Octavia

Tenhle film byl jeden z prvních, který zapříčinil mou zálibu v bollywoodských filmech, i když se sám od hlavní linie těchto filmů spíše liší. Jde v něm o kritiku xenofobie v Americe po 11. září, kdy každý s muslimským jménem a výzorem byl rovnou brán za teroristu a podle toho s ním bylo nakládáno. ( i když si nejsem jistá jestli v Americe a vůbec na Západě lidi vědí, že příjmení Khan znamená, že je jeho vlastník muslim. Což mě vede k otázce, jestli to tak platí 100% a jestli existuje takové jméno i pro hinduisti, podle kterého na první pohled poznáte náboženství nositele?) Kritika tohoto přístupu je vedena přes příběh “hodného” muslima indického původu s Aspergerovým syndromem, který přijede do Ameriky po smrti své matky, žít se svým bratrem a zamiluje se do hinduistky s malým synem, kterou si vezme a synovi dá své příjmení. Po 11. září se stanou jako ostatní obětí šikany a jejich syn za to zaplatí životem, což manželka Mandira neunese a hlavního hrdinu Khana vyžene s tím, že se k ní může vrátit jenom tehdy, až všichni i prezident budou vědět, že jméno Khan neznamená být terorista. Jeho následující cesta za prezidentem je, abych pravdu řekla, dost zdlouhavá (vždyť film má skoro 3 hodiny a některé části jsou dle mého názoru už navíc a zbytečně film zdržují a snaží se z nás jen vydojit slzy a uvědomit si jací jsou ti muslimové hodní kluci, vlastně nejlepší - lepší než ti sebestřední američané - viz scéna s hurikánem Molly), ale na druhou stranu je ten film neuvěřitelně hřejivý a chytne Vás za srdce i když nechcete. ( u tohoto filmu se mi poprvé stalo, že jsem brečela a smála se zároveň) PS: Po tomhle filmu se herec Shah Rukh Khan stal jedním z mých nejoblíbenějších, protože ten jeho přerod ze sebevědomé megastar ve skutečnosti do legračního jedince s aspergerovým syndromem, komicky bezradného v reálném světě, jsem mu zbaštila i s navijákem. PPS: Hlavní věta filmu: “ My name is Khan and I’m not a terorist.”