Courtemanche

Producent Andy Vajna se nechal slyšet: "Chtěli jsme ten projekt udělat s Tomem Cruisem. Nejsme jako velké společnosti, které z padesáti projektů realizují pět, snažíme se vždy vytěžit co nejvíc. Nemohli jsme ale najít způsob, jak snímek natočit. Námět totiž obsahoval mnoho nedotažených míst, která mohla výsledek pokazit. Vtom přišlo studio Disney a práva na projekt odkoupilo."

Producent filmu Andy Vajna v rozhovoru uvedl: "Mysleli jsme, že Základní instinkt je vhodný k pokračování, nicméně Sharon Stone uvedla, že s Verhoevenem film točit prostě nebude a nebylo možné se s ní dohodnout. Verhoeven tak musel být propuštěn. Žádný jiný režisér se na filmu nepodílel. Já bych jí radši zažaloval, ale producent Mario Kassar si přál snímek zrealizovat, a proto navrhl, abychom uzavřeli mír."

Producent Andrew G. Vajna v rozhovoru uvedl: "Práva k filmu se získávaly velmi složitě. Po získání všech patřičností produkce navštívila Camerona s nabídkou na post režiséra, nicméně ten si vše vysvětlil tak, že dělají všechno proto, aby film vznikl bez něj. Cameron si přál pracovat se studiem Fox. To se však s nabídkou neozvalo."

Producenti chtěli herce Denzela Washingtona a jiného režiséra, studio však vybralo Betty Thomas a navíc vyloučilo, aby do složení štábu promlouvali producenti.

Producentům filmu se dlouho nedařilo najít režiséra, který by se titulu ujal.

Film původně měla být inteligentní parodie na Hollywood.

Producent filmu Vajna v rozhovoru v souvislosti s filmem uvedl: "Film Evita začal režisér, na jehož jméno si po těch letech už ani nevzpomínám. Pak to vzal Oliver Stone, ale také se mu to nepovedlo. Poté jsem si vzal projekt na sebe a oslovil režiséra Alana Parkera, protože jsem ho považoval za nejlepšího režiséra filmů hudební tematikou. Pak jsme začali hledat herečku do hlavní roli. Oslovila nás snad každá, ale my jsme si vybrali Madonnu, protože mohla poskytnout nejzajímavější charakter. Hodně jsme ale přemýšleli, protože všeobecně ti, co mají rádi Madonnu, nemusí Evitu, a naopak. Myslím si, že Madonna byla nejlepší volbou. Za rok a půl nechyběla na natáčení ani minutu a vložila do něj všechno."

Námět na film vytvořil Oliver Stone. Demokrat Stone ale nenatočil snímek z liberálního pohledu, aby mohl být film zajímavý pro každého, čímž se ale nikomu nezavděčil. Kritikům se nelíbilo, že demokrat točí film o republikánovi, liberálům zase vadil Nixon a konzervativcům to, že režíroval Stone. (Zdroj: origo.hu)

Producent filmu Vajna k filmu zveřejnil: "Film byl natočen podle knihy Nathaniel Hawthorne. V Americe je tato kniha povinnou četbou, díky čemuž diváci snímek vnímají citlivějí. Roland Joffé je talentovaný režisér, ale velmi tvrdohlavý, prakticky jsme se s ním museli hádat po celou dobu natáčení. Navíc byl Gary Oldman celou dobu opilý. (Zdroj: origo.hu)

Film byl původně označen jako komedie, avšak po finančních ztrátách byl stažen a znovu uveden jako drama.

Film dokázal vydělat asi jen polovinu částky, která byla do produkce vložena. Samotný film nákladný nebyl, problém byl především ve vysokých finančních nárocích protagonistů.

Kevin Costner se snažil dosáhnout toho, aby snímek nebyl podporován žádným filmovým studiem. Producenti ale měli dohodu se studiem Disney, což už Costner ovlivnit nemohl.

V rámci přípravy na roli Al Pacino konzultoval také s Vittoriem Gassmanem.

Obsazení herečky Sharon Stone (Lori) navrhl sám Paul Verhoeven.

Výkonný producent Andrew G. Vajna v souvislosti s Paulem Verhoevenem pronesl: "Když jsme film natáčeli, pohádal jsem se s ním ohledně jedné scény a on chtěl odejít domů, tak jsem ho musel zavřít do pokoje. Do rána se uklidnil a parádně film dokončil. Půl roku poté byl u mě na večeři a poděkoval mi za to, že jsem se k němu zachoval v ten den takhle tvrdě, protože z toho pochopil, co vlastně chci."

Inspiraci k natočení Suspiriu režisér čerpal z eseje Thomasa De Quinceyho s názvem "Levana and Our Ladies of Sorrow", která je součástí díla "Suspiria de profundis" z roku 1845.

Původní příběh napsal a v celostátním deníku Asahi ve 30. letech minulého století publikoval spisovatel Rampo Edogawa.