Drekorian

Breakfast Club of the Dead. Předvídatelná partička amerických středoškolských stereotypů po škole a navíc probíhá konec světa skze zombokalypsu. Maličký rozpočet, třetiřadí herci, z nichž známější jsou je Christa Allen (Revenge) a Justin Chon (Twilight, 21 & Over). Největší problém je ale, že je film široce rozkročený na několika žánry a nic z toho nedělá pořádně. Několik málo scén se zombíky, pak hned zase skočí k psychologickému dramatu středoškoláků, aby to prostřídal několika scénami z teen komedií. Původní divadelní hru jsem neviděl, hádám, že bude lepší.

Tohle už fakt ne... Odporný nevtipný slepenec s nulovou invencí, který přehrává ftípky, které byly staré už v roce 1776. Z nějakého neznámého důvodu se ve filmu mihnou lidé, kteří snad kdysi něco znamenali a na konci svých scén vypadají, že jsou opravdu rádi, že už je konec. Zhruba po hodině to scénář zabalí a začne opakovat scény ze začátku filmu předlouhými flashbacky. To vše by se dalo přežít, kdyby ten film, byl sice stupidní, ale aspoň vtipný. Smát se tady, ale opravdu není čemu.

To, že výlet na Bahamy je dobře promyšlenou pastí musí být známo všem, kdo mají alespoň elementární znalosti zeměpisu. Jak už napovídal závěr jedničky, (a hlavně celkový vývar z ní) vrahovo tělo se nikdy nenašlo a onen šmejd tentokrát pobíhá hákem místo ruky a vraždí koho může. Jennifer Love Hewitt je stále krásná a místo upjatého svetříku tentokráte před vrahem utíká v promoklé bílé košili (což vypadá rozhodně líp). Jinak už je to bída za bídou. Kromě toho, že většina obětí je zlikvidována příliš snadno a rychle, jsou to hlavně logické lapsy (parta se dohodne, že budou proti vrahovi bojovat a při prvním kontaktu se rozutečou -- JLH sebere sekeru (což je nejlepší zbraň jakou parta proti vrahovi našla) jenom proto, aby ji v dalším záběru zahodila -- parta uteče do úkrytu, kde vrah naskládal mrtvoly a za pět vteřin zase úkryt opouští), které dělají z dvojky skutečně špatný film. O sidekickovi, který byl úplně, ale úplně zbytečný, netřeba se zmiňovat.

Myslete si o mě co chcete, ale Tajemství loňského léta je podle mě jedna z těch lepších vyvraždovaček. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí (a Sarah Michelle Gellar a Jennifer Love Hewit dokonce po čertech krásné). Co se mi na hlavním padouchovi líbí je, že nevyvražďuje přesně podle nějakého vzorce "na-tebe-mám-pifku-takže-zabiju-tebe-a-jenom-tebe", ale sem tak zabije i nějaké to ucho kolem (rybář, šerif, vedoucí obchodu) a naopak s hlavními hrdiny si nádherně pohrává.

No nevím, jestli si Lucy Liu nepředstavovala svoji kariéru jinak, než že bude ve čtyřiceti pobíhat nahatá v béčkovém neakčním filmu. Upíry docela i můžu, ale něco takového jsem fakt už dlouho neviděl. Na zvětšené špičáky zapomeňte, tihle upíři mají na kuchání takový legrační pidinožík. Postav se mihne jenom pomálu, samotná Lucy hraje naprosto znuděně a přehrává i jako naivní a nevinná novinářka i jako krvelačná upírka prahnoucí po pomstě. Děj si to tak nějak líně šine kupředu a konec je de facto stejný jako začátek. Ze začátku je několik spíše otravných flashbacků, které děj nijak neosvětlují ani nepomáhají divákovi oblíbit si hlavní hrdinku. Nakonec jste rádi, že je po všem a pokud máte poličku na DVD s upíry, tak Rise zasunete někam třeba za nový Underworld.

Ke shlédnutí zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/30729535045-milos-zeman-nekrolog-politika-a-oslava-vysociny/ (budete potřebovat Windows Media Player Plugin nebo Real Media plugin do svého prohlížeče). Otřesně zpracovaný dokument, jehož režii Robert Sedláček naprosto nezvládá. Zeman je i přes svůj pokročilý věk šarmantní a ukazuje se v úplně jiném světle než v devadesátých letech, ze kterých si jej většina lidí pamatuje jako upoceného becherovkového křupana. Škoda, že Sedláček nedokázal vzít otěže pevněji do svých rukou a dovolil z dokumentárního pořadu udělat one-man-show.

Naprosto rozkošná italská sračka. Na co se máte připravit? První hodinka je pouhá předehra, během které se před kamerou promenádují spíše méně oblečené slečny a provádějí různě příjemné aktivity. Rozhodně za pozornost stojí slečna, která dokáže otevřít lahev šampaňského bez pomoci rukou. Zombík se objeví jenom jeden a je poměrně rychle zlikvidován (ačkoli samozřejmě svoji smrt pouze prachsprostě fejkuje). Druhá hodinka filmu má přinést prvky survival horroru, nicméně strašidelností oplývá asi podobně jako babiččiny vlněné ponožky. Zombíci koušou zcela nepochopitelné své oběti do ucha místo do krku, po jejich probodnutí z nich teče jakási podivná čalamáda a je vidět, že likvidování trojice hlavních hrdinů je dosti nudí. Nejděsivější scéna je rozhodně Emanuella, kterak se rozhodne dát si páreček na syrovo (tzn. jakmile ji uvidíte, film už je za zenitem a dále žádnou gradaci neočekávejte). Snímek určitě neuškodí jako nenáročné křoví při bujaré domácí oslavě s podnapilým osazenstvem.

Ne tak dobré, aby se dalo označit za kultovní, ale ani ne tak špatné, aby náleželo mezi 200 nejhorších seriálů tady na CSFD. Lebkouni jsou zajímavým propojením krimi a science fiction, které se zaměřuje spíše na krimi. Nevtíravým a velice pěkným způsobem se snaží alegoricky poukazovat na problémy menšin ve většinové společnosti a odsuzuje rasismus. S úžasným patosem osmdesátých let, kde policajti po vzoru Drsného Harryho nosí obrovské kanóny a nebojí se je použít, rozhodně stojí za shlédnutí.

Slušně zpracovaný publicistický dokument, který vystihuje základní myšlenku. Pokud vás kontaktuje nějaký úchyl, je kretén on, nikoli vy a nebojte se to říct. Oceňuji, že se Seznam nesnížil k laciné propagandě svých služeb a případná sebereklama zůstává v mezích.

Na tureckých filmech ze 70. let se láme ten rozdíl mezi skutečným milovníkem filmů a občasným divákem, který si myslí, že miluje film. Příšerně nastříhané, otřesné herecké výkony, plytká hudba. A hlavně vykrádačka všeho, co se kdy lidem líbilo. Varování: To děsivé obočí, které vylézá "Spidermanovi" zpoza kostýmu vás může strašit ve spaní.