syslicek1

Film, od kterého se nezvednete snad ani kdyby hořelo a závěr filmu: jedním slovem dechberoucí!

Film, který na mě i týden po shlédnutí působí rozporuplně. V podstatě první víc jak polovina filmu mě příliš nebavila, ale posledních dvacet minut od scénky ve fastfoodu jsem se opravdu musela smát (scéna s vílou a pozdější Goldbergovo převyprávění celého dne je prostě skvostná), takže jsem se nakonec rozhodla pro neurčité hodnocení třemi hvězdami. Celkově mě příběh jako takový nechytil, přestože že Julii Delpy moc nemusím, tak v tomto filmu se mi moc líbila a Adam Goldberg tady byl jednoznačně nejlepší, řekla bych, že díky jemu ten film má trochu šťávy. Možná se k filmu po nějakém čase vrátím a pokusíme se film ještě více strávit.

Jiným pohledem zpracovaný film o zvláštním kamarádství. Němci točí své filmy takovým zvláštním způsobem, že téměř všechny komedie mají velmi "nekomediální" děj, přesto mě Kámoš velmi bavil. Jednoduchý příběh skvěle zahraný hlavními postavami tak, že to člověka přinutí se zamyslet nad životem. Velmi dobrý film.

Velice silný příběh o životě španělského anarchisty Salvadora Puige Antiche. První část filmu byla zajímavá, možná jsem z počátku čekala více zavedení do celkové "problematiky" dané situace, v podstatě z filmu příliš nevyzní, proč všichni lidé Salvadora tolik obdivovali a jak moc velkou cenu mělo vše co dělal, na druhou stranu druhá část filmu byla opravdu hodně emotivní a neměnila bych na ní nic, Daniel Brühl se své role zhostil opravdu výborně a musím říct, že po velmi velmi velmi dlouhé době mi u filmu i slza ukápla. V první části filmu mi přesně neseděly titulky a byli ve slovenštině, ale i tak jsem velmi ráda, že jsem sledování nevzdala, po dlouhé době opravdu velký zážitek ze zhlédnutého filmu. Jen mě trochu mrzí, že takto skvělý film se nedostal na naše plátna, protože by si zasloužil daleko větší zpropagování a pozornost. Jistě má film své slabé stránky, ale i několik dní po shlédnutí má na mě Salvador velmi hluboký dopad, proto pět hvězd.

Obětavý syn, který se snaží za každou cenu ochránit svojí matku před dalším infarktem za doby pádu berlínské zdi. Myšlenka příběhu velmi dobrá, herecké výkony slušné (v podstatě nejvýznamnější role syna v podání Daniela Brühla, který se díky téhle roli dostal do povědomí diváků, režisérů a spol. a nastartovala jeho velmi solidní kariéru), v podstatě není co vytknout, co by mě vyloženě bylo do očí.

Velmi příjemný film, příliš nevyhledávám válečné filmy, ale děj mě zaujal a rozhodla jsem se přeci jenom film zkouknout. Zpívané části mě příliš nezasáhli (i když zpívání Němců a dudy Skotů přeci jenom dojemné byli), celková myšlenka filmu se mi velmi líbila. Určitě se na film v budoucnu podívám znovu.

Tenhle film mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla překousnout svojí nechuť k němčině a na film se koukla s titulky. Šla jsem do toho s tím, že pokud mě to nebude bavit, nebude mě mrzet film vypnout. Nakonec mě film ale zaujal víc než jsem čekala. Vše v tomhle filmu do sebe zapadlo, pouze ten konec mi asi nejspíš unikl víc než bych očekávala, takže proto ta hvězda dolů.

Tarantino je jeden z nejlepších soudobých režisérů. Na Hanebných Panchartech jsem byla v kině a musim říct, že jsem odcházela z kina naprosto oněmělá, hlavně herecký koncert Christopha Waltze už na začátku filmu mě naprosto dostal. Před 14 dny jsem se znovu na Pancharty podívala a ten pocit, který jsem si odnesla tenkrát z kina, u mě prostě byl znovu, takže tenhle film nemůže dostat nic jiného než pět hvězd. Tarantinovo ruka při výběru herců byla opravdu na správném místě, vždy jsem lehce skeptická u Brada Pitta (nevím proč, ale příliš mě nikdy herecky neoslovil, oproti jiným hercům), ale v tomhle filmu jsem ho opravdu "žrala", hudební doprovod dokonalý. Takže tleskám panu Tarantinovi za tento mistrovský kousek.

Jako plus tohoto filmu oproti Jakubiskovo ztvárnění vidím to, že přeci jenom se trošku dějově snažili přiblížit knižní předloze (myslím tím krvavost hraběnky), bohužel dějově už to příliš zábavné a poutavé není. Julii Delpy mě herecky příliš neoslovuje a musim říct, že Anna Friel se mi na krásnou hraběnku hodila víc, přeci jenom jsem si Alžbětu vždy představovala jinak než zrovna s tváří Delpy, ale nakonec musím s odstupem času říct, že jí dokážu v roli skousnout. Ovšem opět nechápu vymyšlené fiktivní postavy (stejně jako v Bathory), nebo spíše pokud už si scénář vyžaduje postavu navíc, proč nevymyslet spíše naprosto smyšlenou postavu než např. syna hraběte Thurzy, jež je jistě historicky doložitelné, že nikdy nikdo takový nežil. Ale to už jsem jen "kdyby", tedy za mě má paní Delpy půlku, protože tak nějak na mě film působil, tak nějak polovičatě.

Fotbal ráda nemam, ale tenhle film mě fakt bavil. Líbila se mi hlavní myšlenka toho, že když chcete něčeho dosáhnout, tak můžete, pokud tomu opravdu věříte. Milý příběh se sympatickými postavami, sice předvídatelným koncem, ale i přesto mě bavilo film shlédnout a nemám problém se k němu opět vrátit.