Colby Sawyer

Film, který má neprávem nálepku 200 milionového rozpočtu, přestože nestál ani polovinu. To jen tak pro začátek takový fun fact. Matthew Vaughn to v sobě pořád má, kdo to v sobě nemá je Jason Fuchs. Bohužel scénář každým dalším zvratem děla z filmu čím dál tím větší pičovinu. Rockwell si to dává parádně, ale když to začne přecházet do parodie, tak je ho tam vlastně škoda. Snad se Vaughn vykašle na agenty a sedne si k nějaké frančíze. Myslím si, že Star Wars či Marvelovka s rozumným dohledem by mu přišly vhod.

Původně jsem doufal, že sem dám jen odkaz na Homelandera říkajíc “perfect” s popiskem “nemám slov”, nakonec to bude s druhou Dunou složitější. Druhá část je pecka a jako film je to lepší (=bavilo mě víc) než první díl. Jako adaptace je ale bezpochyby mému srdci první část bližší. Tam se mírně osekávalo, aby se děj zrychlil a zjednodušil. Druhá část už, ale i dost věcí mění a někdy moc nevysvětluje. Ne, Villeneuve Dunu miluje a tohle je poctivá adaptace, ale zároveň je to režisér, který dělá Hollywoodský blockbuster nejen pro fanoušky knih. Někdy se bohužel adaptace s blockbusterem tlučou a vyhrává Hollywood. Navíc to trochu v první půlce vypadá, že Denis točí druhy díl trilogie, a že s Warnery domluvil vlastně jen dva filmy si uvědomí až v půlce, takže ta druhá je zrychlená, zatímco ta první se zbytečně někdy zdržuje. U prvního dílu byl directors cut spíš fanouškovský sen, tady by se nějakých třicet čtyřicet minut navíc v druhé půli hodilo. Přes kritiku je to ovšem masterpiece do určitě míry i splněný filmový sen, který po audiovizuální stránce nemá obdoby a jako akční sci-fi to navždy bude patřit k velikánům. A teď toho Rámu Denisi! Edit po druhém shlédnutí: Jako čtenář knihy jsem si kino napodruhé užil ještě o level výš. Osvobozen od vnímání Duny jako adaptace jsem si užil filmovou Dunu mnohem více. Nabízí se otázka, jestli podle knihy lze natočit skvělý film bez kompromisů? Zřejmě ne a Denis se s tím smířil a já teď koneckonců taky. Villeneuve nevěří na fanservis a nehází tam pojmy, které by potěšily fanoušky. Kdepak, on chce, aby si Dunu zamilovaly davy a daří se mu to. “Nezatěžuje” diváka hloubkou knižní předlohy, ale místo toho nabízí kompaktní celek. Problém se stopáží/tempem přetrvává, protože někde by se mohlo vysvětlovat víc, ale zřejmě to lidi strhává, protože  vidím na svém okolí, že někteří začínají díky filmu Dunu číst a to je sakra dobře. Zaslouží si to!

Poslední příspěvek do Monsterversa je nepřekvapivě opět parádní slátanina, kdy námět zřejmě opět vymyslela ratolest některého z producentů a režisér Adam Wingard si povzdechl, načež se podíval na šek a zpět na scénář s nadějí, že díky komerčnímu úspěchu snad dostane lepší nabídku. Jednou. Nuže vydal se točit a musím říct, že si vlastně zaslouží pochvalu, protože z toho mála opět vykřesal v pohodě ukoukatelnou věc. Současné americko-čínské pojetí Godzilly (a Konga) je přinejmenším dehonestující. Zatímco amíci z Godzilly udělali památkyníčícího dobráka, Japonci se drží monster varianty a je to za mě dobře. Godzilla by se dala uchopit jako lovecraftovský horor (když se k tomu Cthulhu nikdo pořád nemá) či survival katastrofický film, místo toho je jen přitroublá řežba. Lidé zůstávají jako nutné narativní zlo a CGI je sice ok, ale je ho tolik, že živý herci jsou až nepatřičným elementem. Edwardsova Godzilla měla k dokonalosti daleko, ale byla aspoň originální. Největším kladem tohoto je pouze ještě větší docenění Minus One.

Lepší než jsem čekal, to rozhodně. Především po režijní stránce, Garland předvádí děsivé a nepříjemné výjevy, které se dostanou pod kůži. Žádné stylové přestřelky, místo toho nepříjemné rány z kovových hlavní a všeobecné neštěstí. Dění je zachyceno vskutku realisticky a s dobrým ozvučením má člověk někdy skoro husí kůži. Druhá věc už je scénář, který zas takový banger není. Dostaneme rychlé vysvětlení, proč vlastně válka zhruba probíhá a poté se hned posouváme k různým výjevům z ní. Garland nesděluje nic nad rámcem toho, že válka je špatná a novináři v ní jsou tak trochu sebevražední blázni. Nic víc, bohužel. Politické komentáře nebo něco z podobného ranku nelze čekat. Amerika je tam čistě pro efekt a děj by se mohl odehrávat prakticky kdekoliv na světě. Hodnocení ovšem musí být kladné, jelikož intenzita zážitku dokáže převýšit jistou obsahovou prázdnotu.

Ze začátku klasický revenge thriller, ke konci akční poezie. Dev Patel na tři roky zmizel, jen aby se vrátil s akční peckou, kterou možná nečekal ani on sám. Vizuálně strhující, brutální, kdy se krví nešetří a hlavně to strašně šlape. Stále je to debut, ale pokud se každý rok urodí takováhle jízda, tak sem s tím. Navíc Monkey Man má i výhodu kontrastní Indie, která akčňáku přidává na jisté surovosti. Oproti Nobody, Wickovi a dalším se tu nepoužívají pistole, naopak se to řeže vším, co je po ruce. Těším se na dvojku nebo spirituálního nástupce.

První série ze začátku zaujala, ale nakonec jsem si ji dal až celou, protože ten přelomový zážitek, který byl hypeovaný, se ze začátku nedostavil. Navíc animace kouká na kvalitu Shibuyi z JJK jen smutně z povzdálí, i když se časem zlepšuje. Solo Leveling servíruje ultimátní klučičí fantasy, kde se z obyčejného loosera můžete stát cool badassem pomocí hraní hry. A to chceš! Dějově se to začne nějak rozvíjet do šířky až v druhé polovině, takže jsem skončil s pocitem, že tohle byla jen ochutnávka. Věřím, že se genialita předlohy teprve ukáže a nezůstane se jen u fajn anime.

Nakonec je to celé plusmínus na úrovní Mandaloriana. Je to málo? Je to dost? Toť otázka. Za sebe říkám, že Dave Filoni bohužel spasitelem předaleké galaxie není. Je to pouze takový snaživý resuscitátor. Věřím, že kdyby Kennedy konečně vyrazili a dosadili místo ní právě Davea, tak by se fanouškům SW mohlo blýskat na zlaté časy, protože stejně jako jeho mistr George Lucas, tak i FIloni je spíše schopný plánovač a pomyslný duchovní otec než realizátor koncových projektů. Pozice, kdy by celému universu udával směr, ale to koncovku by nechal zručnějším lidem, by mu sedla lépe, stejně jako seděla Lucasovi. Ruku na srdce. Nejlepší věci ve Star Wars napříč médii nám Filoni nenaservíroval, stejně tak to nebyl Lucas a už vůbec ne Disney. Nene, nejlepší SW nám dali Irvin Kershner (Epizoda V), Tony Gilroy (seriál Andor), Drew Karpyshyn (KOTOR) či Timothy Zahn (všechny knížky o Thrawnovi). Právě poslední pán by Ahsoce jako hlavní tvůrce děje určitě slušel více. Filoni dokáže dodat zajímavé pointy - Thrawn, nová galaxie, Nightsisters, dark jediové hledající tajemné cosi a navíc k tomu všemu dohodí oblíbené originální postavy. Jako celek to však nefunguje, stejně jako nefungoval Boba Fett. Ahsoka trpí otřesnými plot armory, spoustou nelogičností a ztrácením času, které občas není ani kompenzováno fanservisem a zůstává jen vata, kdy se mohl děj posunout mnohem dál. Vypadá to jako ty velké Star Wars, charisma Raye Stevensona skrze obrazovku naplní celý dům, Huyang je okamžitým miláčkem diváků a tak dále. Spoustu věcí tam je super, ale stejně tak není super, že je to rozfrcaný do osmi epizod, když to nakonec neuzavře prakticky nic a odpovědí dodá jen velmi velmi poskrovnu. Těším se na Skeleton Crew, těším se na Acolyte, těším se i na pokračování "filoniversa", jen se prostě člověk nezbaví toho hlásku v hlavě, který mu připomíná, že tohle Star Wars je od svého stropu dost daleko.

Finále je fajn, možná jen ok. Plot armor, nelogičnosti i fakt, že je to celé jen vata k tomu, co je každému jasné, že se stane. A kde je Baylan a Shin? Opravdu jen cameo cliffhanger? Nedá se to považovat za uspokojivé ukončení, když jsme nedostali žádné odpovědi a celé to byl vlastně jen prolog k tomu, co bylo každému jasné.

Jako čekal jsem to teda horší, jasně, dobrý to rozhodně není, ale ani první dva díly nebyly žádné zázraky. Člověk musí ocenit, že to aspoň není příliš dlouhé, ale to je s Kangem jediným kladem filmu. A i ten Majors to má těžký, když hraje postavu, jejíž power level se mění ze sekundy na sekundu, jak se bezradným tvůrcům hodí, a tak je z něj chvílemi idiot, přesto jsem mu fandí víc než hmyzí famílii. Aneb když mocného záporáka porazí síla rodiny bez jakékoliv logické zákonitosti, Vinu Dieselovi musela slza ukápnout. Jinak je tu spousta věcí ke strhání. Technologie s obrazovkami potvrzuje, že to je cesta do pekel, protože je to celý hnusný až běda, ale levelu Black Adama to naštěstí nedosáhlo. Herci většinu času nevědí, jakou scénu hrají, a tak to celé furt vypadá hrozně nepřirozeně. Pfeiffer s Douglasem si to evidentně neužívali a Murray to měl úplně na háku. Scénář balast, Peyton Reed je furt průměrák a akce zcela nudná bez nápadu. Jo a nesmím zapomenout otřesný design MODOKa, ten skutečně bolí. Au. Slovy klasika „viděl jsem i větší sračky“, ale začátek Kangovy ságy je to vcelku ubohý, to měli toho Lokiho radši udělat celovečerního.

Přestože forma dokáže obsah často zastínit, tak by rozhodně neměla být upřednostněna na jeho úkor. Obzvláště u filmu Wese Andersona. Přesně proto jsem si po opuštění sálu položil otázku: „Co tím chtěl autor říci?“ Odpověď moc nemám, kupa zajímavých motivů a postav je sice luxusně zabalena, ale divákovi toho tolik nepředá, o nějakém napojení už vůbec nemůže být řeč. Hodil je tam trochu ladem a skladem. Spojení divadelní hry a pozadí jejího vzniku je sice svěží nápad, ale v konečném důsledku celou soudržnost spíš rozbije než pozvedne. Nevadí, snad Wes dostane wakeup call a vrátí se příště ve staré formě