AduskaV

Když jsem se asi před rokem doslechla o natáčení tohoto filmu, vzbudilo to ve mne velký zájem. Věděla jsem, že už to asi nebude tak dobré jako staré známe Slunce, seno, ale přeci jen jsem čekala mnohem víc. Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla do kina nejít, protože by to byla zbytečná ztráta peněz, ale ztrátě času jsem se nevyhnula, jelikož jsem se na film podívala alespoň v teple domova. Obehrané vtipy, laciné narážky na příjmení nového pastora a hejno kreatur, jako vzdálena upomínka na vtipné babičky s elánem z trilogie Slunce, seno.... to se opravdu hodně nepovedlo a můžeme jen doufat, že se od natáčení dalších dílů přeci jen upustí, protože jestli se tento neúspěch bude každoročně opakovat, mohla bych o panu Troškovi ztratit dobré mínění.

Přijde mi trochu komické, že jsem film zhlédla až po závěrečném filmu Temný rytíř povstal, ale velký dojem na mne udělal i tak. Nejde o lecjaký laciný příběh. Má hloubku, úžasnou atmosféru a hlavně výborné charaktery postav, podtržené hereckými výkony všech zúčastněných. Christopher Nolan je prostě Režisér a my můžeme jen doufat, že natočí další takto skvělé filmy. Výborné obsazení a hudba na mě vždy dokáží zapůsobit a já jednoduše nemohu odtrhnout pohled.

Tato komedie se musí brát s nadhledem, ale kdo to dokáže, neskutečně si film užije. Písně jsou nádherné a kéž by každá Eurovize skýtala podobné skvosty. Spojení Islandu a Skotska mě zahřálo u srdce, kdo by tu přírodu a laskavé lidi nemiloval. Will Ferrell byl snesitelnější než v jiných filmech, ale stále mi vadilo, že není přeci jen o deset let mladší, a ani hora make-upu tomu moc nepřidala. Nakonec se alespoň dokázal stáhnout a nechat vyniknout nadanější. Graham Norton byl příjemné zpestření a komedie sama pro sebe. A neuvěřitelné se stalo skutečností, islandsky se dá i zpívat, a jak! Húsavík is all I needed.

A woman's whole life in a single day. Just one day. Četla jsem knižní předlohu od Michaela Cunninghama, četla jsem dokonce i knihu Mrs. Dalloway od Virginie Woolfové, kde je děj výrazně odlišný, na čemž ale ve výsledku vůbec nezáleží, jelikož jde spíše o atmosféru a nádech knihy. To jsem ovšem udělala až po dvojnásobném zhlédnutí filmu a dobře jsem udělala. Co mě na filmu uchvacuje je fakt, že pokaždé v něm najdu něco nového k zamyšlení a třeba i další spojitost. Tento mechanismus fungování jsem ještě podpořila zmíněnou četbou. Filmu se nedá vytknout absolutně nic. Skvěle se prolínají tři časové roviny, charakter postav je vyšperkovaný a to vše je podpořeno vrcholným dílem skladatele Philipa Glasse (no dobrá, možná ještě hudba k Iluzionistovi). Je to prostě herecký i hudební koncert.

Desátá verze Jane Eyre, kterou jsem viděla a konečně jsem narazila na dokonalé ztělesnění Jane. Samantha Morton se přiblížila k charakteru této knižní postavy zatím nejvíce a její výkon jsem sledovala se zatajeným dechem. Ciarán Hinds jako Mr. Rochester sice nebyl tak důvěryhodný jako Michael Jayston ze seriálové verze z roku 1973, ale řadí se u mne také hodně vysoko...ještě bych před něj zařadila Tobyho Stephense. Pár mínusů film samozřejmě má (docela mě rozhodila vyloženě přidaná scéna u kočáru....milovník Jane Eyre určitě ví, o čem mluvím), ale momenty jako je např. první setkání, návrat Jane po pohřbu a úplně závěrečná scéna jsou nezapomenutelné a vyzařuje z nich perfektní atmosféra. Přestože knihu nejde řádně shrnout v jednom filmu, je tento počin z filmových verzí ten nejvydařenější.

Po zhlédnutí seriálových verzí z let 1983 a 2006 jsem opravdu nečekala, že ještě starší verze mě něčím dokáže zaujmout, ale stalo se mnohem více. Jedná se o nejdelší verzi a filmaři tedy neopomněli jedinou podstatnou scénu a mohli se tedy téměř dokonale držet dialogů z knihy. Michael Jayston se u mne projevil jako nejopravdovější Mr. Rochester a jeho zpěv, i když ne úplně čistý, měl ten správný náboj (škoda že v jiných verzích je tato "maličkost" často opomíjena) a dodalo to příběhu nový a zcela pohlcující rozměr. Na druhou stranu, jinak vždy skvělá, Sorcha Cusack charakter Jane tak úplně nevystihla... do role dala moc odevzdanosti a až otravnou přemíru úsměvu. Nicméně chemie mezi ústřední dvojicí funguje skvěle a seriál se stal mým nejoblíbenějším. Dokonce se řadí před verzi z roku 2006 s Toby Stephensem, a to je co říci, jelikož po tehdejším zhlédnutí jsem byla naprosto unešena a přesvědčena, že jakékoli jiné verze se nemohou této ani přiblížit.

Podle mě si film absolutně nezaslouží tak nízké hodnocení. Devadesátá léta přímo překypují podobnými absurdními scénáři a tento je tak příjemně průměrně povedený. Ovšem hvězda navíc za vždy skvělou Emmu Thompson :)

Úžasná komedie! Nebýt Ingrid Bergman, která opět dokazuje, že to prostě umí, jednalo by se o lehce nadprůměrný snímek Waltera Matthaua. Ovšem s ní jde jakoby všechno nenásilně a s chytrostí. Miluji scény, kde naráží na pitomce: "Your teeth are more important than your hair" - "You really believe that, don´t you. Sad." - ten pohled potom nemá chybu, kde pohotově reaguje: "I did not know you were interested in reading.", nebo kde roztomile provokuje: "They told me it prevents malaria." No a takhle bych se tu mohla rozplývat ještě dlouho.....zejména o tom inovativním tanečku nebo o "rozvodové" hádce. Tenhle film prostě ani po letech nepřestane bavit! P.S. Rozhodně nepouštějte s dabingem! Nejenže jsou typově vybráni špatní herci, ale řada hlášek s překladem zanikne.

Tato série mi připadá ještě o něco výše než dvě předchozí. Velmi se mi líbí rozvržení jednotlivých dílů, jejich hloubka, věnování se zblízka více členům rodiny, ale přitom si udržující jednotu. Filmová kvalita mi též přijde o chlup jinde a nové obsazení snad nemohlo být vybrané lépe. Nejvíce mne baví, když v jednom díle totálně nemůžete sympatizovat s danou osobou a v dalším díle vás naopak skoro rozpláče...to vypovídá jak o úžasném scénáři a režii, tak zejména o naprosto úchvatných výkonech Olivie Colman a Heleny Bonham Carter.

Tak toto je naprostý koncert! Ani nevím kde začít! Okamžitě jsem byla vtažena do děje skvělým Anthony Hopkinsem a úžasnou atmosférou, která je opravdu na Shakespearovku odvážná, ale funguje až neuvěřitelně. Všichni herci se pro svou roli zdá se narodili, dokonce jsem si úžívala násilí v podání Emily Watson a krutost Emmy Thompson. Utrpení Jima Broadbenta bylo nesnesitelné, zásadovost Jima Cartera bezbřehá....prostě dokonalá přehlídka toho, co Shakespeare v podání BBC může stále ještě nabídnout.