ReneeS

15 epizod se ze začátku zdálo až příliš, bála jsem se zbytečné roztahanosti. Nakonec mi to uteklo poměrně rychle. Bleak house je opravdu bleak - příjemně tmavý a ponurý. Pro rozmanité charaktery byli vybráni výborní herci, jejich postavy byly milé, důstojné i odpudivné (nechyběly samozřejmě ani komické a naivní, naštěstí to bylo v únosné míře) A pak tady máme pana Tulkinhorna, postava občas až děsivá - dlouhé záběry v polostínu jsou pro charismatického Charlese Dance jak stvořené. Celá miniserie je povedené zpracování krásného i smutného příběhu.

Snažili se, bohužel se jim to moc nepovedlo...až příliš přehnané a nevtipné.

Seriál u kterého se nesmějete naplno (pokud není na scéně Alister), ale úsměv vám z tváře nemizí. Byla jsem překvapená jak rychle se mi dostal pod kůži a jak ráda jsem se po každém díle vracela...deset sezon není málo a je pravdou, že to nejlepší z děje bylo vyčerpáno v těch prvních, přesto jsem byla za další sozony (i když zbytečně natahované) ráda. Lionel Geoffreyho Palmera byl sarkastický bručoun přesně dle mého gusta a s Judi Dench tvořili krásnou dvojici. A Alister byl vždy vítané zpestření - už jen při vzpomínce na něj se musím smát.

Oddechovka, která by možná měla nějaký děj, kdyby to nebylo roztahané na 22 dílů (ještě je furt se od britů co učit), zato má svou skupinku hodně divných lidí. Jediné štěstí je, že mě ti divní lidé baví a Matthew Perry, ač někdy až otravně sebestředný, mě baví nejvíc. Jestli bude další série, pak tvůrce prosím - řekněte mi, že tám nebudete cpát to největší klišé podobných seriálů, vždyť děj je stejně o ničem, mi bude i nadále stačit, když to bude vtipné.

Britům se musí nechtat, že ze špionážního dramatu dokáží udělat podívanou, která balancuje mezi vážností, vtipem, melancholií a bizarností. Možná občas trochu teatrální, ale výborně natočeno. Ať už byli kdo chtěli - studenti, diplomaté, špióni, zrádci ... v hlavě vám utkví přátelé, které poutala víc než jen společná kravata.

Když je film vtipný, dokážu odpustit hodně. Při vší nelogičnosti a hlouposti některých scén, tohle vtipné bylo. Záporáci předvidatelní, holčička přemoudřelá (občas si opravdu říkám, že děti v amerických filmech by měli odpravit hned na začátku - s výjimkou nejnovějšího Ironmana), ale ten hláškující prezident mě prostě bavil. Jen tomu zlodušskému ITakovi by někdo mohl říct, že už tady byl větší borec, kterého v klíčových scénách obklopovala klasická hudba - nic proti, ale na Hanse Grubera neměl.

Detailů a drobností, ze kterých jsem byla našená, tam bylo desítky....tak proč film jako celek byl tak průměrny? Až na samotný konec, u toho jsem se opravdu zasmála.

Tři a půl. Bála jsem se konce. Nakonec to přecejen nespatlali, začátek byl ale přesto až příliš pomalý, mily ale nijaký. Obvykle mi ke štěstí stačí pohled na oblíbené tváře...a že jich bylo požehnaně - Geoffrey Palmer, Bill Nighy, David Tennant a často opomíjená Fenella Woolgar, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tam něco chybělo. Bylo to příjemně strávených pár hodin, jen si nejsem jistá, že bych měla potřebu si to zopakovat.

Staré více než 40 let, a přesto jsem se bavila výborně (a při některých scénách mi došlo, že ani po těch letech se určité věci v životě studenta nemění). Možná je to občas naivní, hloupoučké, přehnané, ale vtipné.

Už jsem chtěla napsat, že tam byly asi všechna možná klišé, ale byla jsem opravena...pár jich tam opravdu chybělo. Začínám si zvykat, že doufat v jejich absenci je naprsto marné. Zbývá jen čekat jak s nima naloží. Šla jsem do kina pouze s očekáváním hloupého filmu kde se velká ještěrka bude mlátit s robotem. Musím se přiznat, místy jsem se opravdu bavila a když pomineme veškerou nelogičnost (jako že půl filmu si nechávají nakopat prdel než vytáhnou meč), byly tam momenty, kdy jsem si bitvy opravdu užívala. Jen kdyby to bylo přinejmenším o půl hodiny kratší, filmu by to rozhodně neuškodilo (a už vůbec ne ději, který tam stejně skoro nebyl).