MartinNDL

Jízda na hranici plného hodnocení. Řekněme, že za nahou motorkářku a úplný konec si to i zaslouží.

Genialita minimalismu. O herectví Billa Murrayho bylo napsáno mnoho, o režii Jarmusche jen o malinko méně. Zbývá dodat, že ta maličká piha na velmi sexy pozadí Alexis Dzieny je klíčem k dokonalosti tohoto i dalších Jarmuschových filmů. Zbožňuji dvě situace. Spříznění v zamávání mezi stárnoucím Donem a playboyem z autobusu při půjčování auta. Nezodpovězenou otázku Dona, proč nemá Porsche, ale jezdí v obyčejným Taurusu. Jak už bývá u Jima skvělým zvykem, pasáže, kdy explicitu nahrazuje meditativní přemítání, mají nejhlubší a diváka velmi zasahující sdělení. Jen si nemyslím, že pít etiopský kafe a koukat sestřičkám na nohy je ten nejhorší scénář nežití. Btw píše tady někdo o incestu?

Emir Kusturica natočil strašně zlej a nebezpečnej film, že by s trochou nadsázky mohl sedět v Haagu vedle kolegů Mladiče a Karadžiče. Extrémní hodnocení je možná nefér vzhledem k bombastický hudbě Bregoviče, velmi solidnímu hraní a dobrým filmařským nápadům, ale tahle především ideologická zrůdnost mně nedává na výběr. Do prdele, Emire, copak si vážně myslíš, že jugoslávský lid je jen směsice alkoholiků, zlodějů a děvkařů, kteří se rozhodli kalit po zbytek svýho života? Copak partyzánský odboj za druhý války byla jen záminka ke krádežím a obohacování se? Fakt si myslíš, že Titova vláda se dá přirovnat k zamknutí lidí do sklepa? A vážně a tady seš kretén non plus ultra, chceš Jugoslávii jako velkou srbskou říši, kde ostatní etnika jsou méněcenná? Ne etnická a náboženská různorodost, ale kryptofašismus lidí jako Kusturica nebo Miloševič stojí za rozpadem Jugoslávie. Josip Brož se obrací v hrobě.

Všichni tu blábojíte cosi o objektivitě, přičemž stejně jako Míšovi Moorovi se v komentářích často vytýká nebo zdůrazňuje jednostranný pohled. Ale právě zřejmá a neskrývaná názorová zaujatost dokumentu je zde tím, co z Uloupeného Kosova dělá hodný a ideologicky neškodný film. V podstatě jde o hospodskou zaujatou argumentaci dobře připraveného a vzdělaného chlapa na téma kosovské války. U tak notoricky známého a milionkrát vokecaného konfliktu není třeba hledat všestranné pohledy a tak obhajoba Srbů před zbytkem světa je na místě. Zkuste na dokument nahlížet buď jako opozice a snažit se ho vyvracet, nebo si drbejte koule a s úsměvem se utvrzujte v názorech, že Albánci jsou ti zlí, v ideálním případě si z toho udělejte intelektuální cvičení a snažte se s Dvořákem konstruktivně polemizovat i souhlasit. Objektivita nevzniká skrýváním pravdy a překrucováním faktů tak, aby to vypadalo jako věrohodná rekonstrukce. A když pomineme skutečnost, že objektivity ani dosáhnout nelze, tak přiblížit s jí můžeme právě opoziční diskuzí. Tedy Dvořákův pohled není nebezpečný, pohled albánských nacistických novin taky ne. Ale lživé zdánlivě seriózní články MF Dnes, Lidových novin apod. jsou pravou hrozbou, reálným a účelovým populismem, tendenčním virem, který ničí imunitní systém veřejnosti a z veřejného mínění tvoří prohnilý a odporný šmejd.

Zbývá si zodpovědět zásadní otázku z oblasti současného art filmu. Jsou lepší dětské postavy Hanekeho nebo ženské postavy Triera? A nebo snad kafe Davida Lynche? (A kdo (mi) na to odpoví, je idiot.)

Neustálé žánrové sebepopírání a místy až postmoderna rozhodly o tom, že na golf se oproti plánu nepřepínalo (sorry Míro Bosáku) a Cinemax si zachoval mojí pozornost i po druhou hodinku filmu. Historicky byly westerny oslavou chlapáckosti, fair hraní a ukazovaly na tu krásnou tvář Ameriky. U Missouri Breaks zůstává obdiv americké krajině (i když s otazníkem a poukázáním na alternativní způsob života - moderní?), ale skrze otočení tradičních osobnostních kvalit typologicky zaškatulkovaných figurek sledujeme ostrou společenskou kritiku. Americká společnost je tu prohnilá, pokrytecká, zle materialistická, v právo se nedá věřit a dráha kriminálního rebela je logickým a sympatickým fair! způsobem života. A ano, krást koně je košer, zastřelit soka taky, vysrat se na fotříka, kterej je amorální pochopitelně (a smrt mu patří), ale zkus se vyspat se šlapkou v bordelu a už se ti ani nepodívám do očí? Žárlivost? Ne e.

Hanna běží o život ve videoklipovém tempu z nějaký předpolární prdele. A jako správný moralizující béčko při tom mlčky výrazně kritizuje vše od zaostalých blábolících arábků po trapný holky z Montany. Ha ha, wtf a wow scény jsou zastoupeny v nepoměru cca 4:3:1, přičemž první skupina moc nefunguje, druhá nenasírá a o třetí můžu psát jen díky kameramanovi. Zvláštní a fajn je práce se sexuální přitažlivostí postav. Jediná holka, co se blíží k zářezu je nepohledná, velmi dětská blbka z bravíčka a hlavní hrdinka je oblíkána pouze do asexuální pytloviny. Přesto skrze oči a pihy nás Saoirse provokuje v pravidelných dávkách a jako by bojkot civilizačních konzum vychytávek byl právě tím, po čem slintáme. O pseudoprovokaci s myšlenkou eugeniky v těle židovky a postkoloniálním rasismu ať si napíše někdo jiný.

Jestli to nechápete, tak vám to nevysvětlím.

Člověk si občas uvědomí, že nešuká jenom hezký tělo. Jak to řikal Pacino v 73. roce? "Strašáci jsou krásný" a Červenec taky...

Viděl jsem dost Trierových filmů, ale teď jsem se rozhodl, že musím vidět všechny. Není to lepší než Antikrist, není tam Karel Roden místo Sutherlanda, ale nyní již nechci mít sex s Kirsten Dunst, protože Justine je dokonalá. V podstatě by ale šlo o zvláštní druh prcání sama sebe, resp. jistého mého alter ega z cizích fiktivních světů. Nejde o krásný film o konci světa. Jde o nádhernou psychologickou studii lidí v pozadí krásného konce světa.