Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Deníček (48)

366dnizakatrem.cz

Kdo by si snad chtěl číst dál - 366dnizakatrem.cz

ENJOY

366dnizakatrem.cz

Výměna manželek

Tohle je takový moje guilty pleasure!

21. 2. 2018 - Tuto Výměnu jsem prostě glosovat musel. Toho vožralýho pičuse z Hevlína totiž znám osobně. Před pár lety se v místní putyce velkohubě chvástal, jak mi vymrdá bejvalku. Tak teď jsem vymrdal já s ním.

28. 2. 2018 - Včerejší Výměna s potenciálním pedofilem bohužel nepřinesla takovou zábavu, v jakou jsem s ocasem v ruce doufal.

Cocot

Aktuální jak v kinematografii, tak v politice. Rozhopádně doporučuju

Cocot

Bezpečnostní opatření

Když je vám šestadvacet a máte holku, se kterou žijete, už netrávíte volný večery pořádáním multikulturních grupáčů ani šňupáním pika lešenářskou trubkou z prdele sjetý cigánský děvky, ale chodíte s jinými páry na pivo. To zahrnuje zbytečnou sprchu navíc, spoustu žvástů, podvědomý pohrdání laciným outfitem tý jeho blbý kurvičky a konverzace typu: „To my měli včera na oběd biovíno a smažený větvičky na pampeliškách, protože jsme radikální ultravegani a máme ajfouny.“ Na podobný kalbě ve čtyřech jsme byli s mladou i včera. Můj kamarád dorazil se svým novým objevem, relativně jebatelnou vysokoškolskou černovláskou, proto jsem se ho snažil neztrapnit a spíš udělat dojem. Konverzaci jsem zahájil hlasitým prohlášením, že kdo nevolil Zemana, je totální kunda a měl by viset na kandelábru před svým barákem jako výstraha. K této ryze seriózní politické diskuzi se naši přátelé kupodivu nepřipojili, proto jsem u druhého piva vytáhl téma pedofilie, které jsem umně propojil s autismem a hlubokým zamyšlením nad celospolečensky škodlivým mrdáním postižených dětí. K mému překvapení ani toto téma neslavilo úspěch a nezachránila to ani mladá se svým monologem o smrti a shrnutím, že všichni v tomhle baru stejně jednou chcípnem, jeden z nás statisticky dokonce už tenhle rok. Zlom přišel teprve ve chvíli, kdy můj kamarád své zhnusené pichně vyzradil, že jsem ten Ištván z internetu a že jen provokuju. Buchtě se hned rozzářily mrdavý oči a začala se umírněně hrotit, že její sedmnáctiletej brácha mě jako totál zbožňuje, že to bude čumět, že byla se mnou na tekyle a vajt rašnovi, ale že teda možná jakoby tak úplně nesouhlasí s tím, co píšu a že ji to morálně pobuřuje. Jméno jejího bratra jsem vysondovat bohužel nestihl, každopádně tě vřele zdravím, kluku, a blahopřeju, že můj kámoš tvou ségru hravě přeřízl. Celý večer mě však vedl k zamyšlení nad bezpečnostním opatřením mých textů a jejich morálním dopadem na nezletilé bratry náhodných píchaček. Proto prosím, nechť si mě neprodleně vyndá z oblíbených ten, kdo splňuje některý z následujících bodů:

 

1. Pobuřuje vás slovo „píča“.
2. Pobuřuje vás slovo „čurák“.
3. Pobuřuje vás slovo „prcat“.
4. Pobuřuje vás slovo „mrdka“.
5. Pobuřuje vás jakékoliv jiné slovo, které vás pobuřuje.
6. Jste negr. 
7. Jste upjatej semenohlt. 
8. Nemáte rád/a můj jemný vytříbený humor.

 

Děkuji za pochopení a přeji příjemný večer.

Vánoční psychóza

Za ten rok dva sedmnáct se v mém životě odehrály dvě zásadní změny, o nichž jsem nijak zvlášť veřejně neinformoval: zaprvé jsem se přestěhoval do Brna a zadruhé jsem si našel holku… Ano, vím přesně, co si říkáte – kdo by se kurva stěhoval do Brna?!? Nuže, cesty děvkařů a smažek jsou nevyzpytatelné, nehledě na to, že je u nás doma dost veselo. 

 

A jak jste trávili vánoce vy? 

Vánoční psychóza

Přepis novinky ze Startovače

Špatná zpráva


Vážený uživateli nedostatečně zabezpečené e-mailové schránky,

ještě než unáhleně budeš pokračovat ve čtení, prosím, uvědom si, že následující řádky mohou obsahovat prakticky jakoukoliv informaci, tedy i informaci šokující, nebezpečnou či jinak nepříjemnou, zkrátka informaci, kterou bys raději nikdy znát nechtěl. Mohlo by se zde nacházet například sdělení, že ses stal obětí masivního kybernetického útoku a že otevřením tohoto podvodného e-mailu jsi útočníkům plně autorizoval přístup ke všem svým bankovním účtům, virtuálním peněženkám i ostatním finančním systémům, ke kterým kdy bylo přihlášeno z tohoto prohlížeče. Nebo by se zde mohla nacházet žádost o výkupné a výhružná fotografie některého ze tvých rodinných příslušníků, který byl dnes v poledních hodinách unesen militantní teroristickou organizací. Klidně by tady stačila i jedna jediná věta; taková předpověď se zítřejším datem i přibližnou hodinou tvé smrti by taky nepřinesla nic moc jistoty. Nemluvě o tom, jakou depresi a paniku by ti způsobila pouhá graficky nezdařilá pozvánka na jehovistický koncert... ALE nic z toho tady není! Místo toho tě tu čeká trapně nudný sdělení, že kniha, kterou sis na začátku roku za pár stovek předobjednal na Startovači, se tak úplně nestihla v deklarovaném termínu. Co na to říct, jsi dítě štěstěny!

Ku vskutku velkému podivu, ostatně sám tomu ještě úplně nevěřím a pro jistotu pracuju i s verzí, že už jsem to s těma houbama prostě přehnal a tahle realita je jenom moje sugestivní halucinace, neboť jak historicky, pravděpodobnostně, statisticky, logicky, de facto vlastně úplně jakkoliv, klidně nábožensky nebo bolševicky, zkrátka lze vycházet z libovolného pohledu a ve všech bude vždy dávat větší smysl to, že jsem tlustá kurva, co se prostě zvládá přežrat už i z lysohlávek, než to, že za nevydání mé knihy (k čemuž - buďme k sobě hrdě upřímní - jsem měl neoddiskutovatelně ty nejlepší předpoklady, tendence i sázkové kurzy) nakonec vlastně nemůžu tak úplně já. Uf.

Takhle se teď hájím sám před sebou, abych se na sebe mohl ještě někdy podívat aspoň při holení ptáka, nejsem fakír a fakt nemíním přijít o svůj národní poklad jenom kvůli trochu obtížnější nahmatatelnosti. Vydání knihy brzdí několik vnějších faktorů; tak předně se na mě píčou přisála pijavice a svými vrcholnými obstrukcemi dílo přibrzdila, což o to, vysála ze mě maximálně podkožní hordu špíny a nakonec chcípla sama, nicméně na obloze zazářil problém kalibru mnohem významnějšího. Při svém uvědomělém samostudiu zákonů všeho druhu jsem narazil na zákon takříkajíc autorský, jenž mi způsobuje vrásky nejenom na ptákovi. Jelikož ve své knize popisuju místa, události i osoby zcela autentické, proběhnuvší a zakládající se na nic než pravdě, aniž bych k tomu měl souhlas jakéhokoliv mnou popisovaného čuráka, porušuju tím celou řadu autorských i jiných zákonů. To se nedá obejít ani v případě, že místům a osobám přidělím pseudonymy či přezdívky. Zákon uděluje výjimku pouze zpravodajské platformě, což by vyžadovalo právní překvalifikování mého díla a jeho uvedení do příslušné formy. Sám zatím netuším, nakolik velký zásah do již ztvárněné a zamýšlené podoby by to představovalo a tuto zákonnou barikádu urgentně konzultuju se svým právníkem.

Za jedním si však stojím – KNIHA BUDE! Nevím ještě za jakou cenu, ale BUDE. Svým závazkům dostojím nejenom z principu, ale především z vlastního přesvědčení. O pár měsíců se její vydání zpozdí určitě, nejvíce se obávám celoplošných rekonstrukcí a právně snesitelných úprav, ale spolehnout se můžete na to, že pokud budu chtít PÍČU popsat slovem PÍČA, pak to udělám vždycky. Protože PÍČA PÍČOU zůstane i bez mé vytříbené květomluvy.

Dám ještě vědět,
váš zkurvenec Ištván Evženovič

RedAK News – víme první!

Nejdůvěryhodnější zpravodajství na českém internetu. 

RedAK News – víme první!

Barové universum

Tohle je pět druhů ženskejch, se kterýma se potkávám v barech odnepaměti. Pokaždý jiný kusy, ale vzorec chování se nikdy nemění.


SLEPIČÍ HOUF
Nejběžnější a zároveň nejhůře prolomitelná formace. Tyto čubky navštěvují bary a kluby výhradně kolektivně a tím dokážou odrazit i rozzuřenej nájezd ocelově ztopořenýho muflona. Slepičí houf tvoří tři a více slepic a tento houf je po celou akci soudržný, takže když jednu ze slepic chytne sraní, ostatní členky se přesunou na toaletu s ní a vykonání potřeby jí zpříjemňují vytrvalým kvokáním. Někdy se na toalety přesouvají i proto, aby se mohly v zrcadle ubezpečit, že se během celých pěti minut od poslední návštěvy díkybohu nic nezměnilo a že kozy nebo vlasy jsou furt na svým místě. Společně si i objednávají pití, kouří, tančí nebo se nudí. Narušit houf je nesmírně obtížné, slepice dokáží dvě hodiny barvitě diskutovat o fááákt trapným obočí tý blbý krávy Jany, což by celý nezvládl poslouchat ani hlasovej záznamník, a jako kolektiv získávají pocit nadřazenosti a narušitele z konverzace snadno vyknokautují vzájemnými sarkastickými smeči. Na slepičí houf platí pouze identicky početný houf volů.


STUDENTKA NA MATEŘSKÉ
Přijel ji tenkrát před učňák vyzvednout s navoskovanou Felckou čerstvě po STKáčku a to ji ohromilo. Znali se už tři dny a jemu stejně stačilo jenom jedno vyhonění za hasičárnou, prostě nenaléhal, muselo mu na ní záležet. A tak mu odevzdala svoji svátost a nechala se zprofanovat na kapotě za lesní polňačkou. Teď má dvacet, sama vychovává tříletýho smrada, je tlustá, oteklá a holkám na mimibazaru radí, jak ze starých knedlíků slepit sedačku. Jednou za čas si zmaluje držku, tvarohovou prdel narve do třpytivých legín a s vietnamskou Armani kabelkou za pětikilo z aukra vyrazí do nejbližšího hudebního klubu, kde si na poblitých hajzlech střihne jedno rychlý upocený číslo s Turkem, kterej jí navykládal, že je Saudskej princ a ropnej magnát. Plná semene a radosti, že o ni ještě někdo stojí, se nad ránem se zmuchlanýma kalhotkama v kabelce vrací zpátky za mimískem a pokračuje ve výchově budoucího hlídače parkovišť u hypermarketů.


KURVA, CO NEDÁVÁ
Mnohem horší než běžná kurva. Kurva, co nedává, se za běžnou kurvu jen vydává, nechá do sebe investovat váš čas, energii, snahu, dá vám naději, a nakonec jako totální kurva kurev nikomu nedá. Kurva, co nedává, navštěvuje kluby přesně za účelem, aby nedala. Namotáním a odkopnutím zoufalých uhrovitých masturbantů si zvyšuje ego a hojí sebevědomí, protože nikdy nic nedokázala, jako malá byla zneužívaná a nikdo ji nemá rád. Je tak zbabělá, že se nikdy neodhodlala k sebevraždě a zároveň tak k ničemu a zbytečná, že i kdyby se zabila, nevšiml by si toho ani její pronajímatel a akorát by mu při rozkladu zasmradila celou garsonku. Takže aspoň namotává nadržený borce po barech, protože pozvánka k souloži slovy „pojď si někam zamrdat, píčo" je to nejromantičtější, co jí kdy kdo od dob fotrovýho „setři si to z huby a neříkej to matce" řekl. Ztracenou energii krade a bolest vrací do oběhu.


BARMANKA
Do většiny podniků pro mladé nevybouřené blbečky je dodáván standardní model v základní výbavě; nevyučená kadeřnice, bydlí u matky, má přítele kulturistu, který jí každou chvíli má donést svačinu, samozřejmě zbožňuje moderní umění a poezii a barmanku dělá jenom přechodně, než si našetří na misionářskou výpravu do jižního Peru, kde bude žrát hlínu a léčit slony. Jde o nejrozšířenější model v českých barech, často zavirovaná komplexy a mindráky, s téměř nulovým zabezpečením, takže ji po několika rumech s kolou zvládne prolomit i negramotný cigán s paradentózou. Spárovat se umí pouze s opačným pohlavím stejné mentální úrovně, takže zvládá zpracovat nenáročné konverzace o počasí, slevách, Kalouskovi, sexu, toaletách, také výborně reaguje na světlo a od přechodu na EET spočítá úhradu prakticky bezchybně. Pokud máte trojmístné IQ nebo dodělanou základní školu, silně se nedoporučuje zahajovat jakoukoliv konverzaci či zadávat současně více objednávek naráz, barmanka se pak zasekává, má výpadky, čumí jak píča a klidně vás nějakou trapně opálenou buznou nechá vyhodit z podniku.


EMANCIPOVANÁ FEMINISTKA
Terminátor mezi samostatnými nezávislými ženami. Zpravidla ramenatá, mužná, s decentním knírem a sestřihem tak precizně krátkým, že by klidně mohla mít i leukémii. Do barů se nechodí bavit, ale vypít pár jedenáctek, šest malých rumů a kouknout na sport. Chcát chodí na pisoáry a už třetím měsícem na protest nemenstruuje, protože menstruace diskriminuje ženy a měla by být zrušena. Pokud ji nějaký muž osloví, byť omylem nebo vůbec, nastříká mu do očí pepřák a podá na něj žalobu za sexuální obtěžování. Ostřejší feministky mohou být vybaveny i elektrickým paralyzérem nebo krátkou palnou zbraní, v těchto případech je lepší, když majitelé penisů neprodleně vyklidí objekt a v bezpečné vzdálenosti vyčkají, až se emancipovaná feministka dodívá na fotbal. Jak víme z minulosti, dětinské fórky, sázky a výzvy motivující ke sbalení takovéto ženy jsou jen zbytečným hazardováním se zdravím. Jak už potvrdili američtí vědci, statisticky pravděpodobněji se vám podaří mít pohlavní styk s Yettim, než s feministkou z baru. Je doporučeno se tomuto jevu vyhýbat a nesrát ho.

Odumírání cynika

Odsuzování lidí už dávno není taková zábava jako dřív. Čím jsem starší, tím bděleji se ve mně probouzí jakýsi empatický pičus, který drze sabotuje moje rozkošně primitivní myšlenky plné stereotypních předsudků a bezdůvodného pohrdání. Co to kurva je?! Dneska jdu po městě a najednou se přistihnu při tomto rozpolceném duševním dialogu:


„Fuj vole, tam na rohu zas vopruzuje ten smradlavej bezďák s vyrážkou na rypáku, ježiši, snad po mně nebude somrovat!"
„To není vyrážka, ale popáleniny. Snažil se zachránit urnu své ženy, když mu v domě explodoval plyn. O domov přišel, ale lásku svého života neopustil."
„Dívej, tam ten debilní pes se právě vysral doprostřed náměstí a ten nechutnej gerontní dědek to ani neuklidí a prostě jde do hajzlu!"
„To je slepecký pes, vede válečného veterána, který přišel o zrak, když chránil naši vlast."
„A čum tam na tu vožralou kundu, jak se parádně rozmázla o chodník! A málem to vzala i s kandelábrem. To je hnus vole, jedenáct dopoledne a babka má nakoupíno jak na silvestra."
„Ta paní trpí chronickou narkolepsií, chabnou jí svaly a samovolně upadá do náhlého spánku, kdykoliv se takhle může poranit nebo si smrtelně ublížit."
„A ta sotva čtrnáctiletá kurvička, co támhle driftuje s harantem v kočárku? Vždyť ta ještě neměla ani průkazku do knihovny a už ochotně roztahovala!"
„Ta dívenka se před dvěma lety stala obětí znásilnění, o svoje dítě se rozhodla postarat."
„Ježiši, a před metrem zase stojí nějakej zkurvenej negr."
„Tak to už je opravdu vrchol, ti zkurvení negři tady snad mají někde hnízdo."


Tak aspoň v něčem zůstávám zásadovej.

Já a moje rodina

Díky moc za vybraných 135750 Kč! Vím, je to milník docela na hovno, ale ten padesátiprocentní jsem prochlastal a u stodvacetilitrovýho jsem byl v drogovým deliriu, takže nebyl čas. Já a moje rodina vám proto děkujeme nyní!
(Na fotce; já, v náruči přítelkyně, vlevo otec.)

https://www.startovac.cz/projekty/366-dni-za-katrem/

Já a moje rodina

Předdefinovaný vývoj

Epocha každého vztahu je velice snadno předvídatelná a zmapovatelná, neboť citová chemie mezi dvěma partnery prochází zpravidla čtyřmi fázemi.


Fáze první - OKOUZLENÍ


Kdyby náš první společný rok někdo zfilmoval, hned po úvodních titulcích by se rozehrál ten nejšlágrovitější oplodňovák a na scénu bych vstoupil já, v tvídovém sáčku s ledvinkou kolem pasu, mastná patka by mně padala do výhledu, ale já bych přesto vesele tančil do rytmu přeslazené vypalovačky, náhodní lidé z ulice by se v zástupech přidávali k mé taneční choreografii, v pozadí by mi katolický soubor černošských sirotků dělal pěvecký doprovod a všude kolem by cvrlikali ptáčci, zářila duha a poletovali jednorožci. Bože, je tak fantastická! Po všech těch dutých slepicích s vyzobaným mozkem jsem vždycky toužil po spřízněné duši na intelektuální konverzačky v kavárnách. A teď ji nejenom mám, ale ještě s ní můžu spát a taky už nemusím chodit do kina sám. Je jako to instantní kafe 3v1. Zbožňuju její vyzývavý parfém, její voňavé načesané vlásky, chci líbat její tělo, nejradši jí laskám to mateřské znaménko vedle pupíku, má tvar rozkvetlé květiny. Zbožňuju ji celou. Jak jí mám dát najevo, že s ní chci žít? Jejím koníčkem jsou obchody, strašně ráda nakupuje. Tuhle mi koupila Playstationovou hru Uncharted 4 z limitované edice. Jak může vědět, že tohle je moje nejoblíbenější herní série? Je prostě úžasná! I v posteli nám to klape parádně. Nebereme sex jako pouhý prostředek fyzického ukájení, bereme jej jako výzvu, experiment. Kdykoliv vidíme nějaké netradiční místo, kam se vejdou dvě těla a dvoje genitálie, jdeme si to tam rozdat. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že jsem poprvé v životě opravdu šťastný. Žiju si svůj sen.


Fáze druhá - SOUZNĚNÍ


Kdyby náš druhý společný rok někdo zfilmoval, v úvodu by hrála zjemnělá francouzská pop skladba s procítěným hlasovým projevem mladičké zpěvačky. Na pestrobarevných héliových balóncích, vznášejících se uprostřed tyrkysového nebe, se skví titulky – v hlavní roli: Ideální vztah; dále účinkují: Plácání po zadku, Lechtání v posteli, Vzájemná objetí, Společné tanečky uprostřed kuchyně; režie: Sám život. Ulicí pod balónky se procházíme my, zaklestěni jeden do druhého, se zářícími úsměvy ve tvářích. Zpomalená kamera nás zachycuje při vstupu do metra. Příští stanice? Láskov. Bože, jsem do ní tak zamilovaný! Vím, kdo nás dal dohromady. Osud. Osud nám přichystal řetězec událostí a rozhodnutí, které vedly až k našemu seznámení a já mu za to jsem neskonale vděčný. Je jako chlazené mojito v parných dnech, které mě poblouzní, uvolní a ukáže svět v mnohem veselejších barvách. Když jsem ji požádal, aby se ke mně nastěhovala, nadšeně souhlasila. Její přítomností se rozzářil můj domov i můj život. Vždycky když procházím z koupelny kolem obýváku, étericky se na mě usměje a zahrne mě vzdušnými polibky. Díky zálibě v nakupování nám vybavila kompletně celý byt. Zdobí ho luxusní nábytek i moderní spotřebiče, žijeme si šťastně jako princ a princezna ve svém království. V posteli jsme přestali blbnout a oddali se kouzlům něžného romantického milování. Proplétáme se vichřicí vášně a kdykoliv splynou naše těla, splynou tím i naše duše. Zažívám s ní něco, co s žádnou jinou už nezažiju. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že bych s ní strávil zbytek života. Žiju si v pohádce.


Fáze třetí – CHŘADNUTÍ


Kdyby náš třetí společný rok někdo zfilmoval, pod nočním nebem by se rozehrály pochmurné klavirní tóniny v doprovodu melancholického falzetu slepého pěvce. Na obrazovce problikávají naše fotografie z dob, kdy jsme byli ještě šťastni. Pomalu ztrácejí barvy, pak blednou, až vyblednou definitivně a zůstane z nich jenom matná vzpomínka na něco kdysi krásného. Jakmile uhasne i ta poslední hvězda, slepec zaklapne piano, popadne noty a plíživými kroky sestupuje do temnoty. Bože, kam se to všechno podělo? Občas ještě propadneme záchvatu vášně, ale tyto chabé jiskřičky jsou vykoupeny nekonečnými hodinami hádek. Asi jsem si na ni zvykl. Je jako voda; bez barvy, bez chuti, ale přece pro život nezbytná. Taky začala nějak tloustnout a na pleti se jí dělají vrásky, přestává mě přitahovat. Mezi koupelnou a obývákem jenom tiše přebíhám, abych s ní nemusel mluvit, určitě by mi zase něco vyčítala. Od té doby, co je u mě nastěhovaná, nemám vůbec žádný čas pro sebe. Když chci v klidu přemýšlet, musím vypadnout z bytu, protože by mě akorát vytáčela. Pořád nakupuje domů věci, které absolutně nepotřebujeme. Samozřejmě za moje peníze. Ze sexu se stala jednotvárná rutina. Už žádné bičíky nebo masturbace se svíčkou, ale fádní manželské souložení na misionáře se dvěma povinnými vzdychy a předstíraným orgasmem. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, jestli ji mám vůbec ještě rád. Přežívám v pustině.


Fáze čtvrtá – ZNECHUCENÍ


Kdyby náš čtvrtý společný rok někdo zfilmoval, v úvodní znělce by se rozehrál hororový hardcore orchestr s houslovým smyčcem bezhlavě kmitajícím sem a tam. Na temném plátně se v rychlém sledu zjevují a zase mizí znepokojivé novinové titulky: „Kolem Děčína řádí bestiální vrah!"; „Kdo je běsnící maniak v masce?"; „V okolí se stále ztrácejí psi, stojí za tím zhrzený milenec?" Z kapající krve se formuje filmový název a pod ním se objevuje seznam mediálních partnerů filmu: pohřebnictví Musil, kuchyňské nože Tescoma, Bauhaus – lopaty a krumpáče. Bože, je tak otravná! Vždycky jsem toužil po klidném vztahu s milující ženou, ale ona je zhoubný nádor na mých citech, vysává život z každé místnosti, do které vejde. Je jako žíravina, která ti nejdřív pomalu rozleptá vnitřnosti, až si nakonec vyzvracíš střeva pusou. Nesnáším její odpornou voňavku, nesnáším její mastný vlasy a úplně nejvíc nesnáším to hnusný znamínko na bachoru, vypadá jak hovno na chodníku. Nesnáším ji celou. Jak ji mám do hajzlu vykvartýrovat z bytu? Vždycky když procházím z koupelny kolem obýváku, vycení na mě ty svý křivý tesáky a dá mi tím jasně najevo, kdo je pánem mýho života. Z bytu udělala smetiště, odpadní skládku. Všechny místnosti jsou zaplavený bordelem, od sousedky jsme si museli půjčit další sklepní kóji, už ty svoje zkurvený krámy nemá kam dávat. Proč do prdele kupovala popruhy na koně? Vždyť nemáme koně! Šukat chodím do bordelu, na ni bych už nevlezl, určitě po nocích roztahuje za pár panáků Arabům a smažkám. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že půjdu do kůlny a prostřelím si hlavu pneumatickou hřebíkovačkou. Žiju v noční můře.


A VE KTERÉ FÁZI SE NACHÁZÍTE VY?

366 dní za katrem

Už brzy na pultech vašich sámošek... LITERÁRNÍ BESTCELER ROKU 2016. NEBO TOHO DALŠÍHO ROKU. 

366 dní za katrem

STOP rozpolcenosti na CSFD!

 

Drazí tupí uživatelé CSFD,

dnešní lekci neléčitelných psychických chorob bych rád demonstroval na zdejším uživateli, který, žel mně, s nejvyšší pravděpodobností disponuje stejnými lidskými právy jako právě vy nebo já. Bipolární afektivní aneb maniodepresivní psychóza je mentální porucha vyznačující se především prudkými změnami nálad a impulsivním chováním. Takto postižení nebožáci by měli být izolováni od běžné populace v zabezpečených a střežených pavilonech, kde bychom do nich mohli v rámci legrace střílet gumovými projektily a šušněmi, rozhodně by však neměli mít přístup na internety, kde by si zakládali profily a lovili potenciální oběti svých zvrácených psychopatologických potřeb. S hlubokou duševní nelibostí vám oznamuji, že se bojím o svůj život. I skrze své výhradně blahodárné působení ve virtuálních sférách existují lidé, jenž si má slova z nepochopitelných důvodů nevyloží jakožto božskou hřejivou osvětu k zamyšlení, ale jako blábolivý exotismus, pozérství a exhibicionismus. A pak mě sledují. Nerozumím tomu. Tímto vyhlašuji embargo na všechny Honzy Fischery z Prahé, uzavírám hranice a povoluji regulovaný odstřel podezřelých čuráků. Snad mě tento exemplární prapičus jednoho dne opravdu nevysleduje, to by bylo nemilé. Držte mi palečky, miláčci. 

STOP rozpolcenosti na CSFD!

Ištvo na LFŠ

Jako správný filmový fanoušek jsem samozřejmě nesměl chybět na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde se ke mně připojil můj kamarád Borrtex. Neviděl jsem tam sice ani jeden drink, ale zato jsem vypil spoustu filmů! Nebo nějak tak...

Ištvo na LFŠ

Jsem zpět!

Když jsem byl na sklonku Temného věku a Zimních časů zabanován zlotřilým čarodějným adminem, království pohltila temnota černější než samotná smrt. Děti se rodily a umíraly ve špinavých kobkách dobývaných pevností, zatímco jejich matkám hnily šaty ze zlatého brokátu na zpustošených tělech a slzy jim zamrzaly na krvavě rudých tvářích ještě dřív, než stihly pocítit bezednou beznaděj. Zchátralí a hladem zlomení muži se chopili svých mečů a bez jediné naděje na duhově zbarvenou budoucnost se vrhli do předem prohraných bojů, mezitímco jejich jediná domovina podléhala drancování a žhářství rebelujících dezertérů ze západu. A to vše jen proto, aby pomstili svého nespravedlivě dekapitovaného krále RedAKa...


No dobře, zas tak dramatické to nebylo. Ve skutečnosti se k tomu vyjádřili jeden nebo dva lidi v tom smyslu, že je to fakt škoda a ať už jdu kurva umýt to nádobí. Díky mami a tati za zájem. Enyvej, vrátit se zpátky jsem měl samozřejmě v úmyslu a před dvěma dny se mi to i povedlo. No, mně přímo úplně ne. Za svůj návrat ve skutečnosti vděčím člověku, který se v těchto nespravedlivých časech justičních omylů a byrokratických kliček chopil zdánlivě prohraného případu. Na jedné straně já - nebohý mentálně zaostalý chlapec z chudé rodiny, kterému místo úst narostla piča, takže nejen, že se věčně vyjadřoval jako hovado, ale také uměl čůrat pusou, na straně druhé zákeřná elementární slušnost. Zapeklité!


Ovšem jak už to tak v komunistických pohádkách bývá, lži, nenávist a nově i korupce vždy zvítězí nad pravdou a láskou, pročež se náš mladý právnický kadet pustil do prolomení systematického kolotoče tamních procesů a zákeřných praktik, aby mě mohl záhy vysvobodit z virtuální vazby s tím, že bych se s tím výrazivem přeci jen krotit trošku mohl, kurva do prdele už. Takže veškeré své bonboniéry, děkovná psaníčka, čerstvé květiny a návrhy na felaci, anál, rimjob, sňatek, sebevraždu nebo výměnu orgánů prosím směřujte na uživatele Borrtex, na toho statečného chlapce s dobrým srdcem, který se postaral o to, že vás tady budu ještě nějakou dobu srát dál. A na jeho počest bych se nyní rád rozloučil jeho vlastními urozenými slovy, neb je to mladík ušlechtilých mravů - "Jdu dopiče, čest!"

Jsem zpět!

Letní antikreténská sada

Nastává nejvyšší čas spustit červený poplach. Moje extrémní lenost začíná být už pomalu zhoubná, mezi prsty na nohou mi raší nová forma života a občas se svou propocenou postelí splynu tak dokonale, že se omylem vyperu i s povlečením. Vzhledem k vážností situace jsem se tedy rozhodl k razantnímu kroku - vyrazím někam ven mezi lidi. Jelikož mám CSFD rád a zejména pak jeho nevídaně přátelského a příjemného majitele, nedokážu si představit lepší výlet než ten filmový, který 7. - 8. 8. v Turnově organizuje CSFD v čele se samotným Martinem. Zatím stále sice netuším, zdali areál letního kina oblažím svojí přítomností na celý víkend, nebo jestli se zastavím jen v sobotu, každopádně jim ty jejich stánky s Jamesonem přijedu vypít. Pokud budou organizátoři svolní, rád bych si tam někde otevřel Ištvostánek a prodával autogramy a jiné gramy, od pika až přes herák, takže snad se zadaří.

 

Pečlivě jsem si pročetl všechny informace o filmovém víkendu a upřímně trošku zápasím s pochopením této věty týkající se stanového městečka - "Cena je sympatických 60 Kč (plus 15 Kč poplatek Městu – neplatí studenti/děti do 18 let/vojáci/senioři a ZTP) na osobu a noc, umístění stanu je bezplatné" - pokud je umístění stanu bezplatné, mohu si tedy na louce rozložit padesát prázdných stanů jen abych zabral místo a nasral lidi, s tím, že pak půjdu spát na hotel a mých padesát stanů bude zadarmo kempit s Pomem? Je to celkem zmatečné, každopádně je od organizátorů milé, že důchodci, postižené děti a stany mohou nocovat zdarma. Ovšem pojďme se nyní přesunout k meritu věci. Vzhledem k mému sluníčkovskému působení na zdejší databázi, kde šířím toliko mír, lásku a hřejivé teplo, je celkem logické, že jsem si zde nadělal pár nepřátel. A protože já se jedu na filmový víkend výhradně bavit a nikoliv čekat, kdy se mně nějaký čurák pokusí upravit fasádu, rozhodl jsem si vyrobit vlastní letní antikreténskou sadu, která vás efektivně zbaví všech kreténů a kterou byste s sebou měli nosit i vy, protože kreténství číhá všude. S touto účinnou sadou od Ištvána už nikdy nebudete v nebezpečí a naopak se ještě pobavíte!

 

Na fotografii níže lze vidět všechny komponenty této bezkonkurenční antikreténské sady a zde máte jejich popis:

 

1. Zahradní nůžky bývají oblíbeným společníkem každého správného dobrodruha. Pomocí nenáročných ladných tahů lze kreténa během několika vteřin hladce vykastrovat, čímž mimo jiné zajistíme, že se kreténismus nebude nadále šířit po světě. Zbylá varlata můžeme zužitkovat a zakomponovat do sobotní sekané.


2. Ačkoliv váleček není váhově zanedbatelný, vše s elegancí vynahrazuje svoji efektivností. Daného kreténa švihněte po hlavě třikrát až pětkrát (liší se v závislosti na dutosti) a vyčkejte prosím do jeho vykrvácení. V případě nudy si s ním můžete uválet i kvalitní těsto, inspiraci pro vaše buchty můžete načerpat na recepty.cz


3. V poměru jedna ku jedné naplníme láhev směsí koncentrované kyseliny sírové a benzínu a stejně jako na fotografii vložíme do láhve kus látky, čímž nám vznikne známý Molotovův koktejl. Ten se příliš nehodí na likvidaci jednotlivých kreténů, můžete však zápalnou láhev použít na stánky s výčepem a grilovaným masem, čímž způsobíte paniku a spousta kreténu samovolně uteče.


4. Je velice pravděpodobné, že drtivá většina návštěvníků bude disponovat inteligenčním kvocientem pod hranici třiceti bodů. Před touto primitivní formou života se lze ochránit pouhým repelentem. Nejen, že na vás nepůjdou komáři, klíšťata a moskyti, ale ani debilní kreténi.


5. Nůž se dnes již řadí mezi standardní výbavu každého opravdového cestovatele. Má vícero využití a kretény můžete eliminovat hned několika způsoby; bodnutím do srdce, probodnutím plic, případně ubodáním, a večer si můžete ve společnosti svých přátel v klidu nakrájet čerstvou zeleninu.


6. V případě jakýchkoliv nepokojí je důležité být neustále ve spojení s centrálou vašeho extrémistického odboje, který sídlí mimo areál letního kina a je tak vždy připraven vpadnout dovnitř a za každou cenu bránit svého vůdce.


7. S tímto multifunkčním kladívkem zažijete spoustu legrace. Nejen, že s ním zmasíte spoustu kreténů, ale také si díky němu při stavění stanu můžete přibít kolíky a nebo si s přáteli zahrát novou autistickou hru "Hádej, kam dopadne kladivo."


8. Plasmová puška je v oblasti antikreténské výbavy relativně novinkou. Posledních pár let se mezi dobrodruhy začaly šířit teorie, že někteří kreténi jsou vymaštění tak moc, že takovou přemíru idiocie by běžný smrtelník nepřežil. Je tedy reálně pravděpodobné, že někteří kreténi jsou z jiné planety a v tomto případě je pro spolehlivou eliminaci potřeba užít právě plasmové zbraně.


9. Pokud začne koncentrace debility ve vašem okolí nebezpečně oscilovat na hraně únosnosti, vytáhněte libovolný kus párátka a dvěma údernými a přesně mířenými švihy si vybodněte oči, abyste se na ty kretény nemuseli aspoň dívat.


10. Přežijete-li do druhého rána, bezprostředně po probuzení použijte hřebínek, jinak budete vypadat jako kretén.


Jakoukoliv chybějící položku neváhejte nahradit smetanou. A když nemáte smetanu, tak tam dejte ocet. Děkuji za pozornost a budu se s vámi těšit v Turnově na viděnou!

Letní antikreténská sada

Ištvánův pornokoutek

Od té doby, co mi Letovický Casanova Mojmír Prášil za pomocí kyberorganických nanobotů z budoucnosti shodil mé vlastnoručně vyrobené video a teplá Slovenská fronta mi zakázala možnost komentovat, se tu přestávám cítit bezpečně. Neustále se ohlížím přes profil, před jakýmkoliv hodnocením se nejdřív poradím se svým právníkem a když si chci pěkně od klávesnice napsat nějaké to jadrnější slovíčko, prvně si odříkám deset kundanášů. Pokud však pošta dá a na Bořivojku do POMO Media Group s.r.o. zavčas dorazí podezřelá obálka s vysokým obnosem neoznačených bankovek z Dostihů a sázek, mohl bych být již za pár dní propuštěn z virtuální vazby a začít obohacovat databázi o lingvisticko-informační perly typu - Vyděno v kyně. Tržby: 130kč za lýstek. FOR ME 102,32%! Tento ufňukaný balast však berte jako pouhou aktualizaci mého psychického stavu, ve skutečnosti to vůbec nesouvisí s tím nechutným šoustacím porno videem, které jsem omylem našel během kostelní bohoslužby při vyplňování přihlášky do nedělní školy svatého Petra z Betlému. Někdo však myslel na neposkvrněnost nás čistých duší z Celibátova a dokázal tak z nehygienického dealování pohlavních nemocí a vyrážek udělat krásně hravé video pro děti všech věkových kategorií. Kreativní fantazie zkrátka nezná mezí. 

Generační psychóza

Zanedlouho mně bude čtyřiadvacet let. Vlastně ani nevím, jak jsem se do tohoto bodu dostal. Posledně si pamatuju hodně úzkou, nepřiměřeně chlupatou štěrbinu, jejíž ozubené trny mě pleskaly po ksichtě, když se mě snažil strýček Olaf odrodit v prasečáku, pak tam mám pár mžitek, jak jsem se pod prahem zletilosti vyblil do poštovní schránky naší sousedky, protože mě nikdo neupozornil, že míchat rum s ředidlem není zrovna moudré, no a teď sedím na hajzlu, seru a píšu tyto řádky. Život utíká strašně rychle. Nedávno za mnou přišla máti a říká mi, že brzy budu ve čtvrtině života... ne, vlastně nebudu. Nechápu, kde se zrodil ten mýtus, že se člověk průměrně dožívá sta let.


Jo, možná tenkrát, když jsme seděli u řeky, v masivních zarostlých rukách si máchali zbroj upletenou ze pštrosích per a opodál medvěd lovil ptáky, myši a jiný kraviny, to možná ano, ale od tý doby, co vynalezli doutníky, slaninu a pohodlný sedačky, se ten průměr kurevsky zúžil. Já si prožil svoji čtvrtinu života tak v sedmi. Když mi spolužáci vymáchali hlavu v čerstvých exkrementech mentála Vítka, a to je ani nemusel vysrat, chudák, tam jsem se měl zastavit, rukávem si vytřít hovno z očí a oslavit to. Se svoji životosprávou totiž zdechnu v osmadvaceti na otomanu, obalenej umaštěnýma papírama od Kosteleckých jitrnic ve slevě, zadávím se vlastním cholesterolem a pak dostanu infarkt žaludku, což sice ještě neexistuje, ale já sežeru za život tolik Éček a smažených křidýlek, že to objevím. Patologové ze mě vypumpují všechen motorový olej, abych se vešel do XXXL rakve a kolem hrobu dostanu místo věnců cibulový kroužky, nicméně zatím jsem tady, žiju, dýchám, takže mrdat na to, LET'S GO PARTY!


Ovšem proč sem píšu. Dneska je totiž celkem moderní pindat na generaci mladých lidí, že se chovají jako prasata, píchají si marihuanu, poslouchají mozek vymývající hudbu a tak dále, takže já musím taky. Není to tím, že za dob našich rodičů by to bylo jiné. Nemyslím si, že se tenkrát před městskou knihovnou sešla parta šestnáctiletých chlapců ve smokingu a hlavní vůdce, tedy ten, který umí odrecitovat celou bibli pozpátku v latině, by pověděl: "Přeji překrásný podvečer, gentlemani, takže já nyní skromně navrhuji, abychom se šli projít směrem na západ a při obdivování renesanční architektury tohoto pitoreskního města bychom se mohli porozhlédnout, zda tady někde nejsou svolná děvčata, která bychom mohli líbat na ústa." Jasně, takhle to asi opravdu nebylo, na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč si jednou za čas zdravě nezapindat, pyčo vole.


A mám k tomu důvod. Rozhodně k tomu důvod mám. Vidím to všude kolem sebe. Dnešní čtrnáctileté female fatale viděly v průměru víc klobás, než běžná tuba křemžské hořčice a jejich neméně kurvoidní matky zvesela pobírají příspěvek na píči, protože ona je to jinak hodná holka, jen tu kundu má nezbedu. Možná ze mě mluví jen frustrace, protože když jsem byl minulý týden na urologii a těžce obstarožní důchodce mi zkušeně prohrabával varlata, tak v ten moment jsem byl k sexu nejblíž za poslední dva roky, přesto jsem neochvějně přesvědčen, že tato navýsost zprzněná výchova je pevně spjata se způsobem myšlení daného jedince, s jeho použitelností v zavedeném systému a tím i s inteligencí.


Před pár dny za mnou došel v klubu mladej týpek a zeptal se mě, jestli nemám nějaký extošky. No, vlastně netuším, jestli byl fakt tak mladej, možná jen měl takovou tu genetickou nemoc, kdy je vám čtyřicet, ale vypadáte, jak kdyby vás před pár sekundami vysral kůň. Přepadl mě naprostý nával vzteku. Měl jsem chuť ho chytit za límec a říct mu: "Tak poslouchej, ty zmetku! Kolik si myslíš, že ti je?! Cože, kolik? Šestnáct? Mně v tvým věku, chlapečku, mně v tvým věku bylo sedmnáct a chodil jsem snad někde po diskách somrovat drogy? Nechodil! Doma jsem pil sklenici teplého mléka s medem, psal si úkoly do přírodovědy a pomáhal mamce s nádobím! Takže si laskavě spakuj všechen ten swag, dej si facku a táhni domů. A s tou svou rovnou kšiltovkou pomoz zítra strejdovi Láďovi zpřeházet ten písek před barákem, ať tam nemáte takovej bordel, kurva!" Ovšem to jsem mu samozřejmě neřekl. Toto žezlo výchovy měli přebrat především jeho rodiče, takže jsem mu tu extázi prodal, nedealuju přece pro nic za nic.


Dnešní mládež je zkrátka většinově přirozeně vypatlaná. Ode mě to může znít asi trošku pokrytecky, na druhou stranu já jsem skálopevně přesvědčen, že disponuji nějakým tím vzděláním a všeobecným rozhledem, takže si mohu bez výčitek dovolit den co den stáčet do plasťáku Zámeckou paní po galonech a necítit se u toho uboze. Ať si děcka mrdaj, chlastaj a fetujou jak se jim zlíbí, klidně, já nejsem jejich rodič, já si nebudu muset v jejich dospělosti říkat "hups, trvalá škoda, no co už", ale ať u toho nezakrní, jejich mozek by se měl dál vyvíjet a vzdělávat. Jistě, mít všechno v piči a chovat se jako čurák je taky způsob, jak se pohodlně přesunout od narození po zdechnutí, o což vlastně v životě jde, ale když se pak člověk s někým baví a slyší toho chudáčka, který nemá IQ vyšší než počet prstů nevidomého truhláře s Parkinsonem, tak začíná tak nějak přemýšlet nad tím, kam jsme to kurva až dospěli. 

Mojmír vs. zbytek toho pojebaného světa

Všichni jistě dobře znáte zářící supernovu této databáze, slovutného hororového guru, ředitele vesmíru a borce žijícího pod vlnitými plechy, pana Mojmu Širůčka, ejkejej mistra Flipnice, který dokáže za dopoledne zkušeně vysát veškeré Kolumbijské rezervy kokainu, aniž by se přitom zapotil. Jakožto jeho nezpochybnitelný obdivovatel a bigotní fanoušek jsem bohužel poslední dny svědkem toho, kterak si z něj hloupá nemoderní suita polomozků dělá neustále humory a Mojma to, buďme k sobě upřímní, přestává celé psychicky zvládat, zaplavuje si deníček moudry a životními pravdami a ta charismatická osobnost starého dobrého baviče s jiskrou v šedém zákalu v něm pomalu skomírá. Rozhodl jsem se mu tedy vyjít na pomoc a sestříhal jsem následující video, které s citlivou precizností mapuje Mojmírovy největší životní úspěchy, neopakovatelné zážitky a všechny ty překrásné momenty, které mu my s našimi bídnými plochými životy můžeme jen tiše závidět.

 

EDIT: Jelikož je na YouTube zakázáno nahrávat dehonestující, nechutný a pohoršující obsah, přičemž Mojmírův ksicht hravě spadá do všech tří kategorií, bylo mi video ze serveru odstraněno. Abych zde však neměl zápisek s nefunkčním záznamem, rozhodl jsem se jej znovu nahrát, tentokrát však na Vimeo.com, kde jsou k nechutnostem přeci jen shovívavější. 

Jak jsem vymrdal Rorýse...

Kdyby měl někdo náhodou tendence zpochybňovat autenticitu mého komentáře k filmu Jak se Rorýs stal zhrzenou píčou, tak zde vám přináším nezvratitelný důkazní materiál! Ostrava je holt kruté město...

Jak jsem vymrdal Rorýse...

Reklama

Reklama