Amarus

Hvězda fuč a poník sťat. Jednotlivé herecké výkony perfektní. Příběh fuj. Zvraty fuj. Hudba perfektní. Kamera perfektní. Ano, všecky ty volné konce byly svázány dohromady v zájmu... kdovíčeho. Charakterová konzistence nulová. To není vývoj. To je úpadek.

Wohou, tohle už by klidně mohlo být finále. Během série jsem dokonce přestala litovat předvídatelného polidšťování; najednou tu máme zajímavější věci. Parádní, gradující zábava!

*** a nic! ------ Výkon Andrewa Scotta vynikající. Zážitek jednou zopakován, hodnocení po odstranění sentimentalních pocitů o hvězdu sníženo, leč dvakrát více oceněn humor a hudba. Strašidelné scény jsou fakticky strašidelné, nekecám. ------ Dodatek: To nechápu. Režisérem je Douglas Mackinnon, chlápek od Doctor Who: The Husbands of River Song? Kruci. Husbandi patří mezi nejzábavnější epizody, na jaké jsem v DW kdy narazila, nejsou-li přímo nej! Škoda že mišmašová verze Sherlocka mne tak nepoznamenala.

Zhlédnuto s originálním zvukem; ničemné Kino Oko. Jít se fakt jenom bavit a potěšit zrak, tj. přestat s filosofováním a automatickým hledáním prohřešků proti fyzikálním zákonům a faktům (což vzhledem k prostředí stejně nemá smysl) byl dobrej plán. Podobnost a vykrádání? Leda tak romulanského lodního dyzajnu z roku 2009. A ten děj přitom vůbec není až takový propadák, dokonce v rámci možností dává smysl. Šepot Eddieho Redmaynea se stává horkým adeptem na protagonistu nočních můr - ten chlápek je ukázkovej slizoun. Vizuální stránka celého snímku je nádherná a už kvůli ní odmítám Jupitera zařadit mezi průměr. Dobrá hudba; sympatický Channing (konečně si budu pamatovat, jak ten ženami opěvovaný týpek vypadá) a jeho bezva boty; legrační, trochu přiblblá Mila (roztomile fascinovaná u včel, na zabití u "I love dogs...") a - byť krátký - velice příjemný výstup Seana Beana. "Stinger" mě vážně pobavil. Některé bojové scény bych zkrátila aspoň na polovinu, ale s vypnutým mozkem se na to kouká dobře. Párkrát jsem se zasmála a klidně se podívám znovu.

Fajnově natočené, ale nudila jsem se.

Zhlédnuto s originálním zvukem a angl. titulky, bez znalosti mangy. ---- Ve srovnání s několika fakt nešťastně poskládanými hranými pačiny japonské kinematografie a nevelkým množstvím zhlédnutého anime, já, nesvětoborný student všeobecna, si Akame ga Kill! přebral nějak takhle: Japonci, coby absolutní mistři v kloubení protichůdných, případně totálně nesmiřitelných nápadů, scén a žánrů filmových i hudebních, mi poprvé naservírovali něco, z čeho se mi nechtělo trapností umřít. AgK! se kdovíjak daří balit velké myšlenky do jejich zjednodušených verzí a sem tam i moudře poučovat. Dále, a na to já dám, doprovází AgK! perfektní hudba. Vytřeštěné hrození se toho, který žánr vybafne v další scéně, rychle přerostlo v nadšené očekávání. Je mi záhadou, jak bylo možné přejít od metalové kytary k nástrojům tradičních čínských motivů a záhy ke skotským dudám a tvářit se u toho nenuceně (bizarní!); velká fascinovaná poklona pánovi jménem Taku Iwasaki. Totéž šílenství aplikují tvůrci na nálady scén - třeba když se z mrtvolně seriózního hovoru stane dětinské pošťuchování (OCD Susanoo), kdy nemá smysl nic jiného než praštit hlavou o stůl, a naopak. ---- Předloha AgK! je prý "shōnen manga" neboli, pokud to chápu, manga primárně určená pro chlapce mladší čtrnácti let. ... Narušené chlapce. Kulometný spád a přemíra masakrů je jedním z důvodů, proč jsem se u AgK! nenudila (nadchlo mě to!), ale nejsem si jistá, jaký dopad by to na mě mělo ve dvanácti. Fakt, že vím, kdo je teoretickou cílovou skupinou, mi na druhou stranu pomáhá pochopit, proč jsou jak hlavní, tak vedlejší postavy jasnou a ukecanou přehlídkou stovky zkázonosných lidských pohnutek a úchylek. Tvůrci donutily mne - přecitlivělého diváka - aby některým zrůdám věřil, aby je litoval a aby je (ne)chápal. (Aria, Stylish, Seryu!, Esdeath.) Ach, a nesnášel. Seryu je pro svou nevinnou fanatičnost příšerně otravná a Stylish... škoda mluvit. ---- Vyvražďování protagonistů. V každém druhém komentáři se objevuje přirovnání k Vrahu Martinovi a ani já se mu nevyhnu; zdejší specialitou je smrt postavy přesně ve chvíli, kdy si ji opravdu oblíbíte. ---- Střídání komických a vážných situací tu kupodivu funguje (takové štěstí má asi jeden výtvor z tisíce). Často jsem se slyšela smát. Hudba, animace, myšlenky, pohled z obou stran barikády, hektolitry krve, vývoj postav, děj a dokonce i závěr... nemám výhrad. ---- https://www.youtube.com/watch?v=ViCoQy5F6p8 & https://www.youtube.com/watch?v=d954E-ZQNr0 & https://www.youtube.com/watch?v=DJ0gIYReW2Q

Zhlédnuto s originálním zvukem. Upřímně, už bez knihy to nestálo za moc. Nic originálního (skládáme dohromady dřívější náměty), nic vysvětleného (ježišmarjá, ty trilogie začínají být nuda), a tedy ani nic dvakrát smysluplného. Pak Někdo hodí do děje neděje ošklivé agresivní děvče a velké what the hell finále tomu nasadí korunu. Závěrečný proslov dělá z lidí krávy. Žádný herec mi neuvízl v paměti (vrať se na Sever, Jojene), hudbu si nevybavím; celkem hezkej labyrint a nechutná břečka je na dobré hodnocení málo. Říkám si: U všech pekel, jen ať je předloha lepší. ... Je. Kniha mimochodem dokazuje, že filmaři jsou učinění de Bilové, jinak si nedovedu vysvětlit, proč se prakticky všechno, co u Dashnera zaujalo, absolutně minulo se scénářem výše zmíněných mistrů. Tudíž končím tím, že nedává-li vám film smysl před knihou, neberte ji do ruky. Po přečtení degraduje Ballův výcuc na zelenej maglajz.

**** a vypasená dýně. ------ Kdy že bude čtvrtá řada? Dva sedmnáct? Nu nazdar. Trezor Appledoru se jim fakt povedl. Na druhou stranu mi sem tam through the series trochu leze na nervy Sherlockova nesmírná předvídavost versus nesmírná naivita...

Že jsem něčeho fanouškem, tedy přinejmenším filmového něčeho s aspoň špetkou humoru, poznám podle náhlých tiků, které mě nutívají dementně cenit zuby v různých podřadných emotivních scénách. Prokristapána, vážně jsem propadla Sherlockovi od BBC. Zatím se odmítám degradovat na běžnou ukvíkanou fanynku (Sherlock není Star Trek), ale obávám se rapidního zhoršení. ------ Freeman s knírem mi připomněl Juda Lawa, jehož Watson (v Downeyho Sherlockovi, kdo nezná, ať se seznámí - velká zábava) mi byl podobně sympatický, tudíž se nepřipojím k všeobecnému hanění vousatého bíbísí Watsona. Ze strany fanoušků mi to zní jako: "Sherlock říká, že to vypadá blbě, takže jo, vypadá to blbě." ------ BOŽÍ výkon Martina Freemana.

Díkybohu. Už jsem se bála, že se mi vyhne i poslední zbytek soudnosti a zcela závisle na hormonech neohodnotím žádnou další epizodu jinak než pěti hvězdami. ------ Je fakt, že všichni ti obsluhovači kamer a další lidé, kteří mají na svědomí způsob, jímž se ten který záběr provede, odvádějí nádhernou práci. ------ Dokonce ani dějem nejsem zklamaná. Sherlock se sice choval mnohem normálněji, než jsem čekala; šlo o scénáristův záměr nebo se to dá integrovat do povahy? - ale naštěstí nejsem odborník, to mohl působit ještě nevěrohodněji. (Úsměv!) ------ A co že mi to vlastně vadilo? Bylo to pomalejší. Jak říká uživatel Anderton: "no proste svadba".