ReneeS

Nepřehlédněte závěrečné titulky, ty vzkazy jsou výborné.

Pro všechny, kteří očekávají film - toto je divadelní hra bez hlediště s nepatrně prostornějšími kulisami. Výborná divadelní hra...kombinace působivého Ibsenova textu, kde hlavní hrdinka léta zastírá pravdu o svém zemřelém manželovi a celém jejich soužití a postupně se dozvídá pravdu o svém synovi na něhož neúprosně dopadly hříchy jeho otce a hereckých výkonů, z nichž mě při některých scénám doslova mrazilo. Je škoda vidět takovéhle zpracování z nekvalitního záznamu na malé obrazovce, něčemu takovému se sluší tiše přihlížet ze sedačky potemnělého hlediště.

Poměrně jednoduchý film, který dokáže být zároveň komický i smutný. Komická část na rozdíl od té vážné občas trochu tlačí na pilu, ale dohromady to dává velmi příjemný film. Kdo by to řekl, ale Bob Hoskins mě ve své roli naprosto okouzlil.

Na to, jak je to krátká minisérie, se až příliš dlouho rozjížděla. První díl by se dal nejméně o polovinu zkrátit, v druhém se pomalu opouštěla věčná melancholie a sebelítost a konečně se začalo něco dít a poslední dva díly už měly ten správný spád. Celý příběh je směsice divných nepříliš sympatických postav, které ovšem mají své momenty (nejsympatičtější tam snad byla ta ženská, kvůli které na začátku Ronald Pickup opustil svou ženu). Tvůrci si hrají s mnohýma výstřednostma a společenskými tabu (vztah starší ženy a mnohem mladšího muže, černošského pastora z Ameriky a nezávislé sebevědomé Britky, rodiné mezigenerační vztahy - o tom jak stáří omezuje nejen samotného člověka ale i všechny kolem). Musí se překousnout začátek, ale Judi Dench za to myslím stojí.

Tak to dopadne, když se Na hromnice o den více potká se vzdálenými bratranci emzáků z Enderovy hry (kteří se víc než hmyzu podobají divným chapadlovitým věcem z Matrixu), nacpe se do toho Cruise a blondýna, které jsem ten její drsný kukuč nevěřila ani minutu (ale kdo by ji odolal) Když budu předstírat, že posledních pár minut se rozhodně nestalo, tak z toho výjde něco, pro co prostě musím mít slabost.Po druhém shlédnutí mám pocit, že vtipné scény byly ještě vtipnější a poslední scéna ještě blbější.

Příliš jednoduchý, milý, sentimentální příběh plný mladých krásných lidí ve vzpomínkách, mladých ale otravných lidí v současnosti, postarších nevím jestli krásných (krom Judi Dench samozřejmě) zato všemi způsoby divných ženských (s jednou malou výjimkou) a hudby, ze které se vám podlomí kolena. V tohle případě na mě hraní na city a nostalgii zabírá. Kdo zná atmosféru dnešních swingových tančíren, se jen ztěží vyhne představám, jaké to mohlo být tehdy? Jsou to zidealizované představy (stejně jako vzpomínky blonde Bombshells) , ale jsou krásné.

Takže v první epizodě máme jednoho velkého, nasraného, nakrátko ostíhaného chlápka v dlouhém koženém plášti, s botama, které rozhodně nepatří do tanečních a velkým černým kufříkem - takového chlápka byste zabásli už jen kvůli tomu jak vypadá. Ale ne, tady si to špacíruje od jedné vraždy k druhé, dokonce i do parlamentu a nikomu to nepříjde podezřelé. Já zvládnu určitou dávku blbosti a nelogičnosti, ale co je moc, to je moc ...už jen proto, že v dalších epizodách se ukáže, jak hezky nás celou dobu vodili za nos. Na druhou stranu tady máme ukázkově sympatického hlavního hrdinu. BBC radio reportéra, kterého dneska už jen tak neuvidíte - otrhaný, věčně nalitý a neskutečně drzý chlapík, který si v podstatě dělá co chce a nějak mu to prochází. Je to celé taková zvláštní slátanina o které nemám tušení, co si vlastně myslet. Děj první epizody je jen velmi špatné krimi, v druhé už začíná pletichaření (hlavně v samotné BBC) a razantně se to zlepšuje ... i když Stephen Fry byl tak nepříjemná postava, že bych mu už od pohledu jednu vrazila. Pak tady máme jednu malou politickou stranu s neschopným lídrem a miloučkým brýlatým chlápkem co oddře veškerou práci a nádhernou blondýnu, která ho z nějakého důvodu balí. Přidejme ještě kupu dalších divných lidí - sousedka v latexu mlátící bičíkem veškeré vlivné starší pány v Londýně, zšenštilý snobský sebevědomý ekonom a zhulená rozhlasová hlasatelka (takhle hezký hlas u ženské jsem už dlouho neslyšela), jejiž scény mě neskutečně bavily ("News readers don´t dress like that - How do you know? They just sound as if they don´t....Is there something wrong with her? - No no no she´s just been having a little puff - I am a police officer. I ought to arrest her - You can´t do that Frank, you bugger the 6 o´clock headlines!"). Přidejte k tomu uspěchaný a předvídatelný konec a máte docela slušný mišmaš. I když poslední scéna byla úsměvná..

Tak první série Mušketýrů toho má hodně...má vtip, spoustu povedené akce, pěkné lidi na které je radost pohledět a nádhernou hudbu. Má taky obrovský potenciál, který zůstal naprosto nenaplněn. Na odpočinek je to výborná věc, nemůžu tvrdit, že bych se nudila. Přesto, stále mi rve srdce když vidím jak povrchně až hloupě je překrucován děj předlohy (tak aby se tam objevilo snad každé možné klišé, které si dovedete představit), jak nevyužité jsou charaktery Aramise, Athose a především kardinála ... mít takhle skvělou postavu a navíc s tak výborným obsazením a nevyužít to, to by měl být, milí páni scénaristé, trestný čin! Uvidíme, co přinese další série. (Musím ovšem přiznat, že mi ty z hradeb bomby házející jeptišky vyloudily obrovský úsměv na tváři, to se jim musí nechat ...)

Taková sušší verze Přátel na britský způsob. Partička lidí, kterým táhne na třicet. Pracují spolu a většinu pracovního času protlachají u svých pracovních stolů. v zasedačce anebo před barákem v pauze na cigáro. Po práci nemívají nic lepšího na programu než spolu vysedávat v hospodě a pokračovat v debatách, které začali v pracovní době. A aby toho nebylo málo, tak někteří spolu sdílejí i byt. - Krátké, úsměvné a spousta těch jejich debat mi byla zvláštně povědomá. To protože přesně takové nekonečné a obyčejné řeči jsem se svými přátely vedla už tisíckrát.

Výborné herecké obsazení, obvzlášť Anna Masseay. Stejně tak Hugh Bonneville a v menších rolích Roger Allam s Ovilii Colman. Už kvůli nim je mi líto, že to bylo tak strašně nezajímavé a nevtipné (jen místy možná malinko úsměvné). Protože nemám pocit, že by hráli špatně. Bohužel ani dobří herci seriál nezachrání, když je scénař tak nemastný neslaný.