vorheese

Co? To? Do? P...? Jak někoho mohlo napadnout vzít zamítnutý scénář fantaskní Bondovky z 50.let o umělé inteligenci s IQ 15? A proti ní postavit protagonisty s IQ 10? Jediný způsob, jak držet krok, je dát panáka pokaždé když padne slovo "klíč".

Koukám, že doba syrového realismu skončila a in budou zase fantaskní padouchové s ještě fantasknějšími plány na vyhubení/ovládnutí lidstva. Za mě škoda.

Průměrné drama, kde vám na nikom nezáleží. Plus body za kvalitní zakončení, které se narozdíl od žánrového standardu obešlo bez WOW WTF to jste nečekali! Škoda té zbytečné vaty mezi prvním a posledním dílem. Materiál by tak tak stačil na hodinu a půl.

Nešlape to bezchybně, ale ocenění za výsledek a především snahu být musí. Komu se to nelíbí, koho to nudí, ten ať nezoufá. Vždycky má za rohem padesáté šesté pokračování Avengers.

Promyšlený telefonický vztah mezi policistou a jednou rodinkou v nesnázích, kterému trochu podtrhává nohy fakt, že dánský policejní sbor (mimo hlavního hrdiny) se navzdory drastickému vývoji situace z nějakého důvodu chová, jako by šlo o případ ztraceného koťátka. Věrohodnost je u tohoto formátu bohužel základem, bez kterého to nemůže fungovat na 100%.

Když chcete vyprávět aktuální poměrně hodně důležitý příběh, asi by měly jít pseudoumělecké ambice lehce stranou.

Villneuve je génius. I když měl v ruce asi nejslabší scénář své kariéry, přebil ho hutnou atmosféru a neskutečnými vizemi. Kino nutností!

Teenagerovská vyvražďovačka. Nyní i ve vesmíru...

Jste-li slepí, je tu brail. Jste-li hluší, je tu znaková řeč. Jste-li emocionální roboti, je tu Beasts of No Nation...film, který vám neustále sděluje, jak se máte cítit. A navíc vás na rozdíl od normálního diváka nebude rozčilovat fakt, že všechna ta hluboká moudra padají z klučiny, co se sotva naučil mluvit.

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci...