Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krimi
  • Drama
  • Komedie
  • Pohádka
  • Animovaný

Oblíbené filmy (10)

Umučení Krista

Umučení Krista (2004)

Jakési páté evangelium ztvárněné na způsob pašijových her. Vychází ze čtyř kanonických evangelií, z nichž některé události nezmiňuje, u jiných mění pořadí a přidává události známe z Tradice, případně soukromých zjevení. Tím následuje příkladu kanonických evangelií, jejichž svatí autoři též kladli důraz na různé věci a přitom stále psali o stejné skutečnosti. Filmaři měli ovšem výhodu moderních technologií, takže mohli scény ze Spasitelovi současnosti proložit scénami z minulosti – zvláště působivé je vztyčení kříže se Spasitelem proložené ustanovení mše sv., která je s obětí Kristovou na kříži svojí podstatou totožná. – Passio Christi, conforta me.

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)

Hodnocení Extended edition. Nejlepší díl trilogie. Náladou nejvíce odpovídá knize, přestože se ve většině detailů s knihou rozchází a oproti knize je zde několik důležitých věcí vynecháno, např. Tom Bombadil. Peteru Jacksonovi se povedlo přenést říši fantazie na filmové plátno a nezničit ji. Jeden z mých oblíbených filmů.

Ostrov

Ostrov (2006)

Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšným.

Zločin a trest

Zločin a trest (1970)

Jedno z nejlepších filmových zpracování knižních předloh vůbec. Psychologické detektivní drama. Herci nemohli být vybráni lépe. Díky němu jsem pochopil, o čem kniha byla. Opravdu. Když se prokousáváte desítkami stran popisu horečných stavů jedné postavy, snadno vám uniknou vztahy mezi postavami. Například ve scéně, kdy se Rodion dozví o Svidrigajlově sebevraždě a vypotácí se z policejní stanice, mi došlo, že v té chvíli byl rozhodnutý se zabít, vždyť si před deseti minutami se Svidrigajlovem povídali, jaké mají podobné povahy a osudy. Když ovšem uviděl čekající Soňu, vzpomněl si na svůj slib, otočil se a šel se přiznat k vraždě. – Pro mě je to film o víře, naději a lásce. Víra v Boha dodávala Soně naději a lásku k Rodionovi, kterému, ač ji dlouho neopětoval, dodávala naději a potom, když ji přijal, ho vedla až k víře. Svidrigajlov neměl víru a myslel si, že nemá ani lásku, a tak se zastřelil, namísto, aby pečoval o sirotky. – „Vzkřísila je láska, srdce každého z nich bylo nevyčerpatelným pramenem života pro srdce druhého.“ – „Copak mohu teď jinak smýšlet než ona? Nebo přinejmenším jinak cítit, o něco jiného usilovat?“ Na postavě Soni je krásně vidět, jak člověk hřešící „z donucení okolnostmi“ a v naději na Boží milosrdenství, je obrácení mnohem blíže než ti, kteří hřešení neřeší (jako pohané všude kolem).

Soumrak

Soumrak (2002)

Není snadné z Yamadovy brilantní trojice samurajských příběhů vybrat ten nejlepší. Z několika důvodů jsem zvolil soumračného samuraje. Samuraje bojujícího klackem místo katany, aby zbytečně soupeře nezranil. Vdovce, který po práci pospíchá domů starat se o dvě dcery a senilní matku. Chudáka, který se bojí požádat o ruku ženu svého srdce, aby ji nepřivedl z blahobytu do nuzoty. Na rozdíl od druhých dvou filmů je není tento zaměřen pouze na lásku mezi mužem a ženou, ale i na lásku k dětem a k rodičům. Tím je výjimečný. – „Dívat se na své dcery, jak den za dnem rostou, je... Je to jako dívat na zrající úrodu na poli nebo na rozkvétající louku.“ Po druhém zhlédnutí doplňuji: Jednoduše nádhera. Samuraj odsouzený k harakiri chroupající popel vlastní dcery je vpravdě ztělesněním marnosti lidského pachtění.

Bůh to vidí, pane Allisone

Bůh to vidí, pane Allisone (1957)

Film, který se nemusíte bát pustit mládeži. Čpí z něj pozůstatky temného středověku, které občas ještě probleskují v sekulární etiketě, v podobě rytířského chování muže k ženě. Až na občasnou předvídatelnost [opití pana Allisona] nemám, co vytknout. Sestra Angela a pan Allison jsou zahráni výborně. Mám rád filmy, které nedotahují děj k úplně jasnému konci. Jejich dialogy jsou roztomilé i poučné. Celý film je postaven na katolické rovině, na rovině pravdy, nikoli relativismu, jak je dnes časté. Nejzřetelněji je to patrné ve scéně, kdy sestra zmokne a nastydne a pan Allison je nucen ji svléknout z hábitu. Puritán by ji raději nechal umřít, než by si poskvrnil svou farizejskou čistotu, musulman by ji při tom – řečeno Rambovými slovy – čtyřicetkrát znásilnil a pak jí uřízl hlavu. „Milosrdenství, které v něm pracovalo, ho učinilo necitelným k takovým věcem.“ (Historia Lausiaca, 58)

JFK

JFK (1991)

Třech hodin strávených s tímhle filmem rozhodně nelituji. Po zhlédnutí tohoto filmu na TV, je jediné správné řešení tu satanovu bedýnku vyhodit, neboť jak se zde dovíte, je plná lží. Jedná se v podstatě o dokumentární film, který na vyšetřování vraždy prezidenta J. F. Kennedyho odhaluje fungování americké demokracie, společnosti, medií. Navíc obsahuje zcela obecné poselství o hledání pravdy. Přestože obsahuje množství důležitých informací, neuvádí jednu zásadní, kterou se dočtete i na wiki: „Ministerstvo obrany Spojených států amerických připravovalo, ale nakonec neuskutečnilo Operace Northwoods z roku 1962, jež zahrnovala únosy letadel a potopení amerických lodí a měla za cíl získat podporu pro americkou invazi na Kubu. Operace byla schválena náčelníky štábu, avšak zamítnuta prezidentem Johnem F. Kennedym.“ Proč je to zásadní? Protože to co film ukazuje, není nějaká náhoda, ale organizovaný postup. Už v roce 1962 plánovala armáda únos vlastních letadel, v roce 2001 k němu došlo a vojenská mašinérie se rozjela směr Afgánistán, Irák atd. – Bohu žel, většina lidí dává přednost pohodlné lži před pravdou, jejíž přijetí by po nich vyžadovalo změnu života. Věří raději, že jedna kulka způsobila šest zranění dvěma lidem, než by si přivodili újmu na pohodlném životě. Podobně věří raději smyšlenkám o zlých kardinálech, kteří nutí „svaté“ pokoncilní papeže vydávat heretické dokumenty, líbat korán, navštěvoval synagogy a omlouvat se muslimům, než by si přiznali, že papežové jsou na štíru s katolickou vírou.

Údolí včel

Údolí včel (1967)

Knihu jsem četl a je výborná. Film je také kvalitní, ale slušela by mu o něco delší stopáž. Středověk je zde syrový, strohý a zcela uvěřitelný. Herci úžasní. Střední cesta mezi náboženským fanatizmem a volnomyšlenkářstvím, mezi puritánstvím a nemravností je úzká a nemnozí po ní kráčí. Zároveň mají tyto protipóly spolu více společného, než by si někdo mohl myslet.

Pokání

Pokání (1984)

Skvělé třígenerační vypořádání se Gruzínců se svým nejznámějším rodákem. Zobrazený diktátor nicméně neztělesňuje pouze Stalina, ale i Hitlera, jak podle knírku každý pozná, a řekl bych, že má spíše být archetypem než konkrétní osobou. Lehce parodické vykreslení absurdností despotické vlády odlehčuje tíživou atmosféru a zároveň dodává scénám, jako je vyhledání všech poctivých lidí, na mrazivosti. Boj proti chrámu čili Bohu rozšiřuje rovinu děje z přirozené do nadpřirozené. Film se nám s manželkou moc líbil. – Je příznačné, že v Gori si dodnes hýčkají Stalinovo oslavné muzeum.