RoseThrone

Jihokorejské kinematografii jsem se začala pořádně věnovat až po půl roce stráveného u nich a ještě teď mě mrzí, že mi to tak dlouho trvalo. Protože oni to sakra umí. Koktejl žánrů je o hodně chutnější, než by se na první dobrou mohlo zdát a skvělý herci, kamera a scénář udávají tempo filmu, které od začátku do konce ani jednou nepoleví. Víc takovýhlech filmů každý rok, prosím! 6* za skvělou hudbu.

Neskutečně silný zážitek, který trvá celých 5 hodin. Rozhodně se na něj nebude moct dát zapomenout. Jsem zvědavá s jakou verzí přijdou soudruzi.

Druhá hvězdička patří Luis C. K., který zachránil celé Oscary svým vstupem. Užila bych si to tisíckrát víc, kdyby nahradil Chrise Rocka, který se prostě nedal poslouchat.

A já se nakonec u tohohle ročníku bavila. :-) Kimmel mě bavil po celou dobu a jeho vtípky na úkor Matta Damona pro mne vůbec nebyli trapné či přes čáru. Navíc si myslím, že historickou chybu na konci vyhlašování ustál velice dobře. Tenhle rok bylo mnoho snímků, které si zasloužilo být nominováno či získat zlatou sošku a většina z nich tak vyhrála oprávněně. Ano, VĚTŠINA (koukám se na Tebe, Moonlight).

Žádné překvapení se nekonalo, takže ani posun vzad ani vpřed. 1. ročník Oscarů bez moderátora, a vlastně to ničemu nevadilo.

Takhle se, Hollywoode, dělají komiksovky! Není potřeba předražených herců, co vám řeknou pár Disneovských vtipů. Stačí výtečný scénář, nádherná a originální vizuální stránka a máte na světě nejlepší verzi Spider-manského filmu. Každá postava do filmu pasovala, i když by mi vůbec nevadilo dát vedlejšákům větší prostor a za sountrack taky musím dát klobouk dolů. Naprosto zasloužené výhry, fakt jsem za tenhle film ráda. :-) Doufám, že ho Stan ještě stihl.

Po dlouhé době film, který zahrál na všechny emoční struny přesně tak, jak měl. Vtipné na místech, kde si to o to říkalo a dramatické chvilky vás nepřeválcovali, ale naopak posunuli ještě dále do děje. Možná si to tak trochu hrálo na “Untouchables”, ale ani trošku to nevadilo. Kdybych mohla přidat 6 hvězdičku za vtipné titulky od CLARITY, udělala bych to.

Vzhledem k tomu, že se právě v Koreji nacházím, tak jsem si řekla, že mrknu na to, co tady všechny pobláznilo. No můžu říct, že při první půlce prvního dílu jsem si myslela, že se všichni zbláznili a vidí něčím jiným, než očima. Však herecké výkony byli méně než průměrné, děj šel úplně mimo mne a vizuální efekty byli fakt k smíchu. Druhá půlka dílu už byla snesitelná a tak jsem se rozhodla, že než to vypnu tak mrknu na začátek druhého dílu.. No a od toho okamžiku jsem v tom byla až po uši. Postavy, které mi na začátku tak vadili jsem si zamilovala ze všeho nejvíc. V každém dílu jsem s nimi plakala a smála. Ano, spousta míst v epizodách je jen dějová vata, ale nakonec je to právě ona na kterou tak ráda vzpomínám. Scénář možná není žádné veledílo a má spoustu slabých míst. Rozhodně to nemůžu pasovat na nejlepší seriál kvalitou, která se skrývá v jiných seriálech. Ale jestli něco tenhle seriál má, tak neuvěřitelnou sílu v divákovi vyvolat emoce. Na tenhle emoční 16-ti dílný zážitek budu vzpomínat ještě dlouho.

Bohemian Rhapsody vás vezme na emoční koncert, který budete do hloubky prožívat plných 140 minut. Malik jako Freddie vám sebere dech a vrátí ho jen na chvíle písní, abyste si mohli prozpěvovat společně se svojí (ne)RocknRollovou duší a já pevně doufám, že si za tohle vyslouží aspoň nominaci. Musím ale vzdát hold celému obsazení, protože už se dlouho nestalo, aby každá postava sedla castingově tak dobře. Navíc si dost vyhráli s kamerou, která byla naprosto famózní a bird-eye kamera na posledním koncertě bude pro mně jedním z největších filmových zážitků, protože to byl přesně ten moment, kdy jsem přestala vnímat plné kino okolo mně a stala se součástí toho šílícího davu na plátně. Ale jak opravdu víte, že před sebou máte dobrý film? Když přeplněný kino sál zůstává sedět i při závěrečných titulcích a nikdo se neopováží hnout, dokud to doopravdy neskončí. Bez jakékoliv hanby tohle pasuji na nejlepší film roku 2018 a doufám, že se spousta z vás rozhodne na to jít do kina, protože tahle hudba a tyto výkony si zaslouží být uctěni v grandiózním stylu.

A to jsem na to šla ve 4DX v Seoulu, kdy naše 4DX vypadá oproti tomuhle jak batole.. No a stejně to nepomohlo. Né, že by příběh byl špatně vykreslený, to vůbec. Do poslední scény jsem zašla nad tím, jak fantasticky si s tímhle prvkem dokázali pohrát (konečné rozuzlení mně fakt dostalo). Redmayne a Law mě nadchli v každém jejich záběru a o společných scénách nemluvně. Jen Johnny Depp byl prostě zklamání. Vždycky pro mě míval neuvěřitelné charisma a každá jeho postava byla jeho nejlepším kouskem. Bohužel v posledních pár letech ale jako kdyby Deppův talent jaksi vyhasínal a v tomhle případě pro mne zahrál Grindelwalda už jen se slabým odleskem jeho dřívějšího já. Přesto, jsem ale zvědavá na další díly a na souboj dvou velkých kouzelníků.