RedAK

RedAK

Ištván Evženovič

Demokratická republika Kongo
Raketový Ynženír

873 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 26.11.2018  01:23
    Oni a Silvio (2018)
    ***

    V noci se mi zdál zase ten sen. Kalil jsem na jachtě kdesi uprostřed Karibiku s Escobarem, Belfortem, Berlusnocim, dokonce jsme tam měli najatýho Billa Gatese, aby nám otvíral dveře na hajzl a když kolem plul Dan Bilzerian, vysypal nám na palubu lodní kontejner plnej děvek, aby nám prej zpříjemnil večírek. To je celej Dan. Já si zrovna šlehl Pablův koks z prdele dvanáctiletý Hawaianky v latexu a šel se odreagovat ven házením balíčků stodolarovek po debilních delfínech. Kdo trefil hlavu, vyhrál blowjob od supermodelky dle vlastního výběru. Sázel jsem to do nich jak smyslů zbavenej a zrovna když jsem jednoho zmrda trefil, ozvala se rána jak z prdele a na hlavu se mi propadl kus stropu. Tuhle ubytovnu fakt nenávidím, každý probuzení je horší než to předchozí. Cigoš nademnou očividně opět mrdl s Arankou o koberec tak moc, až mi omítka napadala do držky. Kdyby mu ta kráva furt nečorovala fet a na svoji dávku si normálně vydělala prostitucí, nemusel by jí borec večer co večer dávat přes držku. To mi po rozlepení očí připomnělo hned můj první existenční problém – nejsem sjetej. A sjetej nejsem ze dvou důvodů; zaprvý piko zdražuje, navíc mi ho ten bývalej romskej trestanec dealuje se stále větším podílem mouky, takže kolikrát už se to nevyplatí ani šňupat a peču z toho chleba, a zadruhý jedinej můj stabilní příjem představují stravenky od babičky, ale ty už ani Dežo nebere, ten od letoška prodává jen za dluhopisy a bitcoiny. Chlast je sice pořád cenově dostupnější, ale někdy se člověk holt dostane do situace, kdy ani na něj nemá. Že jsem celkem v hajzlu jsem si uvědomil, když na mě loni v papírnictví zavolali bengáče, že tam olizuju lihovky. Naštěstí jsem od tý doby nabral značný zkušenosti a naučil se, jak efektivně diverzifikovat portfolio. Veškerý stravenky od báby každej metr směním s rákosníkem ve večerce za love a půlku investuju do stíracích losů a půlka padne na maty. Tahle radost mě čekala i dneska ráno. Od báby jsem dostal stravenky včera v noci, když jsem se k ní přes balkon vloupal a ukořistil i nějaký řetízky a bižutku, za který jsem v nonstop zastavárně dostal celý tři kila. Moje cesta k bohatství právě začíná. Absolvoval jsem pravidelnou ranní hygienu dopitím zvětralýho lahváče ze včerejška a jedním cigárem baleným z vajglů pod ubytovnou, abych mohl vyrazit do svý oblíbený herny na konci ulice, kde otvíraj v šest ráno. Nevyučená kadeřnice Jarka díky mýmu zoufalýmu bouchání na dveře otočila klíčkem už o půl šestý, protože nemá kde bydlet a už druhým rokem přespává tam. Zamířil jsem si to rovnou herního lunaparku vzadu. Ovoce tam pableskovalo napříč kutlochem a já cítil ve svých částečně srostlých zpřerážených kostech, že tentokrát to plato padne. A že tentokrát svůj výdělek důmyslně schovám do slipů, aby mě smažky před hernou zase neokradly a nezmrzačily. Nejdřív jsem tam hodil pětikilo a mátl tu mašinu trapnýma otočkama za dvě koruny. Když jsem ji totálně zmátl a celý pětikilo projel, strategicky jsem nasadil těžší kalibr a na další vhozenej litr zandal sázku 10+10. „Však já ty třešně do latě srovnám,“ sliboval jsem si, zatímco se částka na displeji neodvratitelně blížila nule a já se na kulatý židličce vožrale zavrávoral a jebnul sebou rovnou na pochcanou a pívem politou podlahu. Do píči, tohle byly jediný moje slušný hadry, ve kterých chodím na pracák a koncerty Ortelu. Tentokrát to sice nevyšlo, ale večer setřu losy a budu mít aspoň na lehký redvajtky a 20 deka gothaje, kterej na společný kuchyňce, až se tam nakumulujou všechny ty černý solviny z fabrik, sežeru na posezení bez rohlíku. Ať se zadáví závistí, nuly. Po následující měsíc, než bába zas vyfasuje stravenky a já jí je ukradnu, jsou mojí jedinou nadějí Zaplo a Zonky. Mikropůjčkou zaplácnu mikropůjčku a ještě mi zbydou love, abych jednou za měsíc mohl jít do knihovny na net a na uložtu si stáhnout nějakej ten filmek o brutálních boháčích, ke kterým se jednoho dne připojím. Mezitím budu trpělivě vyčkávat a letošní zimu přežiju tím, že budu zmrzlý vajgle z nádraží sušit na topení za rozehřátou bednou, kde mi ti džoukři jednou padnou. To je statistika, vole. Dno je ještě daleko. Za chvíli jsem u tebe, Berlusconi!

    • 25.11.2018  21:04

    Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent.

    • 13.11.2018  02:50
    Zvláštní vyšetřování (TV seriál) (2016)
    *

    Hodnotím výhradně včerejší díl s mentálně postiženým Babišem, což kupodivu nebyl Babiš sám. Ovšem dle komentářů a hodnocení zřejmě nejde o mimořádný tvůrčí exces, jak jsem se původně domníval, nýbrž o tendenční manipulativní sračku od samého, již téměř tři roky trvajícího začátku. Moje holka studuje žurnu a kdyby s tímhle došla dom, tak jí rozsekám hlavu o patník, kameramana znásilním a Kubíkovi rozbiju držku. Klusák se snaží od Daliborka bořit hranice dokumentu a z investigativní žurnalistiky dělá lacinej béčkovej akčňák s předehranýma dialogama pro ty nejprimitivnější idioty: „Hele, právě jsme viděli kulatej čtverec.“ „A co myslíš, že to znamená?“ „Že čtverce nejsou kulatý.“ „A co když ten čtverec lhal?“ „Pak to nebyl čtverec.“ Čumím na labila Babiše Jr., jak srdečně odpovídá na sugestivní a manipulativní otázky S. a K., na něž by v tomhle stavu laskavě odpověděla i mikrovlnka, a odcházím z rozhovoru s dojmem, že fakt parádně vyzpovídali mikrovlnku. Jenže Slonková s Kubíkem vylezou ven a rádoby autentickýma žvástama začnou divákovi podstrkovat dojem, jak tohle fakt „nečekali“, jak byla ta mikrovlnka totálně z něčeho posraná a celý to vůbec bylo absolutně what the fuck. Wow, člověk jim odpověděl na otázku. A ten, kterej jim neodpověděl, si vysloužil status nejen podezřelýho, ale rovnou obviněnýho, odsouzenýho, permanentně pronásledovanýho a na Seznamu samozřejmě zveřejněnýho. Fajn. A pointa? Výsledek? Dojem? Jop, Babiš má ve Švýcarsku syna debila a jeho rodina a známí mají vazby na Čapák a ANO. Wow číslo dvě. Opravdu neuvěřitelné. Já nic netajit a být čistej jak krystaly od Fery, tak stejně tyhle kokoty hodím do hlasový schránky.

    • 12.11.2018  04:50
    #MístoKlidu (2018)

    Jáhaha. Víc než instantní profily pochybných Jirků Králů a Jirků Kárů, kteří jsou tady se svými skvostnými replikami typu „můžeme si tady zahajlovat?“ často vedeni jako přední ČSFD herci, mě daleko víc rozesmívají spravedlivě rozhořčené a perfektně na čas vyklubané reakce místní elity, jejíž zakladatele, vedení i členy klubu tvoří jediný člověk, který si sem pár sekund po založení profilu vždy přiběhne ohvězdičkovat a zkritizovat původce všeho databázovaného zla, toho adoptivního pěstouna diskuzních trollů, vlastním sémětem zodpovědného prarodiče všech multiúčtů, vyděděnce pekla a slovenského Sorose, samotného Martina Pomothy. Ano, toho člověka, který před šestnácti lety založil ČSFD a v tu dobu mu péro na pravítku dosahovalo sotva šestého centimetru, přesně toho člověka, kterej před šestnácti lety objevoval výhody internetového nekroporna a přestal na ulicích obtěžovat živé ženy. Tenhle člověk si totiž v roce 2002, u nekvalitní skleničky z tuzexu po prababičce, řádně namixovaný kradeným tuzemákem a půlkou Zonky, určitě řekl: „Presne za šestnásť rokov, až sa stanem boháčom a koníčkárom, naserem toho kokota, čo v budúcnosti skritizuje čokoľvek urobím, – aj keby som nasral slepému dieťaťu do kornútku a vyliečil mu rakovinu, – napríklad tým, že Hornbachové reklame založím profil na mojej databázy. Hlavne aby mohol okamžite pribehnúť a zjebat ma, to uspokojí väčšinu mojich akútnych sexuálnych túžob!" Ta DEMENTNÍ představa, že tohle HOMO navrhuje, povoluje, nebo o tom vůbec ví, je natolik dementní, což je adjektivum, který už jsem jednou zmínil, a pro jistotu ho zmíním znovu a pomaleji, D-E-M-E-N-T-N-Í, že i kritik Andyho Bureše musí vědět, jak D-E-M-E-N-T-N-Ě tohle zní a jak snadně to lze využít k zaslepenýmu, stupidnímu a soustavnýmu nakládání hoven do pusy slovenskýho podnikatele. *Podnikatele, díky kterýmu si mě někdo všiml.* Zkrátka se stačí projít po libovolným chodníku, naplácat si na podrážky všechny hovna co potkáte, lidský i psí, a jebnout to Pomothymu rovnou do tlamy. Já na tohle místo v posledních letech přidal mnoho Řezníkových videoklipů přes nejrůznější adminy a dodneška vidím v jasných barvách, jak všichni ti zaměstnanci, co se nechali zlákat žlutou lištičkou na hlavní stránce, která je tam soustavně mnoho let obtěžovala, okamžitě zamačkali na red alert a vyrušili Ó Vélkého Martina přímo uprostřed vernisáže v Las Vegas, a nejistě se ho zeptali, jestli ten kokot Ištván může hodit svýho kámoše na databázi. Probůh, „a co na to komunita, která sem leze především kvůli informacím o filmech“? Nevím, fakt nevím. Třeba by se o týhle dementní reklamě ani nedozvěděla, kdyby se sem necpali kdejací čuráci, co na sebe akorát řetězově navazujou a nechávají ty dvě minuty života prožít i ostatní lidi, kteří je čtou. Já díky tobě, další díky mně a zbytek díky ostatním. Nehodnotím, tvůrci se vážně dočista posrali.

    • 10.11.2018  19:26
    Černota (TV pořad) (2018)
    ****

    Stream a jejich sofistikovaný formát opět v akci. Pokud na to nenarazíte až po kompletním odvysílání a nesjedete to v kuse jako hodinový dokument s patnácti reklamama na žiletku na péro, dvaceti supervýhodnýma mikropůjčkama pro nesvéprávný debily a jedním extra otravným malým zeleným zmrdem, co vám třicetkrát za sebou nabídne vánoční slevy v dubnu, budete se muset týden co týden prokousávat tří až čtyřminutovýma epizodkama jak kokot. Tři týdny jsem čekal, než mi chlapci konečně ukázali, u kterýho negra koupit koks a další čtyři týdny jim trvalo mi prozradit, u jaký český smažky sehnat prvotřídní peří. Jestli dostanu chuť na herák, budu to muset buď odložit na příští rok, nebo se vydat s napumpovanýma žílama a prázdnou stříkačkou do podsvětí Václaváku na vlastní pěst. Kluci to sice moderují toporně, jak kdyby se před nima poprvý svlíkla ženská a oni se jí snažili dovysvětlit sinus cosinus tangens cotangens, a opravdu nelze předpokládat, že z nich vyroste druhej nebo třetí Janek Rubeš, ale jako uznávanej feťák jim ty videonávody pro narkomany musím pochválit. Pochybuju, že to bude mít pod taktovkou Streamu takovej dosah, jakej by to mít mohlo a mělo, ale mezi záslužný počiny to bezesporu patří.

    • 25.10.2018  17:42

    Já nevím. To je jak kdyby vzali Kačera Donalda, moji milovanou klasiku z dětských let, a udělali superkůl rýmejk z pětadvacátýho století, kde jsou robokačeři, geneticky zmutovaný husy, 18+ hlášky, strýček Skrblík závislej na holografickým pornu a zchátralej děvkař Goofy, co jede na perníku a šňupe lajny vyřazeným tobogánem. Jo, sice to bude mít všechny ty hustý cool píčovinky, ale už to zkrátka nebude ten starej dobrej Donald, kterýho jsem měl tolik rád. A stejnej pocit mám i z novýho Predátora. Ten jde dokonce ještě dál a z filmu udělal stupidní rodinnou komedii. Kdyby tam hrál Adam Sandler, nestane se vůbec nic. V posledních dvaceti minutách už to bylo dokonce tak blbý, že jsem studem sklápěl hlavu a přivíral oči skoro stejně, jak když jsem poprvý spatřil klitoris. Hrůza děs. Jedna hvězda za původní hudbu.

    • 20.10.2018  19:36

    Není to tak dávno, co jsem se tu nad první sérií dotčeně pohoršoval a u každé druhé epizody si vymetal z očí slzy dojetí, protékající přes můj podbradek až do litrovky se zmrzlinou. A ani teď, po téměř dvou letech, se moje zženštilé hormony nezklidnily, snad mám i dojem, že mi v kozách vykondenzovalo mateřské mléko, protože jsem to opět prožíval stejně hystericky jako tenkrát. Ve druhé sérii se zjevují všechny ksichty z té první, je to fyzicky nepříjemná přehlídka vrásčitých mumií, co se snaží mocí mermo obhajovat nebo vyvracet tu hromádku sraček, kterou před dvanácti lety vypustily do justičního oběhu a dlouhodobě tím zamrdaly systém ve všech jeho úrovních a rozměrech. Obzvláště depresivní je sledovat Averyho trouchnivějící rodiče, kteří se divákům během deseti epizod doslova rozpadají před očima. Ačkoliv jsem byl loni po důkladných rešerších vůči Netflixu lehce skeptický, letos to vyřešili excelentně a veškeré ukřivděné bláboly o nezveřejněných faktech vmetli pokryteckým státním buzerantům do ksichtů a jim z toho ve finále zbyly jen hovna ve vlasech. Série Making a Murderer se nikdy netajila tím, že se kloní na Averyho stranu a v rámci nějakého předem daného formátu nevynechávali pouze přitěžující okolnosti, ale i ty polehčující. Jaká radost sledovat, když ta stará nadržená šelma vyvracela jedno tvrzení za druhým a sebevědomě objevovala nové teorie a důkazy. Stejně jako u minulé série mě zarazilo, kolik jednotlivých informací se podařilo zaznamenat a jak na každý drobný úkon nebo vyřčené slůvko existuje nějaký papír nebo nahrávka. Dneska očividně stačí, abyste si usrali, a už na vás za rohem číhá byrokrat, co o tom vyhotoví úřední záznam ve třech kopiích. Navzdory vyspoilerovaným osudům z americké wikipedie jsem si ty dvě tři strohé větičky prožil v několikahodinovém sugestivním sestřihu a až do konce naivně doufal, že ta zajebaná wikipedie lže. Chci třetí, chci čtvrtou, chci jakoukoliv další sérii, chci sérii postmortem, chci sérii v roce 2048, chci rozhřešení a katarzi. Čím výš tohle půjde, tím explozivnější bude zpětná vazba, která se zboří jako domino a kompromituje každý jednotlivý dílek, tvořící neuvěřitelně dlouhý, napříč desetiletími infikovaný řetězec. Bude to stále těžší, ale začnou padat hlavy. Spousta hlav. A spousta je víc než dvě, které padly do teď. Tleskám a čekám.

    • 14.10.2018  16:47
    ONEMANSHOW Foundation - Cizí zeď (hudební videoklip) (2018)
    odpad!

    Jak se ze sympatickýho podělávače stát ulhaným pičusem v deseti jednoduchých krocích: 1. Nastav Prostřenem laťku tak vysoko, že se tím definitivně odsoudíš k životu na hovno. 2. Ve snaze se neustále překonávat vymýšlej megalomanský vize svých dalších videí, o kterých by se teď mělo mluvit nejenom v médiích a na sociálních sítích, ale ideálně všude po světě, u Pepka doma, u Džona doma, v chatrčích, deštných pralesech, indiánských rezervacích, v pracovních lágrech po celý KLDR, prostě to teď musí být větší než posledně. I kdyby to mělo trvat rok. 3. Máš to! Sice to není vůbec tvůj nápad, ale po půl roce uslyšíš v rádiu Mareše, jak se vsází o svý ferrari, což v tobě přirozeně probudí povahu svině a ojebávače. Hned se ti v hlavě vyjeví všechny ty spásný myšlenky a bohulibý přesahy, co by se na to daly našroubovat, narazil jsi na zlatej pseudocharitní důl nevytěženýho patosu. 4. Nafinguj dopravní nehodu a svoji ojebávku přetřpytkuj bezvýznamnou německou statistikou z roku 2015, abyste se ty ani Mareš nemuseli cítit trapně. Ve skutečnosti totiž víš, že zastavování nebo nezastavování u nehod nemá nic společnýho s morálkou, ale že jde o takzvanej efekt přihlížejícího (bystander effect), kdy čím víc lidí je přítomno něčemu špatnýmu, tím míň lidí reálně zasáhne. Jelikož byl Mareš jedinej projíždějící a tys mu ještě pro jistotu zabarikádoval cestu, hodil mu před trabant upištěnou hysterku a nedal mu nejmenší šanci ujet do prdele, pojistil sis, že budeš za čuráka jenom ty sám. 5. Ajajaj. Už jsi to všechno viděl v heroických barvách, s oslavnýma famfárama a vyznamenáním od Zemana, ale ten kretén Mareš cuká. Z jakýchsi nepochopitelných důvodů nemá zájem se podílet na tvý „wow, ten Kazma je ale dobrák a Bůh a filantrop“ akci, a nechce ti věnovat auto za osm mega. Jak to, kurva? 6. Seš v hajzlu. Mareš na tebe úplně mrdá a zveřejňuje instastories, kde tě potopí až do nejhlubších míst svý prdele. Nezbývá ti, než video z tvýho natolik sofistikovanýho pranku hodit ven a definitivně pohřbít celej svůj původní záměr. Seš čurák, víš to, lidi to vědí taky, píšou ti to. Za Prostřeno tě velebili a teď jsi skočil z nebeskýho piedestalu rovnou do žumpy. 7. Jelikož jsi všemi mastmi mazaný čtverák a makáš pro Seznam, kterej očividně zaměstnává bývalý scénáristy Ulic a Ordinací, bude vám trvat jenom půl dalšího roku, než z tebe zase udělají toho správňáka. Původní příběh překombinujou tak, že by se z toho protočily oči i Jessice Fletcherový a najednou „nic není tak, jak se zdá a všechno je jinak“. 8. Narychlo vykonstruuješ kampaň 1/10, na Gay Pride si v masce šaška stoupneš před dav homoušů, aby to vypadalo, že tam ty masy bukvic jsou kvůli tobě, na den si pronajmeš pár reklamních ploch a všechno to nakompiluješ do dojemnýho sestřihu, protože tys přece od samýho začátku věděl, že i když seš boží Kazmič a byť všechny svoje videa fejkuješ od začátku, lidi to zatím tak nějak bavilo, tak teď jsi moc dobře věděl, že tě tentokrát sežerou, to je snad jasný, však jsi to měl v plánu celou dobu, borče. Dokážeš dokonale předvídat hranice toho, co lidi ještě zkousnou a co už ne. 9. Abys dokázal, že za tebou stojí i celá česká hudební scéna, složíš o tom poučnou písničku k táboráku. Idioti si myslí, že propagují tvou osvětovou kampaň o nehodách a přitom zpívají o tom, jak tě, chudinko ukřivděná, všichni ti ubožáci na netu hejtují. Divný to nikomu nepřijde, Lucka Bílá tě za to ještě pochválí a hodí si s tebou selfíčko. 10. Seš vítěz! Právě ses downgradoval na ulhanýho pičuse, kterej chyby nedělá, nepřehání svoje záměry a nikdy se neomlouvá, že něco posral. Slaboduchý děti i lidi bez kritickýho myšlení se omlouvají tobě a nějakej ještě větší čurák než ty hodí tvůj all shit stars song na ČSFD.

    • 29.9.2018  19:48
    Byl jsem Youtuber (2018)
    odpad!

    Čau lidi, jsem Jarda Voštružina a mám tady svoje statistiky. Je 29. září a já mám aktuálně 7 odběratelů. To znamená, že bych za dva roky mohl mít 9 odběratelů, možná 10, když se nějakej ještě větší debil než já omylem uklikne. A já už jsem vymyslel speciál za 9 odběratelů... Byl jsem debil [Dokument]... „Na Jardu si pamatuju dobře, byl to totální debil. Ve svým prvním videu se pokoušel chytit do sáčku od rohlíků vlastní prdy, pak si je přivázal na šňůrku jak draka a lítal s nima po pokojíčku, ještě se stihl nahej pokydat šlehačkou a nutellou, a nakonec s kámošem přespal v Bohnicích. Byl tam totiž tou dobou hospitalizovanej.“ – KUŘECÍ ŘÍZZECZEK, 2 ODBĚRATELÉ. „No ty vole, Jarda, to je superčurák. Poznal jsem ho na prvním ročníku Debilingu, konalo se to na kulturce v našem pavilonu. Jarda si ten den zapomněl vzít svoje léky a myslel si, že je celebrita. Děkoval svýmu prvnímu odběrateli, natočil mu 38 speciálů, bouchal konfety, bylo to fakt dojemný. Ani jsme neměli s klukama to srdce mu říct, že ten první odběratel je přece on sám. Každopádně Debiling vyhrál.“ – KEMR, 4 ODBĚRATELÉ. „S Jardou dobře víme, jak moc tě ta sláva debila sežehne. Jdeš prostě takhle po ulici a najednou vidíš dvě malý holčičky, že jo. Tak si říkáš, ty vole, to bude zas průser. Ony jsou prostě čím dál mladší, že jo. Co se dá dělat, ty vole. V nestřeženým okamžiku, když si u stánku kupují zmrzlinu a vůbec si tě nevšímají, proč taky, na ně prostě skočíš a snažíš se do nich narvat kokota, protože seš pedofil, co se neudrží, že jo. Většinou pak přijedou benga a máš doslova po prdeli.“ – PEĎÁK007, 5 ODBĚRATELŮ. „S Jardou jsme udělali i spoustu charitativních streamů. Mezi náš nejúspěšnější počin patří určitě to, jak jsme vybrali pět víček na postižené děti z Humpolce. Jedno víčko od mattonky poslal anonym z nějakého korporátu, další dvě pak štědrý donátor z Prahy, jedno nám věnovala naše uklízečka z nemocnice, co ho vymetla zpod radiátoru, a jedno víčko dal sám Jarda. Sice to bylo hliníkový víčko od jogurtu, ale Jarda z toho měl takovou radost, že jsme mu to neřekli a poslali ho do Humpolce taky.“ – bOOreCZek028LoL275oMg, 7 ODBĚRATELŮ. „Nějaký pedro? Co? Nechceš nějaký pedro? Hej borec, chceš pedro? Mám pedro, trávu, hašiš, herák, LSD, speed, crack, toulen, okenu, chceš něco?“ – JARDŮV OTEC, 8 ZÁZNAMŮ V TRESTNÍM REJSTŘÍKU. „Jaroslav Vostružina je vskutku vzácný případ. Trpí zhoubným narcismem, sebestředným kokotismem, pseudoslávou, nezměrným obdivem sám k sobě a především výjimečnou debilitou.“ – JARDŮV OŠETŘUJÍCÍ LÉKAŘ, 11 LET PRAXE S DEBILAMA. No, a je to tady. Už vím, jak si nejlíp vytřít prdel tak, abych měl aspoň 11 zhlednutí, vím, jak vtipně mlátit hlavou do zdi, abych měl 13 zhlednutí, vím, kolik kilo palačinek si hodit na hlavu, aby to hodilo aspoň patnáctku. Prostě rychle refreshuješ prohlížeč a ty zhlednutí si uděláš. Je čas posunout se někam dál. Tohle bylo moje poslední video. Váš Jarda Vostružina.

    • 21.4.2018  21:13

    Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost.

    • 1.2.2018  20:06
    Pokoj (2003)
    ****

    Otřesný, excelentní, otřesně excelentní! Kdo neviděl, neuvěří a kdo uviděl, taky neuvěří. The Room je jako zanícená bradavice na kundě čerstvě vyholený osmnáctky, jako srdeční infarkt při souloži s nadrženou supermodelkou, jako havárie letadla na dětským hřišti v romským ghettu, jako sebevražda výfukovým plynem v nejnovějším modelu Lamborghini, jako psí hovno rozmatlaný na nalezený peněžence, jako hysterická tchyně krátce před zkolabováním, jako děsivá partnerská hádka znějící z vedlejšího bytu, jako hnusný poporodní strie tvořící kolem pupku krásnou mapu Bulharska, jako plošná genocida na území arabských států, jako smrt matky někoho úplně cizího, jako oslepnutí během sledování filmu The Room. Prostě tak hrozný, až je to za daných okolností vlastně skvělý. Rozhodně doporučuju všem, nic podobnýho už nikdy nikde neuvidíte. I did not hit her! It's not true! It's bullshit! I did not hit her! I dit noooot! Oh, hi Mark.

    • 25.1.2018  22:21
    Prezidentský duel – finále (TV pořad) (2018)
    ****

    ano Ano ANO! Národe jásejme. Jásejme, skandujme, slavme! Miloš konečně dostal na prdel. Nikoliv však od svého protikandidáta, ale od moderátorky. To je asi jako kdybyste byl hráč Sparty a během zápasu se Slávií vás zfackoval trenér. Nevadí. Dokonce jsme se dočkali i střídmého kultivovaného publika, do něhož se řadí například textař a herec František Ringo Čech, známý to autor obrazu „Zvířátka obdivují píču“, či snad brilantní režisér Zdeněk Troska, z jehož filmů jsem dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty já i matka. Nevadí. Von i ten Drahoš se pro dnešek připravil líp než svoje židle a trumfnul ji hned ve dvou otázkách. Dokonce se ani nervozitou netřepal jak čtyřiadvacetiletej IT student při prvním sexu a protentokrát i věcně odpovídal. Paráda. Witowská si oba kandidáty střídavě mazala na prsa a chleba a u toho se pěkně usmívala, až se na to dalo dívat. Nejvtipnější je, že Jára Soukupůj skončil na moderátorským žebříčku druhej, přitom on je proti Witowský to samý co lentilka proti viagře, ale pokud máte pod sebou ještě půl žvejkačky a šutr, prostě druhej skončíte. Sláva jen sláva, kdo to řekl? Celkovej dojem ze všech čtyř debat je jasnej, seschlej Milda svůj mandát během tohohle víkendu obhájí a my si z něj ještě dva a půl roku budem dělat prdel, než odejde na Věčnost, nebo jak se ta hospoda na Praze jedna jmenuje. A pak ještě dalších dva a půl roku.

    • 24.1.2018  16:32
    Česko hledá prezidenta (TV pořad) (2018)
    *

    Jára Soukup si musí radostí mnout péro; z dosavadních tří debat se stal jednoznačně nejlepším moderátorem. To je jak kdyby se přistupující muslim v turbanu s podezřelým báglem stal v tramvaji přijatelným cestujícím jenom proto, že všichni ostatní hned vystoupili. Že bude Voříšek ještě horší než stavěč pyramid z Novy, to jsem nečekal ani já. Kdybyste postavili mezi Miloše a Drahoše koš s prádlem, tak ten to odmoderuje líp. Prima na to šla v opulentním stylu a připravila velkolepou show, už tam chyběli jenom kouzelníci, sloni a žonglující Asiaté. Do prvních řad byly umístěny ženušky obou kandidátů a musím uznat, že Evě i Jirkovi to slušelo. Zbytek publika tvořily dementní lopaty stádně bučící a vřeštící u každýho slova, takže to vypadalo asi takhle: „Víte… bůůů… pane prezidente… bůůů… já si… tlesk tlesk… myslím, že… bůůů… bychom… bůůů… mohli už… bůůů tlesk… začít.“ Tlesk bůůů tlesk. Jak buzeranti. Můžeme mít k Milošovi jakékoliv výhrady, třeba že když předkloní hlavu, ksicht se mu rozteče až na břicho, ale nemůžeme popřít, že svého protikandidáta rozcupoval na sračky. Drahošova židle v předchozích debatách předvedla lepší výkon než Drahoš. Neměl chodit do žádný debaty a měl by klid, aspoň by si neublížil. Ve čtvrtek si ho Zeman namaže na chleba jak Ramu ještě v Český televizi a v sobotu se budeme všichni strašně divit, jak to ten seschlej starej čurák, hlava pomazaná, z boží vůle präsident, mohl zase vyhrát. Ale jednu hvězdu dávám, tyhle debaty jsou větší sranda než holocaust.

    • 23.1.2018  04:19
    Duel Jaromíra Soukupa (TV pořad) (2017)
    ***

    Hodnotím výhradně včerejší prezidentský speciál, který Jára udělal jako součást Duelu, namísto aby mu jako každému svému usrání vyčlenil nový televizní formát. Tato epická debata si kromě vlastního profilu zaslouží i vlastní databázi, pomník a obchůdek se suvenýry. Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že Soukup bude kvalitnější moderátor než ten sběrač bavlny z Novy, kterej si spletl plantáž se studiem, smíchy na něj vychrchlu pár nažloutlých hlenů a kus osmičky. Jára sice furt máchá rukama, jak kdyby odháněl komáry, mrká očima, až mu to odfoukává papíry a otázky si píše doma ve scrabblu, ale žádný nadzvukový průlety Zemanovým věncem se nekonají, sotva si v něm párkrát vykroutí hlavu. Za zmínku stojí také Jirka, který se roztomile culí v první řadě a na počest Milošovy výborné kondice slavnostně tleská každému jeho srdečnímu impulsu. Sem tam si Miloš odloží krk na rameno a laloky tuku mu stečou až na kravatu, aby mohly po deseti minutách odpočinku zase vesele plápolat ze strany na stranu. Opět je přítomna Drahošova židle, která strategicky mlčí a sebevědomě pózuje pro fotku na Jirkův twitter. Zlatým hřebem celé relace je moment, při němž na Járovu větu: „pane prezidente, před reklamou jste mluvil o pohádce o jezinkách a bezinkách…“ Miloš reaguje slovy: „ano, takže abych tu pohanku dokouřil…“ (pohádku dokončil?), přičemž publikum nehne ani brvou a pozorný divák přemýšlí, jestli mu tu mouku v sámošce neřízli pikem. Opravdu královská zábava. Po hvězdě pro každého z obou aktéru, protože se to dalo poslouchat a člověk si u toho nechtěl vyzvracet střeva pusou, třetí za úžasně rozkošňoučkého Jiříka, kterej může reálně za pár dní přijít o fleka a skončit na pracáku.

    • 22.1.2018  20:29
    Cesta na Hrad (TV pořad) (2018)
    *

    Majitel Reye Korantenga dopřál svému černouškovi trochu pomyslné volnosti a místo čtení dojemných televizních zpráv o čerstvě napadaném sněhu nebo mláďatech postřeleného jelena, o něž se stará slepý pitbul bez nohy, který patřil umrzlému bezdomovci, ho nechal moderovat prezidentskou debatu. Miloš sedí na invalidním vozíku speciálně upraveném tak, aby vypadal jako židle, Rey je k jedné připoután řetězy a Drahoše plnohodnotně zastupuje židle třetí. Bouřlivá diskuze těchto tří mužŮ s velkým U s kroužkem může začít. Negr: Pane prezidente, co si myslíte o politice? Seschlá kůže: Pane moderátore, já mám vždycky pravdu a teď vám řeknu bonmot. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, teď vám skočím do řeči, i když to dělám nerad a budu to dělat ještě dalších padesát minut. Seschlá kůže: Pane moderátore, víte, kolik žen je zapotřebí k výměně žárovky? Žádná, budou sedět potmě a tlachat. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, tlačí nás čas a mě okovy, co byste závěrem vzkázal nerozhodnutým voličům? Seschlá kůže: Pane moderátore, sežeňte popelníček a jdeme na skleničku. Drahoš mlčí. Tak to byla celá debata v kostce. Drahošova židle udělala dobře, že přišla, Nova s 1,5 miliony diváky bude mít pravděpodobně největší divácký dosah, kdyby tam nebyla, lidé by mohli volit stoleček. Vraťte Reye zpátky do výběhu a nechte kandidáty zpovídat někým, kdo má alespoň základní lidská práva. Jedna hvězda za Milošovy bonbony.

    • 13.1.2018  11:10
    Thelma (2017)
    odpad!

    Na to nemusím být telekinetik, abych si odložil na stůl klíče a za půl vteřiny je nemohl najít v celým pojebaným baráku. A ani nemusím vidět kvaziartovku o hnusný vybledlý Norce, která se půl filmu třepe a vidí hady, když jí někdo hrábne na kundu. Už v prvních minutách mi došlo, že to bude nějaká transcendentní sračka o lesbách, ty jdou vždycky poznat už od oka. Lesbu okamžitě poznáte třeba podle toho, že zrovna líže někomu píču, fakt, to je tutovka. Takže první hodinu sledujeme tuhle homodíru, jak navazuje vztah s černou homodírou a u toho jim párkrát problikne lampička, další půlhodina s odhalováním temný okultní pravdy se vleče jak důchodce na přechodu a u velkýho finále s hořícím fotrem a vyblitým ptákem už jsem se smíchem popadal za kazajku a věřil, že jsem normální.

    • 13.1.2018  07:08

    Někdy (celkem často [vlastně skoro furt]) mívám dojem, že se svět točí jenom kolem mě. V rádiu hraje písnička: Ty píčo, vždyť to je o mně! Kryštof zpívá o mně, ty vole! U silnice vidím billboard: Jasně, to je narážka na mě, mám si na ty hemeroidy konečně pořídit mast! Na zastávce šeptají dva lidi: Beztak se hihňaj tomu, že mám malý péro, beztak! Louis tenhle film natočil taky kvůli mně, o tom nemůže být pochyb. V tolika dialozích jsem se poznal snad jenom u soudu při vyslýchání poškozených. Vtipný, smutný, perverzní, přesně jako můj život; teda kromě toho posledního, to na mě moc nesedí. A taky toho prvního. Možná to dělají ty předpisový antipsychotika, že se ve všem vidím, ono to v kombinaci s tvrdýma drogama a chlastem může člověku udělat v hlavě bordel, co si budem. Ačkoliv jednu fantastickou rajcovní dvacítku už svým pěticentimetrovým burákem každou noc nakládám, bez váhání bych jí uřízl hlavu, kdybych mohl jednou naložit Chloë. Ta holka zraje jako moje meziprstní plíseň, ještě tak pět šest let a bude léčit homosexualitu. I díky ní a skvělýmu castingu to byl až komicky skličující zážitek. I Love You, Louis.

    • 3.1.2018  02:38
    Češi proti Čechům (2015)
    odpad!

    Oukej oukej, na komentář se oprostím od svých třesknutých bonmotů a budu tu vystupovat vážně, jako volič Ištván Evženovič, ctihodný občan Demokratické republiky Kongo, vaše královské blahorodí, slunce vaše jasné, váš Bůh. Ve skutečném životě oslovuju čurákem jen málokoho, snad jen Araby, muslimy, homosexuály, vozíčkáře, autobusáky, náhodné chodce, matku a svou holku. Ovšem cigoše, to čistoskvoucí etnikum za každé situace přetékající respektem vůči své hostitelské půdě, ty bych čurákem nenazval nikdy, to jsou totiž píče nad píče a pokud na zdejším serveru dostanu za svůj občanský postoj ban, tak se naučím počítat do pěti, pomažu se nuttelou a poběžím na jihovýchod do Maďarska čornout HOMOvi monitor a okapy. Kromě morálního dopadu bychom se taky mohli položit na ten právní, neboť naši přismahnutí kolegové, kurvující a pičující i v trafice při běžné dvouslovné žádosti o máčka, mají problém s oficiální terminologií nás gádžů, na které se, žel komu chceš, tak nějak kolektivně shodneme všichni, od mladých vysmažených pankáčů, přes bydlenky na mateřský, až po vyholený oberst gruppen führery z Prostějovskýho paneláku. Za jakých vlastně okolností lze někoho nazvat černou mrdkou, aby se nám naše cigánské solviny citově nesesypaly a bylo to právně v pořádku? Když někoho nazvu černou mrdkou, bude to v pohodě, pokud bude dotyčný bílé rasy? A co když to nebude souviset s rasou a já černou mrdkou nazvu kominíka? Nebo i mrdka v hanlivém významu je nepřípustná? Když popíšu svoji ranní masturbaci slovy pořádná mrdka, což má jednoznačně pochvalný význam, bude tato mrdka nezávadná? Pokud zaměním mrdku za kultivovanější synonymum, mohu lidi tmavší pletí oslovovat černý ejakuláte? Nebo jde o to, že mu nesmím sdělovat jeho barvu kůže? Jakože si ještě nevšiml? Když uvidím dav bílých lidí s jedním černochem a nebude to zrovna projev Dominika Feriho v poslanecké sněmovně, jak ho mám jako popsat? Že je to ten v bavlněným tričku? A jak je na tom vůbec černá ve vztahu k mrdce? Nebude se bílá mrdka cítit pohoršeně, když ji spojím s černou? A nebude to od mrdky bráno jako rasismus? Otázky, samé otázky! O uboze burcující protistraně vylepaných hajlujících „našich“ s tetovačkama hakenkreuzu na ceckách a IQ nižším než mají cigár v krabičce nemá cenu diskutovat úplně stejně, ale to je na jinou diskuzi. Dokument nehodnotím objektivně, zvítězil ve mně ten zmrd, kterej jako malej trhal cigošům poštovní poukázky na sociální dávky a jestli teď zase nějakýho v Brně potkám, uteču se schovat do šaliny jako vždycky.

    • 31.12.2017  05:44

    SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou.

    • 31.12.2017  01:14

    Pravá půlka postele: průměrně zaoblená třiadvacítka v krajkovaných brazilkách, čerstvě po sprše, postříkaná Lancôme La Vie Est Bellou, levá koza pohozená na mým ksichtě, pravá plandající kdesi ve vzduchoprázdnu, s vibrujícími stehny, neposlušnou rukou a neustálou potřebou stupidně pindat do každý scény každýho debilního filmu. Levá půlka postele: já, dvacetikilová sádlová vana převrácená na pravoboku, postříkanej svýma slinama při smání se vlastním vtipům, z držky táhnoucí cibule, trochu se potící, trochu páchnoucí, o dvě deci ejakulátu lehčí, znaven, unaven, vyčerpán, toužící po klidu při sledování filmu. První poločas ostře zahajuje spolumrdatelka sadou zvlášť agresivních otázek: „Puso a kdo je ten kluk?“ „Nevím, taky jsem to ještě neviděl.“ „To je jeho syn?“ „Jak to mám vědět?“ „Myslíš, že je to jeho syn?“ „Nevím.“ „Určitě to bude jeho syn, že?“ „Nevím, nezajímá mě to.“ „A ta dcera bude jeho dcera?“ „Asi jo, když je to jeho dcera.“ „Hele, tak to není jeho syn. A kdo to teda je?“ „Nevím, asi někdo jinej.“ „Syn někoho jinýho?“ „Nevím, něčí syn být musí.“ „Aha, on je syn toho mrtvýho. Proč umřel?“ „Nevím, taky to vidím poprvý.“ „Beztak ho zabil Kolin, že jo? ŽE JO?!“ „Nevím, asi jo.“ „Určitě jo, copak to není jasný?“ „Nevím, asi je.“ „A co když to nakonec je jeho syn?“ Po vykrytí všech útoků se soupeřka unavuje a z tvrdé ofenzivy přechází do pasivně agresivní strategie: „To je debilní film.“ „Taky mě moc nebaví.“ „Vůbec to nedává smysl.“ „Ale jo, celkem dává.“ „Že musíš vždycky vybrat takovou kravinu.“ „Vždyť jsme si ho vybrali spolu.“ „Buď vybereš nudnej dokument anebo nudnej film, vždycky.“ „Však jsi s ním souhlasila!“ „Nemůžeš taky někdy vybrat něco, co bude bavit mě?“ „Jak mám asi předem odhadnout, co se ti bude líbit??“ „Jasně že nemůžeš, všechno vždycky musí být podle tebe.“ Druhý poločas kolegyně nepostřehnutelně startuje volnou hrou: „Jdu udělat něco k jídlu, chceš taky?“ „Příště si vyber film sama, když se v tom tak vyznáš, expertko!“ „Nic v tý ledničce nemáš.“ „Beze mě by sis do teď myslela, že Spielberg je brněnskej hrad!“ „A máš tu všude nechutnej bordel.“ „Nebo se můžeme dívat na Óčko, na to čumíš celý dny a vypadáš u toho strašně spokojeně!“ „Něco tu nehorázně páchne, měl bys jít do sprchy.“ „Ty frajerko, filmu hovno rozumíš a mě tu budeš poučovat?!!“ „A ty špinavý trenky si laskavě sundej ze stolu, je to odporný.“ Mého vyčerpání a dezorientace soupeřka využívá ve svůj prospěch a velké finále kosí jedním smečem za druhým: „Ať Kolin toho kluka nechá jít, stejně svýmu osudu neuteče, musí zabít jedno ze svých dětí a ten kluk ho pak nechá na pokoji.“ „Meleš hovna, vůbec nevíš, co blábolíš!“ „Ale jo, jeho smrtí tu kletbu nezlomí.“ „Tys to viděla nebo co, vole?“ „Ten kluk má nadpřirozený schopnosti, to je evidentní.“ „Ty seš evidentní, určitě ho jít nenechá!“ „Tak vidíš, nechal ho jít.“ „Ale určitě nezabije svoje děcko!“ „Tak vidíš, zabil svý děcko.“ „Ale ten kluk ho určitě nenechá na pokoji!“ „Tak vidíš, ten kluk ho nechal na pokoji.“/// Tak vidíte i vy, přátelé, film není jenom zábava, je to především souboj, v mým případě vždy předem prohraný utkání, u nějž se nedovedu plně uvolnit a docenit tak všechny ty přepálený ujetosti řeckýho úchyla Yorgose. Mám rád divný filmy, ale tohle bylo divný maximálně živým komentářem, mýmu festivalu obskurní nepředvídatelnosti jednoznačně kralují Vlasy a taťka!.

    • 15.12.2017  00:27
    Aréna Jaromíra Soukupa (TV pořad) (2017)
    odpad!

    V Česku se zrodil další Jára světového formátu, vedle Járy Guru a Cimrmana je tu nově i Jára Soukup; věhlasný novinář, advokát, boxer, rétor s dikcí Parkinsona a moderující mozková příhoda v jedné osobě. V neposlední řadě také generální ředitel tévé Barrandov, stanice populární mezi českými důchodci a Milošem, kde se svojí milovanou nabíječkou Kateřinou Brožovou osídlil prakticky všechny svoje obskurní pořady i relace. Tuzemské televizní kanály jsou takovým hezkým ekvivalentem Ripleyova muzea kuriozit a přestože v nich bují nespočet rakovin co minutu, vedle Járy se i gastroterorista Láďa Hruška jeví jako celkem sympatický vřed v kšiltovce. On to nejspíš i ten Jára nemyslí úplně špatně, vždyť si jenom koupil televizi, obsadil do ní sebe, starou, Okamuru, pár imigrantů do štábu a na moderátorské úrovni autistického jůťubera s poruchou soustředění a rekordní kadencí pěti přeřeknutí za slovo vpaluje do obrazovek jednu neopakovatelnou změť pixelů za druhou. Za pozornost stojí určitě i výčet názvů pořadů, které si Jára sám moderuje: po seriózní diskuzi v Duelu Jaromíra Soukupa se můžeme intelektuálně obohatit v Aréně Jaromíra Soukupa, pak se zdravě rozhořčit v Kauzách Jaromíra Soukupa, abychom v závěru uznale pokyvovali nad Instinkty Jaromíra Soukupa. Jára si názvy svých pořadů zřejmě losuje v generátoru náhodných slov, za která vždy naprcá svoje jméno a další hodinová výplň v bizarním televizním programu je na světě. Není proto vyloučeno, že se v budoucnu dočkáme Úchylek Jaromíra Soukupa, Nádorů Jaromíra Soukupa či Seznamu náhodných podstatných jmen Jaromíra Soukupa. A pak se nezapomeňme divit, že nám tu vládne SPD, HIV a AIDS, když svojí sledovaností dáváme tomuto přežít.

    • 9.12.2017  11:36
    matka! (2017)
    *****

    Extrémní nálož.

    • 29.11.2017  05:32
    Expres na západ (TV film) (2011)
    **

    Ahoj holu holu holubičko, chceš vědět, co si myslím o tvým nejoblíbenějším filmu? Tak si drž děravý vansky, jdeme na to! 1) Ani v nejmenším mě skutečně, ale skutečně nepřekvapilo, že tam hraje Samuel L. Jackson. Naopak bych si klepal na čelo, kdyby tam ten čurák nebyl. 2) S jednopokojovou pelmel konverzačkou jsem dopředu počítal, stejně tak ale s kapánek citlivějším uvedením do myšlenkovýho soukolí. To násilný umělohmotný entrée bylo jak nečekaný vymrdání do prdele, dialogy strojený a nepřirozený už od úvodních titulků. 3) Scénář je transkripcí našeho vožraleckýho blábolení v Kahle a pseudofilozofickýho mlácení slámy na Kanálech, jeden žvást bez ladu a skladu naplácanej na druhej, očividně funkční konstituce sedmdesátiprocentního filmu, když příště nažhavíme founy a celý to beze střihu zaznamenáme, třeba na tom taky vyrejžujeme nějaký solidní palmáre. 4) Sympatický by mi to začalo být v momentě, kdy by ten negr rozpínající se po filmovým veškerenstvu zprudka vstal od stolu a začal hulákat, že volby nemají smysl a jak zbožnuje Zemanovy bonmoty. 5) Jako notorika s letitou praxí mě tam zaujala jediná věc a to émerická představa alkoholismu coby chorobnýho ocucávání hrdla skotský whiskey. Jak my zasvěcení a znalí reálií dobře víme, skutečnej alkoholismus je čůčo v akci ceděný přes chleba a poslední litr do výplaty už v den výplaty. 6) Hledal jsem v tom nějakou tu hloubku nebo šířku, prostě libovolnej rozměr či přesah, ale vyjevil se mi akorát nepřehlednej tok fádních ideí a názorových bagatel, na efekt obalenej vírou a vzletnou formulací, asi něco jako číst si návod na pračku v daktylským pentametru. 7) Snažíš se mě nachytat na vějičku s máslem na hlavě, zatímco kuju pikle s Chocholouškem?!? 8) O víkendu dáme další konverzačku, na kterou se chystám už dlouho, ale tentokrát společně, ať si ty masivní výboje intelektuálna můžeme přerozdělit, vidíš, že sám to nezvládám. 9) Kdybys psala komenty, už tu máš reklamu jak cyp. 10) Jedna hvězda za tuatam vtipný výměny, druhá hvězda za tvůj perfektní zadek.

    • 29.11.2017  00:27
    Volyň (2016)
    ****

    Poláci mají nejen levný máslo, ale taky umí točit filmy. Asi teda ne zrovinka filmy pro bakteriálně rozlezlou mainstreamovou populaci, protože tenhle obskurní naturalismus, proloženej místy nevkusnou sexualitou, místy hravou dávkou sadismu na dětech, asi nebude něco, co skousne kdejakej Łukasz Nowąk po šichtě ve šroubárně, to on raději nějakou Ordińącyji. Druhá světová válka asi nebyla žádná prdel, co si budeme povídat, a vsadím se, že ta první určitě taky stála za hovno, proto moc rád ze svého zabezpečeného ekobytu s vyhřívanou podlahou, recepcí a donáškou jídla až ke dveřím sleduju filmy právě z týhle doby. Z doby, kdy jste si nemohli pustit Lunetiky na vinylech ani v kavárně za dýňový latte zaplatit bitcoinama, z doby, kdy vaší běžnou starostí bylo, zdali vás sympatický ukrajinský nacionalista znásilní a pak zavraždí, nebo to udělá naopak, jako u vaší sestry i matky. Dal bych pět, protože dlouho jsem nikde neviděl tak věrohodně vyhřezlá střeva či školáka osobitě popraveného střelením do zad, ale dějově jsem to udržel asi jako moč po devíti nefiltrovaných dvanáctkách, čí hlava v kýblu je čí mi nedávalo smysl, která odporná Polka už byla zprzněna a kterou to teprve čeká taky ne, a vůbec by to celý nemuselo mít umorný dvě a půl hodiny.

    • 1.11.2017  01:19
    Z lásky nenávist (TV film) (2017)
    *****

    Svůj empirický pohled na jednotlivé fáze partnerských vztahů jsem analogicky sepsal už v base a loni jsem ho zanechal i tady v deníčku. Mezitím jsem se o božské trefnosti svých slov přesvědčil už mnohokrát a dokonce jsem se s nimi stihl konfrontovat osobně. Koloběh mých pocitů se opsal až znepokojivě identicky, skoro jako bych si predikoval vlastní věštbu; zřejmě jsem se lecčemu přiučil od dvojice milých spoluodsouzených romských kolegů, kteří mi každé ráno za tři cigára a snídani vyvěštili, že dneska nedostanu přes držku. Jen si dovolím svoji tehdejší naivní terminologii překřtít z Okouzlení-Souznění-Chřadnutí-Znechucení na Postižení-Trpění-Uvědomění-Prozření. Ovšem abych svoje vztahové poznatky aktualizoval minimálně o komentované téma, hodí se dodat to napříč staletími proklamované: „Každé ráno, když vstaneš, zbij svoji ženu. Nevadí, že nevíš za co. Ona ví.“ Ženy je potřeba bít. Proč? Protože se bijeme všichni. O muže se starat nemusíme, my jsme idioti, zpravidla plaší, introvertní typy, bojíme se denního světla a lidí, po syknutí pivního víčka však ožíváme a chodíme do ulic potírat spravedlnost a vyvolávat konflikty, stačí jeden prosebně debilní pohled od týpka před barem, kterýmu nefachá zapík, abychom konečně zužitkovali všechny ty hodiny tvrdý dřiny v posilovně a jali se rozbít atom přímo do víru jadernýho intelektuálna. My se pomlátíme sami. Pak tu máme děti. Děti fackujeme běžně, sem tam nějaká pěst a klečení v koutě, jakýkoliv protivný zapištění spolehlivě spraví jedna přesně mířená bomba. Tak proč bychom, dohajzlu, neměli řezat i čubky? Zde je set pěti stoprocentně stupidních dotazů, který si zaslouží sadistický zacházení už z principu: „Zlatíčko, jsem v těch odporně rudých šatech, co mi tak esteticky konturují celulitidu, hubená?“ Mrd, příště se neptej. „Zlatíčko, nevadí, že moje matka, co tě tak bytostně nenávidí, přijede zítra na oběd?“ Hlavička přímo na rypák. „Zlatíčko, mohl bys po sobě laskavě pokládat prkýnko, páč mně to každej den přidělává navíc jednu a půl vteřiny práce plus deset vteřin vyčítání?“ Šup, levej hák akorát na trojúhelník. „Zlatíčko, já vím, že moc nemusíš mrkve, ale dneska jsem udělala mrkvovej salát s mrkvovým koláčem, mrkvovým koktejlem, mrkvovým krémem a mrkvovým hradem postaveným na dvorku.“ Jedna ode mě a druhá rovnou o stěnu. „Zlatíčko, i když už dva měsíce spíš se svojí bejvalkou, miluješ mě ještě?“ Dvojitej kop z otočky bez upozornění... Borci, co maj na tohle nervy a do bezvědomí hlásaj, že „ženu ani květinou neuhodíš“, jsou buď panicové nebo homosexuálové. Da svidáňija!

    • 31.10.2017  20:38

    Notypyčovole, já teču jak stará lednička! Ehm, za toto nadbytečně emfatické zahájení se omlouvám, já jen, že tu sedím dojatý a naměkko a culím se, jak kdyby mě mistrovsky vykouřila bezzubá cigánka. Ne snad, že by tato tuctová pákistánská feel good lávstory byla něčím originální, naopak, právě oním předvídatelným patosem mě pohladila po mé zjizvené dušičce. Není divu, že v téhle zkurvené době lží, depresí, stresu, smutku, zklamání, bolesti, kvazicitů, předstíraných orgasmů, nedodržených termínů, předraženého másla, Tomia Okamury, nevratných Frisco láhví a zasraných vlakových zpoždění mě dokáže rozněžnit tak prostinký, bezelstný příběh o lásce, kde když se holka chová divně, tak je to proto, že potřebuje srát a neví, jak to svému chlapci říct, nikoliv proto, že je nediagnostikovaná emopsychonarkomanka a má mu zničit celý život. Ano, i takový obtloustlý nihilistický patogen jako já občas projevuje emoce a případné xmrti se nudící sexy svině, jenž by mě chtěly ochočit a citově znásilnit, nechť se hlásí do pošty, jsem teď na jedno párměsíční zneužitíčko volnej. Da vstreči!

    • 23.10.2017  21:23

    Tempo technologického a internetového vývoje vnímám odjakživa jako fascinující jev. Ve většině důležitých odvětví stojíme jako lidstvo za hovno, všechno nám strašně trvá, nemáme ambice, ve třináctým století začneme používat prasečí střeva jako provizorní kondom a za čtyři sta let ho hrdě zdokonalíme tím, že nejdřív vyndáme střevo z prasete. Prostě na klídeček, dopohůdki, proč to hrotit. Jenomže teď jsme překvapili, tuto novodobou digitální epochu už nemusím přepočítávat na morové epidemie ani rozpadlé kontinenty, bohatě si vystačím se svými narozeninovými dorty, které si každý rok společně s rodinou, mnoha přáteli a milující partnerkou jenom představuju, protože neexistujou. Skutečně tomu není tak dávno, co jsem v dětském domově tahal za provázek mentála Vítka, v té době sice už mobilní telefony pomalu startovaly, ale tenkrát se ještě přenášely v cestovních kufrech a v pohodě se s nimi dal umlátit jeden dospělý, průměrně ochrnutý vozíčkář. Technologickou evoluci lze zmapovat i vydatnější formou, než je informačně suchopárná dokumentaristika, která mi sice v tomto případě nevadila, ale do nejdrobnějších záhybů si dovedu představit neméně poučný výklad zachycující dosavadní rozvoj digitálního pornoprůmyslu. Lidé jako já, kteří permanentně vypadají jako po automobilové nehodě, protože zrovna stáli ve frontě na hovna, když se rozdával vzhled, by měli této době žehnat. Díky neomezenému přísunu nejzvrácenějšího multiotvorového péčka a vzduchu, ve kterém už je víc wifi signálu než kyslíku, máme stále svěží klidná péra a nemohoucí stařenky v parku pod barákem se konečně nemusí bát, že zítra skončí jako hlavní reportáž Krimi zpráv. Dny, kdy jsme si leštili buráky nad rozpixelovanou 14kb/h se načítající fotkou Xeny a Gabriely, kterou nám e-mailem poslal retardovaný kolega z práce, jsou dávno pryč! Oculus, virtuální realita a incestní gruppen pissing v UHD kvalitě – zasloužili jsme to, kluci!

    • 16.10.2017  21:19
    Oklamaný (2017)
    ***

    Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! Já se cítím Oklamaný svými hormony dennodenně! Podívejte, jsem jenom slabý muž a ono mít píču není žádná kvantová mechanika. Příklad z nedávna: Bohatě stačí, když mi v telefonu lehce svůdně (na stupnici svůdnosti od jedné do sta nemusíte ani na stupnici být) řeknete, že vám došel ananasový džus a kéž by se tak našel někdo, kdo by vám ho doplnil. V ten moment se mi zatmí před očima v důsledku hromadnýho odlivu krve z mozku, péro se mi stočí jako buzola po směru životního šuku, já okamžitě zanechávám veškerých činností, i kdybych zrovna někomu operoval srdce, a vydávám se přes devatero hor, řek, lesů, pouští, minových polí, v chladu, horku, bouři, hurikánu, na kajaku, velbloudovi, rotopedu, bez bot, peněz, otázek, přímo rovnou po vůni poševního výtoku. Jelikož moje pohlavní pudy řídí pouze jediná mozková buňka, která 24/7 řve go!Go!GO!, začnu si důležité organizační dotazy pokládat zpravidla při překonávání posledního poschodí. Byla to vůbec výzva k sexu? Neměl bych ten džus radši koupit? A nevolal jsem si vlastně s mámou? Tak takhle těžký život má člověk, co je otrokem svého z celého žaluda nenasytného ptáka. Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím!

    • 14.10.2017  21:04
    Temná věž (2017)
    **

    Ou em dží! Vždycky mě strašně dojímá, jak se u některých (předem docela snadno odhadnutelných) filmů všichni kolektivně rozčilují, jak někdo zase zprasil úpa božskou knižní předlohu, k čemuž bývá připojen bezpočet molekulárních analýz a srovnávacích studií, že v páté kapitole na straně 138, ve čtvrtém odstavci na osmém řádku, měl hlavní hrdina jiný, opakuji úplně JINÝ!!! odstín zelené košile než má ve filmu! Kdo to, kurva, mohl dopustit?! Všem přitom uniká zásadní fakt, že celkem přes devadesát procent kompletní kinematografie je adaptováno z méně známých knih, které vám nebyly obratnými marketingovými homouši narvány až do prdele. Že by někdo prskal třeba u Revenanta, jak to s tím Punkem dějově nesedí, to jsem si nevšiml. King je provařená fabrika na braky, asi jako když ve čtvrtý cenový zařvete „Zeman!“ a sto procent osazenstva se ihned ochotně připojí se svými léta pěstovanými světonázory. Předlohu jsem nečetl, takže nemohu fundovaně srovnávat stránky se záběry, ba ani pičovat, koho napadlo vtěsnat sedmidílnou sérii do devadesáti minut. Sračka to je, to bezesporu, ale nebylo to úplně nejhorší. Někdo se tam snažil zabít negra a když se někde někdo snaží zabít negra, musí to být zákonitě aspoň trošku zábavný. Třetí, čtvrtou a pátou hvězdu bych přidal, kdyby byl navíc teplej, slepej a na vozíčku. PS.: Svoje stylové procentuální antré jsem si vycucal z prdele a jediným zdrojem je moje chorá hlava. Nevěřte všemu, co lidi nakecaj! Ani když to říká ten sympatický tlouštík z netu.

    • 13.10.2017  03:17
    Co dokáže lež (TV film) (2016)
    ****

    A tak se nám zdejší hodnotící samovolně polarizovali do dvou táborů, z nichž jeden tvoří jediný člověk, multiprofilový schizofrenik a ultranácek Kája, slovutná to místní hvězda politických diskuzí. Mozková obrna však není to jediné, co z vás může udělat blábolícího dogmatického kreténa, jak tvrdí sám Míla Gregorojc z MU, pornoikona všech náctiletých vysokoškolaček, ono bohatě stačí, aby váš dementní přítel z fejsbůku sdílel libovolný žvást z libovolného webu, byť by měl název tohlejedezinformacniwebtyidiotevylizanej.cz, a vaše IQ nedosahující trojmístných sfér jej automaticky vyhodnotí za důvěryhodnou a seriózní informaci. A tak se tvoří souputnické sociální bubliny a všemožní Kájové. Sledovat, co dokáže lež, však snadno zvládnu i mimo jakýkoliv mediální prostor. Přenesme se do pitoreskní vesničky na jihu Moravy, kde jsem v posledních několika měsících strávil významné množství času. Obec nevybočuje ze zažitých standardů dědin po celé republice – občanská vybavenost, kultura, návyky, mentalita, to vše oklestěno na kriticky nezbytné minimum. S intelektem obyvatel tomu není jinak. Veškeré centrum dění představují dva potravinové krámy a dvě hospody, v těchto čtyřech objektech se v průběhu dne mísí veškerá vesnická debilita se zaostalostí, zhoubným buranstvím a občasným závanem autismu a drobné kriminality. V podstatě se tam nacházejí jediné dvě světlé výjimky držící místní domorodce nad hladinou mentální žumpy; první výjimkou jsem já, když tam zrovna jsem a mohu tak blahodárně působit na své okolí, a druhou výjimkou jsem já, když tam zrovna nejsem a všichni si přejí, abych se už vrátil. Vesnický organismus je systémovou kopií toho webově dezinformačního. To mě jednou takhle při sobotním pivku mezi hospodskými štamgasty chytla masivní sračka. Nekontrolovatelný průtok všech čtyř večeří i pěti chlebů se sádlem rozbředlých do několika litrů hoven se mi málem stal osudným, naštěstí jsem však nedaleké toalety zastihl s ještě neposkvrněnými trenkami a se vší úlevou zasral jen záchodovou mísu, do níž před pár minutami někdo nablil. Tento happy end se však nehodil některému z mých rivalů od vedlejšího stolu. Někomu se prostě hodilo, abych se ten večer posral. Dezinformace podložená pouze mým prudkým úprkem a ksichtem zkřiveným silou střevního tornáda se během následujícího víkendu stala ve vesnici dýchající senzací. Máňa to slyšela od Blaženy, takže to musí být pravda, Bláža to zas má od Věrky, no jo, dyť Věruna to je posel pravdojasnejch drbů, však to bere vod Pepka, ten sice denně kalí vosum dvanáctek, ale kdo se kde posral si snad zapamatuje, ne, však to říkal jeho syn Vláďa, místní povaleč a zloděj, ale jinak hodnej kluk, sedm tříd vyšel, no tak co by to nebyla pravda, viď! No a takto se s dezinformacemi pravidelně setkáváme a bojujeme nejen ve zpravodajských kruzích. Musíme bojovat dál, jinak to tady bude brzo samej sráč.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace