. Nejlíp před volbama. A vlastně vůbec všichni...
Ani všichni ti inzerenti, kteří z toho udělali celovečerní reklamu, nedokázali zaplatit začínajícího kaskadéra, co by uměl věrohodně spadnout z kola. Ze všech frků čouhá pointa dlouho dopředu. Železničářský erotický sny jsou vysloveně debilní, stejně jako pábitelé ve výkupu flašek. Hovadina na kvadrát.
Zatím 5, ani nevím proč. Asi za ty 3 dokonale zorganizovaný hrozně dlouhý záběry, za výtvarný provedení, který drží pohromadě od začátku do konce, a za to, že tam místo Owena není nějakej děsivej cruise. Objektivně to ale zase taková šupa není.
Nejlepší český film? Asi jo, každopádně hodně překračuje kategorii "český film", zvlášť ve srovnání s díly posledních 20 let. Film, o kterém neumím napsat křivého slova.
Divadelní kus jako dělaný např. pro Městská divadla pražská (úplně vidím Trávníčka z 80.let). ČST natočila obdobných inscenací taky habaděj (Pracka v láhvi nebo jak se to jmenovalo např.). Dovedu si to představit i v neděli po obědě v rádiu, teda rozhlase. Vhodné zejména pro 75 leté pratetičky a žáky 6.tříd Z(D)Š. Hitchcock dokázal o více než 10 let dříve naložit s podobným Dial M for Murder o poznání lépe.
Moje komentáře
96 hodin (2008)
Takhle to vypadá, když stárnoucí chlap nemá dost rozumu a pustí dceru na výlet do Paříže. Pěkná, brutální akce bez zbytečných vycpávek a zábran. Jen první cca 1/4 hodinu (až do okamžiku, kdy Neeson vychází z CDG na stanoviště taxiků) bych vystříh a obsah napsal po vzoru Star Wars v pár větách do úvodních titulků. Svině jedny albánský, nebo jaký, to máte za to! Skoro 4 hvězdy...
Amadeus (1984)
Story začíná pěkně zostra: Salieri se nenechá uchlácholit ani svým oblíbeným tiramisu a řízne se v návalu výčitek svědomí nožem na dorty do ohryzku. Je v koši odnesen do blázince, kde se setká s knězem, který má doma na CD z vážné hudby jen Malou noční hudbu. To starému Salierimu otevře stavidlo vzpomínek. Už první setkání hlavních hrdinů napovídalo, že to nemůže dopadnout dobře. Zatímco průměrný dělník hudby Salieri krade solnohradskému arcibiskupovi bonbóny, lehkomyslný génius v téže místnosti ocucává prsy frivolní dívenky a volá "eat my shit!". Samozřejmě pozpátku, jak je jeho zvykem. Jak běží čas, mění žárlivost Salieriho v démona, který navštěvuje Wolfiho převlečen za noční můru a neštítí se dokonce ani odmítnout sex jeho manželce. Není divu, že uštvaný japí, kterého postupně přechází chechot, nakonec v horečkách umírá a je nevděčnými Vídeňáky pohozen do neoznačeného hrobu. Předtím stačí ještě napsat Operu oper, kde si (symbolicky) vyrovná účty s krutým otcem. Forman a jeho štáb od začátku tvrdě útočí na Oscary, využívajíce snad všechna k tomu určená klišé, Amíci hrají v barokních krojích od Pištěka jak o život. Mají to, pravda, trochu ulehčeno tím, že Vídeň konce 18.století byla obydlena samými pitomci, pravděpodobně levobočky zdegenerovaného císaře. Nechybí ani humor k popukání, třeba když se Wolfiho landlady kácí s očima obrácenýma v sloup (klasická etuda ze základky) k nohám emperora. Ou majgád...oblíbená Formanova konfrontace výjimečného jedince s prostředností? Snad, je ale otázka, jestli byl Salieri ve své době průměrnějším umělcem, než Forman o 200 let později. Do odpadu ale tohle dílo nepatří, protože, řečeno slovy zdejší komunity: "tenhle film má nejlepší soundtrack všech dob!"
Requiem za sen (2000)
Mohl to být dobrej film, kdyby si Aronofsky nemyslel, že je potřeba to pojmout tak jakoby cool a art, že film o drogách nejde udělat "rovně". Z toho věčnýho poškubávání obrazu mi harašilo v bedně.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
U ďasa, kdo vymyslel, že je potřeba každou slušnou knížku p(r)odat ve zmršený formě polopatě lidem v multiplexech!? Taky mě dost silně irituje tenhle novej trend (anno 2001), kdy se očekává, že lidi nechaj v kině tisíce, protože 1 film ze 3 (prsteny) nebo 9 (Potter) nedává sám o sobě špetku smyslu. Ale vlastně...ať si každej dělá co chce, ať si každej, dřív než vezme desetičlennou rodinu do kina např. na Návrat krále, někde zjistí, kolik filmů musí vidět před tím, aby nebyl úplně mimo. Ne?
Arizona Dream (1993)
odpad!Tohle nešlo vydržet. Jakmile vlezla na obrazovku Fay Dunaway, tak jsem vzal do zaječích. Možná to, co mi připadá jako čirá trapnost, je právě ta slavná poetika. Mívám to i s Jakubiskem.
13. revír (1946)
Zápletka kulhá na obě nohy, ale to u Chandlera taky. Marvan, Medřická a atmosféra jsou ovšem stoprocentní, úplnej noirek, dědečku.
Prázdniny v Římě (1953)
Nikdy jsem neulítával na Peckovi (sic) ani na Audrey Hepburn, romantický komedie z duše nesnáším, ale tohle je pecka(!). Krásně vybalancovaná, milá věc. Třeba to má nějakou chybu, ale já ji nevidím a hledat ji nebudu.
Krvavý diamant (2006)
Joj, to jsem si zas poplakal! Škoda jen, že hlavní roli nedostal Cage nebo Blůma. Někdy mám pocit, že z Američanů a jejich zachraňování světa od televize vylítnu ze svý růžový kůže.
30 případů majora Zemana (TV seriál) (1974)
odpad!Naprostá, ukrutná, nesnesitelná sračka. Nechápu, kde se vzal mýtus, že je to je kvalitně natočený (takhle zpackaný střihy, to se vidí málokdy), zahraný atd. Nechápu, jak může herec Němec vůbec vylejzat z kanálu, Willig je asi nejděsivější loser v dějinách kinematografie... Pěkný je, že zatímco dekadentní Moulin se o nové vraždě dozvídá zpravidla telefonem po souloži, Honzu vyzvedává Mirek Stejskal obvykle v pyžamu a s holící pěnou na hubě. Napadlo mě dát tomu jednu hvězdu za to, že mohl Čtvrtníček (?) geniálně použít scénu z Kvadratury ženy v Sodě , ale nejde to. Ikdyž silná místa tam nepochybně najít lze: např. když Honzík volá na velebného pána: "tak už se přiznejte, SAKRA!" Milovníkům Liškovy hudby doporučuju jeho famózní smyčcový kvartet .
Bojovník (1997)
Romantika to je, Johnny, to jo...ale zas na druhou stranu, kdo vymyslí tohle jako způsob, jak pomoci milované rodině z existenční nouze, není ani hrdina, ani bojovník, ale spíš vůl... Uff, uff
Neúplatní (1987)
Eh...ty vole...to sou věci
Troja (2004)
Homér? Jo. Simpson...Nechápu, jak je možný, že ještě nikdo nezabil Orlanda Blůmu.
Babel (2006)
Vyprávění ze světa, kde k nepoznání pokroucená zpráva o lokální nehodě obletí Zeměkouli dříve, než na místo dorazí sanitka ("děláme, co můžeme, je to ve všech zprávách"). Kde tahle efemérní zpráva, která 2x, možná 3x obkrouží globus a zaniká, je v dané chvíli nepoměrně důležitější, než sama událost, která ale mění nevratně osudy zúčastněných navždy. Kde jsou kdekoliv k mání auta, pušky, boty a limonády věhlasných značek, kde ale "bílý muž" ztrácí pevnou půdu pod nohama velmi blízko za svými humny. Kde zemi "bílého muže" chrání před nežádoucími imigranty nekompromisní potomci nedávných imigrantů. Iñárritu tradičně ždíme diváka jako citron a občas - taky tradičně - žene příběh až na hranu kýče, poškubává jím sem a tam v čase i prostoru (do třetice tradičně). Všechno ale funguje, protože Iñárritu věděl, co a jak chce natočit a použité metody pracují pro celek. To všechno se navíc může opřít o talent i řemeslo - co by asi s tímto námětem dokázal udělat třeba Hřebejk a "jeho" herecké hvězdy? A jako třešnička dokonale padnoucí název (distributor kupodivu neprojevil svojí kreativitu a nechal ho na pokoji). 5.
Skrytá identita (2006)
Nicholsonovi a DiCapriovi se Skrytá identita hodně povedla. Škoda závěrečného boha na stroji, který vraci finále ze života zpět do Hollywoodu.
Skafandr a motýl (2007)
Tak tohle mě fakt nepotěšilo.
Smrtonosná past 4.0 (2007)
He! Hehe! Hehehehe...ehehe...Willis je milej a scenář neskutečně invenční, jak je ostatně vidět i z tady otištěného obalu.
Tajnosti (2007)
Že Jůlinka ale dokáže během 1 dne udělat tomu svýmu loďařskýmu magnátovi průvan ve šrajtofli! Za jídlo sice neutrácí, ale to máme: 1x piano + urgentní doprava v nočních hodinách, 1x odtah ve výstřední kombinaci s botičkou (zdá se, že šlo o zásah obou policií), 1x pokuta v MHD, cca 100 km taxikem po Praze, 1x gynda luxusní, 1x esoterická šimrací terapie, 1 svetřík poničený, 1x rozhodnutí ponechat si jeden byt 4+1 jen tak pro radost ... a určitě jsem ještě na něco zapomněl, vše ozdobeno 1 nevěrou větší + 1 nevěrkou drobnou, platonickou. Zase ale, zdá se, ušetřila za 1 potrat v pokročilém stadiu těhotenství. Prostě jeden typický den průměrné odkvétající české ženy. Nějak mám pocit, že jako levnější řešení takto rozsáhlé krize středního věku by vyšlo domácí násilí přiměřené, tedy v tomto případě spíše velké intenzity, to by ale byl jiný žánr. Děkujeme společnostem Apple, Google, Vodafone, Nokia, Citroen a dalším, že umožnily našim československým filmařům opět jeden pokus o film, tentokrát okořeněný typicky francouzským šarmem. První pokus jsem poslal po cca 20 minutách do odpadu, druhý ve veselejším rozpoložení dekoruji dvěma, málem třemi hvězdami - při vzpomínce na to, že jsem půl filmu nerozumněl zahuhlaným a v hudbě utopeným dialogům (nominace na lva?!) a že mně děsně lezlo na nervy rozostřování obrazu tu vpředu, tu vzadu (lev !?!), se probírám ze sna: 3 fakt ne. Ty 2 hlavně za odvahu neobsadit Trojana, Duška, Macháčka, Polívku, Lišku, Gaislerovou,....a jak se všichi jmenují. To není málo!
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007)
Po všech stránkách vynikající! Velice syrový dvouhodinový návrat do reálsocialismu, který brutálně a neodbytně vyvolává zasuté vzpomínky na tu neskutečnou, ponurou a beznadějnou prudu. Na dobu, kdy nefungující služby suplovali arogantní a drzí meloucháři se zlatýma rukama (potrat jako melouch...). Měli by vidět všichni, kdo to nezažili nebo mají krátkou paměť. Nejlíp před volbama. A vlastně vůbec všichni...
V žáru královské lásky (1990)
Škoda, že tohle arcidílo nemohl vidět Klíma. Možná, že by se v jeho žebříčku blbců český filmař zasunul před univerzitního profesora.
Vratné lahve (2007)
Ani všichni ti inzerenti, kteří z toho udělali celovečerní reklamu, nedokázali zaplatit začínajícího kaskadéra, co by uměl věrohodně spadnout z kola. Ze všech frků čouhá pointa dlouho dopředu. Železničářský erotický sny jsou vysloveně debilní, stejně jako pábitelé ve výkupu flašek. Hovadina na kvadrát.
Potomci lidí (2006)
Zatím 5, ani nevím proč. Asi za ty 3 dokonale zorganizovaný hrozně dlouhý záběry, za výtvarný provedení, který drží pohromadě od začátku do konce, a za to, že tam místo Owena není nějakej děsivej cruise. Objektivně to ale zase taková šupa není.
Tmavomodrý svět (2001)
Klišé na klišé. Katalog kýče. Včetně smutných psích očí při loučení. Bože na nebesích.
Marketa Lazarová (1967)
Nejlepší český film? Asi jo, každopádně hodně překračuje kategorii "český film", zvlášť ve srovnání s díly posledních 20 let. Film, o kterém neumím napsat křivého slova.
Život v oblouznění (1995)
Vlastně jen taková (příjemná) hříčka, která by mi okamžitě vyjela z hlavy, nebýt Buscemiho. To je zkrátka sekáč.
Nejkrásnější věk (1968)
Hodně milá abiturientská vzpomínka na AVU.
Král Šumavy (1959)
Šumavu Kachyňa vystihl, ale co naplat....Bůhví, proč má Lukavský pověst charaktera, co si nezadal (viz. i 30 p.m.Z.).
Koyaanisqatsi (1982)
Ecce homo!
Čekej do tmy (1967)
Divadelní kus jako dělaný např. pro Městská divadla pražská (úplně vidím Trávníčka z 80.let). ČST natočila obdobných inscenací taky habaděj (Pracka v láhvi nebo jak se to jmenovalo např.). Dovedu si to představit i v neděli po obědě v rádiu, teda rozhlase. Vhodné zejména pro 75 leté pratetičky a žáky 6.tříd Z(D)Š. Hitchcock dokázal o více než 10 let dříve naložit s podobným Dial M for Murder o poznání lépe.
Nenápadný půvab buržoazie (1972)
Neskutečně srandovní - a půvabnej - film.
Scény z manželského života (1973)
Tohle JSOU scény z manželského života. Není co dodávat.