Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (502)

plakát

Páter Thomas (1980) 

Stejně jako příbuzný Fulciho snímek Brána do záhrobí, který jsem viděl pár let nazpět, se jedná o brutálně natahovanou nudu bez ladu a skladu. Chápu, že pro některé se jedná o kultovní záležitost a že ve své době film dokázal vyděsit nebo pobouřit. Ale u Páter Thomas jsem se osobně musel hodně přemáhat k dokoukání. Gore efekty jsou sice opět místy šmakózní, ale scénář je prostě slabota a všechno vyznívá tak nechtěně vtipně. Navíc je to násilí tak samoúčelné až hanba. Stejně jako většina Fulciho filmů.

plakát

Na nože (2019) 

Po delší době bez diskuze jeden z nejsilnějších zážitků z kina! Možná i za poslední dekádu až dvě. Daniel Craig, jak ho většina ještě nepoznala, zde předvedl náramně zábavného "amerického Hercula Poirota". Co mi obecně na filmech z poslední doby pokulhává je patrně ta nejzásadnější filmová složka. Scénář! Zde je vybroušen do nejmenších detailů, přinese několik zvratů, překvapí a také pobaví. Výborná zápletka poté graduje do grandiózního "poirotovského" finále, kde každý přítomný je uzemněn detektivovou prozíravostí a mazaností. Vše je podané poutavou formou, která vám nedá do poslední scény vydechnout. Já nemám opravdu co filmu vytknout po jakékoliv stránce, protože ta euforie, co člověka naplní po odchodu z kina, se stává jednou za uherák! Nečekal jsem nic a dostal jsem totální bombu! Víc takových filmů!

plakát

Suspiria (2018) 

Tak tomuhle říkám pravý cinefilní zážitek! Remake Suspiria se od původní Argentovy klasiky liší opravdu na míle a jsem si jistý, že pro někoho bude nestravitelný. Ať už intenzitou anebo specifickým vyzněním. Má dokonale snovou atmosféru, podobně jakou třeba vnímám u kultovního Spalovače mrtvol. Jakoby na vás z obrazu přímo dýchala jakási "neskutečnost". Nevím, jak to přesně popsat. Častokrát jsem při sledování zažíval hodně zvláštní pocity, které běžně při sledování neregistruji. Jedná se o hodně artově pojatý snímek, jež svou opulentní bizarností doslova překypuje a žije si vlastním životem. Jsou tu scény, které z hlavy asi jen tak nevyženete a váš mozek je moc nepobere. Někoho může Suspiria nudit, ale ty hloubavější by mohla oslovit. Omračující je trojrole Tildy Swinton, která častokrát svým makabrózním vzezřením vcelku děsí. Obraz, výprava, hudba, zvuk, triky, kamera - všechno je dokonale vybroušené. Po skončení jsem o svém plném hodnocení nepochyboval, protože si ho Suspiria právem zaslouží.

plakát

Heavy Metal 2000 (2000) 

Což o to, mně by nevadilo že Heavy Metal 2000 nemá povídkovou formu jako předchozí majstrštyk Heavy Metal z roku 1981. Ale věc se má tak, že Heavy Metal 2000 je hodně nedomrlá záležitost. Místy jsem se i nudil a animace mi nijak oslnivá nepřišla. Vlastně mi byla docela nepříjemná. Jasně, máme tu jako soundtrack tvrdý metal, spousty vnadných ženských křivek a jejich dudášů, krve a machismu. Ale scénář je prostě slabota bez špetky invence. Chtěl jsem dát původně za tři, ale jdu ještě o jeden stupeň dolů, protože mě Heavy Metal 2000 obecně dost zklamal.

plakát

Za ginipiggu: Akuma no jikken (1985) 

Nechvalně proslulé Morčátko aka "fake snuff" pro otrlé. Prostě se jedná o takový ten "torture porn" film, který nemá kdovíjaký příběh nebo myšlenku a má za cíl pouze šokovat. Mno, tak šokujícího na tom nic moc nebylo, protože to unesené děvče působí, jakoby se ji to mučeníčko líbilo. Hned úvodní fackování na židli je úplný "epic fail", protože nelze přehlédnout, že jsou kluci opatrní a fackují se sami do své dlaně. Místo znechucení jsem se spíš musel smát. V první řadě je Morče neskutečná nuda a ztráta času, takže zaručeně o nic člověk nepřijde. Musel jsem kacířsky postupně přeskakovat až k závěrečné scéně s propichováním oka, ale i to mě nechalo chladným. Je to zkrátka celé pejčovina na entou.

plakát

Doktor Spánek od Stephena Kinga (2019) 

Jedna z mála kvalitních Kingovek a řekl bych že nesmírně povedená! V první řadě mě nejvíc zaujal fakt, že navazuje jak na Kubrickovo "racionálnější" ztvárnění původního Osvícení, ale zároveň zachovává fantasknější Kingovo pojetí. Z Kubrickova Osvícení si dokonce vypůjčuje ikonické scénky a ve flashbackách se drží podoby hlavních postav. Nicméně knižní předloze je pak mnohem věrnější a vzdává mistrovi větší poctu, než tomu bylo u Kubricka. Ten zkrátka Osvícení překopal a udělal tak z příběhu úplně jinou verzi. Mně osobně se víc líbila kniha a z Kubrickova filmu jsem nikdy nebyl kdovíjak odvařený. I když se jedná o poctivou a vynikající filmařinu, zpětně po přečtení knihy jsem musel s hodnocením o hvězdu dolů. Doktor spánek jsem bohužel zatím nečetl, ale řekl bych, že se knihy drží více. Za druhé mě hodně potěšilo plně využité téma astrálního cestování, protože filmů s tímto fenomémem je jak šafránu. Celkově napětí se dalo doslova krájet a Ewan McŘehoř si syna šíblhého spisovatele střihl na jedničku. Jestli jste za poslední dobu postrádali nějaký šťavnatý horor, tak Doktor spánek je prvotřídním příkladem, že naděje umírá poslední. Ještě před návštěvou kina jsem měl malinko obavy, že se bude jednat o další zmršenou Kingovinu, ale chyba lávky! Satisfakce po všech směrech!

plakát

Nekromantik 2 (1991) 

Stejně jako prvotina, nekrofilní romantika je vskutku netradiční kombinace. A vzhledem k delší stopáži je dvojka o trochu záživnější a vtipnější, ale svým způsobem podobná nuda. Ano, Nekromantik 2 jde se svojí laťkou výše a přidává na morbidní nechutnosti. Nic moc navíc ovšem nelze očekávat. Hvězda za bobříka odvahy a druhá hvězda za působivý "bezhlavý" konec. :-D

plakát

Visceral: Entre las cuerdas de la locura (2012) 

Visceral je jakýsi pokus o torture film s rádoby uměleckým přesahem. Moc se mu to, ale nedaří. Nejen, že se vlastně celou dobu nic moc neděje, ale i veškeré humusárničky nejsou tolik explicitní, jak jsem čekal - většinou kamera nezabírá detaily. Vedle nudného příběhu je i nuda samotné mučeníčko. Naštěstí má Visceral krátkou stopáž, takže nudou člověk úplně nezdechne. Pár scén možná slabší nátury trošku šokne a díky nervnímu zvukovýmu podkladu možná někomu navodí úzkost, ale jinak to zas takové peklo dle mě není (nebo jsem už otrlejší, nevím :-D).

plakát

Nekromantik (1987) 

Nebýt krátké stopáže asi umřu nudou. Vlastně i tahle stopáž je na první díl Nekromantik docela úmorná. Název je doslova trefným vyjádřením příběhu a jak je vidno, jedná se o čistou kombinaci romantiky a nekrofilie. Nějaké scény vyzní vtipně, nějaké jsou nechutné, nějaké se snaží o jakýsi přesah a symbolismus, ale i tak se jedná o zívárnu. Cenním, že přijít s něčím takovým bizarním chce odvahu, jen celek působí jako takový splněný "studentský" výstřelek bez ladu a skladu. Mrtvolná a prohnilá nedomrlost na entou.

plakát

Dobrý synek (1993) 

Sám doma a psychopat s Frodem. :-D Macaulay Culkin je zde tedy pěkný manipulativní spratek, který se neštítí nemalého zvěrstva. Zabíjení zvířat? Brnkačka. Způsobení hromadné dálniční bouračky? Jasná páka. A dál si můžete klidně domyslet, co vás čeká... Čekal jsem umírněný snímek, ale dostalo se mi docela dusného vyústění a gradování. A role Kevinovi, teda pardon, Macaulay Culkinovi sedla na výbornou. To samé Elijah Wood, který zde exceluje na začátku své herecké kariéry a znázorňuje onu bezmoc proti zlem prorostlým synkem. Nikdo mu nevěří a pro okolí se zdá poněkud šáhlým a traumatizovaným ze smrti své matky. Dál asi netřeba dodávat, Dobrý synek mě docela překvapil a spolehlivě natáhl jako špagát na prádlo.

Reklama

Reklama