strougy

Vinou ne úplně povedené linie s Moritovým bratrem a v některých pozdějších dílech občas až příliš velkého tlačení na emocionální pilu zaostává druhá řada o kousíček za první, přesto si ovšem stále drží tak vysokou kvalitu, že si o ní většina ostatních anime může nechat maximálně zdát. Byly to krásně strávené chvíle, ach...

Je zhola nemožné vysvětlit pocity, které Terayamovo dílo v člověku zanechá, komukoli, kdo nikdy nestrávil ani okamžik ponořen do jeho filmového světa, tak odlišného od čehokoli, co jsem kdy měl tu možnost poznat. Můj pohled na filmy už nikdy nebude stejný...

Do tří krátkých příběhů rozdělené nádherně provedené zamyšlení nad smutkem, který provází osamělost a neopětovanou lásku a to celé prodchnuté posmutnělou atmosférou melancholickou jako na podzim padající květy sakury. Jedním slovem nádhera.

Všelijací stářím znecitlivění Subjektivové se mohou cynicky ušklíbat, ale Chi's Sweet Home představuje dokonale vystižený život a problémy jednoho koťátka v úžasně roztomilém provedení. Nejvíc ňuňu záležitost, kterou jsem kdy měl možnost vidět :-)

Výtečný hororově laděný krátký snímek o událostech, které na zámku způsobí návrat rodinného přítele a bývalého milence Fabiuzsovi ženy. Působivá atmosféra vychází z nejasných úmyslů tajemně působícího návštěvníka Mucjuzshe, který minulé roky cestoval po dalekých krajích a vrátil se vybaven nejen spoustou podivných artefaktů, ale také s domorodým sluhou. Jeho živočišná divokost vynikne zejména v porovnání s neurotickým, zjemnělým Fabiuszem, jenž se ovšem nakonec stává katalyzátorem vedoucím k závěrečné, velmi překvapivé pointě.

Forma klasického němého filmu se mi pro vystižení ponuré atmosféry Lovecraftových povídek zdá ideální, například scéna s uctívači v bažinách tak působí mnohem děsivěji, než jak by působila býti barevná a se zvukem. I v expresionistické tradici laděné prozkoumávání ostrova či pomalé pronikání do záhad v pozůstalosti nalezených textů funguje na jedničku, moc by mě tak potěšilo, kdyby v podobné formě zpracovali i jiné mé oblíbené autorovy texty, třeba takové V horách šílenství je pro tuto podobu jako dělané.

Logikou děje či psychologií postav se Fulci v L'aldile zrovna nezabýval, místo toho už od začátku sevíruje ďábelsky hrůznou atmosféru tvořenou zejména nejistotou, co je realita a co pouhá halucinace hlavní postavy a neskutečně sugestivními scénami, při kterých se mi chtělo odvrátit hlavu od obrazovky a schovat se pod peřinu. Geniální horor.

Se Stokerovou knihou to sice nemá společného vůbec nic, avšak stále se jedná o výbornou a hlavně atmosférickou záležitost s perfektním Lugosim v hlavní roli. Za geniální Frankensteinovou nevěstou to maličko zaostává, přesto bych Draculu směle označil za jeden z nejlepších raných hororů studia Universal.

Pratchett vytvořil osobu Smrti nejvtipnější, Bergman nejděsivější, Lang nejdepresivnější... Smrt v podání Bernharda Goetzkeho je jednou z nejsmutnějších postav, které se kdy procházeli po plátně. Vykonávaje odpornou práci, jenž mu zjevně není zrovna po chuti si po celou dobu uchovává smutně vědoucí výraz, že ani ten nejsilnější cit nemůže přetnout cesty osudu a všechny příběhy zahrnuté v tomto nádherném díle to krásně ilustrují a přes snahu ženské postavy mu pouze dokáží, že má pravdu. Zdánlivě šťastný konec vyznívá do prázdna, na depresivním vyznění snímku už nic nezmění a asi mi chvilku zabere, než se mi podaří chmury filmem vyvolané překonat.

Téma sice ohraný, ale když on ten zamilovaný náklaďáček byl tak zoufale sladký a jeho tančení okolo růžového autíčka tak roztomilé, že mu nešlo nedržet palce.