Jurkodak1

Překvapivě fakt vtipnej a záživnej rodinnej film. A to tento žánr už tak od 12 let moc nemusím.

Zatím to hodnotit nebudu, protože jsem viděl jenom ty dva díly na iVysílání, ale strašně se mi to líbí. Možná to je mojí úchylkou na šedesátý léta, ale snad ve skoro každé scéně vidím nějaký odkaz na britskou kinematografii té doby - a to hlavně na filmy s Michaelem Cainem, ttřeba jízda autem na výslech ve druhé epizodě a prostřih na detail přeřazení šaltrpákou je očividný pomrknutí směrem k Chyťte Cartera.

Nejsem cílovka, viděl jsem jen pár dílů během obědů u babičky, ale třeba jí to strašně baví a přesně její hlavní argumenty i tu čtu často: krásná příroda, šikovný a sympatický hrdina a nějaký ten ucházející (byť občas nelogický) děj okolo. Kdybych to měl hodnotit jako dramaturg schvalující scénář, jako kritik nebo i jako divák, který má být cílovkou, byl bych krutější, ale takto jako "outsider" na tom nevidím v podstatě nic špatného a jako televizní produkt to účel splňuje.

Na svoji dobu a televizní produkci to má skvělou výpravu a speciální efekty, ale prostě se nedokážu přenést přes to, jak moc je Čestmír otravný a to, že se všechny postavy chovají absolutně nelogicky. Pořád intrikují, neřeknou nic na rovinu, vzájemně se nesnáší, chovají se k sobě hnusně a obyvatelé celého městečka se dokáží nechat ovlivnit a změnit z hodiny na hodinu názor na některého ze svých sousedů asi podobně, jako průměrný volič SPD. A rodina Blechova je banda asi nejodpornějších záporáků, které jsme kdy v naší kinematografii a televizní tvorbě měli. Což by se ovšem dalo brát jako kompliment Nárožnému, Janžurové a Kalovi. Celou dobu sledování seriálu jsem měl chuť si čuchnout k té kytce síly a tuto famílii vyházet z toho okna, ze kterého jejich synátor vyhodil Čestmíra vydávajícího se za chudáka svého otce.

Spoiler alert Od prvního dílu jsem se další čtyři neděle mohl těšit na nový díl. A byť lidi typu Standy od srdce nesnáším a hluboce jimi pohrdám, tak musím říct, že mě trochu mrzí, že se mu nějak jeho složku nepovedlo spálit a nemůžeme se těšit na novou řadu o tom, jak se snaží být oportunistou v novém zřízení. A taky mě dost mrzí, že je poslední epizoda taková smutná, oproti předchozím dílům, které byly skvělým doplňkem k vypnutí mozku a zasmání se od srdce. Celkově by dramaturgicky více prospělo, kdyby si Standa svoje průsery vyžíral průběžně, a ne až na konec, potom co si je všechny nakupil... i když z jiného pohledu to samozřejmě může působit jako ponaučení na konec. Jsem naopak skutečně rád, že se místní tvůrci učí používat CGI (byť na praktické efekty nic nemá) tak, aby vypadalo věrohodně. A taky herecké výkony stály za to, malá camea docela známých herců jsou naprosto geniální (Holubová jako švadlena, Pyško jako komoušský šéf závodu), méně známí herci ve více významných rolích byli osvěžující (Vláďa Buřt nebo dcera Pepy Horáčka) a ze známějších představitelů "hlavních vedlejších" rolí to snad nejlíp zahrál Bob Klepl. Opravdu rád bych dal 5 hvězd, ale ta dramaturgicky nevyvážená zasmušilost posledního dílu a osud Pepy Horáčka mě donutily tu jednu hvězdičku ubrat.

Je to jako kdyby se někdo pokusil natočit filmovou adaptaci amatérské creepypasty z Redditu, ale bez toho, aby to zadaptoval a provedl potřebné dramaturgické úpravy (prostě ji použil jako scénář). Vizuální stránka je aspoň občas trochu dobrá, ale jinak je to fakt slabota. Dvě hvězdičky teď dávám vlastně jen proto, že jsem za poslední týden viděl všechny díly Bastardů a tudíž mám teď laťku proklatě nízko.

Po třech shlédnutých dílech zatím takto: Eric nevypadá a ani se nechová jako dospělý otec pubertální dcery. Camea starých postav jsou fajn, ale byl bych raději, kdyby tam byly trvale. Nová parta mi zatím moc nesedla, ale bál jsem se, že to s vyvážením minorit bude extrémnější, jak je u Netflixu zvykem, ale očividně si jejich woke producenti postačili s homosexuálním asiatem. Z původního seriálu šly sedmdesátky cítit na sto honů, tady nebýt kostýmů a rekvizit, nepoznal bych, že to mají být devadesátá léta. Vypadá to spíš jako nějaká party na téma 90. let. Postava chudé matky těch dvou sourozenců, která nápadně chováním připomíná Simonu z Comebacku, mi připadá neskutečně zbytečná a otravná. Asi má nahradit Laurie, jejíž původní představitelka bohužel zemřela, a tak se jako postava nemohla vrátit (i když herečka, kterou tu původní nahradili ke konci původního seriálu, myslím stále žije). S původní partou děcek jsem se ve 14, kdy jsem Zlatá sedmdesátá viděl poprvé, sžil okamžitě. Je mi nyní 21, jsem věkově stále blíž těm teenagerům, a i tak mi připadají strašně cizí, mezitím co se plně sžívám s Redem. I když mladej Kelso a Leia jsou vlastně celkem fajn postavy. Red a Kitty to táhnou, bez nich by to bylo o ničem. A vlastně to celkem ujde, jen se k tomu asi nebudu vracet, oproti původnímu seriálu. Je to vlastně o dost lepší, než jsem čekal. Jsem rád, že zase tolik autoři nepromrhali potenciál.

Někdo si tu v recenzích stěžoval na klišé, a jistě, hrubé obrysy zápletky jsou klišé, tedy: skupina loozerů  spojením svých sil a silou přátelství dokáží udělat něco, co má úspěch. ALE, tady dle mého klišé končí, protože celý zbytek filmu jim plive do pomyslného ksichtu. Jakýpak společenský neduh je divákům neustále připomínán, kdykoliv se dívají na dobový film o Afroameričanech? Ano, správně, rasismus. Tento film to naopak neměl za potřebí a když se hlavní hrdina pokusil k rasismu dostat, tak ho s tím postavy bílé pleti posly do jistých mezí a udělaly pro něj něco dobrého. Nebo třeba na konci filmu, kdy se hlavní hrdina baví s mladým talentovaných chlapcem a diváci (nebo aspoň já) vyloženě čekají, že se ho zeptá na jméno a chlapec odpoví třeba "Snoop dog", "2Pac" nebo "Eminem" (s tím posledním si samozřejmě dělám srandu a chci tím dokázat, že rapu absolutně nerozumím). A i kdyby tam nějaké klišé byly, tak jsem si jich absolutně nevšiml, protože jsem se na film dokázal perfektně naladit, celou dobu jsem se řechtal jak kůň a oproti jiným životopisným filmům, jako je třeba stupidní Bohemian rhapsody, jsem ani neřešil, jestli je něco historicky nepřesné. Prostě byla to sranda podle pravdy a víc bych za tím nehledal. A navíc, mám rád filmy o natáčení filmů, a obzvláště, pokud jsou to komedie (tedy ty filmy samotné, ne ty filmy, které filmařské postavy v těch filmech natáčí). Příběhem bych Jmenuju se Dolemite přirovnal k Edu Woodovi, ale s tím, že tu vidíme úspěch, není to depresivní a má to skvělý happy-end, po kterém vám zůstane úsměv na tváři docela dlouho (stopky jsem bohužel nespouštěl). Navíc extra-barevný obraz (nenarážím na nic rasistického, ale ten film opravdu hýří barvami, a to hlavně z teplé části barevného spektra) podtržený "smooth" sedmdesátkovou černošskou hudbou dokáže vyvolat snad jen pozitivní emoce. Za mě jeden z nejlepších filmů roku 2019 (doteď na tento rok nostalgicky vzpomínám, protože jsem chodil do kina na opravdové pecky) a mrzí mě tak nízké hodnocení od ostatních uživatelů.

Tak nějak ve mně ten film svou nostalgičností vyvolal lítost, že jsem tu dobu nezažil, nejlíp někde na západě. Ale je pravda, že ta linka s letem hlavního hrdiny do vesmíru byla docela zbytečná.

Oproti ostatním hodnotícím nebudu škarohlíd, chytlo mě to za srdce a opravdu jsem se dojal, což bych u kriminálky (která mi ještě pár dní zpátky způsobila depresi z toho, že jsou nějaký hovada vůbec schopný okrást bezbranný důchodce) fakt nečekal. ČT se fakt povedl majstrštyk, jak s tímto seriálem, tak s Devadesátkami, a to jsem doteď měl za jejich nejlepší současnej seriál Svět pod hlavou.