Seabeast

Případ filmu ve kterém se nedá říct, že by každý z charakterů byl mentálně v pořádku. Takže takový ten zvláštní snímek o zvláštních lidech - s bizarností za bizarností je třeba počítat. The Reflecting Skin u vás dokáže vyvolat velmi neobvyklé pocity a čekejte, že moc radostné nebudou. Na druhou stranu je na něm ale něco přitažlivého a obrazově je vybroušený s citem a precizností. Každopádně silný a neopakovatelný zážitek.

Krásný béčkový námět na který se dobře kouká díky dvěma kráskám Clare Wren a Stacy Haiduk, ale film je jaksi celý tak trochu nedomrlý. Tu a tam krásné "osmdesátkové" labůžo mordovačky, ale decánko absence krásné atmosféry, která je na těch starých béčkách tak krásná. Rozjezd je stylový, ale dojezd není krásný. Nebýt toho "bránici-trhajícího" simultánního překladu Samanthy Bifidus a Jíry Fostré, tak bych asi snímek prospal. Jakýkoliv tento kino-dabing v rámci Festivalu otrlého diváka ihned přidává projekci vysokou hodnotu a posouvá zážitek do jiné dimenze. Takže i kdyby šlo o sebemenší pejčovinu, tak se zaručeně budete královsky bavit! Neotálejte a vzhůru do kina AERO!

Ave, Caesar a trochu tápu! Jediné slovo, které mě při konci filmu napadlo byla nekonzistentnost. Námět naprosto skvostný a výprava přímo malebná, ale jen mi to prostě nedrželo pohromadě. Coenovic rochnění se v bizarnostech je nesmírně zábavné a je tu široká paleta vtipných scének, ale nepronikl jsem do toho kolotoče, jak by mělo být hodno. Příběh mi tak trochu unikal a nejsem si jistý, jak snímek uchopit. Tři hvězdy myslím hovoří za vše.

Alejandro Amenábar je pozoruhodný případ režiséra, u kterého máte záruku vynikajicích filmových zážitků. Regression je dle mě jeho první přešlap vedle, a to ani takové hvězdné obsazení nedokáže snímek vymanit z béčkové škatulky. Hlavní problém bych viděl v hodně laciném scénáři, který postrádá veškerou typickou Amenábarovu komplexnost a v několika scénách budí spíš dojem rozpačitosti. Téma satanistické sekty je zcela nevyužité a působí ve výsledku velmi všedně. Vždy mě právě na Amenábarovi fascinoval smysl pro detail, tíživou atmosféru a zamotání hlavy, zde se ale nekoná nic zásadního, co by mohlo vyrazit dech. Regression není nudný, dobře odsýpá, ale příběh a postavy nejsou tak rozvrstvené a katarze je naprosto nulová. Čekal jsem od tohoto španělského talenta opravdu o dost víc a místo toho naservíroval průměrný sektářský pokrm po kterém neštěkne ani pes. Zklamání.

Druhé setkání s filmem dcery Davida Lynche v trochu brutálnějším hávu a v psychologickém pojetí. Znovu se nejedná o vyloženě špatný kousek, ale na druhou stranu zase vnímám režijně a scenáristicky mezery, které dokonalosti značně ubírají. Masový vrah v podání Vincenta D'Onofria se svojí vidláckou mluvou a vyjádřovnáním z filmu vyčuhuje jak ďáblovy parůžky na hlavě a zbytek osazenstva strká do kapsy. Chained je o tom, jak je mladý kluk Tim tímto vrahounem unesen a "převychováván", takže si asi dovede představit tu tísnivou atmosféru po celou dobu. Ve výsledku nijak oslnivá, ale zato řemeslně zmáknutá jednohubka.

Vidět Perfect Blue v roce svého uvedení, tak bych zřejmě hodnotil jinak. Z dnešního pohledu se příběhem a haluškoidním zašmodrcháním nejedná o nic zvláštního z čeho by musela padnout čelist. Na druhou stranu Japonské anime mi povětšinou svým pojetím nesedí, ale zde se jedná o čestnou koukatelnou výjimku. Mindfuck z hereckého prostředí s mysteriózním nádechem docela funguje svým napětím, ale z finálního hlediska to na víc shlédnutí nevidím.

Když se Experiment začal rozjíždět, tak mi ihned problesklo hlavou, že půjde o slabší kousek na úrovni televizní inscenace, kterou známe u německých sousedů. Jasně, po technické stránce se nejedná o úplně vybroušený snímek, ale ukázalo se, že jsem film hodně podcenil. Nakonec se z něj vyklubalo solidní akční psycho, které je inspirované podle skutečného Stanfordského vězeňského experimentu. Jakmile začne přituhovat, nelze jinak než dokoukat do konce, protože v napětí Experiment výborně graduje. A samotné finále jsou tak trochu jatka, které ve mě dokázaly vybouřit vlnu emocí. Nejedná se zase o takový exploaťák a trošku jsem nadsadil, ale rozhodně to stálo za to. Co mě dostalo nejvíc je výběr herců padnoucí přesně na míru jednotlivým charakterům. Z počátku je všechno "hahaha"/"hihihi", ale všichni se nám tam krásně vybarví v plné parádě, a to místama docela šokujícím způsobem.

Režisérka Jennifer Chambers Lynch a David Lynch není žádná shoda jmen. Jedná se skutečně o jeho čistokrevnou dceru! A ještě k tomu jde v otcových stopách, což je parádní. Na srovnávání holt dojde tak jako tak a řekl bych, že si nevede vůbec špatně. Jedná se o mé první setkání s její tvorbou a dozajista kouknu na zoubek i dalším snímkům, protože se jednalo o dobře koukatelnou jízdu. Pod kontrolou je druhým zásekem ve filmografii slečny Lynchové a žánrově velmi dobře zapadá do rodinného zájmu mysteriózních krimi. Ač je místama pěkně atmosférický, tak ve finále nezamotává tolik hlavu a je divácky vstřícnější než Lynchova tvorba. Úvod je nakousnutý brilantně a rozmotávání zapeklitého případu nabírá pekelně napínavých obrátek. Jenže od příběhového twistu veškerá dobře vybudovaná atmosféra jde rázem pryč a výsledný dojem z dojezdu šel z mého hlediska spíš k průměru. Přestože se jedná o silnou trojhvězdu a nuda Pod kontrolou rozhodně nebyla, tak jsou občas cítit menší rezervy, a to jak ve scénáři, tak v režii. Za shlédnutí ale výsledek určitě stojí!

U dvojky Kmotra budu opět stručnější a platí to samé, co jsem napsal u prvního. Mafiánské filmy jdou kvůli své gangsterské podstatě mimo mě a tolik mě netankují. Jasně, u milion dalších snímků by se dalo napsat to samé zase z jiného hlediska, ale zkrátka je velmi nerad sleduji. Není to pro mě nic jiného než oslava mafie. Když už tedy něco napsat k pokračování této legendární trilogie, tak mi subjektivně scénář přišel hodně nezáživný a ne tolik dotažený jako u jedničky. Z mého pohledu spíš krok vzad, což mě docela překvapilo na to, jak si s hodnocením obecně vede.

Drsné drama na pomezí thrilleru, které pro příběhové napětí neváhá využití šokantních flashbacků a z prvotního nepochopitelného jednání hlavní hrdinky postupně vyjdou najevo veškeré souvislosti. Nepřízeň osudu, strašák ve skříni a nevyřešená minulost jsou nosné mantinely silného příběhu. Kdysi mi někdo tento film doporučil jako "mindfuck", ale neřekl bych, že se jedná o tento případ. Neznámá tolik hlavu nezamotá, možná že bude pro někoho trochu delší, ale rozhodně stojí za to a nedá jen tak vydechnout.