Roby

Jako 500 let poslouchat sračky jiných lidí o tom jak je život hrozný a nefér, tak se ze mě stane král cyniků a směle bych se mohl i měřit s Wol-Ju. Seriál je kratší než je zvykem, ale to mi ani tak nevadilo, ale ten závěr vycucaný z prstu mě poslal zase zpátky mezi racionálně uvažující lidi se slovy „Co má sakra tohle znamenat?“. Hudba super, herci taky a ta nefritová flaška je umělecký skvost. Silně uvažuji, že si ji buď někde seženu nebo si ji nechám na zakázku vyrobit. Klobouk dolů před scénáristou a autorem webtoonu protože na název filmu jenž se jmenuje milenci s pakostnicí bych teda fakt nikdy nepřišel... jako já se tomu docela zasmál.

Tohle je poprvé, kdy jsem viděl pracovní happyend :-D.

Ještě jsem neviděl v korejském seriálu hlavního hrdinu, který by se tak snažil zalíbit nějaké ženě jako pravě Jang Sun-Gyeol. Když se zpětně ohlédnu, tak ten chlap prakticky za nic nemůže a všechny důvody hlavní hrdinky proč s ním nebýt nemá a vlastně ani nemůže nijak ovlivnit. Vztah a vlastně i seriál brzdí Gil O-Sol a několik dalších postav kolem ní, ale o něčem ten seriál být asi musí, že jo? Ze začátku mě Yoon Gyun-Sang nepřesvědčoval, že je ten správný do role nemocného ředitele, prostě se mi tam nehodil, ale ke konci doramy jsem změnil názor a nakonec mi tam přestal tolik vadit. Devatenáctiletá veteránka (Její filmografie je 2x větší než Yoon Gyun-Sanga) Kim You-Jung je k sežrání, ale herecky jen průměr ovšem za snahu si bodík zaslouží. Námět podle webtonu dobrý, byla to sranda a i nějaké zvraty to mělo, takže jsem spokojený, ale výběr některých herců podle mě ve finále selhal a moje hodnocení to sráží dolů. Ještě bych chtěl pochválit soundtrack, který je nadprůměrný. Seriál doporučuji těm kteří hledají nenáročnou oddychovou záležitost, ale i všem ostatním, kteří chtějí shlédnout zajímavou a trochu nevšední doramu.

V příběhu vidím inspiraci společnostmi jakými jsou třeba Id software nebo Apple, kde mezi zakládajícími členy probíhaly podobné rozbroje a neshody, které později vyústili v reorganizaci firmy. Shun Oguri v žádném případě nezklamal a velmi mě překvapil jak pojal svou postavu, protože bravurně dokázal najít rovnováhu mezi stereotypním IT geekem a přehnaně se projevujícím excentrikem. Satomi Ishihara jako Makoto nebyla z počátku tak výrazná a silná osobnost, ale pomalu se to zlepšovalo a v druhé polovině doramy už jsem z ní neměl pocit, že tam je jen proto, aby tam taky hrála nějaká žena. Obě hlavní postavy jsou tak mizerní komunikátoři, že i běžná konverzace je pro ně těžký problém a je to vyhnáno fakt do extrémů, což mi na konci už začalo dost vadit. Hudba i prostředí firmy, které vypadá jako zábavní centrum s IT modelkami, které budou radši dělat pro Hyugu než pro Victoria`s Secret je prostě parádní.

Druhá série se mi líbila výrazně více, prostě je taková řekněme dospělejší a vidíme taky posun v Tsukasově povaze k lepšímu, takže vývoj postavy hraje prim. Jak první tak i druhá série má výborný soundtrack, který tam perfektně sedí, navíc asi hned tak se nepovede, aby se v seriálu sešlo tolik hvězdných herců jako v této doramě. Jasně původní složení se vrací o to to měli tvůrci lehčí, ale už to není jen hvězdný Jun Matsumoto z Arashi, ale už i Shota Matsuda nebo Shun Oguri, kteří mezi první a druhou sérií dokázali výrazně prorazit. Těžko říct jestli na tom měla zásluhu první série, která je vyšvihla a nebo měli tvůrci prostě štěstí a podařilo se jim v roce 2005 prostě trefit budoucí hereckou elitu. Prospělo i více epizod než před dvěma lety, nebylo takové uspěchané což jsem z první série cítil. Devět dílů bylo prostě málo. Příběh v druhé řadě se mohl i trochu rozvětvit, potencionál tam určitě byl, ale to by pravděpodobně přidalo i několik dílů, což by nemuselo dopadnout zrovna dobře. No a Eriku Todu jsem vůbec nepoznával, když vzpomenu na Liar Game a na její postavu s téměř křišťálovým srdcem, tak ten kontrast je do očí bijící a bylo to prostě divné. To ale taky znamená, že hrát asi i docela umí v obou rolích byla docela přesvědčivá. No a to finále v hale mě totálně rozsekalo jasných 8/10.

Opět jsem si potvrdil, že Noona komedie jsou prostě best a žánrově mi sedí zdaleka nejvíce. Tento seriál putuje okamžitě do mé osobní síně slávy, jelikož takhle dobře jsem se nebavil už pěkně dlouho. Park Seo-Joon i Uhm Jung-Hwa jsou naprosto bezvadní a musím přiznat, že já bych se do Ban Ji-Yeon zamiloval během pár hodin, takhle pěknou ženu jako je Uhm Jung-Hwa jsem snad neviděl ani v reálu. Dorama je odpočinková a hlavně zábavná, kde jsou i vedlejší postavy naprosto skvělé. Tak například kamarád hlavního hrdiny Yong Soo-Cheol je určitě ten nejlepší přihrávač a parťák v Korei, takového kámoše bych chtěl taky a jeho schopnost komukoliv rychle a efektivně podlézat bych chtěl umět. Nebo stážistka Jung Eun-Chae, která je asi nejroztomilejší dívka jakou jsem kdy v doramě viděl, takže jestli existují andělé a já doufám že jo, tak musejí vypadat jako ona. Snažím se přijít i na nějaké negativní věci, které se mi v seriálu nelíbily, ale vážně mě nic zásadního nenapadá. Ani tímto komentářem nedokážu plně popsat a vyjádřit jak jsem z doramy nadšený a jak moc jsem se bavil.

Po vážně dlouhé době jsem po dokoukání k-dramatu učinil zasloužený potlesk ve stoje. Itaewon Class je typ moderního k-dramatu, které by Korejci měli točit častěji a vyhýbat se zajetým stereotypům, které jsou často nechtěným prvkem mnohých diváků. Tvůrci nám ukázali, že mít hlavní postavy, které jsou tak trochu svině není nic co by nám divákům vadilo a právě naopak tím spíš ukazuje, že dokonale kladní hrdinové jsou v životě naprostá fikce. Herečka Kim Da-Mi předvedla podle mě nejlepší výkon z celého ansámblu a skvěle zahrála silnou vůdčí hrdinku, která se nebojí ponořit ruce do bahna a bez pardónu profackovat každého kdo se na ní špatně podívá a právě tyhle scény jsem si velmi užil. Ambiciózní moula v podání Park Seo-Joona byl taky skvělý a myslím, že dokázal dobře vystihnout naivní povahu jeho postavy, takže tady taky určitě palec nahoru. Scénář, hudba i prostředí ulice v Itaewonu byly parádní a já nemám moc co vytknout. Jsem rád, že nám Korejci dodávají seriály, které jsou odlišné od těch, které se točily dlouhé roky a byly plné šablonovitě tvořených postav nebo rodičů, kteří nemají nic lepšího na práci než dělat svým dětem dusno. Věřím, že budou točit více seriálů jako jsou Itaewon Class, Vagabond nebo Memories Of The Alhambra.Takže... Itaewon Class = paráda.

Scénu na konci epizody si budu pamatovat už navždy. Defense!!

Pragmatický, vypočítavý a sobecky hajzl So Ji Sub jede bomby a drtí všechno co mu přijde do cesty. Nejlepší herecké výkony co jsem za poslední dobu viděl a to nejen bravurně ztvárněný ředitel Joo Joong-Won v podaní So Ji-Suba, ale i k sežrání roztomilá Kong Hyo-Jin či můj oblíbený herec Seo In-Guk. Scénáristky sestry Hongovi v dobách své největší slávy (tzn. před úpadkem, který u nich nastává od roku 2017) vytáhli další seriál s povedenými charaktery postav, kde Kong Hyo-Jin atakuje v dávce roztomilosti královnu Shin Min-A coby Gumiho. Seriál bez intrikujících záporáků a otravně dotěrnými příbuznými s klidně plujícím příběhem je vítané osvěžení, které jsem si užil. Druhá polovina seriálu byla sice o něco slabší a nebyla tak poutavá jako ta první, ale i přesto upřímně tleskám tvůrcům za tuto doramu.

Historické seriály nemají u mě moc velký úspěch, ale Bang Dong Soo patří mezi ty na které budu vzpomínat v dobrém. Skvělý příběh i postavy se v síti politických intrik neskutečně vyvíjí a jsou každou epizodou zajímavější. Dobrá akční choreografie či hudba v osudových soubojích hlavních postav je tak výrazná, že vás hravě vtáhne do děje. Přátelství Yeo Woona s Baek Dong Sooem či Kim Kwang-Taek s charismatickým Chunem byly zpracovány doslova famózně. Po shlédnutí nevidím větší chyby nebo nedostatky, takže není moc za co srážet hodnocení.