RedAK

RedAK

Ištván Evženovič

Demokratická republika Kongo
Raketový Ynženír

858 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 14.10.2018  16:47
    ONEMANSHOW Foundation - Cizí zeď (hudební videoklip) (2018)
    odpad!

    Jak se ze sympatickýho podělávače stát ulhaným pičusem v deseti jednoduchých krocích: 1. Nastav Prostřenem laťku tak vysoko, že se tím definitivně odsoudíš k životu na hovno. 2. Ve snaze se neustále překonávat vymýšlej megalomanský vize svých dalších videí, o kterých by se teď mělo mluvit nejenom v médiích a na sociálních sítích, ale ideálně všude po světě, u Pepka doma, u Džona doma, v chatrčích, deštných pralesech, indiánských rezervacích, v pracovních lágrech po celý KLDR, prostě to teď musí být větší než posledně. I kdyby to mělo trvat rok. 3. Máš to! Sice to není vůbec tvůj nápad, ale po půl roce uslyšíš v rádiu Mareše, jak se vsází o svý ferrari, což v tobě přirozeně probudí povahu svině a ojebávače. Hned se ti v hlavě vyjeví všechny ty spásný myšlenky a bohulibý přesahy, co by se na to daly našroubovat, narazil jsi na zlatej pseudocharitní důl nevytěženýho patosu. 4. Nafinguj dopravní nehodu a svoji ojebávku přetřpytkuj bezvýznamnou německou statistikou z roku 2015, abyste se ty ani Mareš nemuseli cítit trapně. Ve skutečnosti totiž víš, že zastavování nebo nezastavování u nehod nemá nic společnýho s morálkou, ale že jde o takzvanej efekt přihlížejícího (bystander effect), kdy čím víc lidí je přítomno něčemu špatnýmu, tím míň lidí reálně zasáhne. Jelikož byl Mareš jedinej projíždějící a tys mu ještě pro jistotu zabarikádoval cestu, hodil mu před trabant upištěnou hysterku a nedal mu nejmenší šanci ujet do prdele, pojistil sis, že budeš za čuráka jenom ty sám. 5. Ajajaj. Už jsi to všechno viděl v heroických barvách, s oslavnýma famfárama a vyznamenáním od Zemana, ale ten kretén Mareš cuká. Z jakýchsi nepochopitelných důvodů nemá zájem se podílet na tvý „wow, ten Kazma je ale dobrák a Bůh a filantrop“ akci, a nechce ti věnovat auto za osm mega. Jak to, kurva? 6. Seš v hajzlu. Mareš na tebe úplně mrdá a zveřejňuje instastories, kde tě potopí až do nejhlubších míst svý prdele. Nezbývá ti, než video z tvýho natolik sofistikovanýho pranku hodit ven a definitivně pohřbít celej svůj původní záměr. Seš čurák, víš to, lidi to vědí taky, píšou ti to. Za Prostřeno tě velebili a teď jsi skočil z nebeskýho piedestalu rovnou do žumpy. 7. Jelikož jsi všemi mastmi mazaný čtverák a makáš pro Seznam, kterej očividně zaměstnává bývalý scénáristy Ulic a Ordinací, bude vám trvat jenom půl dalšího roku, než z tebe zase udělají toho správňáka. Původní příběh překombinujou tak, že by se z toho protočily oči i Jessice Fletcherový a najednou „nic není tak, jak se zdá a všechno je jinak“. 8. Narychlo vykonstruuješ kampaň 1/10, na Gay Pride si v masce šaška stoupneš před dav homoušů, aby to vypadalo, že tam ty masy bukvic jsou kvůli tobě, na den si pronajmeš pár reklamních ploch a všechno to nakompiluješ do dojemnýho sestřihu, protože tys přece od samýho začátku věděl, že i když seš boží Kazmič a byť všechny svoje videa fejkuješ od začátku, lidi to zatím tak nějak bavilo, tak teď jsi moc dobře věděl, že tě tentokrát sežerou, to je snad jasný, však jsi to měl v plánu celou dobu, borče. 9. Abys dokázal, že za tebou stojí i celá česká hudební scéna, složíš o tom poučnou písničku k táboráku. Idioti si myslí, že propagují tvou osvětovou kampaň o nehodách a přitom zpívají o tom, jak tě, chudinko ukřivděná, všichni ti ubožáci na netu hejtují. Divný to nikomu nepřijde, Lucka Bílá tě za to ještě pochválí a hodí si s tebou selfíčko. 10. Seš vítěz! Právě ses downgradoval na ulhanýho pičuse, kterej chyby nedělá, nepřehání svoje záměry a nikdy se neomlouvá, že něco posral. Slaboduchý děti i lidi bez kritickýho myšlení se omlouvají tobě a nějakej ještě větší čurák než ty hodí tvůj all shit stars song na ČSFD.

    • 29.9.2018  19:48
    Byl jsem Youtuber (2018)
    odpad!

    Čau lidi, jsem Jarda Voštružina a mám tady svoje statistiky. Je 29. září a já mám aktuálně 7 odběratelů. To znamená, že bych za dva roky mohl mít 9 odběratelů, možná 10, když se nějakej ještě větší debil než já omylem uklikne. A já už jsem vymyslel speciál za 9 odběratelů... Byl jsem debil [Dokument]... „Na Jardu si pamatuju dobře, byl to totální debil. Ve svým prvním videu se pokoušel chytit do sáčku od rohlíků vlastní prdy, pak si je přivázal na šňůrku jak draka a lítal s nima po pokojíčku, ještě se stihl nahej pokydat šlehačkou a nutellou, a nakonec s kámošem přespal v Bohnicích. Byl tam totiž tou dobou hospitalizovanej.“ – KUŘECÍ ŘÍZZECZEK, 2 ODBĚRATELÉ. „No ty vole, Jarda, to je superčurák. Poznal jsem ho na prvním ročníku Debilingu, konalo se to na kulturce v našem pavilonu. Jarda si ten den zapomněl vzít svoje léky a myslel si, že je celebrita. Děkoval svýmu prvnímu odběrateli, natočil mu 38 speciálů, bouchal konfety, bylo to fakt dojemný. Ani jsme neměli s klukama to srdce mu říct, že ten první odběratel je přece on sám. Každopádně Debiling vyhrál.“ – KEMR, 4 ODBĚRATELÉ. „S Jardou dobře víme, jak moc tě ta sláva debila sežehne. Jdeš prostě takhle po ulici a najednou vidíš dvě malý holčičky, že jo. Tak si říkáš, ty vole, to bude zas průser. Ony jsou prostě čím dál mladší, že jo. Co se dá dělat, ty vole. V nestřeženým okamžiku, když si u stánku kupují zmrzlinu a vůbec si tě nevšímají, proč taky, na ně prostě skočíš a snažíš se do nich narvat kokota, protože seš pedofil, co se neudrží, že jo. Většinou pak přijedou benga a máš doslova po prdeli.“ – PEĎÁK007, 5 ODBĚRATELŮ. „S Jardou jsme udělali i spoustu charitativních streamů. Mezi náš nejúspěšnější počin patří určitě to, jak jsme vybrali pět víček na postižené děti z Humpolce. Jedno víčko od mattonky poslal anonym z nějakého korporátu, další dvě pak štědrý donátor z Prahy, jedno nám věnovala naše uklízečka z nemocnice, co ho vymetla zpod radiátoru, a jedno víčko dal sám Jarda. Sice to bylo hliníkový víčko od jogurtu, ale Jarda z toho měl takovou radost, že jsme mu to neřekli a poslali ho do Humpolce taky.“ – bOOreCZek028LoL275oMg, 7 ODBĚRATELŮ. „Nějaký pedro? Co? Nechceš nějaký pedro? Hej borec, chceš pedro? Mám pedro, trávu, hašiš, herák, LSD, speed, crack, toulen, okenu, chceš něco?“ – JARDŮV OTEC, 8 ZÁZNAMŮ V TRESTNÍM REJSTŘÍKU. „Jaroslav Vostružina je vskutku vzácný případ. Trpí zhoubným narcismem, sebestředným kokotismem, pseudoslávou, nezměrným obdivem sám k sobě a především výjimečnou debilitou.“ – JARDŮV OŠETŘUJÍCÍ LÉKAŘ, 11 LET PRAXE S DEBILAMA. No, a je to tady. Už vím, jak si nejlíp vytřít prdel tak, abych měl aspoň 11 zhlednutí, vím, jak vtipně mlátit hlavou do zdi, abych měl 13 zhlednutí, vím, kolik kilo palačinek si hodit na hlavu, aby to hodilo aspoň patnáctku. Prostě rychle refreshuješ prohlížeč a ty zhlednutí si uděláš. Je čas posunout se někam dál. Tohle bylo moje poslední video. Váš Jarda Vostružina.

    • 21.4.2018  21:13

    Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost.

    • 1.2.2018  20:06
    Pokoj (2003)
    ****

    Otřesný, excelentní, otřesně excelentní! Kdo neviděl, neuvěří a kdo uviděl, taky neuvěří. The Room je jako zanícená bradavice na kundě čerstvě vyholený osmnáctky, jako srdeční infarkt při souloži s nadrženou supermodelkou, jako havárie letadla na dětským hřišti v romským ghettu, jako sebevražda výfukovým plynem v nejnovějším modelu Lamborghini, jako psí hovno rozmatlaný na nalezený peněžence, jako hysterická tchyně krátce před zkolabováním, jako děsivá partnerská hádka znějící z vedlejšího bytu, jako hnusný poporodní strie tvořící kolem pupku krásnou mapu Bulharska, jako plošná genocida na území arabských států, jako smrt matky někoho úplně cizího, jako oslepnutí během sledování filmu The Room. Prostě tak hrozný, až je to za daných okolností vlastně skvělý. Rozhodně doporučuju všem, nic podobnýho už nikdy nikde neuvidíte. I did not hit her! It's not true! It's bullshit! I did not hit her! I dit noooot! Oh, hi Mark.

    • 25.1.2018  22:21
    Prezidentský duel – finále (TV pořad) (2018)
    ****

    ano Ano ANO! Národe jásejme. Jásejme, skandujme, slavme! Miloš konečně dostal na prdel. Nikoliv však od svého protikandidáta, ale od moderátorky. To je asi jako kdybyste byl hráč Sparty a během zápasu se Slávií vás zfackoval trenér. Nevadí. Dokonce jsme se dočkali i střídmého kultivovaného publika, do něhož se řadí například textař a herec František Ringo Čech, známý to autor obrazu „Zvířátka obdivují píču“, či snad brilantní režisér Zdeněk Troska, z jehož filmů jsem dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty já i matka. Nevadí. Von i ten Drahoš se pro dnešek připravil líp než svoje židle a trumfnul ji hned ve dvou otázkách. Dokonce se ani nervozitou netřepal jak čtyřiadvacetiletej IT student při prvním sexu a protentokrát i věcně odpovídal. Paráda. Witowská si oba kandidáty střídavě mazala na prsa a chleba a u toho se pěkně usmívala, až se na to dalo dívat. Nejvtipnější je, že Jára Soukupůj skončil na moderátorským žebříčku druhej, přitom on je proti Witowský to samý co lentilka proti viagře, ale pokud máte pod sebou ještě půl žvejkačky a šutr, prostě druhej skončíte. Sláva jen sláva, kdo to řekl? Celkovej dojem ze všech čtyř debat je jasnej, seschlej Milda svůj mandát během tohohle víkendu obhájí a my si z něj ještě dva a půl roku budem dělat prdel, než odejde na Věčnost, nebo jak se ta hospoda na Praze jedna jmenuje. A pak ještě dalších dva a půl roku.

    • 24.1.2018  16:32
    Česko hledá prezidenta (TV pořad) (2018)
    *

    Jára Soukup si musí radostí mnout péro; z dosavadních tří debat se stal jednoznačně nejlepším moderátorem. To je jak kdyby se přistupující muslim v turbanu s podezřelým báglem stal v tramvaji přijatelným cestujícím jenom proto, že všichni ostatní hned vystoupili. Že bude Voříšek ještě horší než stavěč pyramid z Novy, to jsem nečekal ani já. Kdybyste postavili mezi Miloše a Drahoše koš s prádlem, tak ten to odmoderuje líp. Prima na to šla v opulentním stylu a připravila velkolepou show, už tam chyběli jenom kouzelníci, sloni a žonglující Asiaté. Do prvních řad byly umístěny ženušky obou kandidátů a musím uznat, že Evě i Jirkovi to slušelo. Zbytek publika tvořily dementní lopaty stádně bučící a vřeštící u každýho slova, takže to vypadalo asi takhle: „Víte… bůůů… pane prezidente… bůůů… já si… tlesk tlesk… myslím, že… bůůů… bychom… bůůů… mohli už… bůůů tlesk… začít.“ Tlesk bůůů tlesk. Jak buzeranti. Můžeme mít k Milošovi jakékoliv výhrady, třeba že když předkloní hlavu, ksicht se mu rozteče až na břicho, ale nemůžeme popřít, že svého protikandidáta rozcupoval na sračky. Drahošova židle v předchozích debatách předvedla lepší výkon než Drahoš. Neměl chodit do žádný debaty a měl by klid, aspoň by si neublížil. Ve čtvrtek si ho Zeman namaže na chleba jak Ramu ještě v Český televizi a v sobotu se budeme všichni strašně divit, jak to ten seschlej starej čurák, hlava pomazaná, z boží vůle präsident, mohl zase vyhrát. Ale jednu hvězdu dávám, tyhle debaty jsou větší sranda než holocaust.

    • 23.1.2018  04:19
    Duel Jaromíra Soukupa (TV pořad) (2017)
    ***

    Hodnotím výhradně včerejší prezidentský speciál, který Jára udělal jako součást Duelu, namísto aby mu jako každému svému usrání vyčlenil nový televizní formát. Tato epická debata si kromě vlastního profilu zaslouží i vlastní databázi, pomník a obchůdek se suvenýry. Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že Soukup bude kvalitnější moderátor než ten sběrač bavlny z Novy, kterej si spletl plantáž se studiem, smíchy na něj vychrchlu pár nažloutlých hlenů a kus osmičky. Jára sice furt máchá rukama, jak kdyby odháněl komáry, mrká očima, až mu to odfoukává papíry a otázky si píše doma ve scrabblu, ale žádný nadzvukový průlety Zemanovým věncem se nekonají, sotva si v něm párkrát vykroutí hlavu. Za zmínku stojí také Jirka, který se roztomile culí v první řadě a na počest Milošovy výborné kondice slavnostně tleská každému jeho srdečnímu impulsu. Sem tam si Miloš odloží krk na rameno a laloky tuku mu stečou až na kravatu, aby mohly po deseti minutách odpočinku zase vesele plápolat ze strany na stranu. Opět je přítomna Drahošova židle, která strategicky mlčí a sebevědomě pózuje pro fotku na Jirkův twitter. Zlatým hřebem celé relace je moment, při němž na Járovu větu: „pane prezidente, před reklamou jste mluvil o pohádce o jezinkách a bezinkách…“ Miloš reaguje slovy: „ano, takže abych tu pohanku dokouřil…“ (pohádku dokončil?), přičemž publikum nehne ani brvou a pozorný divák přemýšlí, jestli mu tu mouku v sámošce neřízli pikem. Opravdu královská zábava. Po hvězdě pro každého z obou aktéru, protože se to dalo poslouchat a člověk si u toho nechtěl vyzvracet střeva pusou, třetí za úžasně rozkošňoučkého Jiříka, kterej může reálně za pár dní přijít o fleka a skončit na pracáku.

    • 22.1.2018  20:29
    Cesta na Hrad (TV pořad) (2018)
    *

    Majitel Reye Korantenga dopřál svému černouškovi trochu pomyslné volnosti a místo čtení dojemných televizních zpráv o čerstvě napadaném sněhu nebo mláďatech postřeleného jelena, o něž se stará slepý pitbul bez nohy, který patřil umrzlému bezdomovci, ho nechal moderovat prezidentskou debatu. Miloš sedí na invalidním vozíku speciálně upraveném tak, aby vypadal jako židle, Rey je k jedné připoután řetězy a Drahoše plnohodnotně zastupuje židle třetí. Bouřlivá diskuze těchto tří mužŮ s velkým U s kroužkem může začít. Negr: Pane prezidente, co si myslíte o politice? Seschlá kůže: Pane moderátore, já mám vždycky pravdu a teď vám řeknu bonmot. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, teď vám skočím do řeči, i když to dělám nerad a budu to dělat ještě dalších padesát minut. Seschlá kůže: Pane moderátore, víte, kolik žen je zapotřebí k výměně žárovky? Žádná, budou sedět potmě a tlachat. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, tlačí nás čas a mě okovy, co byste závěrem vzkázal nerozhodnutým voličům? Seschlá kůže: Pane moderátore, sežeňte popelníček a jdeme na skleničku. Drahoš mlčí. Tak to byla celá debata v kostce. Drahošova židle udělala dobře, že přišla, Nova s 1,5 miliony diváky bude mít pravděpodobně největší divácký dosah, kdyby tam nebyla, lidé by mohli volit stoleček. Vraťte Reye zpátky do výběhu a nechte kandidáty zpovídat někým, kdo má alespoň základní lidská práva. Jedna hvězda za Milošovy bonbony.

    • 13.1.2018  11:10
    Thelma (2017)
    odpad!

    Na to nemusím být telekinetik, abych si odložil na stůl klíče a za půl vteřiny je nemohl najít v celým pojebaným baráku. A ani nemusím vidět kvaziartovku o hnusný vybledlý Norce, která se půl filmu třepe a vidí hady, když jí někdo hrábne na kundu. Už v prvních minutách mi došlo, že to bude nějaká transcendentní sračka o lesbách, ty jdou vždycky poznat už od oka. Lesbu okamžitě poznáte třeba podle toho, že zrovna líže někomu píču, fakt, to je tutovka. Takže první hodinu sledujeme tuhle homodíru, jak navazuje vztah s černou homodírou a u toho jim párkrát problikne lampička, další půlhodina s odhalováním temný okultní pravdy se vleče jak důchodce na přechodu a u velkýho finále s hořícím fotrem a vyblitým ptákem už jsem se smíchem popadal za kazajku a věřil, že jsem normální.

    • 13.1.2018  07:08

    Někdy (celkem často [vlastně skoro furt]) mívám dojem, že se svět točí jenom kolem mě. V rádiu hraje písnička: Ty píčo, vždyť to je o mně! Kryštof zpívá o mně, ty vole! U silnice vidím billboard: Jasně, to je narážka na mě, mám si na ty hemeroidy konečně pořídit mast! Na zastávce šeptají dva lidi: Beztak se hihňaj tomu, že mám malý péro, beztak! Louis tenhle film natočil taky kvůli mně, o tom nemůže být pochyb. V tolika dialozích jsem se poznal snad jenom u soudu při vyslýchání poškozených. Vtipný, smutný, perverzní, přesně jako můj život; teda kromě toho posledního, to na mě moc nesedí. A taky toho prvního. Možná to dělají ty předpisový antipsychotika, že se ve všem vidím, ono to v kombinaci s tvrdýma drogama a chlastem může člověku udělat v hlavě bordel, co si budem. Ačkoliv jednu fantastickou rajcovní dvacítku už svým pěticentimetrovým burákem každou noc nakládám, bez váhání bych jí uřízl hlavu, kdybych mohl jednou naložit Chloë. Ta holka zraje jako moje meziprstní plíseň, ještě tak pět šest let a bude léčit homosexualitu. I díky ní a skvělýmu castingu to byl až komicky skličující zážitek. I Love You, Louis.

    • 3.1.2018  02:38
    Češi proti Čechům (2015)
    odpad!

    Oukej oukej, na komentář se oprostím od svých třesknutých bonmotů a budu tu vystupovat vážně, jako volič Ištván Evženovič, ctihodný občan Demokratické republiky Kongo, vaše královské blahorodí, slunce vaše jasné, váš Bůh. Ve skutečném životě oslovuju čurákem jen málokoho, snad jen Araby, muslimy, homosexuály, vozíčkáře, autobusáky, náhodné chodce, matku a svou holku. Ovšem cigoše, to čistoskvoucí etnikum za každé situace přetékající respektem vůči své hostitelské půdě, ty bych čurákem nenazval nikdy, to jsou totiž píče nad píče a pokud na zdejším serveru dostanu za svůj občanský postoj ban, tak se naučím počítat do pěti, pomažu se nuttelou a poběžím na jihovýchod do Maďarska čornout HOMOvi monitor a okapy. Kromě morálního dopadu bychom se taky mohli položit na ten právní, neboť naši přismahnutí kolegové, kurvující a pičující i v trafice při běžné dvouslovné žádosti o máčka, mají problém s oficiální terminologií nás gádžů, na které se, žel komu chceš, tak nějak kolektivně shodneme všichni, od mladých vysmažených pankáčů, přes bydlenky na mateřský, až po vyholený oberst gruppen führery z Prostějovskýho paneláku. Za jakých vlastně okolností lze někoho nazvat černou mrdkou, aby se nám naše cigánské solviny citově nesesypaly a bylo to právně v pořádku? Když někoho nazvu černou mrdkou, bude to v pohodě, pokud bude dotyčný bílé rasy? A co když to nebude souviset s rasou a já černou mrdkou nazvu kominíka? Nebo i mrdka v hanlivém významu je nepřípustná? Když popíšu svoji ranní masturbaci slovy pořádná mrdka, což má jednoznačně pochvalný význam, bude tato mrdka nezávadná? Pokud zaměním mrdku za kultivovanější synonymum, mohu lidi tmavší pletí oslovovat černý ejakuláte? Nebo jde o to, že mu nesmím sdělovat jeho barvu kůže? Jakože si ještě nevšiml? Když uvidím dav bílých lidí s jedním černochem a nebude to zrovna projev Dominika Feriho v poslanecké sněmovně, jak ho mám jako popsat? Že je to ten v bavlněným tričku? A jak je na tom vůbec černá ve vztahu k mrdce? Nebude se bílá mrdka cítit pohoršeně, když ji spojím s černou? A nebude to od mrdky bráno jako rasismus? Otázky, samé otázky! O uboze burcující protistraně vylepaných hajlujících „našich“ s tetovačkama hakenkreuzu na ceckách a IQ nižším než mají cigár v krabičce nemá cenu diskutovat úplně stejně, ale to je na jinou diskuzi. Dokument nehodnotím objektivně, zvítězil ve mně ten zmrd, kterej jako malej trhal cigošům poštovní poukázky na sociální dávky a jestli teď zase nějakýho v Brně potkám, uteču se schovat do šaliny jako vždycky.

    • 31.12.2017  05:44

    SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou.

    • 31.12.2017  01:14

    Pravá půlka postele: průměrně zaoblená třiadvacítka v krajkovaných brazilkách, čerstvě po sprše, postříkaná Lancôme La Vie Est Bellou, levá koza pohozená na mým ksichtě, pravá plandající kdesi ve vzduchoprázdnu, s vibrujícími stehny, neposlušnou rukou a neustálou potřebou stupidně pindat do každý scény každýho debilního filmu. Levá půlka postele: já, dvacetikilová sádlová vana převrácená na pravoboku, postříkanej svýma slinama při smání se vlastním vtipům, z držky táhnoucí cibule, trochu se potící, trochu páchnoucí, o dvě deci ejakulátu lehčí, znaven, unaven, vyčerpán, toužící po klidu při sledování filmu. První poločas ostře zahajuje spolumrdatelka sadou zvlášť agresivních otázek: „Puso a kdo je ten kluk?“ „Nevím, taky jsem to ještě neviděl.“ „To je jeho syn?“ „Jak to mám vědět?“ „Myslíš, že je to jeho syn?“ „Nevím.“ „Určitě to bude jeho syn, že?“ „Nevím, nezajímá mě to.“ „A ta dcera bude jeho dcera?“ „Asi jo, když je to jeho dcera.“ „Hele, tak to není jeho syn. A kdo to teda je?“ „Nevím, asi někdo jinej.“ „Syn někoho jinýho?“ „Nevím, něčí syn být musí.“ „Aha, on je syn toho mrtvýho. Proč umřel?“ „Nevím, taky to vidím poprvý.“ „Beztak ho zabil Kolin, že jo? ŽE JO?!“ „Nevím, asi jo.“ „Určitě jo, copak to není jasný?“ „Nevím, asi je.“ „A co když to nakonec je jeho syn?“ Po vykrytí všech útoků se soupeřka unavuje a z tvrdé ofenzivy přechází do pasivně agresivní strategie: „To je debilní film.“ „Taky mě moc nebaví.“ „Vůbec to nedává smysl.“ „Ale jo, celkem dává.“ „Že musíš vždycky vybrat takovou kravinu.“ „Vždyť jsme si ho vybrali spolu.“ „Buď vybereš nudnej dokument anebo nudnej film, vždycky.“ „Však jsi s ním souhlasila!“ „Nemůžeš taky někdy vybrat něco, co bude bavit mě?“ „Jak mám asi předem odhadnout, co se ti bude líbit??“ „Jasně že nemůžeš, všechno vždycky musí být podle tebe.“ Druhý poločas kolegyně nepostřehnutelně startuje volnou hrou: „Jdu udělat něco k jídlu, chceš taky?“ „Příště si vyber film sama, když se v tom tak vyznáš, expertko!“ „Nic v tý ledničce nemáš.“ „Beze mě by sis do teď myslela, že Spielberg je brněnskej hrad!“ „A máš tu všude nechutnej bordel.“ „Nebo se můžeme dívat na Óčko, na to čumíš celý dny a vypadáš u toho strašně spokojeně!“ „Něco tu nehorázně páchne, měl bys jít do sprchy.“ „Ty frajerko, filmu hovno rozumíš a mě tu budeš poučovat?!!“ „A ty špinavý trenky si laskavě sundej ze stolu, je to odporný.“ Mého vyčerpání a dezorientace soupeřka využívá ve svůj prospěch a velké finále kosí jedním smečem za druhým: „Ať Kolin toho kluka nechá jít, stejně svýmu osudu neuteče, musí zabít jedno ze svých dětí a ten kluk ho pak nechá na pokoji.“ „Meleš hovna, vůbec nevíš, co blábolíš!“ „Ale jo, jeho smrtí tu kletbu nezlomí.“ „Tys to viděla nebo co, vole?“ „Ten kluk má nadpřirozený schopnosti, to je evidentní.“ „Ty seš evidentní, určitě ho jít nenechá!“ „Tak vidíš, nechal ho jít.“ „Ale určitě nezabije svoje děcko!“ „Tak vidíš, zabil svý děcko.“ „Ale ten kluk ho určitě nenechá na pokoji!“ „Tak vidíš, ten kluk ho nechal na pokoji.“/// Tak vidíte i vy, přátelé, film není jenom zábava, je to především souboj, v mým případě vždy předem prohraný utkání, u nějž se nedovedu plně uvolnit a docenit tak všechny ty přepálený ujetosti řeckýho úchyla Yorgose. Mám rád divný filmy, ale tohle bylo divný maximálně živým komentářem, mýmu festivalu obskurní nepředvídatelnosti jednoznačně kralují Vlasy a taťka!.

    • 15.12.2017  00:27
    Aréna Jaromíra Soukupa (TV pořad) (2017)
    odpad!

    V Česku se zrodil další Jára světového formátu, vedle Járy Guru a Cimrmana je tu nově i Jára Soukup; věhlasný novinář, advokát, boxer, rétor s dikcí Parkinsona a moderující mozková příhoda v jedné osobě. V neposlední řadě také generální ředitel tévé Barrandov, stanice populární mezi českými důchodci a Milošem, kde se svojí milovanou nabíječkou Kateřinou Brožovou osídlil prakticky všechny svoje obskurní pořady i relace. Tuzemské televizní kanály jsou takovým hezkým ekvivalentem Ripleyova muzea kuriozit a přestože v nich bují nespočet rakovin co minutu, vedle Járy se i gastroterorista Láďa Hruška jeví jako celkem sympatický vřed v kšiltovce. On to nejspíš i ten Jára nemyslí úplně špatně, vždyť si jenom koupil televizi, obsadil do ní sebe, starou, Okamuru, pár imigrantů do štábu a na moderátorské úrovni autistického jůťubera s poruchou soustředění a rekordní kadencí pěti přeřeknutí za slovo vpaluje do obrazovek jednu neopakovatelnou změť pixelů za druhou. Za pozornost stojí určitě i výčet názvů pořadů, které si Jára sám moderuje: po seriózní diskuzi v Duelu Jaromíra Soukupa se můžeme intelektuálně obohatit v Aréně Jaromíra Soukupa, pak se zdravě rozhořčit v Kauzách Jaromíra Soukupa, abychom v závěru uznale pokyvovali nad Instinkty Jaromíra Soukupa. Jára si názvy svých pořadů zřejmě losuje v generátoru náhodných slov, za která vždy naprcá svoje jméno a další hodinová výplň v bizarním televizním programu je na světě. Není proto vyloučeno, že se v budoucnu dočkáme Úchylek Jaromíra Soukupa, Nádorů Jaromíra Soukupa či Seznamu náhodných podstatných jmen Jaromíra Soukupa. A pak se nezapomeňme divit, že nám tu vládne SPD, HIV a AIDS, když svojí sledovaností dáváme tomuto přežít.

    • 9.12.2017  11:36
    matka! (2017)
    *****

    Extrémní nálož.

    • 29.11.2017  05:32
    Expres na západ (TV film) (2011)
    **

    Ahoj holu holu holubičko, chceš vědět, co si myslím o tvým nejoblíbenějším filmu? Tak si drž děravý vansky, jdeme na to! 1) Ani v nejmenším mě skutečně, ale skutečně nepřekvapilo, že tam hraje Samuel L. Jackson. Naopak bych si klepal na čelo, kdyby tam ten čurák nebyl. 2) S jednopokojovou pelmel konverzačkou jsem dopředu počítal, stejně tak ale s kapánek citlivějším uvedením do myšlenkovýho soukolí. To násilný umělohmotný entrée bylo jak nečekaný vymrdání do prdele, dialogy strojený a nepřirozený už od úvodních titulků. 3) Scénář je transkripcí našeho vožraleckýho blábolení v Kahle a pseudofilozofickýho mlácení slámy na Kanálech, jeden žvást bez ladu a skladu naplácanej na druhej, očividně funkční konstituce sedmdesátiprocentního filmu, když příště nažhavíme founy a celý to beze střihu zaznamenáme, třeba na tom taky vyrejžujeme nějaký solidní palmáre. 4) Sympatický by mi to začalo být v momentě, kdy by ten negr rozpínající se po filmovým veškerenstvu zprudka vstal od stolu a začal hulákat, že volby nemají smysl a jak zbožnuje Zemanovy bonmoty. 5) Jako notorika s letitou praxí mě tam zaujala jediná věc a to émerická představa alkoholismu coby chorobnýho ocucávání hrdla skotský whiskey. Jak my zasvěcení a znalí reálií dobře víme, skutečnej alkoholismus je čůčo v akci ceděný přes chleba a poslední litr do výplaty už v den výplaty. 6) Hledal jsem v tom nějakou tu hloubku nebo šířku, prostě libovolnej rozměr či přesah, ale vyjevil se mi akorát nepřehlednej tok fádních ideí a názorových bagatel, na efekt obalenej vírou a vzletnou formulací, asi něco jako číst si návod na pračku v daktylským pentametru. 7) Snažíš se mě nachytat na vějičku s máslem na hlavě, zatímco kuju pikle s Chocholouškem?!? 8) O víkendu dáme další konverzačku, na kterou se chystám už dlouho, ale tentokrát společně, ať si ty masivní výboje intelektuálna můžeme přerozdělit, vidíš, že sám to nezvládám. 9) Kdybys psala komenty, už tu máš reklamu jak cyp. 10) Jedna hvězda za tuatam vtipný výměny, druhá hvězda za tvůj perfektní zadek.

    • 29.11.2017  00:27
    Volyň (2016)
    ****

    Poláci mají nejen levný máslo, ale taky umí točit filmy. Asi teda ne zrovinka filmy pro bakteriálně rozlezlou mainstreamovou populaci, protože tenhle obskurní naturalismus, proloženej místy nevkusnou sexualitou, místy hravou dávkou sadismu na dětech, asi nebude něco, co skousne kdejakej Łukasz Nowąk po šichtě ve šroubárně, to on raději nějakou Ordińącyji. Druhá světová válka asi nebyla žádná prdel, co si budeme povídat, a vsadím se, že ta první určitě taky stála za hovno, proto moc rád ze svého zabezpečeného ekobytu s vyhřívanou podlahou, recepcí a donáškou jídla až ke dveřím sleduju filmy právě z týhle doby. Z doby, kdy jste si nemohli pustit Lunetiky na vinylech ani v kavárně za dýňový latte zaplatit bitcoinama, z doby, kdy vaší běžnou starostí bylo, zdali vás sympatický ukrajinský nacionalista znásilní a pak zavraždí, nebo to udělá naopak, jako u vaší sestry i matky. Dal bych pět, protože dlouho jsem nikde neviděl tak věrohodně vyhřezlá střeva či školáka osobitě popraveného střelením do zad, ale dějově jsem to udržel asi jako moč po devíti nefiltrovaných dvanáctkách, čí hlava v kýblu je čí mi nedávalo smysl, která odporná Polka už byla zprzněna a kterou to teprve čeká taky ne, a vůbec by to celý nemuselo mít umorný dvě a půl hodiny.

    • 1.11.2017  01:19
    Z lásky nenávist (TV film) (2017)
    *****

    Svůj empirický pohled na jednotlivé fáze partnerských vztahů jsem analogicky sepsal už v base a loni jsem ho zanechal i tady v deníčku. Mezitím jsem se o božské trefnosti svých slov přesvědčil už mnohokrát a dokonce jsem se s nimi stihl konfrontovat osobně. Koloběh mých pocitů se opsal až znepokojivě identicky, skoro jako bych si predikoval vlastní věštbu; zřejmě jsem se lecčemu přiučil od dvojice milých spoluodsouzených romských kolegů, kteří mi každé ráno za tři cigára a snídani vyvěštili, že dneska nedostanu přes držku. Jen si dovolím svoji tehdejší naivní terminologii překřtít z Okouzlení-Souznění-Chřadnutí-Znechucení na Postižení-Trpění-Uvědomění-Prozření. Ovšem abych svoje vztahové poznatky aktualizoval minimálně o komentované téma, hodí se dodat to napříč staletími proklamované: „Každé ráno, když vstaneš, zbij svoji ženu. Nevadí, že nevíš za co. Ona ví.“ Ženy je potřeba bít. Proč? Protože se bijeme všichni. O muže se starat nemusíme, my jsme idioti, zpravidla plaší, introvertní typy, bojíme se denního světla a lidí, po syknutí pivního víčka však ožíváme a chodíme do ulic potírat spravedlnost a vyvolávat konflikty, stačí jeden prosebně debilní pohled od týpka před barem, kterýmu nefachá zapík, abychom konečně zužitkovali všechny ty hodiny tvrdý dřiny v posilovně a jali se rozbít atom přímo do víru jadernýho intelektuálna. My se pomlátíme sami. Pak tu máme děti. Děti fackujeme běžně, sem tam nějaká pěst a klečení v koutě, jakýkoliv protivný zapištění spolehlivě spraví jedna přesně mířená bomba. Tak proč bychom, dohajzlu, neměli řezat i čubky? Zde je set pěti stoprocentně stupidních dotazů, který si zaslouží sadistický zacházení už z principu: „Zlatíčko, jsem v těch odporně rudých šatech, co mi tak esteticky konturují celulitidu, hubená?“ Mrd, příště se neptej. „Zlatíčko, nevadí, že moje matka, co tě tak bytostně nenávidí, přijede zítra na oběd?“ Hlavička přímo na rypák. „Zlatíčko, mohl bys po sobě laskavě pokládat prkýnko, páč mně to každej den přidělává navíc jednu a půl vteřiny práce plus deset vteřin vyčítání?“ Šup, levej hák akorát na trojúhelník. „Zlatíčko, já vím, že moc nemusíš mrkve, ale dneska jsem udělala mrkvovej salát s mrkvovým koláčem, mrkvovým koktejlem, mrkvovým krémem a mrkvovým hradem postaveným na dvorku.“ Jedna ode mě a druhá rovnou o stěnu. „Zlatíčko, i když už dva měsíce spíš se svojí bejvalkou, miluješ mě ještě?“ Dvojitej kop z otočky bez upozornění... Borci, co maj na tohle nervy a do bezvědomí hlásaj, že „ženu ani květinou neuhodíš“, jsou buď panicové nebo homosexuálové. Da svidáňija!

    • 31.10.2017  20:38

    Notypyčovole, já teču jak stará lednička! Ehm, za toto nadbytečně emfatické zahájení se omlouvám, já jen, že tu sedím dojatý a naměkko a culím se, jak kdyby mě mistrovsky vykouřila bezzubá cigánka. Ne snad, že by tato tuctová pákistánská feel good lávstory byla něčím originální, naopak, právě oním předvídatelným patosem mě pohladila po mé zjizvené dušičce. Není divu, že v téhle zkurvené době lží, depresí, stresu, smutku, zklamání, bolesti, kvazicitů, předstíraných orgasmů, nedodržených termínů, předraženého másla, Tomia Okamury, nevratných Frisco láhví a zasraných vlakových zpoždění mě dokáže rozněžnit tak prostinký, bezelstný příběh o lásce, kde když se holka chová divně, tak je to proto, že potřebuje srát a neví, jak to svému chlapci říct, nikoliv proto, že je nediagnostikovaná emopsychonarkomanka a má mu zničit celý život. Ano, i takový obtloustlý nihilistický patogen jako já občas projevuje emoce a případné xmrti se nudící sexy svině, jenž by mě chtěly ochočit a citově znásilnit, nechť se hlásí do pošty, jsem teď na jedno párměsíční zneužitíčko volnej. Da vstreči!

    • 23.10.2017  21:23

    Tempo technologického a internetového vývoje vnímám odjakživa jako fascinující jev. Ve většině důležitých odvětví stojíme jako lidstvo za hovno, všechno nám strašně trvá, nemáme ambice, ve třináctým století začneme používat prasečí střeva jako provizorní kondom a za čtyři sta let ho hrdě zdokonalíme tím, že nejdřív vyndáme střevo z prasete. Prostě na klídeček, dopohůdki, proč to hrotit. Jenomže teď jsme překvapili, tuto novodobou digitální epochu už nemusím přepočítávat na morové epidemie ani rozpadlé kontinenty, bohatě si vystačím se svými narozeninovými dorty, které si každý rok společně s rodinou, mnoha přáteli a milující partnerkou jenom představuju, protože neexistujou. Skutečně tomu není tak dávno, co jsem v dětském domově tahal za provázek mentála Vítka, v té době sice už mobilní telefony pomalu startovaly, ale tenkrát se ještě přenášely v cestovních kufrech a v pohodě se s nimi dal umlátit jeden dospělý, průměrně ochrnutý vozíčkář. Technologickou evoluci lze zmapovat i vydatnější formou, než je informačně suchopárná dokumentaristika, která mi sice v tomto případě nevadila, ale do nejdrobnějších záhybů si dovedu představit neméně poučný výklad zachycující dosavadní rozvoj digitálního pornoprůmyslu. Lidé jako já, kteří permanentně vypadají jako po automobilové nehodě, protože zrovna stáli ve frontě na hovna, když se rozdával vzhled, by měli této době žehnat. Díky neomezenému přísunu nejzvrácenějšího multiotvorového péčka a vzduchu, ve kterém už je víc wifi signálu než kyslíku, máme stále svěží klidná péra a nemohoucí stařenky v parku pod barákem se konečně nemusí bát, že zítra skončí jako hlavní reportáž Krimi zpráv. Dny, kdy jsme si leštili buráky nad rozpixelovanou 14kb/h se načítající fotkou Xeny a Gabriely, kterou nám e-mailem poslal retardovaný kolega z práce, jsou dávno pryč! Oculus, virtuální realita a incestní gruppen pissing v UHD kvalitě – zasloužili jsme to, kluci!

    • 16.10.2017  21:19
    Oklamaný (2017)
    ***

    Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! Já se cítím Oklamaný svými hormony dennodenně! Podívejte, jsem jenom slabý muž a ono mít píču není žádná kvantová mechanika. Příklad z nedávna: Bohatě stačí, když mi v telefonu lehce svůdně (na stupnici svůdnosti od jedné do sta nemusíte ani na stupnici být) řeknete, že vám došel ananasový džus a kéž by se tak našel někdo, kdo by vám ho doplnil. V ten moment se mi zatmí před očima v důsledku hromadnýho odlivu krve z mozku, péro se mi stočí jako buzola po směru životního šuku, já okamžitě zanechávám veškerých činností, i kdybych zrovna někomu operoval srdce, a vydávám se přes devatero hor, řek, lesů, pouští, minových polí, v chladu, horku, bouři, hurikánu, na kajaku, velbloudovi, rotopedu, bez bot, peněz, otázek, přímo rovnou po vůni poševního výtoku. Jelikož moje pohlavní pudy řídí pouze jediná mozková buňka, která 24/7 řve go!Go!GO!, začnu si důležité organizační dotazy pokládat zpravidla při překonávání posledního poschodí. Byla to vůbec výzva k sexu? Neměl bych ten džus radši koupit? A nevolal jsem si vlastně s mámou? Tak takhle těžký život má člověk, co je otrokem svého z celého žaluda nenasytného ptáka. Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím!

    • 14.10.2017  21:04
    Temná věž (2017)
    **

    Ou em dží! Vždycky mě strašně dojímá, jak se u některých (předem docela snadno odhadnutelných) filmů všichni kolektivně rozčilují, jak někdo zase zprasil úpa božskou knižní předlohu, k čemuž bývá připojen bezpočet molekulárních analýz a srovnávacích studií, že v páté kapitole na straně 138, ve čtvrtém odstavci na osmém řádku, měl hlavní hrdina jiný, opakuji úplně JINÝ!!! odstín zelené košile než má ve filmu! Kdo to, kurva, mohl dopustit?! Všem přitom uniká zásadní fakt, že celkem přes devadesát procent kompletní kinematografie je adaptováno z méně známých knih, které vám nebyly obratnými marketingovými homouši narvány až do prdele. Že by někdo prskal třeba u Revenanta, jak to s tím Punkem dějově nesedí, to jsem si nevšiml. King je provařená fabrika na braky, asi jako když ve čtvrtý cenový zařvete „Zeman!“ a sto procent osazenstva se ihned ochotně připojí se svými léta pěstovanými světonázory. Předlohu jsem nečetl, takže nemohu fundovaně srovnávat stránky se záběry, ba ani pičovat, koho napadlo vtěsnat sedmidílnou sérii do devadesáti minut. Sračka to je, to bezesporu, ale nebylo to úplně nejhorší. Někdo se tam snažil zabít negra a když se někde někdo snaží zabít negra, musí to být zákonitě aspoň trošku zábavný. Třetí, čtvrtou a pátou hvězdu bych přidal, kdyby byl navíc teplej, slepej a na vozíčku. PS.: Svoje stylové procentuální antré jsem si vycucal z prdele a jediným zdrojem je moje chorá hlava. Nevěřte všemu, co lidi nakecaj! Ani když to říká ten sympatický tlouštík z netu.

    • 13.10.2017  03:17
    Co dokáže lež (TV film) (2016)
    ****

    A tak se nám zdejší hodnotící samovolně polarizovali do dvou táborů, z nichž jeden tvoří jediný člověk, multiprofilový schizofrenik a ultranácek Kája, slovutná to místní hvězda politických diskuzí. Mozková obrna však není to jediné, co z vás může udělat blábolícího dogmatického kreténa, jak tvrdí sám Míla Gregorojc z MU, pornoikona všech náctiletých vysokoškolaček, ono bohatě stačí, aby váš dementní přítel z fejsbůku sdílel libovolný žvást z libovolného webu, byť by měl název tohlejedezinformacniwebtyidiotevylizanej.cz, a vaše IQ nedosahující trojmístných sfér jej automaticky vyhodnotí za důvěryhodnou a seriózní informaci. A tak se tvoří souputnické sociální bubliny a všemožní Kájové. Sledovat, co dokáže lež, však snadno zvládnu i mimo jakýkoliv mediální prostor. Přenesme se do pitoreskní vesničky na jihu Moravy, kde jsem v posledních několika měsících strávil významné množství času. Obec nevybočuje ze zažitých standardů dědin po celé republice – občanská vybavenost, kultura, návyky, mentalita, to vše oklestěno na kriticky nezbytné minimum. S intelektem obyvatel tomu není jinak. Veškeré centrum dění představují dva potravinové krámy a dvě hospody, v těchto čtyřech objektech se v průběhu dne mísí veškerá vesnická debilita se zaostalostí, zhoubným buranstvím a občasným závanem autismu a drobné kriminality. V podstatě se tam nacházejí jediné dvě světlé výjimky držící místní domorodce nad hladinou mentální žumpy; první výjimkou jsem já, když tam zrovna jsem a mohu tak blahodárně působit na své okolí, a druhou výjimkou jsem já, když tam zrovna nejsem a všichni si přejí, abych se už vrátil. Vesnický organismus je systémovou kopií toho webově dezinformačního. To mě jednou takhle při sobotním pivku mezi hospodskými štamgasty chytla masivní sračka. Nekontrolovatelný průtok všech čtyř večeří i pěti chlebů se sádlem rozbředlých do několika litrů hoven se mi málem stal osudným, naštěstí jsem však nedaleké toalety zastihl s ještě neposkvrněnými trenkami a se vší úlevou zasral jen záchodovou mísu, do níž před pár minutami někdo nablil. Tento happy end se však nehodil některému z mých rivalů od vedlejšího stolu. Někomu se prostě hodilo, abych se ten večer posral. Dezinformace podložená pouze mým prudkým úprkem a ksichtem zkřiveným silou střevního tornáda se během následujícího víkendu stala ve vesnici dýchající senzací. Máňa to slyšela od Blaženy, takže to musí být pravda, Bláža to zas má od Věrky, no jo, dyť Věruna to je posel pravdojasnejch drbů, však to bere vod Pepka, ten sice denně kalí vosum dvanáctek, ale kdo se kde posral si snad zapamatuje, ne, však to říkal jeho syn Vláďa, místní povaleč a zloděj, ale jinak hodnej kluk, sedm tříd vyšel, no tak co by to nebyla pravda, viď! No a takto se s dezinformacemi pravidelně setkáváme a bojujeme nejen ve zpravodajských kruzích. Musíme bojovat dál, jinak to tady bude brzo samej sráč.

    • 28.7.2017  17:34
    Děti online (TV film) (2017)
    **

    Je to pořád dokola. Odrostlejší pazdráti házejí hovna na ty mladší a mezigenerační žvásty se zacykleně víří napříč historií. Zatímco moji vrstevníci pindají, že „dneska ty děcka sedí jen vylepený na netu, to za nás jsme se mlátili klackama a házeli si písek do očí!“, ti před náma zas hučeli, že „dneska ty děcka furt jen lítají po venku, to za nás jsme od rána do noci tvrdě makali na statku!“, před nima se říkalo, že „dneska ty děcka zlenivěly u domácích prací, to za nás jsme ve slaměných špeluňkách kovali zbroj pro královská vojska!“, a ještě před tím, že „dneska ty děcka furt jen něco vyrábí, to za nás jsme chcípali na mor a lovili mamuty!“. V budoucnu se jistě dočkáme rozhořčených videí třicetiletých jůťůberů, co ze svého pokojíčku u rodičů budou ohrnovat jebákama obsypanej rypák nad současnou zpičovatělou dobou a nadávat, jak ty dnešní pitomý děcka jenom lítají na průzkumný mise do vesmíru, zatímco o kvalitní vlog už se nedá na youtube ani zakopnout! Každá generace je produktem své doby, naši rodiče byli děvkaři, z nás devadesátky vychovaly smažky a násilníky, internet zase pěstuje stylisty, buzeranty a genderově nezařaditelné. Nebude trvat dlouho a o loupežné přepadení se budete muset na ulici prosit, protože jediná kriminalita bude způsobována bukvicema, co budou zákeřně číhat zpoza solárka, aby vám zkurvili mejkap. Já se dokážu přizpůsobit jakýmkoliv dobám, režimům i převratům, přesto jsem na svoji generaci zlodějů a feťáků, co nejsou posraní si sem tam odsedět v chládku pár let, více než pyšný. Tak brzy zase ahoj na Pankráci!

    • 30.4.2017  20:49
    Egon Schiele (2016)
    *

    Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise.

    • 27.4.2017  21:30

    Budu k vám upřímný. Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého bych běžně vybouřil veškerou svoji nakumulovanou agresi a nenávist, protože je o malé černé holčičce a já nesnáším malé věci, černé lidi a holčičky. Nediskriminuji však jenom holčičky, nenávidím děti obecně. Dám vám příklad; dneska ráno si jdu takhle do obchodu a jako naschvál po cestě potkám až děsivě početnou skvadru malých užvaněných zmrdů ze školky. A jeden po druhým, necelej metr nad zemí, těma odporně roztomilýma hláskama: „Doblý den, doblý den, doblý den pane, doblý, doblý den…“ a ještě do mě žduchali malýma zkurevnýma deštníčkama! Být v ten moment velícím důstojníkem SS, nechám ty malý svině vybombardovat napalmem i s celou ulicí. Až tak děti nesnáším. Takže pokud bych si tento film pustil ve standardním duševním rozpoložení úplně sám, můj živý komentář by vypadal asi následovně: „Jo ty malá špíno, seš až taková nicka, že ti i vlastní matka po porodu zdrhla a teď tě vychovává jenom fotr, kterýmu za to taky určitě nestojíš, akorát nechce jít sedět, takže ti občas dá sunar a pustí Teletubbies, aby ses necítila jako úplný hovno, ale nic víc nejseš, teplej strejda ti potají dělá anální fisting nehašeným vápnem a beztak máš rakovinu, nějakou zákeřnou černou rakovinu, kterou chytají jenom negři, a na konci filmu chcípneš!!“ Ovšem tentokrát jsem se na film nedíval sám. Když ležíte v posteli s děvčetem a nic jiného dělat nemůžete, protože jste se zfetovali jako hovado a nestojí vám péro, ale přesto si večerní pláč odpustit nechcete, holt si společně promítnete nějaký filmový doják. Ženy jsou jako hvězdná brána do vašeho nitra, s pečlivostí exekutora objeví vaše léta nepoužívané emoce, které jste pohřbili pod galony krabicového vína a nánosy pervitinu. A tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, můj živý komentář vypadal takto: „Ach bože! Copak ta matka nemá v sobě kouska citu?! Vždyť ten nebohý otec je na všechno sám! Paralyzován rodičovskou láskou ji osm let vychovává s absolutní péčí a ona si potom přijde a chce mu ji ukrást? Jak se v někom může nacházet tolik zloby a nezodpovědnosti! Je mi z tohoto světa smutno!“ Takže ano, v objetí toho marně rozpáleného polonahého těla jsem se kdovíproč dojal a opravdu jsem si připadal trapně, když moje sexuálně frustrovaná polovička při závěrečných titulcích vítězoslavně zahlásila: „To je moc dobře, že ta malá kunda zdechla!“

    • 20.4.2017  22:02
    Kong: Ostrov lebek (2017)
    odpad!

    To jsem se zase jednou vytočil! Člověk se po měsíci a půl probudí z drogovýho oparu a z koutků setře čerstvej kundí žlem hormonálně nevybouřených středoškolaček, který se mu od nabytí půl míče samovolně přisávají rozkrokem k tlamě, aby si konečně pustil nějakej film, a sáhne zrovna do žumpy toho nejodpornějšího filmovýho řemesla. Tahle amatérská kýčovitá splaška si nezaslouží ani vlastní plakát, ta by se měla maximálně někde ve vietnamský trafice přírodně rozkládat v papírovým DVD obalu mezi ‚Varan vs. Kobra‘ a ‚Nejoblíbenější hity Káji Gotta z let 1960 – 1965‘. Pak by tu trafiku v Hloubětínským metru podpálili vožralí rumunští přistěhovalci a Kong společně s majitelem Kimem Kingem by chcípli. A stará Nguyenová by nedostala z pojistky ani hovno, protože ji v lednu nezaplatila včas. A jejich děcka by přejela tramvaj, protože mají moc šikmý oči a nedokážou se pořádně podívat do stran, jestli něco nejede. A vedení Prahy 9 by je nemohlo bez příslušných dokladů řádně pohřbít, takže by jejich šikmej popel spláchli do kanalizace a v kronice by o nich nebyla ani zmínka… Takovej osud by si tenhle film zasloužil! A určitě ne místo v programu kin a 70 procent na ČSFD! Takovou sračku si můžete natočit i vy doma, stačí solidní Nokie s VGA foťákem, Malování 95 na střih a animaci, a partička těch nejteplejších kreténů a homoklád nejen pod sluncem, ale i z tý druhý půlky Země, kde slunce zrovna nesvítí a je noc. Tu si složíte naprosto snadno, stačí sehnat: špatně opálenýho teplouše s tak úchylně upnutým tričkem, jak jen nejúchylněji na špatně opálenýho teplouše tričko upnout lze, debilní krávu s foťákem, která i z těch nejdementnějších situací dokáže vykřesat dojemně dramatickou fotku hodnou třech Pulitzerů a jednoho tématu měsíce v Ňůjórktájms, mladýho blbečka s červenou čelenkou á la homoRambo ze sedmdesátek, idiota, kterej na všechno odpovídá „jes, absolutly, ofkórs, ólrájt“, pak přihodíte pár Číňanek, mulatů, debilů a jednoho Samuela L. Jacksona. Samuel je v dnešní filmový době synonymem negra. Vážně, pokud v nějakým filmu hraje negr, je osmdesátiprocentní šance, že to bude Samuel L. Jackson. Samuel je takovej černej Nicolas Cage. Samuel když jde ráno na hajzl, vytře si prdel a na ten hnědej toaletní papír se nějakou náhodou podívá, tak si řekne: „Jes, ofkórs, právě jsem na toaleťák nasral docela epickej scénář!“ Když už máte poskládanou tuhle partu zkurvenců, tak stačí vzít pár zvířátek ze Života brouka, včetně původní animace, srát na to, nikdo si nevšimne, že je rok 2017, a pak je nechte všechny pobíhat na palouku v listí a trávě a ať dělají: „úúúúú, ááááá, blééééé, jsem mrtvej, ty taky, úúúúú, áááááá, blééééé“. Hotovo dvacet. Máte film o Kongovi. Gratuluju. A pokud zrovna nemáte doma Samuela, můžete ho nahradit libovolným cigánským Dežem eL Džexnem, nebo tam dejte kečup. Garantuju vám, že to bude mít pořád větší úroveň, než tenhle nechutnej céčkovej brak! Tak za měsíc a půl zase ahoj u další bžundy.

    • 7.3.2017  23:52

    Předem upozorňuju, že v žádném případě nejsem fanouškem X-menů. Ano, sice jsem je téměř všechny viděl, ale dívám se na ně pouze kvůli všeobecnému filmovému rozhledu a taky proto, abych kámošům v hospodě na otázku „už jsi viděl nový X-meny?“ mohl odpovědět „myslíš ty, kde se ta piča z hladových her mění na modrou piču z hladových her a zlej bubák v brankářský přilbě nechá levitovat stadion, protože je na všechny strašně naštvanej a myslí si, že přemístěním fotbalovýho hřiště se všem pomstí? Jo, ty jsem viděl.“. Takže Logana jsem v kině navštívil pouze kvůli místním nadšeným výstřikům a zcela výjimečně mě tahle banda buzerantů nezklamala! Jo, trošku mi tam přišly úsměvný ty videoherní side quests typu „nažeň stádo koňů zpátky do ohrádky“ nebo „běž k bodu B spravit vodojem“, jak kdybych byl někde v Zaklínačovi, ale ve své velkorysosti jsem tyto kosmetické lapsy schopen přehlédnout. Určitě si ale nepřipouštím, že tahle temná depresivní prasárna pochází z toho trapného zmutovaného univerza a proto jsem film vnímal jako samostatný, dějově nezávislý a modrýma pičama neposkvrněný biják o starém chlápkovi, kterému z rukou vyjíždí mečíky. V tomto kontextu dokážu přimhouřit všechny tělesné otvory a napálit tam tu zasranou pětku. Přesně takhle si totiž představuju stylovou moderní kinozábavu a s radostí mohu prohlásit, že jsem po dlouhé době divácky naprosto ukojen, což je zásluhou především té fantasticky hrající jedenáctileté holčičky, která si můj penis získala prakticky od prvních okamžiků. A to i přes to, že je na můj vkus už trošku stará. (PS pro ty bystřejší: Všimli jste si mých hodnocení za poslední dobu? Samý čtyřky a pětky… to proto, že jsem si letos konečně zašukal!)

    • 15.2.2017  05:36
    Nocturama (2016)
    ****

    Upřímně, za zrovna bystrého chlapce se nepovažuji a proto na filmech velmi oceňuji, když je tam postava XY, která se chce dostat z bodu A do bodu B a tento náročný úkol vyřeší ideálně tak, že z bodu A vyjde a do bodu B se plynule přesune. Pak jsem jako divák velice vděčný. Sleduju excelentně hladkou lineární přímku, u které nemusím do procesu pochopení zapojovat důvtip ani své vědomosti nastřádané ze šesti úspěšně absolvovaných tříd základní školy. Ovšem pak tu máme filmy, kde postava XY zahajuje svoji cestu nepochopitelně z bodu K, pak to vezme kolem eRka k eSku, kde potká postavu EF, tak spolu chvíli kecají, pak tam skočí flashback, jak EF s TU plánují nějakou nekalost, ovšem jakou už se nedovíme, protože XY s EF zpátky v přítomnosti kráčí k bodu G, jenže u Déčka špatně zatočí a omylem dojdou k číslu 6, takže se kolem Q vrací zpět, jenže narazí na TU s LM, mrd, flashback, ukazuje se, že XY a LM byli dřív milenci, mrd, současnost, EF je v rozpacích, tak všechny pozve do Véčka na drink, kde se hodinu nic neděje a jenom se žvatlá, TU vyčítá EF její vztah s NO, nakonec se tam objeví blbeček, na kterýho už nezbyly v abecedě písmena, takže se mu familiárně přezdívá 卡雷尔, a ten všechny do toho zasranýho Béčka teleportuje! No považte, vždyť z toho by jednomu praskl čurák, slabší povahy mohou i zkolabovat. Nocturama naštěstí tak extrémní není, ale nasnímat jeden výstřel z osmi různých a po sobě krátce jdoucích pohledů, to je fakt na záchvat. Avšak téma je to bezesporu zajímavé, poutavě natočené a pro žabožrouty aktuální každým novým dnem i nocí. Hvězdu navíc za soundtrack a poslední kurevsky tíživou půlhodinku.

    • 14.2.2017  22:11
    Spojenci (2016)
    ****

    Cože? Angelina Jolie označila tento snímek za „nejhorší film všech dob“?! Jak jen mohla! Ta pizda! Avšak pokud je její výrok stejně důvěryhodný jako Enšpíglův výrok, že „Angelina Jolie označila tento snímek za nejhorší film všech dob“, pak zůstávám klidný. Pokud totiž Enšpígl čte stejně jako píše, pak pravděpodobně došlo k mylnému pochopení sdělené informace a Angelina novinářům ve skutečnosti řekla: „Co? Jakej Alájd zas? Teď nevotravujte, jdu Abdu Jamal Samirovi koupit do Bombajshopu nějaký bratříčky.“ Takže ne, tento výrok, ať je jeho autenticita jakákoliv, rozhodně není pravdivý. Robert prostě nemůže natočit špatný film, nebo alespoň ne nic horšího, než je Tomb Raider, na to zkrátka platí vesmírné zákony. Nejenže jsou Spojenci vizuálně extatičtí, ale navíc jsem u nich měl samým napětím sevřenou prdel tak mocně, že bych si v ní mohl otevřít pobočku kamenolomu. Já mám prostě filmy z téhle doby rád. Z doby, kdy se bezdůvodně vyvražďovali židi, ženy, děti a na zahradě jste si nemohli udělat grilovačku, aniž by tu nebylo riziko, že se vám může na barák kdykoliv zřítit skopčácký bombardér a zabít celou vaši rodinu. Člověk byl tenkrát tak nějak pořád ve střehu a aspoň neměl čas na čtení plitkých bulvárních sraček.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace