Delmondo

Byly doby kdy jsem na abolventíka koukal skoro denně, líbil se mi jeho styl když se přes všechny překážky vždy vydal ve svý červený Alfě romeo za muziky Mrs. Robinson od Simona a Garfunekela za svou vysněnou holkou aby ji nakonec dohnal až na svatbě s nějakým doktorským blbečkem. Dustin Hoffman ve svý první roli dokázal jak obrovskej hereckej potenciál v něm je a pro mě se stal inspirací v tom že když budu v podobný pitomý situaci jako on tak poslechnu svý srdce, nasednu do auta a vydám se na cestu za svou láskou, protože tak to udělá jen pravej chlap.

Neviděl jsem všechny filmy pana Vláčila, popravdě jsem jich viděl jen pár ale i to málo mi stačí k tomu abych Adelheid nazval jeho nejlepším dílem, poněvadž ho považuji i za jeden z nejlepších filmů co jsem viděl. Depresivní atmosféra opuštěné usedlosti kam po válce přijde mladý důstojník a kde slouží němka ke které se začne čím dál víc upínat a přestože si vlastně nerozumí vznikne mezi nimi prapodivný vztah který ovšem tragicky a krvavě vyvrcholí, ten konec je opravdu velmi silný a naprosto mě položil. Herecký koncert Petra Čepka je jedním z jeho nejlepších a nejtragičtějších, to platí i o Emmě Černé v roli Adelheid a František Vláčil byl jednoznačně naše režisérská jednička.

Co se dá napsat k filmu ze kterého si za pár dní pamatuju pendrek a u kterého jsem neustále bojoval se spánkem. Nic.

Takhke to dopadá když se veskrze průměrného, leč ne úplně špatného scénáře chopí naprosto podprůměrný režisér. Z drsného revenge thrilleru se tedy chvílemi stává parodie s množstvím "wtf" momentů. Za všechny třeba automobilová honička s hudbou ve stylu filmů s dvojicí Spencer/Hill, nebo když zdrcený hlavní hrdina po smrti manželky a dcery obratem dá dolů svou švagrovou. Chudák můj oblíbený Jean Louis Trintignant ten se snaží seč může, ale film zachránit nedokáže. Velká škoda potenciál byl velký ale ve výsledku je to jako když Přání smrti říznete Bláznivou střelou.

Tohle je ten typ filmu na který se přesně hoděj ty tři hvězdičky. Nebylo by to špatný ale chybí tomu nějaká větší zápletka než jen ty kšeftíky s drogama a proto je to celý takový o ničem stejně jako tenhle komentář. Jedinej důvod proč si Air Americu neuložím do podvědomí je herecký tandem Gibson-Downey přičemž Mel mi přišel dost nevyužitej a lehce zastíněnej Robertem.

Abrhámova lekce balení. Jen 30 minut a úspěch zaručen.

Přesně ten případ filmu jenž se musí hodnotil odpadem nebo burem. Pokud se u toho nikdo ani neusmál tak není o čem diskutovat ale bavil-li se někdo tak královsky jako já tak má nárok na absolutní hodnocení. Protože tenhle film je rarita světové kinematografie, nejen že efektivně spojuje žánry fantasy, akční, muzikál a komedie ale i ukazuje kam až se dá ve filmu zajít. Viděl jsem to v originálu a celej film trvá asi dvě a půl hodiny takže jsem nudný pasáže přeskočil a vychutnal si ten nadmíru výživný zbytek. Hlavní představitel Chiranjeevi jako indický národní superhrdina, srší sexappealem vyzrálého primitiva a svým drsným pohledem div nedokáže bořit domy. Nejenže umí báječně tancovat v rytmu indických písní v nepřeberném množství hudebních vsuvek jimiž je celý film protkán ale zároveň ovládá všechna bojová umění na světě včetně těch co neexistují takže nad jeho chvaty by žasnul i sám velký Chuck Norris. Začátek jeho neuvěřitelného dobrodružství odstartovala asi největší asijská akční scéna když se svými kopačkami vykope z policejního antonu a pak zběsile utíká po blíže neurčitém indickém městě. Během tohoto úprku před policií jsem zcela oněměl protože Chiranjeevi se v jednu chvíli zasekl nohou mezi automobily a závratnou rychlostí se na něj řítil policejní džíp ale Chiranjeevi naštěstí vytrhl z jednoho z těch aut výfuk a hodil ho po tom džípu a jakmile došlo ke kontaktu tak džíp vyletěl do výšky a dopadl až daleko za našeho indického miláčka. Nemá cenu se tady dalece rozepisovat tohle se musí viděl. Jen pro navnadění výběr nejlepších scén. Chiranjeeviho táhnou dva koně provazem za sebou a míří s ním přímo na kandelábr ovšem on je svými ocelovými koulemi zastaví. Ujíždí na koni a překážkou je mu náklaďák, proto zvolí drift s koněm pod autem. Traktor fight - zničeho nic se vznese s traktorem do vzduchu a přeskočí ostatní traktory které před tím řádně nahodil bahnem. Honička na řece- tentokrát se vznese s vodním skútrem a dopadem na jiný skútr jej likviduje ale jemu se nic nestane. Musím ještě zmínit ten prapodivný zvuk jenž vydávali všechny rány pěstí, kopance, dopady na zem i výstřely, ten jednotný zvuk připomínal prásknutí bičem. Z filmového hlediska je to z prdele ale zábava je to veliká.

Zajímavé jaké filmy nám francouzi vymyslí, protože tohle je tak kouzelnej film že i takovýho drsoně jako jsem já rozněžní. Audrey Tautou je jako Amélie doslova k sežrání, stejně jako Tiersenova lahodná hudba a celková barvitost vyprávění. Mít na hlavě klobouk tak před panem režisérem smeknu.

Zdéňa Pohlreich kope do prdele prasata v českejch hospodách a restauracích. Názorná ukázka úrovně gastronomie v Česku, v některejch dílech to bylo fakt děsný a s Pohlreichovým neortodoxním přístupem naprosto souhlasím. To že mluví sprostě mi nevadí, vulgárně mluví kde kdo tak proč to vyčítat zrovna jemu, na druhou stranu zas zcela nekompromisně hláškuje a těžce uzemňuje jednoho výrobce hnusu za druhým. Gastro pořadů je u nás mnoho, ale pouze tento si drží kvalitu hodně vysoko.

Za prvních asi čtyřicet minut bych dal bez milosti odpad poněvadž to je na komedii zatraceně dlouhej rozjezd v kterým potěší možná přítomnost známejch tváří ale je to jinak celkově totálně trapný a o ničem. Pak přišlo několik vskutku brilantních vtipů a film se stal koukatelným aby to pak ke konci zase ztratilo šťávu a od velkýho průseru to zachránil jen úplnej konec. Dvě hvězdy s přihlédnutím na ty fóry v půlce filmu, otroka Tatuma a fakt že jsem to dokoukal do konce.