EdaS

Kouzlo tohoto snímku není v originalitě, ale v uvěřitelnosti - podobných filmů každý viděl spousty (z poslední doby mě napadají hlavně Před úsvitem a Před soumrakem Richarda Linklatera a taky francouzský Pornografický vztah). The Intimate dané schéma obohacuje typicky korejskou barevností a silnou emocionalitou. Největším trumfem jsou představitelé ústředního mileneckého páru, kteří jsou přesvědčiví a maximálně přirození (Hyeon-a Seong mě zaujala už v Kimově Času). Ač tenhle film zdánlivě nic nového nepřináší, dvojnásobně zde platí, že někdy záleží víc na tom JAK než CO.

Love in Magic nabírá na emocích pomalu, ale zhruba od poloviny už šlape na paty těm nejlepším korejským romancím. Zvlášť pasáž z hrdinova kouzelnického vystoupení mě překvapila svou poetickou a výtvarně pozoruhodnou krásou. Pro kouzelníky mám poslední dobou zkrátka slabost.

Příjemně napínavá jednohubka se solidním obsazením a povinnými zvraty (včetně toho závěrečného, který obrátí celý děj na ruby). Hodně zábavná rutina.

Scott se po Muži v ohni a Dominu ukidnil, což je dobře. Celou první polovinu filmu jde o výtečné sci-fi s několika mimořádně svěžími nápady, bohužel pak dojde na časové paradoxy a celá konstrukce se hroutí jak domeček z karet (když trošku přemýšlíte). Je to obrovská škoda, protože tu byl potenciál na mimořádný žánrový snímek. Díky spolehlivému Tonymu, standardně sympatickému Denzelovi a krásné i zajímavé Paule Patton se u Déja Vu člověk i tak příjemně pobaví, ale mohlo být ještě mnohem líp. *** 1/2

Největší síla původního Texaského masakru je v jeho realističnosti a naléhavosti - podobně jako v Boormanově Vysvobození. Náhlý atak hrozivého monstra je stejně nečekaný jako uvěřitelný, děsivý a krutý. Žádná sofistikovaná zápletka, žádné neuvěřitelné zvraty, jen masakr. Tenhle film je jako rána palicí mezi oči.

Brutálně nechutná provokace, podaná s nevídanou vynalézavostí, elegancí a citem. Nejsem si jistý, jestli Taxidermia o něčem vypovídá (snad o duševním zdraví svých tvůrců), nebo je to jen obzvlášť ulítlá a vizuálně nápaditá onanie, každopádně se mi líbila. Jen ať se o něco podobného nepokouší nějaký český filmař! :)

Zajímavý, bohužel nevydařený experiment: Steven Soderbergh se pokusil natočit film tak, jako by byl rok 1945. Po formální stránce si srdce cinefilovo nemá na co stěžovat - překrásná noirová kamera upomene na Třetího muže, milostný troj(tady spíše tedy mnoho-)úhelník zase na Casablancu, rozbombardovaný Berlín hlavně na Wilderovu Zahraniční aféru, jenže je tu jeden zásadní problém - postavy. Invence, kterou Soderbergh věnoval vzhledu filmu se mu zjevně nedostávala v práci s herci, díky čemuž film působí neskutečně odcizeně a chladně. Hlavní hrdinové nejsou lidi z masa a kůže, ale pěšáci, s kterými je autorem různě manipulováno. Nezajímají nás, navíc film nemá ani jednoho hrdinu, s kterým by se člověk celý film mohl identifikovat. A já se tak těšil! :o( ** 1/2 P.S. Viděno na DVD screeneru.

Zatraceně působivá romance, do které jsou přidávány postupně špetky dalších žánrů. Základní zápletka už byla zpracována mnohokrát (i v českých filmech), ale snad nikdy tak citlivě, poeticky a hřejivě. Už zase musím opakovat svůj údiv nad tím, jak to ti Korejci dělají. Čistá krása a jednoznačných pět hvězdiček.

Naše furianty jsem viděl v Národním zrovna v ten den, kdy je točila televize. Byl jsem hodně překvapený, že se u tak klasického kusu příjemně bavím. Je fajn moci si tak věrně připomenout pěkné chvíle strávené v divadle.

Na Upíry se dá dívat jen díky dvěma věcem - Jamesi Woodsovi, který se do téhle béčkařiny překvapivě opřel naplno a jako fuckující bijec upírů nemá chybu, a zadečku Sheryl Lee, který nám režisér rozumně ukáže nahý. První polovina snímku nevypadala ještě vůbec tragicky, Upíři se rozbíhají jako vcelku atmosférické drsňácké upírské béčko, ve druhé polovině se však prokazuje, že Carpenter už dávno není ve formě. Škoda.