RedAK

RedAK

Ištván Evženovič

Demokratická republika Kongo
Raketový Ynženír

1064 bodů

Můj deníček

  • 26.10.2016 v 19:44

    Předdefinovaný vývoj

    Epocha každého vztahu je velice snadno předvídatelná a zmapovatelná, neboť citová chemie mezi dvěma partnery prochází zpravidla čtyřmi fázemi.


    Fáze první - OKOUZLENÍ


    Kdyby náš první společný rok někdo zfilmoval, hned po úvodních titulcích by se rozehrál ten nejšlágrovitější oplodňovák a na scénu bych vstoupil já, v tvídovém sáčku s ledvinkou kolem pasu, mastná patka by mně padala do výhledu, ale já bych přesto vesele tančil do rytmu přeslazené vypalovačky, náhodní lidé z ulice by se v zástupech přidávali k mé taneční choreografii, v pozadí by mi katolický soubor černošských sirotků dělal pěvecký doprovod a všude kolem by cvrlikali ptáčci, zářila duha a poletovali jednorožci. Bože, je tak fantastická! Po všech těch dutých slepicích s vyzobaným mozkem jsem vždycky toužil po spřízněné duši na intelektuální konverzačky v kavárnách. A teď ji nejenom mám, ale ještě s ní můžu spát a taky už nemusím chodit do kina sám. Je jako to instantní kafe 3v1. Zbožňuju její vyzývavý parfém, její voňavé načesané vlásky, chci líbat její tělo, nejradši jí laskám to mateřské znaménko vedle pupíku, má tvar rozkvetlé květiny. Zbožňuju ji celou. Jak jí mám dát najevo, že s ní chci žít? Jejím koníčkem jsou obchody, strašně ráda nakupuje. Tuhle mi koupila Playstationovou hru Uncharted 4 z limitované edice. Jak může vědět, že tohle je moje nejoblíbenější herní série? Je prostě úžasná! I v posteli nám to klape parádně. Nebereme sex jako pouhý prostředek fyzického ukájení, bereme jej jako výzvu, experiment. Kdykoliv vidíme nějaké netradiční místo, kam se vejdou dvě těla a dvoje genitálie, jdeme si to tam rozdat. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že jsem poprvé v životě opravdu šťastný. Žiju si svůj sen.


    Fáze druhá - SOUZNĚNÍ


    Kdyby náš druhý společný rok někdo zfilmoval, v úvodu by hrála zjemnělá francouzská pop skladba s procítěným hlasovým projevem mladičké zpěvačky. Na pestrobarevných héliových balóncích, vznášejících se uprostřed tyrkysového nebe, se skví titulky – v hlavní roli: Ideální vztah; dále účinkují: Plácání po zadku, Lechtání v posteli, Vzájemná objetí, Společné tanečky uprostřed kuchyně; režie: Sám život. Ulicí pod balónky se procházíme my, zaklestěni jeden do druhého, se zářícími úsměvy ve tvářích. Zpomalená kamera nás zachycuje při vstupu do metra. Příští stanice? Láskov. Bože, jsem do ní tak zamilovaný! Vím, kdo nás dal dohromady. Osud. Osud nám přichystal řetězec událostí a rozhodnutí, které vedly až k našemu seznámení a já mu za to jsem neskonale vděčný. Je jako chlazené mojito v parných dnech, které mě poblouzní, uvolní a ukáže svět v mnohem veselejších barvách. Když jsem ji požádal, aby se ke mně nastěhovala, nadšeně souhlasila. Její přítomností se rozzářil můj domov i můj život. Vždycky když procházím z koupelny kolem obýváku, étericky se na mě usměje a zahrne mě vzdušnými polibky. Díky zálibě v nakupování nám vybavila kompletně celý byt. Zdobí ho luxusní nábytek i moderní spotřebiče, žijeme si šťastně jako princ a princezna ve svém království. V posteli jsme přestali blbnout a oddali se kouzlům něžného romantického milování. Proplétáme se vichřicí vášně a kdykoliv splynou naše těla, splynou tím i naše duše. Zažívám s ní něco, co s žádnou jinou už nezažiju. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že bych s ní strávil zbytek života. Žiju si v pohádce.


    Fáze třetí – CHŘADNUTÍ


    Kdyby náš třetí společný rok někdo zfilmoval, pod nočním nebem by se rozehrály pochmurné klavirní tóniny v doprovodu melancholického falzetu slepého pěvce. Na obrazovce problikávají naše fotografie z dob, kdy jsme byli ještě šťastni. Pomalu ztrácejí barvy, pak blednou, až vyblednou definitivně a zůstane z nich jenom matná vzpomínka na něco kdysi krásného. Jakmile uhasne i ta poslední hvězda, slepec zaklapne piano, popadne noty a plíživými kroky sestupuje do temnoty. Bože, kam se to všechno podělo? Občas ještě propadneme záchvatu vášně, ale tyto chabé jiskřičky jsou vykoupeny nekonečnými hodinami hádek. Asi jsem si na ni zvykl. Je jako voda; bez barvy, bez chuti, ale přece pro život nezbytná. Taky začala nějak tloustnout a na pleti se jí dělají vrásky, přestává mě přitahovat. Mezi koupelnou a obývákem jenom tiše přebíhám, abych s ní nemusel mluvit, určitě by mi zase něco vyčítala. Od té doby, co je u mě nastěhovaná, nemám vůbec žádný čas pro sebe. Když chci v klidu přemýšlet, musím vypadnout z bytu, protože by mě akorát vytáčela. Pořád nakupuje domů věci, které absolutně nepotřebujeme. Samozřejmě za moje peníze. Ze sexu se stala jednotvárná rutina. Už žádné bičíky nebo masturbace se svíčkou, ale fádní manželské souložení na misionáře se dvěma povinnými vzdychy a předstíraným orgasmem. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, jestli ji mám vůbec ještě rád. Přežívám v pustině.


    Fáze čtvrtá – ZNECHUCENÍ


    Kdyby náš čtvrtý společný rok někdo zfilmoval, v úvodní znělce by se rozehrál hororový hardcore orchestr s houslovým smyčcem bezhlavě kmitajícím sem a tam. Na temném plátně se v rychlém sledu zjevují a zase mizí znepokojivé novinové titulky: „Kolem Děčína řádí bestiální vrah!"; „Kdo je běsnící maniak v masce?"; „V okolí se stále ztrácejí psi, stojí za tím zhrzený milenec?" Z kapající krve se formuje filmový název a pod ním se objevuje seznam mediálních partnerů filmu: pohřebnictví Musil, kuchyňské nože Tescoma, Bauhaus – lopaty a krumpáče. Bože, je tak otravná! Vždycky jsem toužil po klidném vztahu s milující ženou, ale ona je zhoubný nádor na mých citech, vysává život z každé místnosti, do které vejde. Je jako žíravina, která ti nejdřív pomalu rozleptá vnitřnosti, až si nakonec vyzvracíš střeva pusou. Nesnáším její odpornou voňavku, nesnáším její mastný vlasy a úplně nejvíc nesnáším to hnusný znamínko na bachoru, vypadá jak hovno na chodníku. Nesnáším ji celou. Jak ji mám do hajzlu vykvartýrovat z bytu? Vždycky když procházím z koupelny kolem obýváku, vycení na mě ty svý křivý tesáky a dá mi tím jasně najevo, kdo je pánem mýho života. Z bytu udělala smetiště, odpadní skládku. Všechny místnosti jsou zaplavený bordelem, od sousedky jsme si museli půjčit další sklepní kóji, už ty svoje zkurvený krámy nemá kam dávat. Proč do prdele kupovala popruhy na koně? Vždyť nemáme koně! Šukat chodím do bordelu, na ni bych už nevlezl, určitě po nocích roztahuje za pár panáků Arabům a smažkám. Občas večer před spaním přemýšlím nad tím, že půjdu do kůlny a prostřelím si hlavu pneumatickou hřebíkovačkou. Žiju v noční můře.


    A VE KTERÉ FÁZI SE NACHÁZÍTE VY?

  • 14.9.2016 v 18:21

    366 dní za katrem

    Už brzy na pultech vašich sámošek... LITERÁRNÍ BESTCELER ROKU 2016. NEBO TOHO DALŠÍHO ROKU. 

    366 dní za katrem
  • 14.11.2015 v 20:14

    STOP rozpolcenosti na CSFD!

     

    Drazí tupí uživatelé CSFD,

    dnešní lekci neléčitelných psychických chorob bych rád demonstroval na zdejším uživateli, který, žel mně, s nejvyšší pravděpodobností disponuje stejnými lidskými právy jako právě vy nebo já. Bipolární afektivní aneb maniodepresivní psychóza je mentální porucha vyznačující se především prudkými změnami nálad a impulsivním chováním. Takto postižení nebožáci by měli být izolováni od běžné populace v zabezpečených a střežených pavilonech, kde bychom do nich mohli v rámci legrace střílet gumovými projektily a šušněmi, rozhodně by však neměli mít přístup na internety, kde by si zakládali profily a lovili potenciální oběti svých zvrácených psychopatologických potřeb. S hlubokou duševní nelibostí vám oznamuji, že se bojím o svůj život. I skrze své výhradně blahodárné působení ve virtuálních sférách existují lidé, jenž si má slova z nepochopitelných důvodů nevyloží jakožto božskou hřejivou osvětu k zamyšlení, ale jako blábolivý exotismus, pozérství a exhibicionismus. A pak mě sledují. Nerozumím tomu. Tímto vyhlašuji embargo na všechny Honzy Fischery z Prahé, uzavírám hranice a povoluji regulovaný odstřel podezřelých čuráků. Snad mě tento exemplární prapičus jednoho dne opravdu nevysleduje, to by bylo nemilé. Držte mi palečky, miláčci. 

    STOP rozpolcenosti na CSFD!
  • 3.8.2015 v 14:24

    Ištvo na LFŠ

    Jako správný filmový fanoušek jsem samozřejmě nesměl chybět na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde se ke mně připojil můj kamarád Borrtex. Neviděl jsem tam sice ani jeden drink, ale zato jsem vypil spoustu filmů! Nebo nějak tak...

    Ištvo na LFŠ
  • 3.8.2015 v 14:16

    Jsem zpět!

    Když jsem byl na sklonku Temného věku a Zimních časů zabanován zlotřilým čarodějným adminem, království pohltila temnota černější než samotná smrt. Děti se rodily a umíraly ve špinavých kobkách dobývaných pevností, zatímco jejich matkám hnily šaty ze zlatého brokátu na zpustošených tělech a slzy jim zamrzaly na krvavě rudých tvářích ještě dřív, než stihly pocítit bezednou beznaděj. Zchátralí a hladem zlomení muži se chopili svých mečů a bez jediné naděje na duhově zbarvenou budoucnost se vrhli do předem prohraných bojů, mezitímco jejich jediná domovina podléhala drancování a žhářství rebelujících dezertérů ze západu. A to vše jen proto, aby pomstili svého nespravedlivě dekapitovaného krále RedAKa...


    No dobře, zas tak dramatické to nebylo. Ve skutečnosti se k tomu vyjádřili jeden nebo dva lidi v tom smyslu, že je to fakt škoda a ať už jdu kurva umýt to nádobí. Díky mami a tati za zájem. Enyvej, vrátit se zpátky jsem měl samozřejmě v úmyslu a před dvěma dny se mi to i povedlo. No, mně přímo úplně ne. Za svůj návrat ve skutečnosti vděčím člověku, který se v těchto nespravedlivých časech justičních omylů a byrokratických kliček chopil zdánlivě prohraného případu. Na jedné straně já - nebohý mentálně zaostalý chlapec z chudé rodiny, kterému místo úst narostla piča, takže nejen, že se věčně vyjadřoval jako hovado, ale také uměl čůrat pusou, na straně druhé zákeřná elementární slušnost. Zapeklité!


    Ovšem jak už to tak v komunistických pohádkách bývá, lži, nenávist a nově i korupce vždy zvítězí nad pravdou a láskou, pročež se náš mladý právnický kadet pustil do prolomení systematického kolotoče tamních procesů a zákeřných praktik, aby mě mohl záhy vysvobodit z virtuální vazby s tím, že bych se s tím výrazivem přeci jen krotit trošku mohl, kurva do prdele už. Takže veškeré své bonboniéry, děkovná psaníčka, čerstvé květiny a návrhy na felaci, anál, rimjob, sňatek, sebevraždu nebo výměnu orgánů prosím směřujte na uživatele Borrtex, na toho statečného chlapce s dobrým srdcem, který se postaral o to, že vás tady budu ještě nějakou dobu srát dál. A na jeho počest bych se nyní rád rozloučil jeho vlastními urozenými slovy, neb je to mladík ušlechtilých mravů - "Jdu dopiče, čest!"

    Jsem zpět!
  • 14.7.2015 v 19:50

    Letní antikreténská sada

    Nastává nejvyšší čas spustit červený poplach. Moje extrémní lenost začíná být už pomalu zhoubná, mezi prsty na nohou mi raší nová forma života a občas se svou propocenou postelí splynu tak dokonale, že se omylem vyperu i s povlečením. Vzhledem k vážností situace jsem se tedy rozhodl k razantnímu kroku - vyrazím někam ven mezi lidi. Jelikož mám CSFD rád a zejména pak jeho nevídaně přátelského a příjemného majitele, nedokážu si představit lepší výlet než ten filmový, který 7. - 8. 8. v Turnově organizuje CSFD v čele se samotným Martinem. Zatím stále sice netuším, zdali areál letního kina oblažím svojí přítomností na celý víkend, nebo jestli se zastavím jen v sobotu, každopádně jim ty jejich stánky s Jamesonem přijedu vypít. Pokud budou organizátoři svolní, rád bych si tam někde otevřel Ištvostánek a prodával autogramy a jiné gramy, od pika až přes herák, takže snad se zadaří.

     

    Pečlivě jsem si pročetl všechny informace o filmovém víkendu a upřímně trošku zápasím s pochopením této věty týkající se stanového městečka - "Cena je sympatických 60 Kč (plus 15 Kč poplatek Městu – neplatí studenti/děti do 18 let/vojáci/senioři a ZTP) na osobu a noc, umístění stanu je bezplatné" - pokud je umístění stanu bezplatné, mohu si tedy na louce rozložit padesát prázdných stanů jen abych zabral místo a nasral lidi, s tím, že pak půjdu spát na hotel a mých padesát stanů bude zadarmo kempit s Pomem? Je to celkem zmatečné, každopádně je od organizátorů milé, že důchodci, postižené děti a stany mohou nocovat zdarma. Ovšem pojďme se nyní přesunout k meritu věci. Vzhledem k mému sluníčkovskému působení na zdejší databázi, kde šířím toliko mír, lásku a hřejivé teplo, je celkem logické, že jsem si zde nadělal pár nepřátel. A protože já se jedu na filmový víkend výhradně bavit a nikoliv čekat, kdy se mně nějaký čurák pokusí upravit fasádu, rozhodl jsem si vyrobit vlastní letní antikreténskou sadu, která vás efektivně zbaví všech kreténů a kterou byste s sebou měli nosit i vy, protože kreténství číhá všude. S touto účinnou sadou od Ištvána už nikdy nebudete v nebezpečí a naopak se ještě pobavíte!

     

    Na fotografii níže lze vidět všechny komponenty této bezkonkurenční antikreténské sady a zde máte jejich popis:

     

    1. Zahradní nůžky bývají oblíbeným společníkem každého správného dobrodruha. Pomocí nenáročných ladných tahů lze kreténa během několika vteřin hladce vykastrovat, čímž mimo jiné zajistíme, že se kreténismus nebude nadále šířit po světě. Zbylá varlata můžeme zužitkovat a zakomponovat do sobotní sekané.


    2. Ačkoliv váleček není váhově zanedbatelný, vše s elegancí vynahrazuje svoji efektivností. Daného kreténa švihněte po hlavě třikrát až pětkrát (liší se v závislosti na dutosti) a vyčkejte prosím do jeho vykrvácení. V případě nudy si s ním můžete uválet i kvalitní těsto, inspiraci pro vaše buchty můžete načerpat na recepty.cz


    3. V poměru jedna ku jedné naplníme láhev směsí koncentrované kyseliny sírové a benzínu a stejně jako na fotografii vložíme do láhve kus látky, čímž nám vznikne známý Molotovův koktejl. Ten se příliš nehodí na likvidaci jednotlivých kreténů, můžete však zápalnou láhev použít na stánky s výčepem a grilovaným masem, čímž způsobíte paniku a spousta kreténu samovolně uteče.


    4. Je velice pravděpodobné, že drtivá většina návštěvníků bude disponovat inteligenčním kvocientem pod hranici třiceti bodů. Před touto primitivní formou života se lze ochránit pouhým repelentem. Nejen, že na vás nepůjdou komáři, klíšťata a moskyti, ale ani debilní kreténi.


    5. Nůž se dnes již řadí mezi standardní výbavu každého opravdového cestovatele. Má vícero využití a kretény můžete eliminovat hned několika způsoby; bodnutím do srdce, probodnutím plic, případně ubodáním, a večer si můžete ve společnosti svých přátel v klidu nakrájet čerstvou zeleninu.


    6. V případě jakýchkoliv nepokojí je důležité být neustále ve spojení s centrálou vašeho extrémistického odboje, který sídlí mimo areál letního kina a je tak vždy připraven vpadnout dovnitř a za každou cenu bránit svého vůdce.


    7. S tímto multifunkčním kladívkem zažijete spoustu legrace. Nejen, že s ním zmasíte spoustu kreténů, ale také si díky němu při stavění stanu můžete přibít kolíky a nebo si s přáteli zahrát novou autistickou hru "Hádej, kam dopadne kladivo."


    8. Plasmová puška je v oblasti antikreténské výbavy relativně novinkou. Posledních pár let se mezi dobrodruhy začaly šířit teorie, že někteří kreténi jsou vymaštění tak moc, že takovou přemíru idiocie by běžný smrtelník nepřežil. Je tedy reálně pravděpodobné, že někteří kreténi jsou z jiné planety a v tomto případě je pro spolehlivou eliminaci potřeba užít právě plasmové zbraně.


    9. Pokud začne koncentrace debility ve vašem okolí nebezpečně oscilovat na hraně únosnosti, vytáhněte libovolný kus párátka a dvěma údernými a přesně mířenými švihy si vybodněte oči, abyste se na ty kretény nemuseli aspoň dívat.


    10. Přežijete-li do druhého rána, bezprostředně po probuzení použijte hřebínek, jinak budete vypadat jako kretén.


    Jakoukoliv chybějící položku neváhejte nahradit smetanou. A když nemáte smetanu, tak tam dejte ocet. Děkuji za pozornost a budu se s vámi těšit v Turnově na viděnou!

    Letní antikreténská sada
  • 12.7.2015 v 15:27

    Ištvánův pornokoutek

    Od té doby, co mi Letovický Casanova Mojmír Prášil za pomocí kyberorganických nanobotů z budoucnosti shodil mé vlastnoručně vyrobené video a teplá Slovenská fronta mi zakázala možnost komentovat, se tu přestávám cítit bezpečně. Neustále se ohlížím přes profil, před jakýmkoliv hodnocením se nejdřív poradím se svým právníkem a když si chci pěkně od klávesnice napsat nějaké to jadrnější slovíčko, prvně si odříkám deset kundanášů. Pokud však pošta dá a na Bořivojku do POMO Media Group s.r.o. zavčas dorazí podezřelá obálka s vysokým obnosem neoznačených bankovek z Dostihů a sázek, mohl bych být již za pár dní propuštěn z virtuální vazby a začít obohacovat databázi o lingvisticko-informační perly typu - Vyděno v kyně. Tržby: 130kč za lýstek. FOR ME 102,32%! Tento ufňukaný balast však berte jako pouhou aktualizaci mého psychického stavu, ve skutečnosti to vůbec nesouvisí s tím nechutným šoustacím porno videem, které jsem omylem našel během kostelní bohoslužby při vyplňování přihlášky do nedělní školy svatého Petra z Betlému. Někdo však myslel na neposkvrněnost nás čistých duší z Celibátova a dokázal tak z nehygienického dealování pohlavních nemocí a vyrážek udělat krásně hravé video pro děti všech věkových kategorií. Kreativní fantazie zkrátka nezná mezí. 

  • 2.6.2015 v 23:22

    Generační psychóza

    Zanedlouho mně bude čtyřiadvacet let. Vlastně ani nevím, jak jsem se do tohoto bodu dostal. Posledně si pamatuju hodně úzkou, nepřiměřeně chlupatou štěrbinu, jejíž ozubené trny mě pleskaly po ksichtě, když se mě snažil strýček Olaf odrodit v prasečáku, pak tam mám pár mžitek, jak jsem se pod prahem zletilosti vyblil do poštovní schránky naší sousedky, protože mě nikdo neupozornil, že míchat rum s ředidlem není zrovna moudré, no a teď sedím na hajzlu, seru a píšu tyto řádky. Život utíká strašně rychle. Nedávno za mnou přišla máti a říká mi, že brzy budu ve čtvrtině života... ne, vlastně nebudu. Nechápu, kde se zrodil ten mýtus, že se člověk průměrně dožívá sta let.


    Jo, možná tenkrát, když jsme seděli u řeky, v masivních zarostlých rukách si máchali zbroj upletenou ze pštrosích per a opodál medvěd lovil ptáky, myši a jiný kraviny, to možná ano, ale od tý doby, co vynalezli doutníky, slaninu a pohodlný sedačky, se ten průměr kurevsky zúžil. Já si prožil svoji čtvrtinu života tak v sedmi. Když mi spolužáci vymáchali hlavu v čerstvých exkrementech mentála Vítka, a to je ani nemusel vysrat, chudák, tam jsem se měl zastavit, rukávem si vytřít hovno z očí a oslavit to. Se svoji životosprávou totiž zdechnu v osmadvaceti na otomanu, obalenej umaštěnýma papírama od Kosteleckých jitrnic ve slevě, zadávím se vlastním cholesterolem a pak dostanu infarkt žaludku, což sice ještě neexistuje, ale já sežeru za život tolik Éček a smažených křidýlek, že to objevím. Patologové ze mě vypumpují všechen motorový olej, abych se vešel do XXXL rakve a kolem hrobu dostanu místo věnců cibulový kroužky, nicméně zatím jsem tady, žiju, dýchám, takže mrdat na to, LET'S GO PARTY!


    Ovšem proč sem píšu. Dneska je totiž celkem moderní pindat na generaci mladých lidí, že se chovají jako prasata, píchají si marihuanu, poslouchají mozek vymývající hudbu a tak dále, takže já musím taky. Není to tím, že za dob našich rodičů by to bylo jiné. Nemyslím si, že se tenkrát před městskou knihovnou sešla parta šestnáctiletých chlapců ve smokingu a hlavní vůdce, tedy ten, který umí odrecitovat celou bibli pozpátku v latině, by pověděl: "Přeji překrásný podvečer, gentlemani, takže já nyní skromně navrhuji, abychom se šli projít směrem na západ a při obdivování renesanční architektury tohoto pitoreskního města bychom se mohli porozhlédnout, zda tady někde nejsou svolná děvčata, která bychom mohli líbat na ústa." Jasně, takhle to asi opravdu nebylo, na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč si jednou za čas zdravě nezapindat, pyčo vole.


    A mám k tomu důvod. Rozhodně k tomu důvod mám. Vidím to všude kolem sebe. Dnešní čtrnáctileté female fatale viděly v průměru víc klobás, než běžná tuba křemžské hořčice a jejich neméně kurvoidní matky zvesela pobírají příspěvek na píči, protože ona je to jinak hodná holka, jen tu kundu má nezbedu. Možná ze mě mluví jen frustrace, protože když jsem byl minulý týden na urologii a těžce obstarožní důchodce mi zkušeně prohrabával varlata, tak v ten moment jsem byl k sexu nejblíž za poslední dva roky, přesto jsem neochvějně přesvědčen, že tato navýsost zprzněná výchova je pevně spjata se způsobem myšlení daného jedince, s jeho použitelností v zavedeném systému a tím i s inteligencí.


    Před pár dny za mnou došel v klubu mladej týpek a zeptal se mě, jestli nemám nějaký extošky. No, vlastně netuším, jestli byl fakt tak mladej, možná jen měl takovou tu genetickou nemoc, kdy je vám čtyřicet, ale vypadáte, jak kdyby vás před pár sekundami vysral kůň. Přepadl mě naprostý nával vzteku. Měl jsem chuť ho chytit za límec a říct mu: "Tak poslouchej, ty zmetku! Kolik si myslíš, že ti je?! Cože, kolik? Šestnáct? Mně v tvým věku, chlapečku, mně v tvým věku bylo sedmnáct a chodil jsem snad někde po diskách somrovat drogy? Nechodil! Doma jsem pil sklenici teplého mléka s medem, psal si úkoly do přírodovědy a pomáhal mamce s nádobím! Takže si laskavě spakuj všechen ten swag, dej si facku a táhni domů. A s tou svou rovnou kšiltovkou pomoz zítra strejdovi Láďovi zpřeházet ten písek před barákem, ať tam nemáte takovej bordel, kurva!" Ovšem to jsem mu samozřejmě neřekl. Toto žezlo výchovy měli přebrat především jeho rodiče, takže jsem mu tu extázi prodal, nedealuju přece pro nic za nic.


    Dnešní mládež je zkrátka většinově přirozeně vypatlaná. Ode mě to může znít asi trošku pokrytecky, na druhou stranu já jsem skálopevně přesvědčen, že disponuji nějakým tím vzděláním a všeobecným rozhledem, takže si mohu bez výčitek dovolit den co den stáčet do plasťáku Zámeckou paní po galonech a necítit se u toho uboze. Ať si děcka mrdaj, chlastaj a fetujou jak se jim zlíbí, klidně, já nejsem jejich rodič, já si nebudu muset v jejich dospělosti říkat "hups, trvalá škoda, no co už", ale ať u toho nezakrní, jejich mozek by se měl dál vyvíjet a vzdělávat. Jistě, mít všechno v piči a chovat se jako čurák je taky způsob, jak se pohodlně přesunout od narození po zdechnutí, o což vlastně v životě jde, ale když se pak člověk s někým baví a slyší toho chudáčka, který nemá IQ vyšší než počet prstů nevidomého truhláře s Parkinsonem, tak začíná tak nějak přemýšlet nad tím, kam jsme to kurva až dospěli. 

  • 13.5.2015 v 03:30

    Mojmír vs. zbytek toho pojebaného světa

    Všichni jistě dobře znáte zářící supernovu této databáze, slovutného hororového guru, ředitele vesmíru a borce žijícího pod vlnitými plechy, pana Mojmu Širůčka, ejkejej mistra Flipnice, který dokáže za dopoledne zkušeně vysát veškeré Kolumbijské rezervy kokainu, aniž by se přitom zapotil. Jakožto jeho nezpochybnitelný obdivovatel a bigotní fanoušek jsem bohužel poslední dny svědkem toho, kterak si z něj hloupá nemoderní suita polomozků dělá neustále humory a Mojma to, buďme k sobě upřímní, přestává celé psychicky zvládat, zaplavuje si deníček moudry a životními pravdami a ta charismatická osobnost starého dobrého baviče s jiskrou v šedém zákalu v něm pomalu skomírá. Rozhodl jsem se mu tedy vyjít na pomoc a sestříhal jsem následující video, které s citlivou precizností mapuje Mojmírovy největší životní úspěchy, neopakovatelné zážitky a všechny ty překrásné momenty, které mu my s našimi bídnými plochými životy můžeme jen tiše závidět.

     

    EDIT: Jelikož je na YouTube zakázáno nahrávat dehonestující, nechutný a pohoršující obsah, přičemž Mojmírův ksicht hravě spadá do všech tří kategorií, bylo mi video ze serveru odstraněno. Abych zde však neměl zápisek s nefunkčním záznamem, rozhodl jsem se jej znovu nahrát, tentokrát však na Vimeo.com, kde jsou k nechutnostem přeci jen shovívavější. 

  • 13.3.2015 v 17:50

    Jak jsem vymrdal Rorýse...

    Kdyby měl někdo náhodou tendence zpochybňovat autenticitu mého komentáře k filmu Jak se Rorýs stal zhrzenou píčou, tak zde vám přináším nezvratitelný důkazní materiál! Ostrava je holt kruté město...

    Jak jsem vymrdal Rorýse...