RedAK

RedAK

Ištván Evženovič

Demokratická republika Kongo
Raketový Ynženír

780 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 16.10.2017  21:19
    Oklamaný (2017)
    ***

    Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! Já se cítím Oklamaný svými hormony dennodenně! Podívejte, jsem jenom slabý muž a ono mít píču není žádná kvantová mechanika. Příklad z nedávna: Bohatě stačí, když mi v telefonu lehce svůdně (na stupnici svůdnosti od jedné do sta nemusíte ani na stupnici být) řeknete, že vám došel ananasový džus a kéž by se tak našel někdo, kdo by vám ho doplnil. V ten moment se mi zatmí před očima v důsledku hromadnýho odlivu krve z mozku, péro se mi stočí jako buzola po směru životního šuku, já okamžitě zanechávám veškerých činností, i kdybych zrovna někomu operoval srdce, a vydávám se přes devatero hor, řek, lesů, pouští, minových polí, v chladu, horku, bouři, hurikánu, na kajaku, velbloudovi, rotopedu, bez bot, peněz, otázek, přímo rovnou po vůni poševního výtoku. Jelikož moje pohlavní pudy řídí pouze jediná mozková buňka, která 24/7 řve go!Go!GO!, začnu si důležité organizační dotazy pokládat zpravidla při překonávání posledního poschodí. Byla to vůbec výzva k sexu? Neměl bych ten džus radši koupit? A nevolal jsem si vlastně s mámou? Tak takhle těžký život má člověk, co je otrokem svého z celého žaluda nenasytného ptáka. Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím!

    • 14.10.2017  21:04
    Temná věž (2017)
    **

    Ou em dží! Vždycky mě strašně dojímá, jak se u některých (předem docela snadno odhadnutelných) filmů všichni kolektivně rozčilují, jak někdo zase zprasil úpa božskou knižní předlohu, k čemuž bývá připojen bezpočet molekulárních analýz a srovnávacích studií, že v páté kapitole na straně 138, ve čtvrtém odstavci na osmém řádku, měl hlavní hrdina jiný, opakuji úplně JINÝ!!! odstín zelené košile než má ve filmu! Kdo to, kurva, mohl dopustit?! Všem přitom uniká zásadní fakt, že celkem přes devadesát procent kompletní kinematografie je adaptováno z méně známých knih, které vám nebyly obratnými marketingovými homouši narvány až do prdele. Že by někdo prskal třeba u Revenanta, jak to s tím Punkem dějově nesedí, to jsem si nevšiml. King je provařená fabrika na braky, asi jako když ve čtvrtý cenový zařvete „Zeman!“ a sto procent osazenstva se ihned ochotně připojí se svými léta pěstovanými světonázory. Předlohu jsem nečetl, takže nemohu fundovaně srovnávat stránky se záběry, ba ani pičovat, koho napadlo vtěsnat sedmidílnou sérii do devadesáti minut. Sračka to je, to bezesporu, ale nebylo to úplně nejhorší. Někdo se tam snažil zabít negra a když se někde někdo snaží zabít negra, musí to být zákonitě aspoň trošku zábavný. Třetí, čtvrtou a pátou hvězdu bych přidal, kdyby byl navíc teplej, slepej a na vozíčku. PS.: Svoje stylové procentuální antré jsem si vycucal z prdele a jediným zdrojem je moje chorá hlava. Nevěřte všemu, co lidi nakecaj! Ani když to říká ten sympatický tlouštík z netu.

    • 13.10.2017  03:17
    Co dokáže lež (TV film) (2017)
    ****

    A tak se nám zdejší hodnotící samovolně polarizovali do dvou táborů, z nichž jeden tvoří jediný člověk, multiprofilový schizofrenik a ultranácek Kája, slovutná to místní hvězda politických diskuzí. Mozková obrna však není to jediné, co z vás může udělat blábolícího dogmatického kreténa, jak tvrdí sám Míla Gregorojc z MU, pornoikona všech náctiletých vysokoškolaček, ono bohatě stačí, aby váš dementní přítel z fejsbůku sdílel libovolný žvást z libovolného webu, byť by měl název tohlejedezinformacniwebtyidiotevylizanej.cz, a vaše IQ nedosahující trojmístných sfér jej automaticky vyhodnotí za důvěryhodnou a seriózní informaci. A tak se tvoří souputnické sociální bubliny a všemožní Kájové. Sledovat, co dokáže lež, však snadno zvládnu i mimo jakýkoliv mediální prostor. Přenesme se do pitoreskní vesničky na jihu Moravy, kde jsem v posledních několika měsících strávil významné množství času. Obec nevybočuje ze zažitých standardů dědin po celé republice – občanská vybavenost, kultura, návyky, mentalita, to vše oklestěno na kriticky nezbytné minimum. S intelektem obyvatel tomu není jinak. Veškeré centrum dění představují dva potravinové krámy a dvě hospody, v těchto čtyřech objektech se v průběhu dne mísí veškerá vesnická debilita se zaostalostí, zhoubným buranstvím a občasným závanem autismu a drobné kriminality. V podstatě se tam nacházejí jediné dvě světlé výjimky držící místní domorodce nad hladinou mentální žumpy; první výjimkou jsem já, když tam zrovna jsem a mohu tak blahodárně působit na své okolí, a druhou výjimkou jsem já, když tam zrovna nejsem a všichni si přejí, abych se už vrátil. Vesnický organismus je systémovou kopií toho webově dezinformačního. To mě jednou takhle při sobotním pivku mezi hospodskými štamgasty chytla masivní sračka. Nekontrolovatelný průtok všech čtyř večeří i pěti chlebů se sádlem rozbředlých do několika litrů hoven se mi málem stal osudným, naštěstí jsem však nedaleké toalety zastihl s ještě neposkvrněnými trenkami a se vší úlevou zasral jen záchodovou mísu, do níž před pár minutami někdo nablil. Tento happy end se však nehodil některému z mých rivalů od vedlejšího stolu. Někomu se prostě hodilo, abych se ten večer posral. Dezinformace podložená pouze mým prudkým úprkem a ksichtem zkřiveným silou střevního tornáda se během následujícího víkendu stala ve vesnici dýchající senzací. Máňa to slyšela od Blaženy, takže to musí být pravda, Bláža to zas má od Věrky, no jo, dyť Věruna to je posel pravdojasnejch drbů, však to bere vod Pepka, ten sice denně kalí vosum dvanáctek, ale kdo se kde posral si snad zapamatuje, ne, však to říkal jeho syn Vláďa, místní povaleč a zloděj, ale jinak hodnej kluk, sedm tříd vyšel, no tak co by to nebyla pravda, viď! No a takto se s dezinformacemi pravidelně setkáváme a bojujeme nejen ve zpravodajských kruzích. Musíme bojovat dál, jinak to tady bude brzo samej sráč.

    • 28.7.2017  17:34
    Děti online (TV film) (2017)
    **

    Je to pořád dokola. Odrostlejší pazdráti házejí hovna na ty mladší a mezigenerační žvásty se zacykleně víří napříč historií. Zatímco moji vrstevníci pindají, že „dneska ty děcka sedí jen vylepený na netu, to za nás jsme se mlátili klackama a házeli si písek do očí!“, ti před náma zas hučeli, že „dneska ty děcka furt jen lítají po venku, to za nás jsme od rána do noci tvrdě makali na statku!“, před nima se říkalo, že „dneska ty děcka zlenivěly u domácích prací, to za nás jsme ve slaměných špeluňkách kovali zbroj pro královská vojska!“, a ještě před tím, že „dneska ty děcka furt jen něco vyrábí, to za nás jsme chcípali na mor a lovili mamuty!“. V budoucnu se jistě dočkáme rozhořčených videí třicetiletých jůťůberů, co ze svého pokojíčku u rodičů budou ohrnovat jebákama obsypanej rypák nad současnou zpičovatělou dobou a nadávat, jak ty dnešní pitomý děcka jenom lítají na průzkumný mise do vesmíru, zatímco o kvalitní vlog už se nedá na youtube ani zakopnout! Každá generace je produktem své doby, naši rodiče byli děvkaři, z nás devadesátky vychovaly smažky a násilníky, internet zase pěstuje stylisty, buzeranty a genderově nezařaditelné. Nebude trvat dlouho a o loupežné přepadení se budete muset na ulici prosit, protože jediná kriminalita bude způsobována bukvicema, co budou zákeřně číhat zpoza solárka, aby vám zkurvili mejkap. Já se dokážu přizpůsobit jakýmkoliv dobám, režimům i převratům, přesto jsem na svoji generaci zlodějů a feťáků, co nejsou posraní si sem tam odsedět v chládku pár let, více než pyšný. Tak brzy zase ahoj na Pankráci!

    • 30.4.2017  20:49
    Egon Schiele (2016)
    *

    Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise.

    • 27.4.2017  21:30

    Budu k vám upřímný. Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého bych běžně vybouřil veškerou svoji nakumulovanou agresi a nenávist, protože je o malé černé holčičce a já nesnáším malé věci, černé lidi a holčičky. Nediskriminuji však jenom holčičky, nenávidím děti obecně. Dám vám příklad; dneska ráno si jdu takhle do obchodu a jako naschvál po cestě potkám až děsivě početnou skvadru malých užvaněných zmrdů ze školky. A jeden po druhým, necelej metr nad zemí, těma odporně roztomilýma hláskama: „Doblý den, doblý den, doblý den pane, doblý, doblý den…“ a ještě do mě žduchali malýma zkurevnýma deštníčkama! Být v ten moment velícím důstojníkem SS, nechám ty malý svině vybombardovat napalmem i s celou ulicí. Až tak děti nesnáším. Takže pokud bych si tento film pustil ve standardním duševním rozpoložení úplně sám, můj živý komentář by vypadal asi následovně: „Jo ty malá špíno, seš až taková nicka, že ti i vlastní matka po porodu zdrhla a teď tě vychovává jenom fotr, kterýmu za to taky určitě nestojíš, akorát nechce jít sedět, takže ti občas dá sunar a pustí Teletubbies, aby ses necítila jako úplný hovno, ale nic víc nejseš, teplej strejda ti potají dělá anální fisting nehašeným vápnem a beztak máš rakovinu, nějakou zákeřnou černou rakovinu, kterou chytají jenom negři, a na konci filmu chcípneš!!“ Ovšem tentokrát jsem se na film nedíval sám. Když ležíte v posteli s děvčetem a nic jiného dělat nemůžete, protože jste se zfetovali jako hovado a nestojí vám péro, ale přesto si večerní pláč odpustit nechcete, holt si společně promítnete nějaký filmový doják. Ženy jsou jako hvězdná brána do vašeho nitra, s pečlivostí exekutora objeví vaše léta nepoužívané emoce, které jste pohřbili pod galony krabicového vína a nánosy pervitinu. A tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, můj živý komentář vypadal takto: „Ach bože! Copak ta matka nemá v sobě kouska citu?! Vždyť ten nebohý otec je na všechno sám! Paralyzován rodičovskou láskou ji osm let vychovává s absolutní péčí a ona si potom přijde a chce mu ji ukrást? Jak se v někom může nacházet tolik zloby a nezodpovědnosti! Je mi z tohoto světa smutno!“ Takže ano, v objetí toho marně rozpáleného polonahého těla jsem se kdovíproč dojal a opravdu jsem si připadal trapně, když moje sexuálně frustrovaná polovička při závěrečných titulcích vítězoslavně zahlásila: „To je moc dobře, že ta malá kunda zdechla!“

    • 20.4.2017  22:02
    Kong: Ostrov lebek (2017)
    odpad!

    To jsem se zase jednou vytočil! Člověk se po měsíci a půl probudí z drogovýho oparu a z koutků setře čerstvej kundí žlem hormonálně nevybouřených středoškolaček, který se mu od nabytí půl míče samovolně přisávají rozkrokem k tlamě, aby si konečně pustil nějakej film, a sáhne zrovna do žumpy toho nejodpornějšího filmovýho řemesla. Tahle amatérská kýčovitá splaška si nezaslouží ani vlastní plakát, ta by se měla maximálně někde ve vietnamský trafice přírodně rozkládat v papírovým DVD obalu mezi ‚Varan vs. Kobra‘ a ‚Nejoblíbenější hity Káji Gotta z let 1960 – 1965‘. Pak by tu trafiku v Hloubětínským metru podpálili vožralí rumunští přistěhovalci a Kong společně s majitelem Kimem Kingem by chcípli. A stará Nguyenová by nedostala z pojistky ani hovno, protože ji v lednu nezaplatila včas. A jejich děcka by přejela tramvaj, protože mají moc šikmý oči a nedokážou se pořádně podívat do stran, jestli něco nejede. A vedení Prahy 9 by je nemohlo bez příslušných dokladů řádně pohřbít, takže by jejich šikmej popel spláchli do kanalizace a v kronice by o nich nebyla ani zmínka… Takovej osud by si tenhle film zasloužil! A určitě ne místo v programu kin a 70 procent na ČSFD! Takovou sračku si můžete natočit i vy doma, stačí solidní Nokie s VGA foťákem, Malování 95 na střih a animaci, a partička těch nejteplejších kreténů a homoklád nejen pod sluncem, ale i z tý druhý půlky Země, kde slunce zrovna nesvítí a je noc. Tu si složíte naprosto snadno, stačí sehnat: špatně opálenýho teplouše s tak úchylně upnutým tričkem, jak jen nejúchylněji na špatně opálenýho teplouše tričko upnout lze, debilní krávu s foťákem, která i z těch nejdementnějších situací dokáže vykřesat dojemně dramatickou fotku hodnou třech Pulitzerů a jednoho tématu měsíce v Ňůjórktájms, mladýho blbečka s červenou čelenkou á la homoRambo ze sedmdesátek, idiota, kterej na všechno odpovídá „jes, absolutly, ofkórs, ólrájt“, pak přihodíte pár Číňanek, mulatů, debilů a jednoho Samuela L. Jacksona. Samuel je v dnešní filmový době synonymem negra. Vážně, pokud v nějakým filmu hraje negr, je osmdesátiprocentní šance, že to bude Samuel L. Jackson. Samuel je takovej černej Nicolas Cage. Samuel když jde ráno na hajzl, vytře si prdel a na ten hnědej toaletní papír se nějakou náhodou podívá, tak si řekne: „Jes, ofkórs, právě jsem na toaleťák nasral docela epickej scénář!“ Když už máte poskládanou tuhle partu zkurvenců, tak stačí vzít pár zvířátek ze Života brouka, včetně původní animace, srát na to, nikdo si nevšimne, že je rok 2017, a pak je nechte všechny pobíhat na palouku v listí a trávě a ať dělají: „úúúúú, ááááá, blééééé, jsem mrtvej, ty taky, úúúúú, áááááá, blééééé“. Hotovo dvacet. Máte film o Kongovi. Gratuluju. A pokud zrovna nemáte doma Samuela, můžete ho nahradit libovolným cigánským Dežem eL Džexnem, nebo tam dejte kečup. Garantuju vám, že to bude mít pořád větší úroveň, než tenhle nechutnej céčkovej brak! Tak za měsíc a půl zase ahoj u další bžundy.

    • 7.3.2017  23:52

    Předem upozorňuju, že v žádném případě nejsem fanouškem X-menů. Ano, sice jsem je téměř všechny viděl, ale dívám se na ně pouze kvůli všeobecnému filmovému rozhledu a taky proto, abych kámošům v hospodě na otázku „už jsi viděl nový X-meny?“ mohl odpovědět „myslíš ty, kde se ta piča z hladových her mění na modrou piču z hladových her a zlej bubák v brankářský přilbě nechá levitovat stadion, protože je na všechny strašně naštvanej a myslí si, že přemístěním fotbalovýho hřiště se všem pomstí? Jo, ty jsem viděl.“. Takže Logana jsem v kině navštívil pouze kvůli místním nadšeným výstřikům a zcela výjimečně mě tahle banda buzerantů nezklamala! Jo, trošku mi tam přišly úsměvný ty videoherní side quests typu „nažeň stádo koňů zpátky do ohrádky“ nebo „běž k bodu B spravit vodojem“, jak kdybych byl někde v Zaklínačovi, ale ve své velkorysosti jsem tyto kosmetické lapsy schopen přehlédnout. Určitě si ale nepřipouštím, že tahle temná depresivní prasárna pochází z toho trapného zmutovaného univerza a proto jsem film vnímal jako samostatný, dějově nezávislý a modrýma pičama neposkvrněný biják o starém chlápkovi, kterému z rukou vyjíždí mečíky. V tomto kontextu dokážu přimhouřit všechny tělesné otvory a napálit tam tu zasranou pětku. Přesně takhle si totiž představuju stylovou moderní kinozábavu a s radostí mohu prohlásit, že jsem po dlouhé době divácky naprosto ukojen, což je zásluhou především té fantasticky hrající jedenáctileté holčičky, která si můj penis získala prakticky od prvních okamžiků. A to i přes to, že je na můj vkus už trošku stará. (PS pro ty bystřejší: Všimli jste si mých hodnocení za poslední dobu? Samý čtyřky a pětky… to proto, že jsem si letos konečně zašukal!)

    • 15.2.2017  05:36
    Nocturama (2016)
    ****

    Upřímně, za zrovna bystrého chlapce se nepovažuji a proto na filmech velmi oceňuji, když je tam postava XY, která se chce dostat z bodu A do bodu B a tento náročný úkol vyřeší ideálně tak, že z bodu A vyjde a do bodu B se plynule přesune. Pak jsem jako divák velice vděčný. Sleduju excelentně hladkou lineární přímku, u které nemusím do procesu pochopení zapojovat důvtip ani své vědomosti nastřádané ze šesti úspěšně absolvovaných tříd základní školy. Ovšem pak tu máme filmy, kde postava XY zahajuje svoji cestu nepochopitelně z bodu K, pak to vezme kolem eRka k eSku, kde potká postavu EF, tak spolu chvíli kecají, pak tam skočí flashback, jak EF s TU plánují nějakou nekalost, ovšem jakou už se nedovíme, protože XY s EF zpátky v přítomnosti kráčí k bodu G, jenže u Déčka špatně zatočí a omylem dojdou k číslu 6, takže se kolem Q vrací zpět, jenže narazí na TU s LM, mrd, flashback, ukazuje se, že XY a LM byli dřív milenci, mrd, současnost, EF je v rozpacích, tak všechny pozve do Véčka na drink, kde se hodinu nic neděje a jenom se žvatlá, TU vyčítá EF její vztah s NO, nakonec se tam objeví blbeček, na kterýho už nezbyly v abecedě písmena, takže se mu familiárně přezdívá 卡雷尔, a ten všechny do toho zasranýho Béčka teleportuje! No považte, vždyť z toho by jednomu praskl čurák, slabší povahy mohou i zkolabovat. Nocturama naštěstí tak extrémní není, ale nasnímat jeden výstřel z osmi různých a po sobě krátce jdoucích pohledů, to je fakt na záchvat. Avšak téma je to bezesporu zajímavé, poutavě natočené a pro žabožrouty aktuální každým novým dnem i nocí. Hvězdu navíc za soundtrack a poslední kurevsky tíživou půlhodinku.

    • 14.2.2017  22:11
    Spojenci (2016)
    ****

    Cože? Angelina Jolie označila tento snímek za „nejhorší film všech dob“?! Jak jen mohla! Ta pizda! Avšak pokud je její výrok stejně důvěryhodný jako Enšpíglův výrok, že „Angelina Jolie označila tento snímek za nejhorší film všech dob“, pak zůstávám klidný. Pokud totiž Enšpígl čte stejně jako píše, pak pravděpodobně došlo k mylnému pochopení sdělené informace a Angelina novinářům ve skutečnosti řekla: „Co? Jakej Alájd zas? Teď nevotravujte, jdu Abdu Jamal Samirovi koupit do Bombajshopu nějaký bratříčky.“ Takže ne, tento výrok, ať je jeho autenticita jakákoliv, rozhodně není pravdivý. Robert prostě nemůže natočit špatný film, nebo alespoň ne nic horšího, než je Tomb Raider, na to zkrátka platí vesmírné zákony. Nejenže jsou Spojenci vizuálně extatičtí, ale navíc jsem u nich měl samým napětím sevřenou prdel tak mocně, že bych si v ní mohl otevřít pobočku kamenolomu. Já mám prostě filmy z téhle doby rád. Z doby, kdy se bezdůvodně vyvražďovali židi, ženy, děti a na zahradě jste si nemohli udělat grilovačku, aniž by tu nebylo riziko, že se vám může na barák kdykoliv zřítit skopčácký bombardér a zabít celou vaši rodinu. Člověk byl tenkrát tak nějak pořád ve střehu a aspoň neměl čas na čtení plitkých bulvárních sraček.

    • 13.2.2017  07:03
    Arzenál - 50 % (E07) (epizoda) (2016)
    ***

    Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí.

    • 9.2.2017  00:02

    Zklamání jako prase! Být jeden z těch ukoktaných mastnovlasých brejlounů z filmové školy, kteří sem za chvíli napadají jak hovna do toi toiky, nejspíš bych na tomto místě napsal cosi jako „ze zábavné jedničky rovnoměrně proložené inteligentními gagy a fungujícími popkulturními odkazy se stala nehumorná a nepřehledná dvojka sestříhaná ze zběsilého sledu infantilních ultracool fórků pro nezletilé primitivy“, ale protože jsem jen ubohý vesnický Otík, který sotva rozezná Stallona od Kopeckýho, bohatě si vystačím se slovy „byla to totální sračka!“. Anebo jsem prostě už vyrostl. Vyrostl do zapšklého, věčně nespokojeného kreténa, kterého potěší už leda tak snížení úrokových sazeb na stavebním spoření anebo neštěstí ostatních, třeba když sousedka tenkrát před barákem uklouzla a zlomila si žebro, to jsem se smál tak burácivě, až mi z držky vypadla protéza. Nejvíc mě na filmu fascinovalo, že do něj tvůrci obsadili i NEGRO® figurky, aby byl multikulti korektní. Jako já snesu hodně, ale černý lego už je moc i na mě. Původně jsem chtěl poděkovat Kino Světu ve Znojmě za mimořádnou týdenní předpremiéru, ale protože jste to hráli s dabingem, tak jsem vám za toho falešně pištícího Davida Novotnýho nablil pod sedačky. PS pro uklízečky: jedenáctá řada, páté sedadlo.

    • 8.2.2017  03:59

    Hysterie se opakuje. Nezletilé školačky a staré panny si vymetají pavučiny z rozkroků, aby si mohly po dvou letech opět zvesela rozdráždit své zatuhlé kačeny. Jelikož odstíny šedé zajistily hutnou reklamní masáž už před lety, odstíny temné mají prakticky vyhráno; kina budou praskat ve švech, i kdyby se na plátně promítal dvouhodinový záběr na hovno v rozkladu. To by ostatně ničemu nevadilo, zvlhlé divačky by stejně nepoznaly rozdíl a chápavě by se dojímaly nad tím, jakou má ten výkal citlivou duši. Ovšem autorka předlohy je jiná kapacita a tak se vytasila s novou klitoris drásající zápletkou, při níž nezůstane jedna díra suchá. Expedice do hrdinčiny kundy bude protentokrát výzvou, protože Christian si musí její lůno opětovně vydobýt. A co hůř, Anastasia nebude čelit pouze Christianovým vnitřním démonům, ale i jeho pohnuté minulosti! Ano, lepší zápletku bych sice vyčetl i z libovolného captcha kódu na uložtu, ale fanynkám to stejně bude připomínat Kafku v nejlepší formě. Christian je prostě nenapravitelný snílek/romantik/pičus (nehodící se škrtněte), který touží svoji vyvolenou nalubrikovat třpytem z měsíčního prachu a je ochoten pro to udělat cokoliv. Věřím, že toto odhodlání dojme každou, ať je to zhrzená Anička, frigidní Věrka, nebo Máňa z konzumu, která po letech odšpuntovala tampon a razila se svými pětašedesátiletými kamarádkami do biografu. Od posledně se nezlepšilo prakticky nic, Dakota stále vypadá jako bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně a Christiana by zahrál lépe snad i Luděk Sobota. Dokonce i to šukání ustoupilo do pozadí, a kdo touží po něčem trošku odvážnějším, ať si pustí raději Peříčko nebo plyn. Rádoby dramatickými prvky se tvůrci zřejmě chtěli zavděčit i pánskému publiku, ovšem tady je nutné si připomenout, že pánské publikum od prvních odstínů visí na stromech a tak se není komu zavděčovat. Obézní trafikantka Helga pak v kině dychtivě očekává zvrácený pohlavní propletenec plný mlaskání a čvachtání a místo toho musí sledovat, jak jejímu milovanému Krysčnovi nějaký ani zdaleka ne tak krásný čurák vyhrožuje. Jediné pozitivum spatřuji v tom, že druhý díl je o něco kratší, takže letos si ušetříte celých osm minut smrtelného dávení. Frigidní autorku předlohy měl někdo už dávno vrátit fotrovi do koulí a udělat mu na péru uzel, aby nemohla svými fantaserotickými zvratky o naivní slepici a trapném pičusovi (ano, cé bylo správně) nadále špinit literární univerzum. Podobně nekvalitní brak červené knihovny by totiž dokázal dohromady splácat i negramotný popelář s pokročilým Alzheimerem, a pokud i vy toužíte zohavit regály Levných knih svými postelovými patáliemi, v krátké ukázce s vysvětlivkami vám předvedu, jak na to: „Jo!!!“ [začněte zprudka, tím zaručeně rozpálíte každou hospodyňku], vzdychla a konejšivě si zarazila jeho bytelný žilnatý a krví napumpovaný úd co nejhlouběji do sebe. [čím víc nesmyslných přídavných jmen, tím líp] „Jsi tak fantastický milovník, Gabrieli!“ [zvolte nějaké vznešené jméno, s Karlem by to nefungovalo] „Ach, já vím, holubičko moje, a teď se připrav na orgastický gejzír rozkoše,“ řekl Gabriel nemravně, oplzle, chlípně a vyzývavě. [dominantní musí být muž, ten v brakových románech vždy představuje šampaňské mezi pohlavími] Dvě touhou spletená těla náhle propadla do rytmu doposud neprobádaného vesmíru živočišné vášně. [nyní používám honosnou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku] „Ne, Gabrieli, zastav,“ vyhekla rozčarovaně dívka, „musím ti něco říct!“ [je nutné čas od času hodit mezi hlavní postavy klín, abyste udrželi své slabomyslné čtenářky v napětí] „Něco je tu špatně a já s tím nedokážu nic udělat,“ pokračovala dívka. [už nevím co psát, takže cituji svého urologa] „Holubičko, ničeho se neboj, společně to zlo porazíme!“… a v tomto stylu se zacyklete na nějakých zhruba šest set stran, pak důkladně vykuřte náhodného nakladatele a pravděpodobnost neúspěchu bude ještě menší než to, že byste se jako homosexuální komunistický žid v roce 1943 dožili konce války v Berlíně.

    • 8.2.2017  03:42

    Takhle by to dopadlo, kdyby Methan Hunt a Čak Norris měli dítě; mělo by leukémii a vypadalo by jako Vin Nafta. Cander Xage, nebo jak se ten gumový kokot jmenuje, lyžuje po stromech, motorku řídí pod vodou, souboje vyřizuje výhradně za letu a u toho stíhá sázet hlášky, za které by se nemusel stydět ani MacGyver. Ženy samozřejmě za jeho přítomnosti vytékají jak staré pračky a touží mu adoptovat svoje rodidla. Naftu to však nechává naprosto chladným, jeho hlavním úkolem je zlikvidovat čínské metrosexuální bojovníky. Ti mu sice dlouho pijí krev, ale Vin je nakonec všechny najde a jednoho po druhém sundá jak prádlo z věšáku. Všichni jsou šťastni, nastupuje americká vlajka, gospel, pár motivačních mouder a titulky. Hotovo dvacet. Některé filmy by zkrátka měly být opatřeny varováním „nevhodné pro lidi s IQ nad 15“. Kdo si dokáže zavázat tkaničky a reaguje na světlo, ten by měl prostě smůlu. Jednu hvězdu dávám za charismatickou Ivanu Chýlkovou, nechápu, proč ji nikdo nevyplnil do castingu.

    • 4.2.2017  21:45
    Nebezpečné vztahy (TV pořad) (2016)
    odpad!

    Byla to jedna z těch běžných, líných, unavených sobot, kdy jsem jako vzorný milující vnuk šel navštívit svoji babičku. Babička nám přeci jen začala trouchnivět rekordní rychlostí a ještě než se odhodlá k jednomu ze svých finálních komických čísel – těžko říct, zda zvolí osvědčené klepání bačkorami, nebo sáhne po modernějším natahování brk –, si musím trochu urvat z jejího hrníčku na důchod. Po příchodu do její zatuchlé garsoniéry mě přivítala ta známá vůně neudržované zubní protézy a několika vepřových konzerv, které nedávno výhodně směnila v Tuzexu za valuty. Posadil jsem se k malému stolečku, potaženému zažloutlým PVC ubrusem s květinovými vzory, a sledoval babičku, jak v rukách obsypaných stařeckými skvrnami zapáleně hněte těsto. „Za chvíli bude buchta, Ištvánku, ta kterou máš tolik rád,“ zachraptí roztřeseným barytonem. Zdvořile odmítnu a usilovně přemýšlím, jak z ní co nejrychleji vymámit dva tisíce na cigára a fety. Na nenažrané lékařské poplatky jsem chtěl minule, na svého zraněného psa předminule a nové učebnice raději znovu zkoušet nebudu, už posledně jí málem došlo, že jsem studia ukončil před téměř pěti lety. Zahajuji tedy taktiku s pracovním názvem ‚babi, tomu neuvěříš‘, která je však průběžně přerušována jakýmsi hlasitě puštěným pořadem na Barrandově: „Babi, tomu neuvěříš, ale stala se mi minulý týden taková hrozná věc. Víš, jak jezdím každou neděli do Armády spásy rozlévat polévku bezdomovcům? Tak si představ, minulou neděli jsem se připravil jako vždy… paní Milena má dlouhotrvající problémy s přítelem své dcery Radky, který se podle všeho snaží jejich rodinu rozvrátit… do batohu jsem si zabalil svačinu a naběračky a vyrazil jsem na svém kole na cestu… paní Milena je nešťastná žena, protože se se svojí dcerou vzájemně odcizují… když v tom mi prasklo lanko! Kolo bohužel bylo na místě nepojízdné, snažil jsem se to opravit sám, ale nedokázal jsem to… bude mít paní Milena dostatek odvahy, aby se s přítelem své dcery setkala tváří v tvář a konečně si to s ním vyjasnila? To se dozvíte už za okamžik po krátké komerční pauze... byl jsem z toho smutný, protože ti nebozí lidé bez domova spoléhali na moji pomoc a já je zklamal… nabízíme půjčky do 166 000 Kč podnikatelům, studentům, matkám na mateřské, nezaměstnaným, nezletilým, nesvéprávným, i debilům. Nenahlížíme do registrů ani občanských průkazů… ale bohužel se nedalo nic dělat, osud mi prostě nepřál. Odvezl jsem tedy kolo ke svému kamarádovi na opravu… pan Petr, přítel dcery paní Mileny, přijal naše pozvání a nyní ho prosím přivítejme potleskem… ale ten mi řekl, že si s tak závažným technickým defektem neporadí, že tohle musím dát do autorizovaného servisu a že oprava bude asi drahá… Petře, proč o mně Radce říkáš, že nejsem její pravá matka? Jak si můžeš vůbec něco takového dovolit tvrdit?!"... Tady už mě ta posraná paní Milena začne zajímat taky, takže po vzoru babičky zaměřím svoji pozornost na černobílý televizor. „Teda Ištvánku, to je strašný, jak jsou na sebe lidi oškliví,“ procedí babča vzrušeně a na koberec jí ukápne mohutný zelenohnědý chrchel. Já pracuju v laboratoři a udělal jsem si tam testy DNA! Vy nejste Radčina pravá máma! Když se babička nahne k televizoru, aby jej zesílila a omylem tak odhalí své krajkované intenkontinenční kalhotky, zmocní se mě malá zlomyslná erekce. To je lež! Já Radku porodila! Musím být její máma! „Babi, víš doufám o tom, že jsou to jenom herci? Že se to skutečně neděje?“ „Ale Ištvánku, to jsou opravdové příběhy opravdových lidí.“ Bohužel testy DNA hovoří jasně, takže buď lžete, nebo vám v porodnici dali špatné dítě! „Babi, to nejsou opravdové příběhy, je to zinscenované, hrají tam herci.“ „Ištvánku, když o tom nic nevíš, tak prosím tě nemluv.“ Takže moje Radka není moje Radka? Znamená to, že vychovávám cizí dceru?! „Ale hovno, babi, to si fakt myslíš, že se tohle někde děje??“ „Ištvánku, nebuď tak bezcitný.“ Jak náš štáb zjistil, Petr má skutečně pravdu! Před třiadvaceti lety došlo v jedné porodnici k záměně novorozenců! „Kurva do hajzlu, žádná paní Milena neexistuje! Jsou to jen vymyšlený sračky pro idioty!“ „Tak a dost, žádnou buchtu nedostaneš!“ Díky Petrovi, který k testům DNA přišel v podstatě náhodou, byl odhalen jeden dávný rodinný omyl, který právě teď můžete prožívat s námi! „Slyšíš ty píčoviny? To si jako Petr šel koupit sendviče a náhodou u toho zakopl o testy DNA? S tím jdi do prdele vole!“ A pak už si toho moc nepamatuju, protože se mi zatmělo před očima a babička padla k zemi s mými nehty krvavě vrytými na zkrabatělém krku. Byla to prostě jedna z těch běžných, líných, unavených sobot…

    • 4.2.2017  15:40

    Nojéje, já začínal pomalu propadat dojmu, že ze mě basa snad vyždímala veškeré empatické cítění. Stačí se podívat na má poslední hodnocení; obměkčit mě nedokázal sadisticky týraný harant, banda sociálně nepřizpůsobivých smradů a dokonce i ti teplí negři mě nechali naprosto chladným. K mladému Eflekovi mám ale o dost blíž, protože víceméně odrazuje osobnost mě samotného; též jsem introvertní zhrzený debil, kterého navždy změnila jedna tragická událost (psal se rok dva deset, chyběl mi sex a já byl příliš chudý na to, abych si zaplatil levnou šlapku, a taky příliš velká nula, abych nějakou ojel bez toho, aniž bych ji musel znásilnit, takže jsem si mazal na péro různý věci, někdy i pokládal šunku – a onoho osudného večera mě Ťapina hryzla do předkožky). Abych byl upřímný, nedokážu se rozhodnout, jestli to byl dobrej film nebo ne. Ano, toto je oficiální stanovisko vášnivého milovníka náročné kinematografie a bezesporu špičkového filmového kritika, který každé ráno snídá Filu, aby večer mohl vysrat Fuku. Nevím, jestli to byl dobrej film nebo ne. Jak tady však čtu ty grafomanské, egoistické, pseudoodborné a pozérské stříkance samozvaných filmových teoretiků, kterými je zamrdaná ta horší půlka ČSFD, jsem za svůj až nevinně elementární dojem rád. Příběh: byl tam; Atmosféra: na hovno; Tempo: vražedné; Originalita: mám v píči; Nálada: 3,45287; Art: WTF?!; Styl: dá se; Casting: špica; Výsledný dojem: 3 pizdy.

    • 2.2.2017  01:11
    Moonlight (2016)
    **

    Letos ty Oscarovky vidím černě! Tady cítím povinnost dodat, že netrpím tím druhem xenofobie, kterému se říká rasismus, naopak, přismahnutí lidé mi nevadí a když mi zrovna třeba natírají plot nebo staví pyramidu, nevadí mi dokonce vůbec, ale ty přehnané útoky na zlatého plešouna plné hloubek, citů, nadějí, poselství, štěňátek a ufňukaných negrů mě prostě neskutečně iritují. Musím také reagovat na část komentáře jednoho ze svých předřečníků, který tvrdí, že pokud by tento film natočil bílý režisér s bílými herci, neštěkl by po něm ani pes. To je sice fakticky pravda, ale v tomto případě to nelze považovat za relevantní argument. Kdyby v jiných filmech sbírali bavlnu modroocí blondýni, co vypadají jak dělníci vápenky a Pearl Harbor by napadla četa indiánů, taky by to asi úplně nefungovalo. Do určitého kontextu je zkrátka nezbytné zasadit určitou rasu. Jak říkává můj přičmoudlý kamarád: „To jsem tenkrát v baru sbalil jednu nadrženou Češku, která mě vzala k sobě dom. Po vášnivý předehře se nahá položila na postel a říká: ‚ukaž mi, že to, co se o vás černejch říká, je pravda‘. Tak jsem jí ukradl kabelku a zdrhl.“

    • 29.1.2017  12:11
    Ploty (2016)
    odpad!

    „Podívej se na to takhle když máš v kapse deset centů a chleba stojí dvanáct centů kolik chleba si za to koupíš zkus se nad tím zamyslet kolik chleba by sis za to koupil fakt to zkus,“ řekne jeden negr druhému a kamera se po popraskaných betonových schodech dramaticky přesune ze dvora do domu. „Hmm, dyž nat tim tag přemišlim, odpovjeť je dvanást, dvanást chlebů!“ odpoví vítězoslavně druhý negr. „A nebo,“ zdvihne obočí negr číslo tři a ležérně se loktem opře o rezavějící kuchyňskou stěnu z vlnitých plechů „to bude spíš nula, protože mi dva centy ještě chybí.“ První negr se významně usměje: „Vidíš to synku tady strejda inženýr vychodil základku tak se mu to teď machruje ale v podstatě má pravdu za deset centů si žádný chleba nekoupíš nebo aspoň ne ten co stojí dvanáct to je ekonomika.“ Dešťová voda prokapávající z děravého stropu na propálené linoleum umocňuje tíživost celého momentu. „A taďko, co je to ta ekonomyka?“ vznese dotaz negří dítě. „Ekonomika je když černej dělá za deset centů na hodinu a bílej za dvanáct takže bílej si pak může pořídit chleba zatímco černej za tu samou práci ne.“ „A nebo,“ zachraňuje situaci negr číslo tři a uhasíná nedopalek balené cigarety o zbytek zatuhlého omastku na talíři ve dřezu „je ekonomika spíš něco jako hospodářství.“ Rafinovaný střih odhaluje klíče ve dveřích a do záběru vstupuje hlava rodiny. „Ježiži taďko, to je mamka!“ zhrozí se malý negr a utíká se skrýt do své dětské pevnosti postavené z promočených molitanů. „Tak si představ, táto,“ vzdychne vrchní negřice a vyčerpaně odloží nákupní tašky na kuchyňský zahradní stolek „že v sámošce na konci čtvrti zdražili chleba na patnáct centů!“ ///… a takhle tam tento pavilon nemajetných amerických opic na dvou metrech čtverečních skoro dvě a půl hodiny třepe kokotiny a jeden se až nestačí divit, co za odporně ostentativní pseudofilozofický superblábol to letos dostal nominace na Oscara.

    • 28.1.2017  20:38
    Mlčení (2016)
    odpad!

    Vole, Martine, cos to splácal za užvaněnou klášterní – a teď mi odpusť ten rigorózní výraz – sračku? A proč tam obsazuješ toho slizkého ušopleska s přilepeným karfiolem na lebce? Vždyť ten trapně načesaný Kurvil automaticky deklasuje každý film, kde se jen mihne. Marvel mu šlohnul pavouka, tak teď leze do válek a Tajvanů a hraje si na liberálního spasitele. Tohle si užijí maximálně opati, páteři, mniši, sektáři, dalajlámové, hloubaví transcendentalisté a POMO. Běžný Scorseseho fanoušek je ze hry venku. Já se tak nudil, že jsem si u toho bagroval holuby z nosu a lepil z nich na zeď symbol nekonečna, takže ani pořádně netuším, o čem to vlastně bylo, a kdybych si raději tři hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp.

    • 28.1.2017  16:24

    Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali.

    • 24.1.2017  00:52
    Učitelka (2016)
    ***

    Definitivně vyléčen ze zdejších spoileroidních obsahů, jenž vám jsou krom úvodu, zápletky, peripetie, rozuzlení a závěru schopny vyzradit i zabarvení stolice jednoho z komparzistů, který byl produkcí stejně vystřižen, si u většiny filmů nezjišťuji nic předem a kolikrát jsem natolik důsledný, že nepostřehnu ani žánr. To se pak jeden nestačí ani divit, co si to vlastně pustil. Od slovenského filmu s názvem Učitelka jsem očekával nějakou podprůměrnou stupidní komedii a ono se z toho vyklubalo celkem zkurvený drámo! Po zhlednutí mám chuť paní učitelce nachcat do úst, ale to se dalo čekat. Jak se někde děje bezpráví, to já bych hned bral kuši a po Hoodovsku prostřeloval aorty a chcal lidem do huby. Paní učitelka na to šla sofistikovaně a svoje zneužívání nebohých rodičů maskovala za laskavosti. A dělala to dobře. Když za vámi přijde sousedka, jestli nemáte trochu rýže, taky jí řeknete spíš „ano, Haničko, a chceš hnědou, naklíčenou, wehani, indiánskou nebo jasmínovou?“ namísto výstižnějšího „běž do piče, mrdko, a přestaň mi kurva parkovat na trávníku“. Lidé mají totiž nevysvětlitelné tendence k bezplatnému prokazování služeb, tu švestičky ze zahrádky, tu paštička, jitrničky, tlačenečka, tam zase nějaké nenošené armani svetříky a než se nadějí, stanou se loutkou své úchylky být za dobráka. Já bych na takovou manipulaci neměl žaludek, mně bývá docela trapně už teď, když mi jedna slabomyslná kráva od nás z baráku za lehce erotické esemesky nakupuje a platí nájem.

    • 23.1.2017  13:09
    Making a Murderer (TV seriál) (2015)
    *****

    Člověk rok sedí a málem mu kvůli tomu uteče tahle nesmírně sugestivní záležitost! Nebudu si na nic hrát, bulel jsem u toho jak malá děvka. Na tu bezmoc při sledování nikdy nezapomenu, protože je téměř hmatatelná a až s nechutnou precizností popisuje fungování americké justice. Jakmile se v Americe stanete obviněným, nejde pouze o nešikovné šlápnutí do hovna, nýbrž o artistický placák do žumpy. Přesně v ten okamžik totiž přestává pravda existovat. Už na ní nezáleží. Jako lacinou šlapku si vás přehazuje obžaloba s obhajobou a vy se během celého přelíčení prakticky nedostanete ani ke slovu, protože o vás už dávno nejde. Na jedné straně předražení advokáti honící se za senzacemi a na té druhé tlustý upocený zmrd s čtyřposchoďovým ovarovým podbradkem, který z pozice Ježíše káže morálku a znechucení nad vaší ohavnou existencí, a přitom si po nocích pokrytecky honí svého malého šulínka nad fotkami desetiletých Japonek v kostýmech My Little Pony. Vaše budoucnost je v rukách lidí, pro které jste pouhá práce, představujete jenom další otravnou šichtu u soudu, kvůli které nemohou jít odpoledne na sklenku Merlotu a masáž varlat. A až se tam obě strany dostatečně vyzvrací, o vaší vině či nevině bude rozhodovat porota složená z instalatéra, uklízečky, trafikantky, bezdomovce, invalidy, otylé hospodyňky s hnisavým abscesem v podpaží, bezzubé kartářky, podomního pojišťováka, youtubera, nezaměstnaného, krávy a debila. Těchto dvanáct kokotů se na pár hodin izoluje od okolního světa a svými exaktními znalostmi z psychodiagnostiky, genového inženýrství a hematologie rozhodují o tom, zdali jste tu prostitutku v keři u dálnice pobodali opravdu vy, nebo jestli to náhodou nemohl být někdo jiný, když vy jste v době činu zcela prokazatelně o stovky kilometrů jinde vykrádali banku. Tady porotce Džon Dejvis je sice expert na pivní lístky, ale pro dnešek už toho má opravdu dost, takže hlasuje pro ‚vinen‘ a Kejtý Sančézová to vidí némlich stejně, hlavně aby už mohla běžet s kámoškou do mekáče na řízek. Takže porota se vrací a na základě těch samých spekulací, ve kterých se topila obhajoba s obžalobou, nad vámi vynáší ortel. Ten se v okamžiku vyřčení stává slovem Božím a novou, státem posvěcenou, nezávadnou pravdou, kterou nelze jen tak zpochybnit. Pokud se nová pravda náhodou liší od té původní, zcela ignorované, tak máte holt smůlu. Někteří aktéři si možná nad miskou tvarůžků řeknou ‚ups‘ a vy už si to doživotí prostě nějak odsedíte, vždyť zase o tolik nejde. Po dvou dekádách nepřetržitého soužití se zdegenerovanými psychopaty se začnou vaše nároky na štěstí snižovat a za ohromný životní úspěch považujete už to, když vás po třech letech papírování přemístí z věznice, kde vám na oběd srali do talíře, někam, kde se do nich jenom lehce čůrá. A nakonec v devadesáti chcípnete na udušení velkým černým ptákem. Bohužel se nejedná o žádnou fantasmagorickou utopii, ale o zcela běžnou každodenní praxi. Z případu Stevena Averyho mi bylo na blití a oceňuji, že se dokument přiklání na jeho stranu. Konečně to za celý jeho život někdo udělal.

    • 19.1.2017  01:13

    Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt.

    • 18.1.2017  04:56
    La La Land (2016)
    *****

    Jáááá chci tančit jako motýl na měsííííci, ale nedokáááážu vzlétnout ani potisíííící, duc duc duc, záááávidím všem nádherným holubůůůům, že nemusí používat metro k přestupůůůům, duc duc duc.♫ „Ježiš, holky, jsem blbá servírka a tak strašně moc bych chtěla být herečkou! Co mám dělat?"- „Ser na to a pojď pařit!" - „Tak jo." ♫Podzimní listí plachtí napříč růžovým ráááájem, la la la, a já zas nemám ani na náááájem, la la la, duha lásky se tyčí nad naším obzoréééém, la la la, opět se musím nějak vypořádat s exekutoréééém, la la la.♫ „Tywoe, Rájene, z tebe teču, máš daleko lepší prstoklad než můj starej!" - „A tos ještě neviděla můj trombón, holubičko!" ♫Milujeme se ve vichru vášně, hvězdy nad námi svítí… svítí… svítí, milujeme se jako nikdy, jsme krásní jako luční kvítí… kvítí… kvítí, no tak lásko pevně mě chytni… chytni… chytni, a svoje srdce mi poskytni… skytni… skytni.♫ „Pochop to už, beru tisíc babek tejdně a dělám práci, která mě baví!" - „Na to se vyser, musíš si jít za svým snem! Prostě si otevři ten debilní džesklub a minimálně já ti tam chodit budu, bude to emejzing, uvidíš!" ♫Tarararyptatýda dů, dada dáá daratada dáá, tytyty tydydůtyty, ryptytý, tytyty tydydůtyty, ryptytý, taratypta dýdýdů, rypta dýdydů, dada dáá daratada dáá, rypta dýdydů.♫ „Já vím, bejby, bydlíme ve městě s milionem obyvatel, ale co kdybysme náhodně zašli do pajzlu, kde dělá ten úpa božskej Rájen? Hodíme tam na sebe dojemnej pohled a zas půjdem.“ - „Tak jo, do piči, vemu to tudy.“ ♫Jedna láska tiše vadne, druhá zase živelně pučí, chlapec pomalu chladne, jeho dívka ve slzách bučí, vrkúúú vrkúúú, kdo z nás dvou to utnul, mohla to být láska nekonečná, osud si sprostě dupnul, byla jsi pro mě jedinečná, vrkúúú vrkúúú.♫ ….. No, a to je zhruba kompletní děj filmu. Takže proč čtyři? Protože je to řemeslně dokonalé, vizuálně podmanivé a já se nechávám dojímat moc rád. City of Stars si budu broukat ještě hodně dlouho! ♥ Edit: Soundtrack už přes půl roku obývá můj telefon. Vedle projevů Adolfa Hitlera jde o jedno z mých nejpřehrávanějších alb. Zvedám na pět.

    • 17.1.2017  19:46

    Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence.

    • 16.1.2017  17:10

    V páté sérii by se mohl na scéně objevit Watsonův starší bratranec Enrico, který by se nechal přeoperovat na Moriartyho. Taky by se ukázalo, že ten flashback ze Sherrinfordu s originálním Moriartym byl ve skutečnosti flashfoward, takže se to teprve stane. Původní Moriarty totiž přežil, tenkrát na té střeše se střelil do náhradní hlavy, tu opravdovou měl schovanou pod sakem. Takže by byli na scéně Moriarti dva, kteří by se do sebe ve druhém dílu zamilovali a páchali by v Londýně zlo. Nakonec by do Baker Street přiletěla jetpackem exhumovaná Mary a Sherlocka by otrávila jedem z tříhlavého čínského draka... jop, to by krásně zapadlo do konceptu čtvrtý série.

    • 15.1.2017  19:48
    Zázračná planeta II (TV seriál) (2016)
    *****

    Ach, jak já se nehorázně stydím, že jsem k tomuto klenotu přistupoval skepticky! Na podobné dokumenty se totiž zásadně nedívám, neboť nemám k přírodě vztah a jediná zvířata, se kterými jsem kdy přišel do styku, byly moje loňský filcky. Ovšem všechna čest, toto mě naprosto rozložilo. Silně na mě zapůsobil onen kontrast, že já tady sedím na plesnivějícím otomanu po babičce, za umaštěný tričko mi padají drobky zlevněných brambůrek z Lidlu a u toho si smradlavým prstem vybírám bordel z ucha, zatímco tisíce kilometrů ode mě ze sebe úžasně roztomiloučkej mýval tlačí vydatný hovno, který je daleko zajímavější než celej můj ubohej život. Seriál mi dokonce odpověděl na zásadní otázku, která mě tíží již od dětství: vždy mě zajímalo, jak zvířecí samci dokáží detekovat samičku svého druhu. Já kdybych byl třeba krokodýl, tak jsem absolutně zmaten. Vždyť všichni krokodýli vypadají naprosto stejně. To mám jako zjišťovat, jestli to celkem sexy zvíře má kundu? To je na prvním rande trošku neslušný, ne? Buchtě v baru přece taky neříkám: „Slečno, mohu vám zlehka prohmátnout rozkrok, jestli tam náhodou nemáte koule?“ A ono se ukázalo, že ani ty zvířata v tom nemají vždy jasno. Takovému lemčíkovi trvalo dobrou půl hodinu, než zjistil, že se snaží ošukat samce. Planet Earth nám ukazuje přírodu takovou, jaká je; humorná, děsivá, dojemná. U většiny záběrů jsem napětím ani nedýchal a při souboji žabičky se včelou jsem dokonce hlasitě fandil. „Dělej, běž, utíkej, stůj, pohni, chcípni, zmrde!“ Opravdu, všechny akční filmy mohou jít do bez výjimky do prdele. Toto je podruhé za moji ČSFD kariéru, co bych potřeboval šestou hvězdu a za tu extrémní obětavost, vynalézavost a odhodlání získat co nejepičtější záběry, bych tvůrcům s radostí vykouřil péra. Myslím to vážně, vykouřil bych je všem. Od kameramana, přes vypravěče, až po instalatéra, kterej v BBC spravuje ucpaný hajzly. Prostě bych jim ty lofasy vybalil z trenek a vyhulil je, jak nejlíp umím. Ti borci si to zaslouží!

    • 7.1.2017  20:48
    Pasažéři (2016)
    **

    Když se týpek probudil z hibernace na opuštěné vesmírné lodi, napjatě jsem očekával, že palubní počítač nonšalantně zahlásí „všichni jsou mrtví, Dave“. Nezahlásil a taky to stálo za hovno. Všechno je tu na můj vkus až moc nepravděpodobně naleštěný; dva mladí charismatičtí krasavci s atletickými těly si každou noc užívají předpisový sex, ve všech případech korunovaný intenzivním společným orgasmem, jejich koitální pot voní po levandulích a Chrisův ejakulát by se dal s troškou nutelly mazat na palačinky. To jako vážně? Jasně, musí na to chodit davy týnejdžrů a kdybych se ve vylidněném kosmickém plavidle předčasně vzbudil třeba já, plešatý tlusťoch s malým pérem, který si musel objednat hibernační dvojkomoru pro zamilované, protože se do té obyčejné nevešel, tak by na to asi nikdo nechodil a film za sto mega by se nezaplatil, chápu. Navíc já bych si tam jakožto naprosto neschopný lempl nedokázal ani ukrojit chleba, natož rozmrazit štětku na šuk, takže bych za dva dny chcípl hlady a film by mohl po deseti minutách skončit. Muselo se to zkrátka pojmout moderně a vznikla z toho klišovitá a přeslazená young adult scifárna pro nenáročné pubescenty s nedovyvinutými pohlavními znaky. Jedna hvězda k dobru za relativně píchatelnou JLaw.

    • 3.1.2017  10:38
    Teorie tygra (2016)
    ****

    Jelikož se ještě stále neřadím mezi tu smutnou populaci zdomestikovaných podpantofláků bez sebeúcty, jen těžko jsem si mohl doposud představit, jak moc dokážou být ženy šílené. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že mí ženatí kamarádi, ti věčně usměvaví pohodoví kluci, ve skutečnosti doma zažívají nefalšovaný manželský psychoteror, místy připomínající až čarodějnictví nebo exorcismus. Kdo to měl tušit! Tento kurevsky děsivý film je jasným důkazem, že žena nebyla stvořena z Adamova žebra, nýbrž z Ďáblova zaníceného vředu, který si v mukách a bolestech vyřízl pekelnými vidlemi z konečníku, aby nemusel už nadále trpět. Já se do podobné situace naštěstí nikdy dostat nemohu, neboť jsem si vůči ženám vypěstoval jednoduchý a vysoce efektivní obranný mechanismus – cokoliv ženy řeknou, to automaticky vyhodnotím jako spam. A pak už jen přičítám plusové body: nemluvíš o svých pocitech? Super, máš bod. Ani o tom, co budeš dneska vařit? Další bod. Není to nic o vánočních slevách v IKEA? Bod. Žádná strašně vtipná historka z kadeřnictví? Je tam. Nic o tvé sousedce, té „otravné krávě s fááákt trapným obočím“, kterou na chodbě zdravíš slovy „ahoj Aničko, moc ráda tě vidím“? Výborně, připiš si další. Pokud se jim podaří nahrát alespoň padesát bodů, odfiltruju jejich žvást ze složky [ale kozy má dobrý] do adresáře [hýbe ústy, možná to něco znamená]. Odsud je to už jenom krůček k tomu, že je začnu vnímat a možná i odpovím. Funguje to perfektně, denně tím ušetřím stovky zbytečných hloupých konverzací a místo toho se mohu věnovat filozofickým debatám se Siri, která od poslední aktualizace bravurně zvládá i krátká souvětí. Jedinou výjimku mám udělenou u své matky, tam musím zpracovávat všechna data. Nerad bych totiž zmeškal otázku, co má svému Koblížkovi dneska uvařit k papání.

    • 31.12.2016  13:16
    Toni Erdmann (2016)
    ****

    Němčina je natolik odporný jazyk, že když do ní přeložíte prakticky jakoukoliv větu, bude to znít jako nadávka nebo výhrůžka. Pojďme si to zkusit na větě „Dneska ti ty šaty moc sluší, Olgo!“. Das Kleid passt dir heute sehr gut, Olga! Slyšíte to? Tu čirou nenávist? Tohle zakřičte někde na kalbě, přidejte typickou hitlerskou dikci a všichni začnou zdrhat v panice, že chcete obsadit diskotéku. A někdy nemusíte ani mluvit, stačí jedno malé úderné gesto; když někomu dáte k narozeninám květinu, říkáte tím „jsi skvělý člověk a já si tě vážím“, ale když mu dáte DVD s německou dechovkou, znamená to „doufám, že chcípneš na rakovinu žlučníku a tvoje děcka znásilní pedofilní Arab se syfilisem“. Takže jsem dlouho rozmýšlel, jestli si tuhle tříhodinovou skopčáckou psychárnu pustit a nakonec ve mně zvítězil ten zvídavej artovej pičus. První hodinu a půl jsem absolutně netušil, co si mám vlastně myslet a po zbytek stopáže jsem upadl do šílený depky, což ze mě po prostudování zdejších komentářů, kdy se u toho všichni údajně strašně smáli, dělá emočně labilní psychotickou zrůdu. Já se zasmál jen jednou a to když jsem se chtěl oběsit na nabíječce od notebooku a místo sebevraždy mi vlivem odkrvení mozku stouplo péro.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace