Seabeast

Koukám, že se jedná o mé první setkání s Jarmuschem a je-li tohle "typický" Jim Jarmusch, tak je mi líto, ale naprosto mě to minulo účinkem. Nechalo mě to zcela chladným a prakticky se ta upíří apatie přenesla nějak i na mě a já jen čekal, kdy to skončí. Mělo to velmi hořkou příchuť, ubíjející až vražedné tempo (ovšem "pomalejší" filmy mi vůbec nevadí) a některé scénky vám sem tam vykouzlily úsměv, ale nic víc. Tahle rozpravka o životě, nesmrtelnosti a lásce mi nepřinesla žádný prožitek a to mám melancholické příběhy velmi rád. Přitom to celé začínalo poměrně slibně za doprovodu charismatického Toma Hiddlestona a Tildy Swinton, ale bohužel...

Vážení tohle byla skutečně jízda! Má to v sobě cosi zvláštního, okouzlujícího, ale přitom je to zároveň hodně brutální. Jedná se o velmi excelentní filmařinu podpořenou poměrně atmosférickým synthpopovým soundtrackem, který nás zavede náladou do 80. let. Ale ono obecně využití tohodle analogového synthu v člověku probouzí velmi melancholický a neobvyklý pocit. Stejně tak Drive působil i na mě, protože vyvolal jak příjemné emoce, tak i nepříjemné a toho si moc cením. Refna jako figurku vnímám poněkud skepticky, ale zde mě režisérsky velmi mile překvapil a ukázal, že pomalejší tempo umí zvládnout aniž bych se nudil. Svůj xicht má ale snímek jednoznačně díky Ryanu Goslingovi bez kterýho bych si to opravdu nemohl představit.

Lacinný akčňák s podmanivým vizuálem. Řemeslné zpracování je v tomhle rádoby hloubavém úletu jedinné, co stojí za pozornost, jinak je to prázdné a nezajímavé až běda.

Není to vyloženě nepovedený dokument, ale jaksi název moc nekoresponduje s obsahem - správně by měl být Hitler a Hitler. O okultismu jako takovém pojednává velmi povrchně a spíše se zaměřuje na Hitlerův vzestup. Co mě trochu zaráží je to, že prý sám okultní vědy zavrhoval, aspoň je to tam tak zmíněno. Načež z jiných pramenů vychází najevo, že přímo o ně jevil zájem. Z toho jsem trochu jelen. I obal je docela mimo, protože okultismus není synonymem pro satanismus. Podobně jako se háže do jednoho pytle nácek a skinhead, čemuž zakořeněná prezentace v médiích velmi kvituje. Okultní znamená doslova skrytý a je obecným termínem zahrnující tajné esoterické vědy. Na 50-ti minutovou stopáž je to docela zajímavé, ale velmi stručné. Spíše zklamání.

Proč to tu všichni "odpadujete!"? Já jsem se teda tou brakovostí, dementníma hláškama a velmi laciným příběhem královsky bavil! :-D Asi na mém dojmu má lví podíl vysmátá atmosféra z Festivalu otrlého diváka 2014, ten příšerný český dabing (příšerně k popukání) a patrně bych si to těžko pustil doma, ale Masíčko mě dokázalo nemálokrát vytlemit! A za doprovodu velmi "chytlavého" songu! Navíc smrt parním válcem je asi ta nejpomalejší, co lze spatřit! :-D

Každý, kdo již měl tu čest s prvotinou Amer od tohoto režisérského experimentálního dua, bude patrně očekávat něco podobného. Neměl jsem vůbec tušení, že tu pocitovou laťku posunou ještě dál. Dál za hranice představ. Amer reflektoval vnímání okolního světa očima mladé dívky a diváka tak naplno nechal proniknout do jejího těla. Zatímco Podivná barva slz tvého těla mi přišla více jako cesta do útrob psychiky a to rovnou u více postav. U toho filmu vám zkrátka moc racionální pohled nepomůže a nebude svoji intenzitou koukatelný pro všechny. Chvilku mi trvalo než jsem se na celek plně adaptoval, ale pak už mě to neskonale pohltilo. Příběh o ztracené manželce, kterou se hlavní hrdina rozhodne vypátrat si může potykat s podobnou tajemnou atmosférou jako mají Lynchovy snímky. Troufnul bych si tvrdit, že Podivná barva slz tvého těla zamotá hlavu ještě více, i když podání a stylizace je značně odlišné. Nicméně brouka do hlavy nasadí a nabízí nepřeberné množství interpretací. Vizuelně očekávejte hrátky s barvami, podobně jako v Ameru a mnohem více detailních krvavých scén, které k žánru giallo patří. Opět jsem fascinován, kam je film schopný vás zavést a poskytnout vám silný zážitek, který kdejaká popcornová projekce nemůže ani ždibet obsáhnout.

Hezká práce s detaily, promyšlená kamera a slušná atmosféra. Moc jsem ale neporozumněl rockovému hudebnímu doprovodu, který mi prakticky pokaždé přišel mimo mísu a napětí tak srážel. Údajně se má jednat o jeden z nejúspěšnějších giallů od Daria Argenta a nějak tápu nad tím proč. Trochu protahované a jaksi nemastné neslané celkově.

Už jako malý jsem absolutně nechápal, co všechny na tomhle fascinuje potažmo baví a nebyl mi seriál moc po chuti. To se doteď vůbec nezměnilo, co jsem ho kdysi namátkou zahlídl po několika letech znovu a uvědomil si proč. Mám rád nadsázku a vím, že není třeba všechno brát vážně, ale zde si nemůžu pomoci. O to hůř, že je Tom a Jerry určen pro malé děti, kterým krásně servíruje násilí, vzájemnou rivalitu, šikanu, dělání sviňáren a další věci... Forma je pohádková a přitom ve své podstatě pěkně zvrácená. Svým dětem, bych nerad něco takového chtěl pouštět. Zbytečná samoúčelnost...

Oko ďábla je údajně prvním filmem, co předznamenal a započal žánr giallo. Sem tam mi herecké výstupy převelice půvabné Letície Román přišly trochu úsměvné a přehrávané, ale to nemění nic na tom, že příběh přes své stáří vůbec neztratil napětí a potemněle budovanou atmosféru s překvapivým rozuzlením. Hrdinka, která je svědkem vraždy je všemi brána za bázlivou a balancuje se tak na hranici její domnělé halucinace, což jsem vůbec nečekal na snímek z 60. let. Krůček po krůčku se snaží poodkrývat indície, aby rozlouskla, kdo za tím stojí a jestli se jí to vůbec nezdálo. Závěrečná odlehčená tečka mě ze srdce pobavila, která odkazuje na začátek filmu. Mario Bava se pěkně vyšvihl!

Ten nádech sedmdesátek podbarvený navíc dobovou hudbou a především barevná stylizace obrazu, má neskutečné grády! Osobně je to přesně ta věc, kterou postrádám u současných filmů a přesně tahle atmosféra mě dokáže pokaždé očarovat. Suspiria servíruje příběh o americké baletce, která jde studovat na jednu z pověstných akademií a sama ani netuší jaké zlé okultní tajemství škola skrývá. Pravda, některé scény působí trochu naivně a krev vypadá jak naředěný protlak s kapkou oranžové, ale děsivosti mi to vůbec neubralo. Přítomnost magického čehosi za doprovodu obskurní hudby a mrtvolného dýchání je na každém kroku při procházce v oné podivné baletní akademii!